Sňatky z rozumu: kapitola třetí
Je tu pokračování příběhu z Freljordu od autorky Kraary. Podívejte se, jak pokračuje situace mezi Ashe a Tryndamerem.
Svatební noc Zatímco jejích nový, společný sjednocený lid se bavil a slavil přímo v pevnosti i v celém městě, novomanželé seděli na svých trůnech v hlavním sále a přijímali gratulace. Ashe byla zklamaná. Kvůli nečekaně vyhrocenému konfliktu s Noxem u jakési Kalamndy se svatby nezúčastnil nikdo z jejích demacijksých přátel. Princ Jarvan poslal jen stručnou zprávu o situaci, srdečné blahopřání a příslib, že se pokusí je co nejdříve navštívit. Jedinými hosty tak byli pouze zástupci kmenů, které jí už dříve přísahaly věrnost. Ani zmínka o Sejuani. Díky bohům! Z Ligy obdržela krátké formální blahopřání a pozvání k dalšímu kolu jednání o Freljordu a jeho uznání samostatným státem. To bylo pozitivní. Samozřejmě, že její sňatek s Tryndamerem byl čistě politický a došlo k němu mimo jiné proto, že aby Liga uznala Freljord a mohla mu poskytnout oficiální podporu a ochranu před noxijskou invazí, požadovala důkaz jejího nadpolovičního vlivu v horách. V hlavě si odšktrla další položku na seznamu věcí, které musí během svého života a vlád dokázat, a na rtech se jí usadil spokojený úsměv.
,,Bude potřeba na všechna ta blahopřání odpovědět," prohlásila hlasitě, aby ho vytrhla ze zamyšlení.
,,Kdž to říkáš..." odvětil lhostejně a dál upíral nepřítomný pohled někam přes halu.
,,Myslela jsem, že tě budou zajímat zprávy o situaci na Valoranských pláních a boji mezi našimi nepřáteli a našimi spojenci." Tryndamere neprojevil nejmenší ochotu nahlédnout do kteréhokoliv pergamenu, který mu nabízela.
,,Máš pocit, že máme málo vlastních problémů? Shora s divokými kmeny vedenými Sejuani a s troly, od hranic s Valoranem na nás tlačí naši vlastní noxijští protivníci. Co je mi po těch, kteří jsou dost daleko?" odpověděl nevrle a konečně se k ní obrátil.
,,Pokud Demacie Noxus porazí, dá se očekávat, že jejich tlak ještě vzroste, protože budou v akutní potřebě zdrojů a naše hory stále ještě patřín k těm nejbohatším na Valoranu," opravila ho poučujícím tńem. Její manžel byl skutečně barbar, který odmítal vidět za hranice vlastní země. Na durhou stranu – líbilo se jí, jak přijal celý Freljord za svůj.
,,Až přijdou, zničíme je, stejně jako jejich předchůdce. Do té doby nemá cenu se jimi rozptylovat," zavrtěl hlavou a věnoval královně posměšný úsměv: ,,Nezatěžuj svou krásnou hlavu zbytečnými starostmi, ženo. Sejuani je teď v létě celkem neškodná, takže se můžeme plně soustředit na vetřelce. Vypravím se na hranice hned jak budu moci." Nečekal na odpověď, vstal ze svého místa a vydal se do sálu za svými přáteli a s nimi potom ven z místnosti.
Ashe setrvala na své pozici, rozdávala úsměvy a přijímala přání a byla ochotná prohodit pár slov s každým, kdo si to přál. Krom členů tribunálu a lidí z pevnosti, které považovala za své přátele, se u ní vystřídalo i několik desítek Avarosan. K jejímu překvapení se za ní vydaly i dvě barbarské ženy s upřímným přáním všeho dobrého a s nabídnutím své pomoci ve věcech vaření a léčitelství a také několik barbarských mladíků, kteří, jak se zdálo, se chtěli jen na vlastní oči zblízka přesvědčit, zda si zaslouží stanout po bohu jejich náčelníka. Podle obdivných pohledů hádala, že obstála.
S postupujícím večerem zábava nejprve sílila, pak utichala a teď už byl sál poloprázdný. Tryndamera od jeho odchodu ani nezahlédla; doufala, že se někde baví a alespoň chvíli si svůj pobyt v Ledové tvrzi užívá. Byla si vědoma jeho odporu k uzavřeným prostorům a chápala, že když už se musí zdržovat ve městě, bude mu lépe někde venku, s větrem ve vlasech. Ona byla vlastně také nejšťastnější v lese na lovu, což si bohužel nemohla poslední dobou příliš dovolit. Ale teď snad budou okolní lesy bezpečnější, když nad nimi budou Trydnamerovi lidé – naši lidé!, opravila se v duchu – držet nepřetržitou stráž. Alespoň Sejuanini nájezdníci by se v nich už neměli potulovat, stejně tak trolové... Anivia říkala, že se teď nejspíš nechystají k žádným výpadům. Škoda, že se odmítla veřejně účastnit svatby. Ashe ji chápala – příliš mnoho lidí, příliš mnoho světské zábavy a to podstatné, pouto mezi dvěma nejsilnějšími náčelníky ve Freljordu, se stejně projeví až postupně. Věděla, že nad ní mrazivý fénix držel celou dobu sgtráž a stále drží – odněkud z nebe dohlíží na vše, co dělá. Nemohla se dočkat, až se ruch kolem svatby uklidní, ona na pár hodin opustí město a setká se s Anivií v nějakém ledovcovém údolí a vyslechne její rady a slova podpory.
Do tváře ji udeřil poryv ledového větru, mnohem chladnějšího, než bylo toho dne obvyklé. Rozhlédla se po sále, ale nezdálo se, že by ho kdokoliv jiný zaznamenal. Přeběhl jí mráz po zádech a vstala. Ne všichni v horách jejich svatbě přály. Ne hory samotné.
Nudil se. Hrozně se nudil. Ashe mu nutila nějaké dopisy, ale jemu po nich nic nebylo. Diplomatické záležitosti a výměny prázdných frází milerád přenechá své novomanželce. Ostatně, byl to jejíí nápad, všechno. Když se pokusila zavést s ním řeč na vzdálená bojiště, přešla ho chuť sedět dál v její blízkosti úplně. Jistěže b se raději bil o život s noxijskými oddíly, než aby tady seděl v nepohodlné slušné tunice a ztrácel čas nepřirozeným sezením na trůně a ženením. Usoudil, že už trpěl ve jménu společenské povinnosti dost, opustil své královské místo a vydal se zapít tu životní tragédii se svými bojovníky.
Bylo dávno po západu slunce a on byl opilý. Po celý zbetk odpoledne svou ženu nepotkal – možná to bylo tím, že zatímco on sdílel lahve vína se svými lidmi na terase, ona si nechala protokolem diktovat své místo v hlavní síni. Královna! Ušklíbl se sám pro sebe a pomalu směřoval zpět k pevnosti. Dnes už nemůže ulehnoout do stanu v táboře svých mužů. Čeká ho vysoká péřová postel s hebkými dekami a studenou náplní. Úsměv mu zmizel z tváže a i krok jako by mu zamzrzl a zpomalil. Tradice obou národů se tady jednomyslně scházely: svatební noc.
Ashe seděla na posteli. Svatební aty ležely na křesle a její štíhlou postavu teď zahalovala jen bílá noční košile. Zastavil se ve dveřích a chvíli si ji tiše prohlížel. Bílá. Chladná a krásná....a nedotknutelná. Opatrně za sebou zavřel a vykročil k ní.
,,Bavil ses dobře?" snažila se, aby její hlas zněl bezstarostně a lhostejně, ale soten výčitky mu stejně neunikl.
,,Skvěle. Ty?" odložil plášť na komodu a pustil se do rozvazování tkanic na tunice. Místo odpovědi pohodila hlavou a upřela na něj svůj pronikavý mrazivý pohled.
,,Čekala jsem na tebe," odpověděla prostě a natáhla k němu ruku. Neochotně udělal dva kroky k ní a svlékl si tuniku. Samozřejmě že ho už viděla od pasu nahoru nahého – chodil tak většinu času. Ale teď si ho prohlížela tak...jinak. S většími obavami i obdivem. Konečky jejích prstů ho zastudily na hrudníku. Chlad byl ale jediným pocitem, který v něm vyvolávala. Dotýkala se ho jako kdyby byl socha. Se zdvořilým zájmem, bez sebemenšího náznaku vášně. Povzdechl si, jemně, ale rozhodně její ruku odstrčil a sedl si na postel. Jak čekal, byla příliš měkká. Znovu ucítil její ruce, tentokrát na ramenou a na pažích. Bylo mu ji ve stejnou chvíli líto i ji vlastně nenáviděl. Možná ji chtěl, protože byla tak krásná a cílevědomá, a zároveň ho její chladná logika urážela a znechucovala.
,,Nech toho. Máme za sebou náročný den, uděláme nejlíp, když půjdeme spát," otřásl se, vklouzl pod peřinu a sledoval z lehu na zádech strop nad sebou. V Ashině ložnici byl kamenný strop vykládaný dřevem a ozdobně vyřezávaný. Povětšinou se zde objevovaly výjevy z hor a ze zimy. Motiv vločky sněhu se opakoval.
,,Ale musíme...." vyrušila ho královna z úvah. Její hlas zněl nepřirozeně zaraženě a obvyklá sebejistota v něm byla nahrazena plachostí. V duchu se začal hořce smát. Ashe musela být panna. Narozdíl od něj. A stejně trvala na téhle tradici víc než on, pro kterého by to mohlo být prostě rutinní splnění povinností.
,,Nemusíme. Nikdo se to nedozví. Máme na to....čas."
,,Musíme. Je třeba potvrdit náš sňatek a dát spojenému Freljordu dědice," trvala na svém, posadila se vedle něj na posteli a nechala si sklouznout košili z ramen. Bílá jako alabastr. Nedotčená jako sníh vysoko v horách. Zkusmo natáhl ruku a pohladil ji lehce po rameni; chladná jako led. Zavrtěl hlavou.
,,Já dodržím své slovo i bez toho. A než pověsíme to, co se z Freljordu snažíme vytvořit, někomu na bedra, měli bychom ověřit, že to za to stojí." Snažil se mluvit klidně a rozumně, ale pomalu začínal být naštvaný. Byla tak hloupě tvrdohlavá!
,,Já jsem tady z nás dvou ta, která ví, co je potřeba!" Ruka mu sklouzla z jejího ramene na krk rychleji, než sám chtěl. O trochu povolil stisk, aby mohla normálně dýchat, a přitáhl si ji k sobě.
,,Nejsem tvoje děvka, Ashe. Nebudu s tebou spát jen proto, že se to musí!" zašeptal hrozivě. Ani se nezachvěla.
,,Nemůžeš říkat ne své královně," odpověděla tiše, klidně. Čelila jeho rozpálenému pohledu svým ledovým a ruce, která jí svírala hrdlo a mohla ji jediným silnějším stisknutím zabít, nevěnovala pozornost. Tryndamere se naklonil ještě o kousek blíž k ní, takže se teď málem dotýkal nosem jejího. Odměřoval slova, jako kdyby ho každé z nich stálo mnoho sil:
,,Odmítl jsem už nebezpečnější dámu než je ledová lučištnice, Ashe. Já si nenechám poroučet. Nauč se to." S tím ji odstrčil do peřin, zvedl se z postele a odešel z místnosti. Do oken narazil vítr a na nočním nebi se začala shánět sněhová mračna.
Přečtěte si také předchozí kapitoly:Kapitola druhá: Svatební denKapitola prvá: Začátek
