Pýcha a Pád - 4. díl
Pokračujeme v povídce od autora Jaycona
Ahoj,pár lidí mi psalo, abych vám ujasnil, jak člením text, takže tu napíšu bodovitě pár informací:
- - *** (tři tučné hvězdičky) --> Jde se do jiné dějové linie. Trošku jiný čas, místo a jiné postavy.
- - Dva vynechané řádky a mezera na začátku prvné věty. --> Stejná dějová linie, ale jiný čas a místo (většinou se příběh posouvá trošku dopředu).
Slunce se pomalu chýlilo k obzoru. Generál stál na balkóně a přemýšlel, co se dnes asi odehraje.
"Dnešní večer," ozval se nadšený hlas za ním, "bude famózní."
Generál se otočil a překvapeně se podíval na svého přítele.
"Co se ti stalo?" zeptal se ironicky Zástupce. " Nezachvátila tě horkost?"
"Dnešek je v pohodě. Nic nám nehrozí, navíc je tu tolik lidí, že nemám šanci se kamkoli schovat," odpověděl upřímě zabiják.
Generál si ho ještě jednou prohlédl a usmál se. Tak už i Zed sundal své brnění. Na sobě měl šedou volnou košili a hnědé kožené kalhoty. Jenom dýky měl stále při sobě.
Zástupce se opřel o kamenou římsu a pozoroval ruch města. Děti si bezstarostně hrály na náměstí, zatímco ostatní se připravovali na dnešní večer. Dnes se bude konat slavnost jara. Lidé se radují z konce zimy a doufají ve velikou úrodu.
Dnes večer se také bude konat slavnost na oslavu panovníků a kralů, kteří přijeli. Vinaři vytáhli své nejlepší ročníky vín. Pekaři pekli chléb z toho nejlepšího obilí. Cukráři dělali nádherné dorty a chutně vypadající zákusky. Pomocníci váleli do hospod tucty sudů vína a piva. Nad rozdělanými ohňmi se pekla celá prasa, kuřata a další různá zvířata. Pyromancerové připravovali ohňostroj, který přivítá první jarní den.
Zed se opřel vedle svého přítele. "Co máš dnes v plánu?" zeptal se ho tázavým pohledem.
"Bavit se," pousmál se Generál. "Celé roky trávím vedle moudrých starců bez špetku humoru, tak si to dnes náramně užiju."
Zed se na něj zamyšleně podíval.
Vždyť má zítra jednání!Pomyslel si a doufal, že si bude užívat i jiných věcí, než jen alkoholu.
Generál se znenadání narovnal a beze slova odešel do paláce. Čekala tam na něj již jeho osobní stráž.
"Pane? Jaké jsou naše plány?" zeptal se ho velitel. Generál se jen usmál.
Zástupcovy oči odrážely velký plápolající oheň, který byl rozdělán uprostřed náměstí. Do ohně lidé přihazovali modly zimních čarodejnic. Až na zvuk praskajícího dřeva, bylo na náměstí ticho, které se drželo za ty, kdo zimu nepřežili.
Generál stál na svém čestném místě přímo pře ohněm a prohlížel si lidi kolem. Postavy byly temné a tiché. První řady občas osvětlilo světlo od plamenů, ale jinak zde všude panovala tma. Pak si všiml něčeho zvláštního. Uprostřed davu, si ho měřily dvě veliké oči. Byly to opravdu pouze dvě oči, které se do něj pohledem zarývaly, až to působilo zvláštně. Zástupce to překvapilo a snažil se rozpoznat, komu patří. Byly až moc veliké na normálního člověka, ale působily roztomilým dojmem. Pak na něj ty dvě oči zamrkaly a zmizely v davu.
"Je čas jít," pověděl Generál veliteli jeho Gardy a společně vyšli z náměstí do jedné postranní uličky.
Katarina seděla v čele stolu. Dlouhý stůl byl za rohem prostorné krčmy, která byla mimo největší hluk. Její muži se bavili, smáli a hodně pili. Ona sama tam seděla tiše, pila víno a bezděky si hrála s nožem.
Pak se stalo něco neočekávaného. Dveře se prudce otevřely a butikem se rozléhaly těžké kroky. Celá hospoda zmkla a dovnitř napochodovali další muži. Katarinina garda se přestala smát a slyšet byl pouze tlumené zvuky z venku.
