Stínová odyssea: kapitola třetí
Třetí kapitola dvojice Quinn a Talona od autorky Kraary.
Kapitola třetí: Výslech
Talon se otočil a když uviděl Quinn ležet bezvládně na zemi, přepadla ho beznaděj. Teď ne! Všechno se kazí a to výprava vlastně ještě ani nezačala. Potřásl hlavou a protočil hvězdice v dlaních. Pořád ještě byl velmi nebezpečný a bylo pravděpodobné, že je oba dokáže ze zapeklité situace vysekat, ovšem o nenápadnosti pak nebude moci být řeč. Ze tmy před ním se vylouplo několik postav. Přikrčil se ve stínu a sevřel chladnou ocel mezi prsty.
,,Nemáme pokyny tobě ani tý holce ublížit, zatim. Takže vrať ty hračičky zpátky do kapes a pojď s náma jako spolupracující chlap.“ Chraplavý hlas mohl patřit muži středního věku a velkého sebevědomí.
,,Myslím, že nechci. Mám vlastní plány a noci trávené s cizími piráty mezi nimi úplně nejsou,“ opáčil klidně, přestože to nebyla tak úplně pravda.
,,Nedáváme ti na vybranou, kluku. Kapitánka tě chce vidět a taky tě uvidí. Jedinej rozdíl je v tom, zdali půjdeš po svejch jako svobodnej, nebo tě potáhnem.“
,,Můžete to zkusit,“ odfrkl Talon dotčeně.
,,Možná bys nás dokázal pár zranit, třeba i zabít, ale Kapitánka má dost lidí na to, aby proti tobě postavila půlku přístavu, mladej. Tak žádný blbosti a nic se ti nestane. A tu kočku buď poneseš, nebo ji tady necháme ležet jako dárek pro prvního pocestnýho, co půjde kolem.“ Zatímco se námořníci chraplavě smáli, noxijský zabiják zvažoval svoje možnosti. Koneckonců, půjde-li s nimi dobrovolně, nejspíš mu zůstanou alespoň nějaké zbraně, takže bránit se může začít vždycky. Třeba až bude Quinn v trochu
použitelnějšímstavu. Pomalu vrátil hvězdice do záhybů svého pláště, sehnul se a vzal bezvládnou Demacijku do náručí. Pak s nelibostí následoval postavy ve tmě.
Dovedli ho do jednoho ze zastrčených domků – podle vzhledu to bývala hospoda, ale teď očividně sloužil jako hlavní štáb ,,kapitánky“, jak o ní všichni mluvili. Dovolili mu Quinn položit na deky rozložené u jedné stěny, ale když ji chtěl probudit, zabránili mu v tom.
,,S tebou samotnym bude rozumnější řeč, kluku. A jí jenom prospěje, když se trochu prospí.“ uchechtl se vedoucí pirát a odstrčil Talona na židli. Nestačil ani začít protestovat a z bočních dveří do místnosti vplula zvláštní žena. Vplula je skutečně ten správný výraz, pomyslel si Talon; z houpání jejích boků se mu téměř zvedal žaludek. Posadila se na bar a za chvíli držela v ruce přepychovou sklenici se zlatou tekutinou, bezpochyby lepší chuti a kvality, než jakou nechal opít Quinn.
,,Kdo jsi?“ obrátila se na něj líně a odfoukla si pramen vlasů z očí.
,,Mstitel.“ Zatímco čekal na její reakci, prohlédl si ji. Nakolik se dalo v šeru vidět, byla to výrazná zrzka oblečená do drahé bílé haleny a koženého živůtku se zlatým zdobením a tmavých kožených kalhot. Pirátka nejvyšší třídy.
,,Nejsi odsud a ani nevypadáš jako námořník nebo rváč, který by tady toužil hledat štěstí. Tipovala bych tě na nějakého šlechtice. Proč se někdo takový potlouká po mém městě a vyzvídá?“
,,Jsem na trestné výpravě a potřebuji najmout loď. Kde jinde to udělat než tady?“
,,Chytrá odpověď,“ zasmála se. ,,Jenomže tady můžeš velmi rychle přijít nejen o všechno zlato, které chceš na tu svou cestu obětovat, mladíku. Bilgewater není školka.“ Přestala se usmívat a její hlas zněl teď výhružně a nebezpečně. ,,A teď vážně. Budu na chvíli věřit tomu, že je ta tvoje historka pravdivá. Kam se chceš dostat? Koho chceš zabít?“ Talon tušil, že odpověď vyvolá nejistou reakci, a tak s ní chvíli počkal. Pak tiše prohlásil:
,,Na Stínové ostrovy...“ Nedořekl. Muži v sále se začali smát. A pak zmlkli a všechny zaplavilo dusivé ticho: Kapitánka se nesmála. Očima rozšířenýma zájmem a čímsi, co se možná blížilo obdivu, si Talona prohlížela. Po několika dlouhých vteřinách potřásla hlavou a opět se zasmála, tentokrát však velmi nepřesvědčivě:
,,Máš smysl pro humor. To se mi docela líbí.“ Mávnutím ruky poslala většinu svých strážných pirátů pryč, takže Talon osaměl v místnosti s ní, spící Quinn a prošedivělým námořníkem, zřejmě velitelem Kapitánčiných pirátů. Rusovláska přešla od baru k jeho stolu a posadila se naproti němu.
,,Nikdo tam nepopluje. Nikdo. Cesta je víc než nebezpečná i v létě, v zimě by tak daleko na sever vydal jen šílenec. Navíc poloha Stínových ostrovů, jak asi víš, je...
nejednoznačná.Někteří z námořníků kdysi zahlédli jejich břehy, ale neznám nikoho, kdo by tam přistál. Možná Gankplank, pokud jsou jeho historky pravdivé. Ale ten s vámi nikam nepopluje. Má tady nějaké své vyřizování,“ uchichtla se škodolibě. Talon se na chvíli zamyslel a pak se naklonil blíž k ní. Teď si v jejím obličeji všiml velkých zelenomodrých očí a plných rtů.
,,Musí tady být ještě někdo, kdo by dokázal k těm ostrovům plout v jakékmkoliv ročním období. Legendy o bilgewaterských pirátech nezmiňují pouze Gankplanka“ opáčil pak medovým hlasem a natáhl ruku, takže se špičkami prstů téměř dotkl jejích vlasů. Sebevědomě se usmála.
,,Nemám loď.“ Chytil pramen vlasů pevně do dlaně a druhou rukou nezpozorovatelně rychle jí přiložil ke krku malou ostrou čepel, ne nepodobnou těm, které používala Katarina. Pohrdavě se uculila.
,,Ale ale, holobrádku. Snad bys mě nepořezal,“ zavrkala a mrkla dlouhými řasami. ,,Mrtvá bych ti nebyla k ničemu. A tu tvoji princezničku by to mohlo bolet.“ Beze strachu odstrčila jeho ruku. ,,Uděláme to jinak.“
Quinn zasténala, na boku se naklonila nad vědro a snad už počtvrté to ráno zvracela. Nikdy, nikdy jí nebylo takhle zle. V duchu si přísahala, že Talona zabije a přesvědčí Jarvana, aby tenhle přístav srovnal s mořskou hladinou i se všemi hospodami a sudy s rumem. Otřela si hřbetem ruky ústa a opatrně vstala. Byla v malém pokoji, jehož jediným vybavením byl tvrdý slamník a deka, na kterých spala, vědro a okno. A její zbraně, položené u protější stěny. Dopotácela se na nejistých nohou k oknu a vyhlédla ven. Nad Bilgewaterem svítilo dopolední slunce a odráželo se z vln. Na mírně zvlněné hladině stály asi dvě desítky lodí různých velikostí a tvarů. Úplně nalevo, kus stranou od ostatních, se na hladině pohupovala veliká loď se třemi stěžni. Na té by se možná dalo doplout, kam potřebují... Kde je asi Talon? Opatrně vykročila ke dveřím. Podlaha se houpala už téměř neznatelně, zato každý pohyb hlavy bolel a rozostřoval její pozornost ještě mnohem hůř, než nakolik si to pamatovala z noci. Až Talona najdu, tak ho vážně zabiju... Narazila do něj v okmažiku, kdy se pokusila projít dveřmi.
,,Nevypadáš o moc lépe,“ prohlásil vesele a políbil ji na čelo. ,,Asi nemá smysl se ptát, jak ti je, že?“ Položil jí ruku kolem pasu a vedl ji zpět k oknu. Zavrčela nesrozumitelnou odpověď a ztěžka se opřela o parapet. Stál za ní, držel ji kolem boků a poskytoval jak zábranu v odchodu, tak oporu, kdyby ji nohy odmítly dál nést.
,,Ukázalo se, že máme tak trochu štěstí v neštěstí,“ začal tichým hlasem. ,,Byli jsme zaznamenáni jednou místní pirátkou a já jsem si s ní v noci celkem dobře popovídal. Možná, že by byla ochotná nám pomoci dostat se tam, kam chceme.“
,,A co za to bude chtít?“ zachraptěla unaveně.
,,To se dozvíme za pár hodin. Zatím nám nechala tenhle svůj dům jako útočiště a slíbila, že se za námi zastaví. Chceš snídani?“ Quinn zoufale zavrtěla hlavou. Noxijec přikývl a začal jí rozepínat zbroj.
,,Talone, na to teď opravdu nemám náladu,“ zavrněla unaveně, ale nemohla popřít, že ji jeho zájem potěšil. Zaklonila hlavu, opřela si ji o jeho rameno a nechala jeho ruce klouzat po svém těle, dokud na sobe neměla pouze tuniku a spodní prádlo. Vzal ji do náruče.
,,Ani já ne,“ zašeptal hravě a vykročil s ní ke slamníku....který minul a pokračoval dveřmi ven z místnosti, pak ven z domu a úzkou nepoužívanou uličkou....a pak ji prostě hodil do moře. Pokusila se překvapeně vykřiknout, ale ústa se jí rychle zaplnila slanou vodou, což ji umlčelo. Vyplavala na hladinu, vyprskla vodu a zamrkala, aby ji dostala i z očí.
,,Zabiju tě!“ zakřičela a začala se škrábat na molo. Talon sesmál a po dlouhé době vypadal uvolněně a šťastně. Při pohledu na něj se jí sevřelo srdce a téměř ji přešla zlost. Když konečně stála na prknech, voda z ní drčela a mokrá tunika se lepila na tělo a vlasy na tvář. Navíc se do ní opřel podzimní vítr a ani slunce ji nedokázalo zahřát.
,,Snaž se víc, Leono,“ zašeptala si pro sebe a zamračila se na bledý sluneční kotouč.
,,Probraná? Výborně,“ prohlásil Talon a chytil ji za ruku. ,,Teď ze sebe ještě spláchneš tu sůl, obleču tě a pak počkáme, až se objeví slečna Kapitánka.“ Bez protestů ho následovala zpět do domu, kde se u studny opláchla a oblékla si čistou suchou košili bílé barvy, kterou Talon odkudsi vykouzlil. On měl na sobě stále svou tmavou tuniku a modrý plášť. Její tmavomodrou roztrženou chytil a dřív, než stihla protestovat, ji hodil do moře.
,,Teď na nějakou dobu nebudeš demacijská stopařka, ale námořník, a tomu sluší bílá víc,“ vysvětlil prostě.
Rudovlasá pirátka se objevila ještě dřív, než Quinn uschly vlasy. Přišla v doprovodu čtyř námořníků – zabijáků.
,,Vidím, že tvoje přítelkyně už vypadá živější,“ okomentovala Quinn a věnovala jí přezíravý pohled. Naopak na Talonovi spočinula očima déle, než by vzhledem k situaci muselo být nezbytně nutné.
,,Přemýšlel jsi o mé nabídce, holobrádku?“ Zabiják přikývl a založil si ruce na hrudi.
,,Nemám na výběr. Řekni cenu a já ji zaplatím, ať už bude jakákoliv.“ Pobaveně našpulila rty a ukázala oknem na přístav.
,,Tamtu loď. Ukradni ji pro mě.“ Quinn sledovala Talonův pohled k té velké lodi, kotvící trochu stranou od ostatních.
,,Nebudeme krást loď,“ zaprotestovala. ,,Ani pirátům nemůžeš jen tak brát věci, Talone. To není v pořádku!“ Kapitánka se rozesmála a Talon zamračil.
,,Nechovej-se-jako-Demacijka!“ procedil mezi zuby.
,,Nebudeme tu loď krást!“ oznámila Quinn rozhodně. ,,Musí být nějaký jiný způsob, jak se k ní dostat – nebo k nějaké jiné, která by splnila účel!“
,,Odpověď zní ne, holčičko,“ ozvala se pirátka. ,,Buď pro mě ty a tvůj kluk tu loď ukradnete, nebo vás pošlu na mořské dno a možná se vaše duše potom dostanou na Stínové ostrovy tak jako tak. Někteří tady tomu věří.“ Talon nedal najevo, zda na něj její výhružka nějak zapůsobila, ale Quinn se k ní rozhořčeně obrátila:
,,Copak vy piráti nemáte ani zlomek cti na to, abyste se chovali slušně jeden k druhému?“ Smích, kterým ji rudovláska odměnila, nezněl vůbec vesele.
,,Naopak, děvenko. Naše čest je mnohem vážnější, než dokážeš pochopit. A právě proto potřebuju, abyste pro mě ukradli tu loď.“
,,Ne.“ ,,Zítra v noci.“ Promluvili současně. Talon na Quinn upřel tvrdý přísný pohled.
,,Nestůj mi v cestě, Quinn. Udělám, co budu muset, a raději bych tě měl po svém boku, než abych ti musel ublížit.“ Pak se otočil ke Kapitánce:
,,Můžeš mi půjčit nějaké muže, nebo to musím udělat sám?“
,,Jsi v tom sám. Nikdo tě tady nezná, v tom jsi pro mě užitečný. Pokud selžeš a padneš kapitánovi lodi do rukou, nebudu se k tobě nijak hlásit. Počkám v přístavu. Když se ti to podaří, pošli mi zprávu a během chvíle budu i se svou posádkou na palubě. Pak obeplujeme ostrov, na druhé straně v mém sídle doplníme zásoby a vyplujeme ke Stínovým ostrovům. Taková je dohoda.“
,,A jakou mám záruku, že mě nezradíš?“ opáčil Talon nedůvěřivě.
,,Jsem pirát. Zrada je moje druhé jméno,“ pokrčila zrzka rameny a věnovala mu vyzývavý pohled.
,,A komu ta loď vlastně patří?“ ozvala se Quinn. Sarrah Fortune se sladce usmála a zašeptala:
,,Přece kapitánu Gankplankovi.“
Přečtěte si také předchozí kapitoly:
