Pýcha a Pád - 8. díl
Liga je v ohrožení, ale kdo jí půjde na pomoc? Další díl od Jaycona.
"Tak dost!" zakřičel princ a udeřil pěstí do stolu. "A co chceš dělat?" oplatil mu jeho křik Garen. Král je nepřítomně poslouchal, jak se hádají. Princ Jarvan, čtvrtý svého jména a generál Garen. Měli se sejít a řešit důležité věci, místo toho se jejich konverzace opět proměnila v hádku."Je čas jednat! Dát Lize najevo, že nejsme jejich otroci!" Jarvan byl rozčílený víc a víc."Ne. Teď naopak Lize ukážeme svojí poslušnost a věrnost," opáčil se na něj Garen. Jeho obvykle klidné chování se měnilo a jeho obličej začal rudnout."Pánové, prosím," snažil se je král uklidnit. "Zkusíme to znovu od začátku. Co vlastně víme?""Naši zvědové oznámili pohyb Noxijských vojsk. Dokonce i jejich neoficiální jednotky se hnuly z hor a sestoupily do údolí. Shromažďují armádu v Černém lese nedaleko hranic s Edonthisem," začal Garen."Neportvá dlouho a Swain vyhlásí Lize válku," zamračil se princ."To je šílená představa," otočil se na krále Garen."Je to hrdina..." přerušil ho princ."Je to blázen! Noxijští vojáci jsou hrdí válečníci, ale je jich tak málo..." řekl Garen. Princ si odplivl, když Garen použil spojení hrdí se slovem Noxus."Měli bychom je následovat a vyhlásit jim také válku!" dodal hrdě princ."Ano? A za co budem bojovat? Za podlou zradu a nečestnost?" Garen měl toho tak akorát dost."Za svobodu a slávu!" dmul se princ pýchou."Já jsem v Demácii hlavní velitel armády a měl bych to být já, kdo chce válku. Jenže já bojuji za mír! S Ligou jsme zažili nejdéle trvající mír za celou éru věků a ty se chceš brodit v krvi?" nechápal Garen."Já chci jen opětovnou slávu a velikost Demácie.""Pomocí krve... Sláva je vratká a nejistá. Na jejím konci i začátku jsou potoky krve. To snad chceš? Vidět svůj lid umírat?"Jarvan svěsil hlavu."Co navrhujete, generále?" přidal se do rozhovoru král."Jednat čestně! Splnit své závazky vůči Lize. Swain není blázen! Obrana Edonthisu je sice velice oslabená, ale jinak tato válka skončí rychleji než začala. Síla Ligy je nezměrná," informoval Garen."Chci fakta, počty a důkazy," pokračoval král."Nemáme přesné informace," všiml si však výrazu krále a tak pokračoval. "Noxus by mohl shromáždit až 15 000 mužů, ale to jen za předpokladu, že by se k němu přidaly všichni jeho vazalové. A Liga...-""Takové vojsko dokáže ubránit dobytý Edonthis celé roky!" skočil mu do řeči princ."Liga tohle nenechá jen tak. K moci se pomalu dostává ten mladý Generál, který se bude chtít předvést. Navíc to bude první otevřená vzpoura za několik desítek let! Svolá všechny své vazaly..." řekl Garen."Kolik tedy?" vyptával se zvědavě král. Generál sklopil zrak k zemi."Až 100 000 mužů..." řekl. Oba Jarvanové na něj nevěřícně pohlédli. Garen nikdy neříkal nesmysly ani nepřeháněl, ale tohle mu zjevně trošku ulítlo."Kdyby jsme se i my odtrhli, vznikla by řetězová reakce, až by nakonec Ligu všichni opustili," přemýšlel nahlas princ."A nebo taky ne. Zálusk na Demácijské území je až moc veliký a Liga je štědrá. Navíc Ligová armáda čítá 65 000 vojáků! A to nejsou jen tak ledajací kopiníci! To jsou plně vyzbrojení těžkooděnci. Vojáci s tvrdou morálkou a disciplínou! Ochotni položit za Ligu život!" opřel se Garen do prince."To jsou i demácijští," opáčil se princ."Nevím co už na to říct. Chci jednat čestně a stát na straně vítěze. Bojovat za Ligu nám umožňuje dodržet obojí. Noxus bude rozdrcen a my získáme část jeho území," skončil Garen."Vyhlásit Lize válku a přesvědčit k tomu i ostatní panovníky," řekl svá poslední slova i princ."Vyčkáme," řekl král a postavil se. "Nemá cenu dělat ukvapené závěry a zbrklé rozhodnutí. Vypadá to na zničení Noxu, tak jak ho známe, ale cítím, že se stane toho ještě tolik..."Princ se uklonil a spěšně odešel. Garen odešel za chvilku za ním, zatímco král zůstal sedět v místnosti a přemýšlel.
Není zde správné volby. Ať se rozhodne jakkoliv, prolití demácijské krve nezabrání. Chýlí se k válce, která postihne celý Valoran a Demácie bude litovat každé své chyby...
Byl to již týden, co Edonthis opustil poslední panovník. Málokdo se rozloučil, ale Generálovi to nevadilo. Vždy stál na hradbách a hleděl, jak daný vladař odjíždí. Někdo odjel na koni a nechal vozy za sebou, někdo se vezl v honosném kočáru za hudby trubadúrů a muzikantů. Většina na něj hleděla s opovržením, ba dokonce i vražedně, ale Zástupce měl z toho srandu. Věděl, že je jeho rozhodnutí roznítilo, avšak nehodlal ustoupit. S Ligou zametat nikdo nebude! To oni slouží Lize, ne ona jim, ospravedlňoval sám sebe v duchu. Liga je silná! Liga je mocná a bude zde napořád!Cítil to z nich. Tu sílu, moc. Jeden jí měl větší, druhý menší, ale Zástupce stále přesně nevěděl o co jde. Snažil se něco dostat z Ahri, ale ta mu nic říct nechtěla. Najednou mu myšlenka proletěla hlavou a on svižně odcházel ze své komnaty. Spěšně prošel nádvoří a dal se do jedné odlehlejší uličky, na jejímž konci stála stará věž. Generál otevřel dveře do věže a šel prudce dovnitř. Byla tam menší místnost a točité schodiště nahoru. Zástupce se neohlížel a po schodech, které bral po dvou, se vydal vzhůru. "Kde to jen může být?" ptal se stařec havrana, který na něj nechápavě civěl. Stařec hledal lahvičku s inkoustem ve skříni u zdi. Musí napsat zprávu do Hlavního města a uvědomit Zileana, co se stalo. Měl za úkol posílat mu každý den nové informace o dění ve městě. Najednou slyšel, jak někdo bojuje s klikou, ale než se stačí otočit, vetřelec stačí prudce vtrhnout do místnosti."Co je to síla, mistře?" ptal se udýchaný Zástupce velmistra."No tak ale!" zněl nahněvaný hlas starého mistra, "dobrým mravům jsme se již učili, ne?"Generál si patrně uvědomil svojí chybu, protože se narovnal, uklonil se a popřál mu dobré ráno. Mistr mu odpověděl, ale pak začal znovu hledat onu proklatou skleničku s inkoustem."Mistře! Já to musím vědět!" naléhal stále Zástupce. Mistr sklopil zrak."Já...nejsem hoden ti to říct. Odmala tě vychovává Zilean, on ti to pak vysvětlí."Ne. Vy mi to musíte říct. Prosím! Cítím takový divný pocit v žilách. Něco se děje a než mi to poví Zilean, bude možná již pozdě. Vy mi to musíte vysvětlit," říkal Generál napůl výhružně, napůl prosebně. Mistr se otočil a pohleděl Zástupci do očí. Viděl v něm odhodlanost a připravenost..."Dobrá tedy. Vysvětlím ti to," odpověděl mistr po chvilce a posadil se na židli u stolu. "Moc, síla, energie, čáry, atd. Každý tomu říká jinak. V podstatě jde o o sílu člověka, která má mnoho podob. Každý člověk se rodí s nějakou sílou, která se dá pak posílit nebo naučit. Válečníci svojí sílu využívají v boji, ale svoji síla mají i řemeslníci. Kovář, který má velikou moc a vytrénuje si ji do kovářského umění, udělá ty nejlepší zbraně a brnění. Pekař dokáže upéct lepší chleba, ale o tohle teď nejde...Ty jsi kouzelník, stejně jako mnoho dalších. Každý mistr se snaží udělat svého učně podle sebe, ale žák bude vždy trošku odlišný. Za svého času jsem byl i já mocným mágem a bojoval jsem ve spoustě bitvách. Pak jsem se stal mistrem a vychoval desítky nových mágů, ale nyní jsem již moc starý. Tebe má na starosti Zilean, který byl tím nejmocnějším mágem, jakého jsem kdy poznal a ty jsi jeho jediným učněm. Nyní však začíná také stárnout a nebude to dlouho, co ho nahradíš v jeho funkci.Válka je válka, která je hrozná, ale válka kouzelníku je něco strašlivého. Místa soubojů mágů jsou často poničena magií, ale když se sejde celá armáda kouzelníků... poslední taková bitva roztrhala Valoran a nebýt časného zákroku nově se formující Ligy, tak by následky byly mnohem strašnější. Další takovouto bitvu nelze dopustit! Musíš na to pamatovat.Je mnoho způsobů, jak posílit svoji moc. Zkušenostmi, učením nebo třeba prostým okoukáním jsou ty dlouhodobé způsoby. Krátkodobé může být třeba láska, nenávist nebo touha po pomstě, která tě žene za úkolem, ale jakmile je splněn, tak síla se oslabí. Důležité je si uvědomit, že jako kouzelník nemůžeš být člověk. Čím víc chceš mít větší moc, tím méně místa je na lidské vlastnosti. Emoce, pocity, láska, soucit, vina, atd. - to jde všechno strannou. Ti nejlepší nemusel ani jíst, pít či spát, protože žili z vlastní energie. Nebyli to lidé, byly to nestvůry v lidském těle, plné nenávisti a zloby. Generál tam seděl zamračený a přemýšlel o jeho slovech. Takže to byla pravda. Šlo o osobní energii, kterou měl každý odlišnou.Zástupce se s mistrem rozloučil a vyšel ven z věže. Venku již byla tma a Generál pospíchal do paláce na náměstí. Vešel dovnitř hlavní branou a spatřil hlouček důstojníků. Ti se mu lehce uklonili a pokračovali v diskuzi. Generál se k nim mlčky připojil, ale myšlenkami byl úplně mimo. Najednou se jakoby zastavil čas. Zástupce se podivil, ale cítil ve vzduchu nebezpečí. Pohlédl na své důstojníky, kteří si evidentně ničeho nevšimli, ale on to cítil, jak se to blíží. Pak se prudce otevřela hlavní brána, kde stál muž. Byl špinavý, vyčerpaný a prudce oddechoval."Nepřítel! Nepřátelská vojska na pochodu! Chystají se na Edonthis!" křičel na celé nádvoří. Generál vykročil svižně k němu a chytil ho za ramena. Zvěd se na svého pána svalil vyčerpaností."Kdo? Barbaři? Nájezdníci? Takhle daleko za hranicemi, to by jsme věděli!" ptal se Zástupce."Ne, můj pane," odpověděl špeh se slzami v očích. "Je to Noxus! Noxus vytáhl do války!" a rozbrečel se. Důstojníci se na svého generála podívali se strachem v očích, ale Generál na ně nechápavě pohlédl. To není možné! pomyslel si. Co si to ten starý blázen myslí?Pokud jste nečeli předchozí kapitoly, najdete je tady:
