Stínová odyssea: kapitola sedmá

Po dlouhém čekání pirátský příběh pokračuje.

Reklama

Až na dno

Quinn netpělivě procházela po kajutě. Kapitánka a Talon ji nechtěli na palubě. Ale proč?! Cítila se dotčená, uražená a podceňovaná.

Mohla

být užitečná. Byla rozhodně nejlepším střelcem na obou lodích. Měla Valora. A je konec konců demacijským kapitánem, tak kde je zatraceně důvod, aby byla zavřená v podpalubí a čekala, co se stane? Navíc – když se vše pokazí a loď půjde ke dnu, co když se odsud nedostane? Loď se zachvěla prvními výstřely z děl. Brunetka vzdorně potřásla hlavou a zvedla z postele kuši.

,,Máme nějakou záruku, že je potopíme dřív než oni nás?" zakřičel Talon na Miss Fortune. Pokrčila rameny a rozjařeně křikla v odpověď:

,,Nemáme. Proto nás to baví!" Mávla rukou a odpálila tím další salvu.

,,A je tedy rozumné se potopit navzájem?" Zastavila se a překvapeně se na něj podívala. Pak se rozesmála na celé kolo.

,,Kapitáne?" pan Rafen ji sledoval s obavami.

,,Ukončete střelbu. Shromážděte všechen střelný prach na jednom místě. A dostaňte se ke

Smrtonosné

bokem. A pane Rafene – rozlučte se s touhle kocábkou." Pak, stále za šíleného smíchu, poplácala kormidlo a vytasila z pouzder u pasu pistole.

,,Jaký je plán, Sarrah?" kormidelník poslal námořníky splnit její rozkaz, ale sám zůstával stát na můstku.

,,Domů poplujeme trochu rychleji," ušklíbla se a skočila dolů na palubu.

Dáma s pomeranči

se po na rozhoupané vodě pomalu přibližovala ke

Smrtonosné

a kormidelník se ji snažil udržet bokem k boku soupeřící lodi. Vzdálenost se pomalu snižovala... Talon sevřel v dlani rukojeti svých dýk. Vzduch se rozhořel střelami z pistolí.

,,Jako za starých časů!" ozval se rozesmátý hlas sarrah Miss Fortun nad bouřením vod a praskáním dřeva a kapitánka se postavila na zábradlí na boku lodi, jendou rukou se přidržujíc lana, a zamířila. Na Ganklankově lodi padl první raněný.

To, co se rozpoutalo poté, co se obě lodi dostaly na doskok, připomínalo Talonovi nejdivočejší hospodskou rvačku. Děla mlčela: nebezpčí, že by se lodi podpálily navzájem, už bylo příliš velké. Rozhoupaná paluba pod nohama mu připadala jako problém jen chvíli, pak si uvědomil, že pokud se chce zapojit do bitvy, stejně nemůže stát – a skočil.

Na malou chvíli měl pocit, že se boj kolem něj zastavil, když dopadl mezi nepřátelské námořníky na druhé lodi. Nmířilo se na něj několik pistolí a šavlí, ale jenom se pobaveně usmál. Ve vzduchu voněl střelný prach a sůl. Čas začal znova plynout. Skočil vpřed, uhnul kulkám a vrazil jednu dýku námořníkovi se šavlí do krku. Tanec smrti, tak jako ho znal a uměl, začal. Kapitánčini námořníci brzy následovali jeho příkladu, přeskakovali na

Smrtonosnou

a vrhali se na soupeře v boji muže proti muži, pitole proti noži, šavle proti pěstem. V nose ho zalechtal pach krve. Znova se usmál: jsem Noxijec. Jsem zabiják.

Tohle

je můj svět. Tohle je moje vášeň! Vrhací čepele zavířily vzduchem a naplnily ho rudou sprškou.

Sarrah Miss Fortune stála na zábradlí

Dámy s pomeranči

a sledovala boj. Příležitostně napřáhla pistoli a bez vlaného míření od boku vystřelila; nikdy neminula cíl. Vyčkávala. Jejím úkolem je vylákat Gankplanka na tuhle palubu. Zůstala na ní už téměř sama, většina jejích námořníků už přeskákala na

Smrtonosnou –

stála tu už jen ona, pan Rafen a nejspí ta hloupá demacijská slečinka zavřená v podpalubí. Ale komu na ní záleží.

,,Dáš mi ještě poslední pusu, květinko?" zazněl Gankplankův hlas. Zvedla oči. Stál na kapitánském můstku

Smrtonosné

, nalevo nad ní. Našpulila rty a dala si ruce v bok:

,,Pojď si pro ni." Odpovědí jí byl hurónský smích

Quinn využila chaosu na palubě a proplížila se za ubytovacími palubami. Sledovala Talona a kapitánku Miss Fortune, ukončenou palbu i bitku, která se rozpoutala mezi námořníky. Když jí Talon zmizel z dohledu, založila do kuše první šipku.

Nemohu soudit piráty

, pomyslela si a zvedla svoji zbraň,

nedokázu říct, KDO je v právu a za koho bych měla bojovat. Jsou to všechno stejní hrdlořezové. Stejné trosky, které bychom v Demacii dost možná věšeli. Ale je tam Talon. A to je někdo, za koho budu bojovat vždycky.

