Stínová odyssea: kapitola pátá

     Už pět dní se plavili právě tak rychle, aby nezmizeli pronásledující lodi z dohledu a zároveň aby se jim příliš nepřiblížila. Kapitánka většinu času sama stála u kormidla a vedla

po dráze, jejíž smysl znala jen ona a možná pan Rafen. Na pravoboku se postupně začala nad mořskou hladinou objevovat tmavnoucí hmota pobřeží. Quinn i Talon už dávno ztratili pojem o jejich poloze a kdyby měli říct, kterým směrem leží jejich domovy, neodkázali by to. Když se ale ptali námořníků, co je to za pevninu, která začínala ostrými útesy a kamennými hroty vybíhajícími hluboko do moře, krčili rameny a neodpovídali. Čím více se jí však blížili, tím pomaleji pluli, jako kdyby Miss Fortune něco hledala – a nebo na něco čekala. Nebo na někoho. Obrys lodi za jejich zádí se s každou hodinou maličko zaostřoval.

,,Tohle se mi vůbec nelíbí,“ zamumlal Talon, dotáhl uzel na laně a vykročil ke kapitánskému můstku. Quinn si odhrnula vlasy z obličeje a zamyšleně se dívala za ním. Neměla ke Kapitánce důvěru ani osobní sympatie a pokud mohla, vyhýbala se jí. Koneckonců, byla to pirátka. Unaveně se sesunula na palubu a opřela se zády o stěžeň. Pobyt na moři byl vyčerpávající. Stále jí nebylo dobře. Ryby už nemohla ani cítit. A Kapitánčin namyšlený nos a věčně našpulené rty už vůbec ne. Zatracený Talon, zatracené ztracený generál Du Coteau, zatracená loď!

     Talon si stoupl Miss Fortune za rameno a snažil se odhadnout, co na obzoru sleduje. Zdálo se, že vede úmyslně loď k zubatým skaliskům, vykukujícím z šumících vln. Nakolik mohl jako suchozemec soudit, byl to riskantní manévr, který musel mít nějaký smysl.

,,Kdo to je?“ zeptal se tiše. Nepochyboval, že Miss Fortune si je jistá tím, kdo jejich loď pronásleduje.

,,Jak ta loď vypadá?“ odpověděla, aniž spustila oči ze skal. Zabiják se ohlédl přes rameno a přimhouřil oči:

,,Je tmavá. Včetně plachet to vypadá. Motiv na vlajce nedokážu zatím určit.“ Kapitánka při jeho popisu souhlasně mručela a když skončil, poznamenala:

,,Jmenuje

. Je to jedna z nejlepších lodí, které brází moře kolem Valoranu. My jsme stabilnější, pevnější, větší a mnohem více ozbrojeni, ale

je štíhlejší, rychlejší a krásnější. Díky tomu nás dokázali dohnat. Ale už dlouho nás stíhat nemohou, nemají zásoby. I teď je zázrak, kam až se dostali. Nikdo jiný na světě by to nedokázal.“ Na tváři se jí objevil zasněný výraz plný vzpomínek, lásky a nenávisti.

,,Kapitán Gankplank...“ ujistil se Talon šeptem. Neodpověděla, ale nemusela; její úsměv hovořil za vše. Jeden z nejzlověstnějších úsměvů, které noxijský zabiják kdy viděl.

     Další den a půl Miss Fortune s lodí kličkovala mezi útesy a pak se loď zastavila asi čtvrt míle od skalnatého břehu. Kapitánka dala rozkaz k setrvání na místě, vrátila stráž u kormidla panu Rafenovi a většinu času trávila ve své kajutě. Talon se vydal za panem Rafenem, aby se pokusil zjistit důvod, proč tady zakotvili a co je to za místo, ale starý námořník odpovídal vyhýbavě a tak se rozhodl pátrat na vlastní pěst. Na Quinninu pěst.

     Byl téměř u dveří jejich společné kajuty, když ho zarazil hlas, který pronikal z pootevřených dveří.

,,...te vy, kdo je on a kdo jsi ty: vidíš jiné řešení?“ zeptal se povýšený tón. Odpovídalo mu ticho tak dlouhé, až se zamýšlel nad tím, zda Miss Fortune nevede zvláštní dialogický monolog v jejich pokoji. Pak se ozvala tichoučká odpověď:

,,Ne.“

,,Pak mi neodporuj a vypij to.“

,,Ne.“ ,,Jen jedna věc na lodi nosí horší smůlu než ženská na palubě,“ slova byla následovaná vrzáním židle, ze které se někdo zvedal, ,,a to jsi teď ty. A já nepotřebuju smůlu. Já potřebuju triumf.“ Málem se s ní srazil ve dveřích, ale jenom si ho změřila zkoumavým pohledem, který se mu zdál trochu vyčítavý, a proklouzla kolem. Počkal pár minut a pak opatrně vešel do kajuty.

,,Quinn?“ Seděla na posteli a tvářila se jako nevinnost sama. Valor po něm loupl ospalým okem, protáhl si křídla a proletěl otevřenými dveřmi ven.

,,Mám na tebe prosbu. A na Valora. Nemohl by prozkoumat pobřeží? Rád bych věděl, proč jsme sem připluli a co tady chce Kapitánka asi dělat.“ Krátce ho objala a políbila ho na bradu. ,,Samozřejmě.“ S tím vyběhla na palubu za modrým orlem. Talon počkal, až její kroky dozní, a rozhlédl se po kajutě. Po chvíli jeho zrak našel, co hledal. Malý flakonek, teď už prázdný, narychlo zastrčený pod polštářem. Odzátkoval ho a přičichl a pak špičkou jazyka olízl hrdlo. Hořké. Zatraceně hořké. Být zabijákem v Noxu znamenalo hodně vědět o smrti a jedy patřily k něčemu, co musel znát podle vzhledu, vůně i chuti. Tenhle mu nic neříkal. Ale pokud Miss Fortune donutila

Quinn to vypít, bude muset zjistit, co to bylo a jak to zastavit. Vztekle odhodil lahvičku do kouta a vyrazil ze dveří.

     Valor ucítil v mysli příkaz, mávl křídly a vznesl se ze svého místa na ráhně. Zakroužil kolem lodi a na chvíli spočinul ostrým zrakem na tenkém pramínku tmavé lepkavé kapaliny, která stékala po dřevěné stěně od okna jeho paní, a pak zamířil ke břehu. Kameny, kameny, písek, mořské řasy, mušle a kousky dřeva. Občas mezi kamením zahlédl zrezivělý zbytek něčeho, co snad dříve bývalo kouskem zbroje nebo zbraní. Nad pobřežím se prudce zvedaly skalní stěny, které končily několik desítek metrů vysoko rovnými hranami a na nich se rozkládaly vlhké slatiny a prořídlé lesíky.

, ozval se znovu pokyn v jeho hlavě. Teskně zahvízdal na neznámou krajinu, kterou by si tak rád prohlédl, a zaměřil pozornost opět k jednotvárným skaliskům. Snažil se nevnímat kraby a další drobné živočichy, které mu instinkty velely ukořistit a sníst. Milovaný hlas mu přikazoval hledat něco jiného.

     Jeskyni. Našel ji po dlouhém hledání – při přímém pohledu nebylo možné její vstup odlišit od ostatní stěny. Musel se dívat z určitého úhlu a určité výšky. Zaletěl co nejblíže ke vstupu, ale ani jeho orlí oči nedokázaly v úplné tmě, která v jeskyni po pár metrech zavládla, nic spatřit. Hlas mu řekl něco pochvalného a opustil jeho vědomí. A on si mohl konečně protáhnout křídla nad skutečnou pevninou a spravit si chuť po rybí dietě.

,,Valor našel nějakou jeskyni, docela dobře skrytou. Nahoře na skalách jsou nějaké slatiny, ale široko daleko není ani stopy po lidech nebo větších zvířatech, takže ani doplnění zásob mi nepřijde jako důvod, snad krom vody,“ opakovala tiše Quinn. Seděla na posteli, měla zavřené oči a držela si prsty na spáncích.

,,Nejspíš se to stejně brzy dozvíme. Celá loď je na nohou. Rafen říkal, že

bude zítra odpoledne na dostřel. Do té doby Kapitánka určitě něco podnikne,“ uvažoval Talon nahlas a prohrábl si přerostlé vlasy. Pokusil se dostat k Miss Fortune, ale před její kajutou stála stráž a odmítla ho pustit dovnitř. Ano, mohl by je všechny zabít, ale pak by nezjistil, čím pirátka Quinn otrávila. A navíc by tím ztratil šanci dostat se na Stínové ostrovy, tak se raději vrátil za svou společnicí.

,,Pokud by mělo dojít k nějaké bitvě...utečeme, nebo zůstaneme?“ zeptala se nejistě a otevřela oči. Přejel si po bradě, na které se strniště začínalo měnit v plnohodnotné vousy.

,,Ještě nevím. Nějak mám problém té pirátce věřit, že dodrží slovo a dostane nás, kam potřebujeme: proto by bylo lepší utéct. Ale sami nemáme vůběc žádnou šanci to dokázat. Proto by bylo lepší zůstat. Ale abych to mohl rozhodnout, potřeboval bych vědět, jak daleko od Ostrovů teď jsme.“

,,A jak to chceš zjistit? Já Valora nepošlu nikam daleko,“ upozornila ho tiše. Pokrčil rameny. ,,Nevím. Nejspíš si budu muset vynutit přijetí od naší kapitánky.“

     Miss Fortune pro něj ten večer poslala. Čekala na něj v luxusní kajutě, kde na zdech visely mapy, na poličce ležely spousty knih a lodních deníků a na stolku stála láhev nejkvalitnějšího rumu a dvě sklenice.

,,Dnes jsi mě sháněl, holobrádku. Teď na tebe mám čas,“ uvítala ho s úsměvem a pokynula ke stolu. Vzal jednu sklenici, posadil se a zdvořilostně upil. Rum byl výborný.

,,Dnes jsi otrávila moji přítelkyni. Samozřejmě, že jsem tě sháněl,“ opáčil příkře. Zasmála se. ,,Otrávila? Ale ne. Možná jí bude den dva trochu špatně, ale ve výsledku jí to prospěje, tím se netrap. Pokud ti to ulehčí, můžeš ji dodat trochu vitamínů z pomerančů.“ Něco v jejím tónu ho přimělo považovat její odpověď za pravdivou.

,,Proč tady stojíme? Jsme už u Ostrovů?“

,,Ne. Máme tady...dílčí úkol. Jakmile ho dokončíme, dovezu vás k nim.“

,,Jak daleko?“

,,Odsud při dobrém větru týden cesty, pokud se jejich poloha od minulého jara nezměnila.“ Talon se ze slušnosti zasmál jejímu žertu, ale pak si uvědomil, že se nesměje a nežertuje.

,,Prosím?“

,,To nevíte ani tohle?“ zatvářila se překvapeně. ,,Stínové ostrovy náhodně mění svou přesnou polohu. Je to prokleté místo a jste šílenci, že se tam chcete dostat, ale to já soudit nebudu. Ale pokud mi cestou potopí loď nějaký z mořských přízraků, zaplatíte mi ji.“

,,Mořské přízraky neexustují,“ ušklíbl se pohrdlivě. ,,Vážně? A ty jsi námořník, holobrádku, že to můžeš říct? Nikdy jsi neviděl stín obrovské kotvy, kterou za sebou táhne podmořské monstrum, jak prochází kolem tvojí lodi?“ Talon zmlkl. Moře bylo opravdu úplně jiný svět a pohádky tady získávaly nový rozměr.

,,Jaká má být naše úloha v tom vedlejším úkolu?“ změnil téma.

,,Nepřekážet. Dělat, co se vám řekne. A dosvědčit můj triumf, kdyby to někdy v budoucnu bylo potřeba.“

,,Jaký triumf?“ Naklonila se přes stůl k němu, chytila ho za límec košile a přitáhla si ho k sobě tak blízko, že se skoro dotýkali obličejem.

,,Už zítra bude Bilgewater patřit mně,“ zašeptala smyslně a zahleděla se mu do očí. ,,Jen mně. Pouze mně. Nikdo se mi už nepostaví. Stanu se legendou.“ Oči jako moře. Plné výstřelů a vln. Zamrkal a zkusil se odtáhnout. Držela ho pevně.

,,Já budu triumfovat nad Gankplankem i nad valoranskými moři. A nad každým, koho si vyberu. Nad tou tvojí malou holčinou. Nad tebou.“ Na důkaz své převahy ho krátce vášnivě políbila. ,,Jsem Kapitán Sarrah Miss Fortune a tohle moře, stejně jako všechna ostatní, a všechno, co na něm je, patří mně.“

1. Stínová odyssea: kapitola první
2. Stínová odyssea: kapitola druhá
3. Stínová odyssea: kapitola třetí
4. Stínová odyssea: kapitola čtvrtá