Zvrhlý výlet na MČR by Xnapy (2)
Máme tu pokračování blogu od Xnapyho, který vzpomíná na cestu na MČR. Přejeme příjemnou zábavu!
''Tak čo ty pre Gamer. Však ja ti ešte ukážem poriadny pillar od Trundla.'' Zasmál se Lougi při pohledu na společnou lóži, jenž vyčkávala na Freeze a Lougiho. ''WÁÁÁTAFÁÁK ! Né já s ním spát nemůžu ! Just wtf ! Prostě ne. Podívejte se na něj ! Ještě jsem si ani nesundal boty a už na mě zvědá obočí !'' Okamžitě odvětil Freeze, kterému to ovšem nedalo a hrozným stylem se u toho řehnil. Já se mezitím válel na zemi a společně s dalším osadníkem naší výpravy Kolim jsem doufal, že záchvat smíchu není smrtelný. Poslední cigareta s pivem rozhodli o tom, že je čas jít spát. Nějakým zázrakem jsem usnul i přes to, že nedaleko mé přistýlky ležel Lougi, který nejspíš během noci 24/7 invadoval jungli Freezovi. Když už to vypadalo, že konečně usnuli ozvalo se z Freezové půlky postele něco ve stylu '' Oh Xpeke nech toho Backdooru !''
Ráno jsem se probudil s dvěma šlapkama. Né ...vážně ! Probudil jsem se a jak po pravé, tak po levé straně jedna šlapka. Hlavou mi jen proběhlo wtf, ale nakonec proč ne? Alespoň jsem nechodil bosej a nebyla mi zima, když jsem šel na balkón vypít si ranní kávu. Spokojen jsem byl do doby, než přišel Maďarsko-židovský jungler eSuby a zabavil mi je s tím, že jsou jeho :( . Po té co jsem se vzpamatoval ze samoty jsem si uvědomil, že je nevyšší čas vyrazit do Letňan, kam dorazí následně zbytek teamu společně s mojí drahou družkou. Jelikož jsem měl tento den pouze domluvený komentář pro Citywars od Hitpointu, nečekalo mě na výstavišti vlastně nic extra a ve výsledku se ani Citywars nekomentovalo. Byl to pro mě tedy spíš takový odpočinkový den. Pokud ovšem nepočítám, že jsem si zasral bundu od vařené kukuřice a celej den jsem musel běhat po výstavišti s free vstupama pro lidi, kterým byla venku zima.
Následující večer měl být ve znamení společné večeře a ubytování v hotelu Golf, což jako plán znělo sice výborně ale.... ale HERĎA ! ''Víte jak se tam jede ne?'' Ptal se Nudlák, který ubytování a vůbec všechno zařizoval. '' To fakt nevim sorry. Myslíš že by jsi mi mohl popsat ces...'' Chtěl jsem se zeptat, když v tom mezi naši konverzaci skočil Herdyn, vysmátej od ucha k uchu, který zřejmě už tak moc toužil po takových těch hotelových mydýlkách a té supr šupr ledničce vedle postelí, až asi zapoměl, že je pako. '' To je dobrýýý ! Já už tam byl. Povedu je, chci je vést !'' V ten moment se to zdálo jako super nápad, ale co si budem vykládat. Ať se Herďa snažil jak se snažil, stejně to skončilo tak, že po té co jsme jednu budovu po 4. obešli, tak všem došlo, že asi nejdem dobře. Po pár dalších minutách bloudění jsme se rozhodli, že si v žádném případě nikdo z nás nemůže dovolit zhubnout a proto jsme místo pokračování v cestě, raději pokračovali na Nový Smíchov se obžerstvit. Mezitím co Lougi zde projevil značnou slováčnost... ehm pardon chci říct neschopnost, jelikož se mu z 0,33l Coca Coly podařilo polít půlku restaurace i s čišníkem, Samarka se ukázala v tom pravém světle. Opět dokázala, že je správná hospodyňka a není tedy náhodou, že jsem do ní bezmezně zamilován. Zkrátka pouze a jenom taková žena vám dokáže zajistit hromadnou 25% slevu pro celý stůl, bez toho aniž by si musela kleknout ( if u know what i mean ). Nespokojenost Samarky s čekací dobou na její smažený sýr totiž vyústila v to, že pán v kuchyni měl nejspíš výčitky svědomí a proto nám dal již výše zmíněnou slevu. Doufám, že to na toho pána nemělo takový vliv, že se nedal na drogy a nebo nerozdává slevy do dnes.
V hotelu bylo všechno úžasné. AŽ NA TO, ŽE NÁM TY K*RVY NEDALI DO POKOJE LEDNIČKU! Neměl jsem si kam dát bagetu. To jsem si ovšem v budoucnu vykompezoval tím, že jsem Baxovi prolezl kromě šatníku hlavně zbytek pokoje, kde jsem nalezl takové ty fajne guči čaje. (Vždycky, když si vzpomenu na Baxtrixe tak dostanu chuť na moučník. Měl by ses přejmenovat Buchto). Po krátkém kulturním večeru u piva, kde kromě eSuba Ladies s námi seděli taky autíčkáři v čele s Hakki Juniorem a kde pan vrchní vypadal jako by měl umřít dřív než dotočí první Plzeň, jsme se rozhodli rozejít na své pokoje a ulehnout do spánku.