Vyběhla, skokem překonala mezeru mezi koráby a vyškrábala se na příďovou palubu. Tady byl klid. Relativní. První námořník, který si jí všiml, padl s šipkou v břiše dřív, než udělal krok. Druhý o jedno nabití kuše po něm. Pak se přikrčila za sudy s vodou a rozhlížela se po Talonovi. Občas ho zahlédla někdě mihnout, ale bylo těžké sledovat jeho pohyb. Byl jako stín, za kterým zůstávala krvavá stopa. Následovala ho tedy a ty z bojujících můžů, kteří i po setkání s ním zůstali naživu, bez jediného zaváháni střílela.

Boj netrval příliš dlouho. Hlavně díky Talonovi byla brzy celá Gankplankova posádka mrtvá nebo vážně zraněna a na vlastní lodi zůszával kapitán sám, bez hnutí sledoval zkázu svých mužů a zůstával zcela v bezpečí před nepřátelskými zbraněmi. Všichni věděli, že Gankplank je kapitánčina kořist, které se nikdo nesmí dotknout.

,,Je po všem, drahý," pronesla Sarrah vážně a zastrčila pistole do pouszder. ,,Přijmi spravedlivý rozsudek jak se sluší na řádného piráta." Kapitán se zasmál, ale k překvapení všech - snad krom kapitánky – se na laně zhoupl na palubu

Dámy s pomeranči

,,Na dně je místo jen pro jednoho z nás, štístko," pronesl rozvážně, zatímco kráčel Miss Fortune vstříc. Pozvedl svoji zbraň a zamířil na ni. Pan Rafen si založil ruce na mohutnéí hrudi a postavil se před ni. Položila mu ruku na rameno a měkce zašeptala:

,,Tohle je mezi námi, pane Rafene. Děkuji. Je čas na ústup. Až dám znamení, buďte tak laskav, a trochu nám na ten pohřeb posviťte, ano?"

,,Ano, kapitáne," odpověděl neochotně, otočil se a přelezl na teď už těsně přiraženou

Smrtonosnou

. Gankplank stál teď dva kroky od kapitánky a všichni na druhé lodi sledovali scénu se zatajeným dechem. Quinn založila poslední šipku a namířila, ale Talon kuši odstrčil.

,,Tohle není náš svět a naše věc," zašeptal s úctou. Sarrah Fortune se pohledem vpíjela do svého protivníka.

,,Máš naprostou pravdu,

lásko

," vyslovila to slovo s ohromnou dávkou nenávisti.

,,Můžu říct, že jsem tě vážně miloval," odpověděl hlasitě a udělal ještě půlkrok k ní. Reagovala krokem vzad, téměř až k zábradlí.

Smrtonosná

se začala pomalu odpoutávat a mezera mezi loděmi se zvětšovala.

,,Mohu říct, že jsem tě vážně nenáviděla," opáčila něžně a natáhla k němu ruce. Přistoupil těsně k ní a volnou rukou ji objal; hlaveň jeho pistole se jí opírala o břicho.

Posádka na

Smrtonosné

je oba viděla ještě pohybovat rty, ale neslyšeli slova. Pak následoval vášnivý polibek a tlumený výstřel. Kapitánka Sarrah Fortune se zapotácela dozadu a ztěžka se opřela o zábradlí. Pod rukou, kterou si tiskla k boku, jí kožený korzet prosakoval krví. Vyděšené zaumění přeletělo palubu od přídě k zádi, pouze pan Rafen klidně pozvedl svou pistoli a zamířil. Miss Fortune vystoupila na zábradlí, naposledy se obrátila na Gankplanka a skočila.

Ve vzduchu se zkřížily trasy svou kulek. Gankplankova proletěla místem, kde ještě před okamžikem stála jeho láska a lovec, který ho dostal do pasti; druhá proletěla otvorem pro hlaveň děla. Pak vzduch i vodu roztrhl výbuch a moře se rozhořelo. Část námořníků byla v podpalubí a ze všech sil veslovala, takže

Smrtonosná

nebyla explozí

Dámy s pomeranči

zničena zcela. Hlavní stěžeň sice vzplál a zlomil se, ale požár na palubě byl brzy uhašen. Talon zmizel.

Hořící trosky

Dámy s pomeřanči

barvily moře do zářivě rudé barvy. Námořníci stáli a bez hnutí sledovali hořící divadlo. Quinn si uvědomila, že jí po tváři stéká slza.

Nevhodné

, uvědomovala si

, ale svým způsobem je to dojemné. Zatraceně, snad to přejde. Brzy!

Probralo ji zakašlání. Po laně na palubu šplhal Talon, který držel pod rameny napůl bezvládnou postavu kapitánky Miss Fortune. Pan Rafen přiběhl k boku lodi a pomohl jim nahoru. Kapitánka byla bledá a špinavá od popela a od krve, ale živá. Odstrčila námořníka, který ji chtěl podepřít a odvést do kajuty a upřela oči na hořící moře.

,,Až tam za ten obzor, lásko, a ještě dál. S lodí, zbraní a pověstí, tak, jak se sluší na největšího piráta, kterého tahle moře kdy nosila," zašeptala. Pak se obrátila k můžům kolem sebe:

,,Co čumíte, zatraceně?! Kdybych nepřišla o klobouk, tak ho sundám. Na kolena, ksakru. Umírá legenda!" A celá posádka jako jeden muž klesla na jedno koleno, jen Quinn zůstala stát a utírala si slzy a Talon, s více neprotestující Sarrah Fortune v náručí, zmizel v kapitánské kajutě.

Přečtěte si také předchozí kapitoly: