Povídky by tribican 7.

Mladá dívka seděla ve stanu a sledovala jednu z lovkyň, jak se vrací z obhlídky. Když lovkyně došla až k ní, Sivir si stoupla a lovkyně se poklonila.„Paní, okolí je čisté. Všechno jsem pečlivě prozkoumala."„A Tryndamere?"„Ehm... toho jsem bohužel neviděla, ani stopy. Opravdu jsem se snažila-"„Dobře Tiro, to je v pořádku."Ach, kéž bych alespoň našla Tryndamera, pomyslela si. Tolik mi chybí, kéž bych měla aspoň jeho. Sivir se posadila na svůj podivný trůn. Byl vyrobený jen narychlo, protože musely zase brzy jít. Její pomocnice jí ho udělaly jenom tak, protože ji měly rády. Tedy, aspoň doufala, že ji mají rády. Teprve včerejší večer přistály na východním pobřeží tohoto velkého ostrova, který se nazývá Valoran. Cílem jejich dlouhé cesty po moři bylo město Noxus, které jim nabídlo spoustu výhod, pokud jim oni - barbaři pomohou ve válce. Král barbarů a otec Tryndamera to před dvěma měsíci nepřijmul. Řekl, že výhody jako zlato a velká moc oni nepotřebují. Těsně před tím, než posel Noxusu z jejich země odplul zpátky, k němu přiběhla Sivir zabalená v plášti.„Možná, že král nemá zájem o nabídku Noxusu, ale já ano. Mám hodně peněz a armádu. Také věřím, že i v budoucnosti budeme dobrými spojenci." Posel se zamyslel a Sivir mu viděla na očích, že jí moc nevěří. Sivir se cítila nejistě. Tuto nabídku brala hlavně kvůli tomu, aby našla Tryndamera, kterého někam blízko Noxusu jeho otec poslal. „Jenom proto, že mám hodně peněz nemůžu chtít další? Nebo co?"Posel se ještě jednou zamyslel a pak přikývl. „Dobře. Přijeďte za 2 měsíce do Noxusu. Zde máte dopis a tady mapu světa."„Páni," vydechla Sivir, „nikdy jsem neviděla celou Runeterru na jedné mapě." Posel přikývl. „Je vzácná, proto ji dovezte zpět. Dovezte s sebou malou armádu, protože pojedete jenom dojednat nějaké podmínky. Potom se vrátíte pro zbytek armády. Jestli jste dnes byla v paláci-" „Ano byla."„Takže víte, že na vás netlačíme, času je dost. Tedy, nashledanou." Sivir přikývla, posel skočil do lodi a když se otočil, aby dívce zamával, už tam nebyla.Mezitím co Sivir vzpomínala, slunce už vyšlo a zbytek její skupiny vstal. Sivir se šla umýt do potoka. Když se umyla a chtěla jít zpět do tábora, uviděla v potoce odraz muže. Lekla se, ale nedala na sobě nic zdát. Potom se zničehonic otočila a pod krkem překvapeného muže se objevila dýka.„Ať jsi kdo si, ani se nehni nebo umřeš. Věř mi, jsem barbar a umím zabíjet." Muž polknul a po krku mu začal stékat pramínek modré krve. Muž zahlédl v Siviřině tváři překvapení.„Já ti věřím. Prosím, sundej tu dýku z mého krku a já ti povím, kdo jsem." Sivir zaváhala ale potom dýku sundala.„Jakmile se o něco pokusíš, jsi mrtvý. Dýku mám pořád v ruce." Muž se usmál. Sivir od něj kousek odstoupila a tak už si ho mohla prohlédnout. Měl vlastně celé tělo zabalené v blankytně modrém rouchu, jenom hlavu měl odkrytou. Byl holohlavý a místo vlasů mu na hlavě zářily vyryté runy. To muselo bolet. Jedna jeho ruka svírala nějakou malou knihu, ve druhé měl kuličku modré páry. Jeho oči zářily, stejně jako runy, modře. Odráželo se v nich stáří, bolest a moudrost. Sivir se na něj dívala s nejistotou. Kdo to je a co po ní může chtít? „Sivir. Jmenuješ se tak, že ano?" Sivir překvapeně přikývla. Odkud zná její jméno? Že by ji Tryndamere hledal?„Mám pro tebe smutnou zprávu. Tvůj blízký přítel Tryndamere už na tebe nemyslí. Právě teď si bere královnu Freljordu Ashe a na tebe už nejspíš zapomněl."„Jak vám můžu věřit? Určitě lžete. Nemáte žádný důkaz, nic."„Postačí ti jako důkaz toto?" Místo modré kuličky měl najednou v ruce medailonek. Sivir si ho vzala. Poznávala ho. Ach bože, to snad ne. Zatajila dech a otevřela. Uvnitř byl malý křížek, který vzdáleně připomínal Siviřin bumerang. Na papírku, který byl schovaný za křížkem stálo od Sivir. Ten muž má pravdu. Ona se spletla. Tryndamere na ni opravdu zapomněl.„Kde jste to vzal? Ukradl jste to?" vyštěkla na něj.„Ne, to bych si nedovolil. Tryndamere si to strhnul z krku a hodil do davu, když probíhaly oficiální zásnuby. Náhodou se mi to podařilo chytit." Sivir se málem rozplakala. Pak zlomeným hlasem pokračovala.„A co po mně chcete? Zničit mě a všechno, co mám ráda?"„Proč bych něco takového měl chtít? Ne, chci sobě i tobě pomoct. Víš, nedávno jsem založil takovou společnost, která se jmenuje Liga Legend. Je jen pro ty nejmocnější z hrdinů - a já myslím, že ty bys tam měla patřit taky."„A v čem mi ta Liga pomůže? Stejně nemám na nic takového čas." Muž ale zavrtěl hlavou. „Když přijmeš mou pozvánku, jednoduše získáš větší sílu," řekl a dotkl se jejího bumerangu. „Uděláme to přímo tady a teď. A normálně můžeš dál pokračovat do Noxusu." Sivir se zavrtěla.„A háček?"„No... až přijde čas, zavolám tě a ty půjdeš bojovat."„Za peníze?"„Ne, to ne." Sivir se zamyslela.„Tak v tom případě to nepřijímám." Muž se ji snažil přesvědčit.„No tak, podívej se-"„Ne," zahřměla, „a když já řeknu ne, tak to znamená ne, rozumíš? A teď zmiz, musím se vrátit k mojí skupině."„Ano," zašeptal muž a místo něj tam zbyl jenom sloupec modré páry.Sivir se vrátila do tábora. Všechny dívky i ženy už byly sbalené, čekalo se jenom na ni. Když Tira, mladá lovkyně která dnes ráno měla obchůzku, uviděla jak je Sivir zničená, přiběhla k ní.„Má paní, jste v pořádku?"„Ano," odpověděla Sivir nepřítomně, „ano jsem." Cítila jak ztrácí sílu. Proč? Co se stalo? Že by ten muž? Tira se vrátila zpět do řady. Sivir vešla do svého stanu a urychleně se sbalila. „Můžeme vyrazit. Jdeme do Noxusu."Před nimi byl vysoký kopec. Když na něj vyšlapaly, uviděly město, které se rozprostíralo v údolí nedaleko před nimi. Sivir si oddychla. I když si při svých žoldáckých výpravách v raném věku vydělala spoustu peněz a nyní patřila mezi nejbohatší osoby v celém Valoranu, stále neměla peněz nekonečno. V posledních 2 letech ji nikdo o žoldáckou výpravu nepožádal. Mohla se sice zeptat, ale na to byla příliš hrdá. Proto se bála, že město bude příliš daleko a ona nebude schopná zaplatit jídlo nebo pití. Nebo cokoli jiného. Znovu ucítila slabost. Jakoby z ní někdo vysával sílu. Ale to je přece nemožné...„Výborně, došly jsme až do Noxusu," řekla a ve svém hlase úspěšně skryla znavenost. „Teď se půjdeme dohodnout s tamějším vládcem."Sešly do města. První, co uviděly, byly škaredé domy a otrhaní lidé.„Proboha, myslela jsem, že Noxus je bohaté město." Všichni se na ně dívali s opovržlivostí a strachem. Ony samy se na všechno kolem dívaly s nevěřícným výrazem. Pak prošly další branou. Znovu nemohly uvěřit tomu, co vidí. Za touto branou byly všechny domy mohutné, krásné a temné. Vše tu mělo barvu černou s nádechem fialové, i obloha. Už odsud měly výhled na obrovský hrad vytesaný do skály ve tvaru lebky, který stál v zadní části města. „Zaujal vás náš hrad? Omlouvám se, jestli jsem vás vylekala." Vedle Sivir se objevila žena s rudými vlasy a s dýkami v obou rukách. Přes levé oko měla ošklivou jizvu. Na tváři měla ustaraný výraz. „ Mé jméno je Katarina a sem velitelka Noxiánské armády v této bitvě. Boj se trochu uspíšil – potřebujeme vás teď hned."Sivir i celá její skupina bojovnic vběhla do bitvy u brány z druhé strany města. Viděla několik bojovníků, například zajímavého anděla, který používal temnou energii nebo čaroděje, který vypadal jako trpaslík ale jeho magická síla byla obrovská. Sivir skočila mezi jednoho vojáka z Noxusu a tři z Demacie. Svou dýkou jim všem okamžitě probodla hrdla. Další tři na skočili ale ona byla opět rychlejší. Pak na ni skočil nějaký blázen s kopím.„Za Demacii!" Sivir se mu snažila vyhnout, ale on byl mnohem rychlejší než čekala. Když ji odzbrojil, skočil na ni a přiložil jí kopí ke krku. Sivir cítila, jak ji něco tlačí na zádech. Její bumerang. Ucítila prudký nával síly. Něco odhodilo toho muže s kopím vzad.„Co to-" Najednou spadl na záda. Ten muž s modrým rouchem se přece jejího bumerangu dotknul. A teď... co když jí ten bumerang bral sílu, aby jí teď mohl pomoct? Klidně by to mohla být pravda, ale taky nemusela. Muž se ale znovu zvedl a Sivir na své dýky úplně zapomněla. „Jako že se Xin Zhao jmenuji, ty dnes zemřeš!" A běžel k ní znovu. Sivir se rozhlédla po Katarině, ale ta nikde nebyla. Ale místo ní na zlomek vteřiny zahlédla toho muže a modrou páru. Ano, ozvalo se jí v hlavě, ten bumerang. Sundala si ze zad svůj bumerang, který nosila většinou jenom na okrasu. Zvedla ho nad hlavu, roztočila a ucítila velkou sílu. Potom ho hodila a stalo se něco neuvěřitelného. Všechny Noxiánské vojáky minul, ale všechny z Demacie rozdrtil na padrť. Byl slyšet křik a viděla, jak se většina vojáků pokouší uniknout, to se jim ale nepovedlo. Bumerang jako by měl vlastní mozek. Zasáhl i Xin Zhaa, ale ten byl opravdu rychlý a tak ho jenom zranil.„Máš štěstí, musím se stáhnout. Ale příště si mě nepřej!" Za chvilku se jí bumerang vrátil a ona ho znovu hodila. Pak ještě jednou a potom už nebylo na koho házet. Všichni umřeli nebo utekli.Vojáci se seřadili, generálové a velitelé taky. Sivir vystoupila z řady své skupiny, která stála naproti vojáků.„Jsem ráda, že jsem vám mohla pomoct." Katarina se usmála.„To my taky. Máš opravdu unikátní bumerang. Dnes jsme díky tobě zahnali trojnásobnou přesilu. Ty jsi paní bitvy! Paní bitvy o Noxus!" Všichni vojáci jí začali provolávat slávu a Sivir se červenala. Už se šeřilo. Pak ten anděl utišil dav. Až teď si všimla, že má potrhané křídla.„Na tvou počest se dnes na zámku pořádá slavnost," zaskřehotala překvapivě mladým hlasem. „Bude mi ctí sedět vedle tebe."„Mě taky," ozvala se Katarina.Ještě několik minut před oslavou Sivir šla do blízkého lesa. Věděla proč tam jde. Najednou se zastavila.„Tak jo, já vím že jsi tady. Ukaž se mi." Zpoza jednoho stromu vyšel muž v modrém rouchu. Usmíval se.„Já věděl, že přijdeš. Už vidíš, jakou moc ti mohu dát? To byl opravdu jenom zlomek tvé budoucí moci." Sivir přikývla.„Ano, vidím. A přijímám. Vstupuju do Ligy Legend." Červeno-modrá kniha se rozzářila a sama vyletěla z ruky Zakladatele do vzduchu. Pak jí začal prudký vítr hýbat stránkami a z nich odlétávaly prudké spršky magie.„Nasaj tu moc Sivir. Vem si ji." Sivir cítila zimu i chlad, sílu i slabost, ale to jí bylo jedno. Její bumerang ji uklidňoval. Pak najedou kniha zazářila a Zakladatel zmizel. Vítr se zastavil a kniha spadla na zem. Když se k ní Sivir přiblížila, v knize otočila se stránka dopředu a na té se postupně objevily slova: Užij svou moc dobře Sivir, Paní bitvy.Pak slova zmizela a kniha také.

PPS: Opravdu to není Ryze :DPřečtěte si také ostatní povídky od Tribicana!Povídky by Tribican 11.Povídky by Tribican 10.Povídky by Tribican 9.Povídky by Tribican 8.Povídky by Tribican 7.Povídky by Tribican 6.Povídky by Tribican 5.Povídky by Tribican 4.Povídky by Tribican 3.Povídky by Tribican 2.Povídky by Tribican 1.