Katarina zvedla pohled, který zachytil její první důstojník. Tvářil se trošku zmateně. Věděla že je něco špatně, stoupnula si. Vyšla z pozarohu a její muži se shoromáždili těsně za ní.
Katarině se však vykouzlil na tváři úsměv.
Významnědopila pohár kyselého vína a druhou rukou si pomalu odhrnula vlasy z obličeje. Hřbetem ruky si otřela ústa a odhodila pohár stranou. Hospoda se rychle, ale velice potichu vylidnila až na hospodského, který se krčil za pultem.
Na druhé straně mohl stát snad jen pouze jediný člověk, kvůli kterému bylo takovéhle pozdvižení. Katarina nemohla uvěřit svým očím. Město plné lidí a přece se potkají ve stejné hospodě. Tváří v tvář.
Katarina si svého protivníka změřila od hlavy až k patě. Garen. Vrchní generál demáciských sil jí také se zaujetím pozoroval. Již se setkali, ale za jiných okolností. Tehdy to dopadlo nerozhodně a oba si navzájem přísahali pomstu.
Noxus proti Demácii. Jako za starých časů.Pomyslela si s úšklebkem Katarina. Měla s sebou gardu vybraných bojovníků a Garen jistě taky.
Obě skupiny v očekávání střetu zaujaly bojové postavení v čele se svými vůdci. Každý bojovník sevřel svojí zbraň, ale nikdo se zatím neodvážil ji vytáhnout, protože ukvapenost by byla potrestána.
Katarina také pevně sevřela své dýky. Zavřela oči a začala pomalu počítat, než bleskově zaútočí.
Tři, dva, jedna..."Ale, ale, ale," ozval se pobavený, ale přísný hlas, "copak se nám to tu honí hlavou?"
Katarina prudce otevřela oči a hledala pohledem toho odvážlivce, který je vyrušil, aby mu mohla uříznout hlavu!
Stál těsně před vedlejšími dveřmi. Usmíval se na ni, ale jeho pohled zůstaval tvrdý.
Byl to Vrchní Generál Ligy, Hlavní předsedající, zástupce velmistra Zileana. Katarině běželi jeho hodnosti hlavou, aby si nakonec uvědomila, že by ji ublížit mohl.
"Vrchní velitel demácijského vojska. Garen Crownguard osobně." Generál šel pomalými kroky stále vpřed a jeho Ligová Garda vyplňovala prázdný prostor za ním.
Garen okamžitě pustil svojí zbraň a narovnal se k pozdravu. Totéž učinili i všichni jeho muži.
Katarina a její skupina však stále byli připraveni zaútočit. Generál již stanull mezi ní a Garenem a dovnitř stále chodili jeho muži, kterých již bylo dvakrát tolik než Noxijců nebo Demácijců.
"A slečna Katarina Du Couteau, kapitánka noxijských elitních jednotek," řekl Generál a se zalíbením si prohlížel bojovnici, která byla stále připravena k výpadu.
"Nech toho. Nechceš se snad pořezat?" podotkl ironicky Zástupce.
Katarina se na Generála otočila. "S radostí ti podříznu hrdlo," šeptala tak tiše, že jí mohl sotva kdo zachytit. Ale Zástupce to slyšel. Popošel k ní na krok, chytil jí za bradu a napřímil jí.
"Zkus to. Tak si posluž" pobízel jí sarkasticky. Katarina si tohle nechtěla nechat líbit a vytáhla napůl svoje dýky. Vzápětí své zbraně povytáhli i všichni její muži. Generálova Garda také uchopila své meče, napůl je vytáhla a udělala výhružný krok dopředu. Ani Garen nezaváhal, sevřel svůj meč a posunul se k Zástupci i s jeho bojovníky.
"Nepokoušej mojí trpělivost," procedila Katarina.
Generál se zasmál. "Tak ono to vytahuje drápky?"
Katarina zamračeně koukla na Garena a ten ji její zamračení oplatil. Generál si všiml, jaké si vyměnili pohledy.
"Copak to tu je?" ptal se překvapeně Zástupce. Katarina ani Garen na sobě nechtěli dát nic znát, ale bystrým očím Generála nic neuniklo.
"Vy dva se nesnášíte stejně tolik, jak se milujete," pokračoval s úsměvem. "Ale co nakonec převáží? Jak se zachováte až přijde ta chvíle, kdy se budete muset rozhodnout? Až se vaše zbraně zkříží a nebude nikdo, kdo vás zastaví?"
Katarina pustila své zbraně a narovnala se. Pohlédla na Zástupce a na jeho osobní gardu. Byli to jistě tvrdí hoši. Mnozí z nich byli z Noxu a stejně by svojí kapitánku s chutí zabili.
Pak se pohledem vrátila na Garena a zády jí projel mráz. Ještě před chvílí by ho klidně chladnokrevně podřízla, ale nyní? Katarinu Garen vždy přitahoval. Byl zcela jiný než ona a to jí líbilo. Garen byl mohutný, silný, plný cti a hlavně pocházel z Demácie. Stejně jako ona stál v čele armády a dle jejího mínění byl i pohledný.
Garen si Katarinu také se zájmem prohlížel. Krásná, mladá a přitom tolik vyspělá. Nedalo se jí věřit a cti by člověk u ní nedohledal. Nejraději by jí tiskl ve své náruči a šptem jí vyznával lásku a zároveň byla jeho nepřítelem.
"Co zvítězí? Láska nebo nenávist?" ptal se jich chladně Generál, ale nečekal na odpověď. To si musí utříbit oni sami. "Vy nejste skuteční nepřátelé... ani
Demácie s Noxemnejsou již soupeři. Liga se může snažit jak chce, ale zásadní rozhodnutí stojí na vás."
Katarině docházela trpělivost. "Mlč už! Slova nic nezmění!"
Předsedající smutně vydechl. Nemá cenu jim něco vysvětlovat, když je to učili odmala jinak.
"Dobrá, budu vás muset požádat, aby jste odešli. Všichni."
"Mě poroučet nebudeš,
zástupče," odsekla Katarina.
"A kdo tedy? Zilean? Jsem jeho zástupce, takže jeho také ne," odvětil Generál. "Tak kdo? Swain?"
Katarině se zajiskřilo v očích.
"Ale prosimtě... Ty se neřídíš ničími rozkazy. Máš svojí hlavu a ta jediná ti bude poroučet," zasmál se Zástupce.
"Nikdo mi nebude poroučet," odvětila Katarina.
"Právě proto tě
žádám, abys odešla a již nedělala hlouposti," řekl Generál. Katarina pomalu odcházela. Cestou pohrdlivým pohledem zavadila nejdříve o Garena a pak zkoumavým pohledem ulpěla na Generála. Měl pronikavě zelené oči a upřímný pohled. Přemýšlela, jak je možné, že je tu našel.
Možná v něm něco opravdu bude...Všichni Noxijci už postupně odešli. Generál se odmlčel a pak pohlédl do garenových očí plné loajánosti a cti.
"Něco mi chceš. Tvůj pohled o tom vypovídá. Trápí tě něco?" zeptal se Zástupce Garena.
Garen neuhnul pohledem. Chtěl ho varovat před Noxem. Chtěl ho varovat před Demácií. Musel mu říct, že mají nelegální armády, které jsou připraveny k útoku. Potřeboval ho varovat před vrahy, kteří ho chtěli zabít. Jenže nemohl. Nechtěl ohrozit Demácii a kdyby se jen zmínil o něčem, tak by se ho začali vyptávat a on by jim musel říct pravdu.
„Ne, pane,“ zalhal. Generál si ho ještě chvíli měřil. Garen nasadil majestátný výraz a doufal, že si Generál ničeho nevšimne.
„Dobrá tedy. Můžeš jít,“ pravil Zástupce a sledoval odchod Demácijců. Pak se v hospodě ocitli sami.
„Co teď, kapitáne?“ zeptal se ho jeho velitel. Generál se chvilku zamyslel, ale pokud ho mysl nešálí, nic závažného by se již nemělo stát.
„Jdem se bavit,“ zaradoval se Zástupce. Jeho veliteli se to moc nelíbilo, protože on sám zábavu rád neměl, ale když je to rozkaz, tak to splní.
Ještě než odešli, tak narovnali stoly i židle a hospodskému přilétl na stůl zlaťák od velitele, aby nikomu nic neřekl. Generál se musel pousmát. Možná se to udrží hodinu, ale za dvě budou už všichni vědět, co se zde odehrálo.
Pokud jste nečeli předchozí kapitoly, najdete je tady:
