Stínová odyssea: kapitola druhá

Druhá kapitola příběhu Talona a Quinn od autorky Kraary

Reklama

Kapitola druhá: Ve správném přístavu

Demacijská hraničářka se protáhla v sedle a popohnala koně po bok svého společníka. Talon hleděl soustředěně kupředu.

,,Co budeme dělat, pokud se nám nepodaří najít cestu ke Stínovým ostrovům z Bilgewateru?“ zeptala se opatrně. Od chvíle, kdy po

mírných neshodách

vyrazili z Noxu směrem na východ na mořské pobřeží, spolu nepromluvili. Talon mínil, že Stínové ostrovy jsou přesně tím místem, kde se generál Du Coteau nachází, protože to při výslechu tvrdil Reliwashův pomocník. Quinn o tom pochybovala a navrhovala nejprve znovu vyslechnout všechny, kdo by o tom mohli něco vědět, především v Lize. Talon chtěl vyrazit rovnou nejkratší cestou k Bilgewateru a odtamtud po moři k Ostrovům, ať už by to mělo znamenat a stát cokoliv; Quinn by se raději vydala buď k demacijským břehům pro demacijskou loď, nebo do Piltoveru pro radu a vybavení a až poté, když by to jinak nešlo, do pirátského města. Jenomže zatímco ona s Talonem vlastně jen trávila dovolenou, pro něj bylo generálovo nalezení na prvním místě. A tak se podvolila. Nakonec.

,,Podaří.“ Odsekl jednoduše, stále ještě uražený po ostré výměně názorů, která proběhla před několika hodinami ještě ve městě. Quinn spolkla slova protestů a nechala svého koně opět zpomalit. Po zbytek dneška se bude muset spokojit s tím, že bude sledovat Talonova záda a čekat, až se jeho nálada zlepší. Valor soucitně zahvízdal a posadil se na hrušku jejího sedla. Alespoň nějaká společnost, pomyslela si hořce.

Z Noxu na pobřeží jim cesta trvala tři dny. Pak dorazili do rybářské vesnice, která ještě spadala pod noxijskou správu. Díky tomu jim Talon vyjednal člun, na kterém se měli druhého dne vydat k Bilgewateru. Jednomu z vesničanů zaplatili, aby odvedl jejich koně zpět do města a předal je spolu se zprávou Katarině: nepředpokládali, že je budou při návratu potřebovat a pokud ano, už vůbec ne tady.

,,Běž spát,“ rozkázal Talon a ukázal na dřevěnou boudu, ve které měli dnes v noci přespat. Rozhodla se neprotestovat - přestože spolu už téměř normálně mluvili, napětí mezi nimi ještě zcela nezmizelo.

,,A ty?“ zeptala se jen opatrně.

,,Já budu ještě chvíli přemýšlet. Běž.“ Otočila se a v malém temném prostoru se zachumlala do přikrývky. Ona, kapitánka demacijské armády, poslouchá na slovo noxijského nájemného vraha, možná nejnebezpečnějšího mladého muže na Valoranu. A to ne proto, že by se ho bála, ale protože... radši nedovolila myšlenkám směřovat dál a zaposlouchala se do šumění příboje.

Talon ji vzbudil ještě před svítáním. Mořská hladina byla v šedém ranním světle olověná a pohlcovala světlo. Kus od břehu se pohupoval obyčejný člun s jedním stěžněm, na kterém visela teď zkasaná plachta. Přitáhla si plášť pevněji k tělu a nedůvěřivě se na člun zadívala.

,,Nikdy jsem se po moři neplavila,“ upozornila Talona. Usmál se.

,,Budeš jenom dělat, co ti řeknu. Já jsem toho taky nestrávil na lodi moc, ale ten den plavby snad zvládneme, pokud vydrží počasí. A teď na palubu a vzhůru na moře, plavčíku!“ Hraničářka se dotčeně pootočila za jeho plácnutím přes zadek a začala se brodit k loďce.

Měli štěstí a počasí vydrželo stálé. Když společnými silami napnuli plachtu, vítr od západu je milosrdně nesl směrem, kterým Talon tušil Bilgewater. Quinn o tom místě hodně slyšela a nikdy v dobrém. Pirátské lodě z toho přístavu občas vyrážely až daleko na sever a přepadávaly obchodní lodě nejen z Ionie, ale dokonce z Freljordu, a působily tím Demacii nemalé škody – nikdy se je ale nepodařilo dostihnout. Námořnictvo její země nesahalo pirátům ani po kotníky, bohužel. A už to byl důvod Bilgewater nenávidět, omlouvala sama sobě své pocity. Ty jen zesílily, když se na konci dne před přídí objevila temná hmota pevniny. Valor tiše zahvízdal a zatřepotal na ráhně křídly.

,,Dávej si pozor na pusu, Quinn. Pokud to půjde, nech mluvit mě. Zkusme se do ničeho nepřiplést. Pokusíme se najmout si loď s posádkou bez zbytečného rozruchu. A pokud můžeš, pošli Valora, ať se o sebe stará sám, dokud nebudeme na lodi. S ním bychom bylo mnohem nápadnější.“ Dívka přikývla, podívala se na modrého orla a ten s tichým ševelením křídel zmizel do večerní tmy.

,,A kdyby se přece jenom něco zvrtlo?“

,,Tak se mě drž a nechovej se jako Demacijka!“ Pokud ji měl jeho rozkaz pobavit, nepodařilo se. Zamračila se a s napětím očekávala věci příští.

Zakotvili v jednom z bočních doků přístaviště a Talon jí pomohl vystoupit. Byla už tma, ale město zářilo spoustou oranžovožlutých světel: ohně, lucerny, okna hospod – zdálo se, že hospody tvoří převážnou většinu všeho, co v Bilgewateru bylo.

,,Už jsi tady někdy byl?“ sykla, zatímco se obezřetně rozhlížela kolem sebe. Talon přikývl.

,,Dávno. Pokud to půjde, nech mluvit mně.“ S tím zabočil do otevřených dveří.

Vstoupili do zakouřené místnosti, chabě osvětlené dvěma lucernami visícími od stropu. V dýmu spíš tušili než viděli stoly a námořníky a slyšeli cinkání sklenic a jednolitý mumlavý hovor. Talon ji odvedl k volnému stolu poblíž dveří a posadil se.

,,Chvíli si poslechneme řeči. Když zjistíme, jaká je situace, dokážu lépe odhadnout, na koho se obrátit.“ vysvětlil tiše. ,,Když budeme mít štěstí, dokážu najmout nějakou loď během pár dní.“

,,Nevím, jestli je dobré vyplýtvat si svůj příděl štěstí už na takovouhle věc,“ opáčila dotčeně a zamračila se na sklenici, která se s třísknutím objevila před ní na stole. Byla to poměrně čistá číše plná zlatavě hnědé tekutiny. Nedůvěřivě přičichla a pak ji odložila.

,,Nikdo se tě nesnaží otrávit,“ poučil ji pobaveně Talon a ze své sklenice se bez obav napil. ,,Ale je to silné, tak pomalu.“ Ucucla a zašklebila se.

,,A

to je?!“

,,Rum. Tady se v podstatě nepije nic jiného. A jen proto, že nevypadáme ještě dost špinavě a otrhaně, dostali jsme ho do slušné sklenice a ne do korbele jako ostatní. Mimochodem, dávej si velký pozor na své osobní věci.“

O několik hodin, hospod a sklenic rumu později se Quinn potácela opřená o Talona tmavými uličkami a přála si padnout do postele a spát. Nebo možná raději ne. Kdyby zavřela oči, mohlo by ji to houpaní zcela vážně ublížit. Možná by mohla prostě jenom ležet na zemi – za předpokladu, že by byla dostatečně stabilní a nehoupala se - a čekat, až umře. Ano, to by rozhodně bylo nejlepší. Ale ten šílenec ji táhl do

další

hospody. Už nebude pít rum! Sedět, poslouchat a příležitostně něco prohodit může, i když nebude pít vůbec nic! Zatímco její společník u barového pultu rozmlouval s hospodským, Quinn se opřela zády o zeď vedle dveří a snažila se zaostřit na sál. Bylo tady o něco méně zakouřeno než v předchozích lokálech a také prázdněji. A bylo tady více žen. Pokud se v podnicích, které navštívili předtím, vyskytovaly nějaké ženy, pak nebylo poznat, že to ženy jsou. Tady to bylo velmi očividné. Quinn právě začínala svůj ubohý mozek trápit zamyšlením, co to asi znamená, když k ní přistoupil jeden z námořníků, chytil ji za bradu a prohlédl si ji. Nadechla se a pokusila se mu něco říct, ale slovům, která jí sklouzla ze rtů, nerozuměla ani ona sama. Hmátla rukou k pasu, ale jílec tesáku minula o několik centimetru a její dlaň se zastavila až o zeď. To bylo rozhodně překvapivé. Stejně tak překvapivé bylo, když ji muž pustil a roztrhl jí výstřih tuniky, aby odhalil co nejvíc z jejích prsou. Nespokojeně okomentoval koženou zbroj, která jeho záměru poněkud bránila, ale pak se celkem souhlasně usmál. Byl víc než o hlavu větší než ona a tak mu i skromný výstřih skýtal poměrně slušný výhled. Spokojeně pokýval hlavou, sevřel v dlani její zápěstí a táhl ji za sebou směrem ke schodům. A ona se pořád ještě snažila pochopit, co se vlastně děje. Její myšlenky byly zpomalené, zmatené a velmi

rozhoupané

, stejně jako žaludek. A její tunika roztržená. To bylo vskutku

nedemacijské

. Talon z ní bude mít radost... Neměl. Začal něco křičet na toho muže, který ji vedl. Odstrčil ho a když se mu to nelíbilo, vytáhl kdoví odkud dvě dýky. Na Quinn to udělalo velký dojem a zamyslela se, jak se mu asi podařilo trefit se dlaní na rukojeti? Budu to muset vyzkoušet znovu, rozhodla se a opět se rozmáchla rukou k pasu. Tentokrát špičkami prstů o tesák zavadila. Že by se to dalo natrénovat? Aniž by si všímala svého okolí, soustředěně natáhla ruku ještě jednou - a pak se opřela o přátelsky vypadající zábradlí a začala zvracet. O pár vteřin později ji opět někdo chytil za ruku a táhl tentokrát ven.

,,Jak ses mohla

takhle

zřídit?!“ ozval se Talon vedle ní vyčítavě a vlekl ji kamsi do tmy. Kníkla a doufala, že to vyznělo jako zamýšlené

nevím

. ,,Jestli si tě ještě jednou někde někdo splete s děvkou, napíšu o tvém chování report pro prince Jarvana.“ To nebylo fér. Ani trochu! Nadechla se k protestům, ale Talon ji zastavil a položil ji dlaň přes ústa.

,,Tiše. Někdo nás sleduje.“ Opatrně přikývla a opřela se o zeď. V Talonových rukou se opět zničeho nic objevily hvězdice. Její otupené smysly nebyly schopné rozlišit příčinu jeho znepokojení, ale následovala příklad svého přítele a hmátla po tesáku. Tentokrát se jí podařilo sevřít ho v prstech na první pokus. Nemotorným prudkým pohybem ho vytrhla z pouzdra a zapotácela se, jak ztratila rovnováhu. Žaludek se jí zhoupl, ale silou vůle ho přinutila ponechat si zbytek rumu pro sebe. A pak ji něco tupě udeřilo zezadu do hlavy a ona se s tichým hlesnutím sesunula na zem. Konečně umírám, pomyslela si šťastně, a pak se propadla do temných hlubin bezvědomí.

Přečtěte si také předchozí kapitoly: