i
Zdroj: Tryhard.cz
Povídky by tribican 9.
Omlouvám se, ale dřív to nešlo. Vítejte u 9. povídky o hrdinech z Runeterry.
Dřív jsem to nestíhal a vůbec nevím, jak to bude dál. Rád bych pokračoval, ale vzhledem k tomu, že jsem až do této chvíle povídky pouze upravoval (vytvářel jsem je asi před půl rokem), tak jsem to celkem stíhal. Bohužel mi mnou vytvořené povídky došly a napsat novou povídku zabere mnohem víc času a já si nejsem jistý, jestli ho budu mít. Byl bych strašně rád, kdybyste si našli asi minutu a vyplnili tohle: Anketa - povídky. Děkuju moc :)
Tady máte poslední čerstvě nevytvořenou
povídku.
Co bylo před Ligou – příběhy hrdinů9. Bláznivý vědátor
„Pane, jste v pořádku?" Student vědy vykročil k vědci, který právě absolvoval tu nejpodivnější operaci na světě. Když se však rozplynula pára, vykřikl a odskočil od něj. Heimerdinger se pokusil zvednout hlavu, to se mu ale nepodařilo. Jako by byla těžší než před operací.„Já...to nechápu. Co se stalo?" Všichni ale strnulí úžasem nedokázali promluvit, dokonce ani jeho nejstarší kolegové a největší vědci. „Tak proboha, řekne mi už konečně někdo, co se děje?" Jeden z mladších kolegů vzal ruky zrcadlo, které mají ve vedlejší kabině a donesl ho Heimerdingerovi. Když mu ho podal a ten se v něm prohlídnul, překvapením málem zrcadlo pustil. „Můj mozek... co se to s ním stalo?"„Pravděpodobně... pravděpodobně to tvá hlava neunesla. Pak praskla a tvůj mozek se roztáhl do neuvěřitelné šířky. Je to opravdu velmi zvláštní, ale teoreticky by to šlo. A jak teď vidíme, jde to i prakticky. Heimerdingere, nepochybně jsi získal velké vědomosti a-" Heimerdinger ho však zvednutou rukou umlčel.„Ano, cítím tolik vědomostí ve své hlavě, najednou toho vím tolik...lehce si pamatuju všechny svoje doktorské práce nazpaměť, všechny encyklopedie co zde máme také a dokážu během vteřiny vypočítat i ty nejtěžší rovnice." Všichni na něj ohromeně hleděli. On však neklidně odešel do vedlejší laboratoře a hned začal na tabuli pro výpočty vypisovat vše, co ho napadlo. „Takže, x na čtvrtou plus x na třetí..." Mladší kolegové se ihned rozběhli do laboratoře a pozorovali Heimerdingerovy nápady. „Víte, napadla mě taková myšlenka. Mohli bychom vytvořit určitý lektvar, který by dokázal někoho přemístit nebo dokonce bychom mohli udělat člověka nesmrtelného! To by přece bylo úžasné, ne?" Všichni ale nebyli přesvědčeni, jestli je vědec v pořádku. „Ano, samozřejmě, že jsem v pořádku. Z tváří vám v okamžiku vyčtu, na co myslíte." Jeden ze starších vědců zakašlal a ostatní se na něho podívali. „Heimerdingere musíme...musíme jít vedle něco probrat. Můžeš tu mezitím dál připravovat rovnice a výpočty pro lektvar?" Přikývl. Odebrali se tedy do jiné místnosti, do jedné z největších v Yordleské Akademii vědy a pokroku. Když se zabouchly dveře, Heimerdingerovi se v hlavě začaly ozývat podivné hlasy. O čem se asi radí? Je to o mně? Určitě. Ale přesně o čem? Že jsem genius? Nebo blázen? Tohle ale přece nejsem já. Tyhle hlasy nejsou moje, uvědomil si. Když chtěl začít přemýšlet o tom, čí byly ty hlasy, dveře od místnosti se otevřely a dovnitř vstoupili vědci. „Heimerdingere, máme pro tebe špatnou zprávu. Bohužel tě budeme muset vyhodit z Akademie. No...je to kvůli tomu, co se ti stalo." Heimerdinger se na ně podíval.„Chcete mě vyhodit, protože si myslíte, že jsem blázen? No, nikoho přesvědčovat nebudu, prostě odejdu. Takže se tu mějte." Řekl a šel si sbalit věci ze svojí kanceláře. Ostatní na něho překvapeně zírali. Když už měl svoje věci připravené a chtěl odejít, kolega mu zastoupil dveře.„Ehm a mimochodem...přijede si pro tebe doktor. Chvilku budeš žít v takovém...zajímavém domě." Heimerdinger byl překvapen, jak moc se lidé dokážou během pár minut změnit.„Opravdu? Nemáte pro to, že jsem blázen, žádný důkaz. Prostě chci odejít, tak mě nechte." Vědec ve dveřích chvilku zaváhal a pak je uvolnil.„Tak tedy jdi."Heimerdinger prošel všemi chodbami až k východu a okamžitě se vydal naproti ke svému domu. Oni ještě uvidí, kdo je tady blázen. Sotva došel domů rozložil všechny své plány, které sbíral po celá léta a zbytek si donesl z půdy. Bude s tím hodně práce, ale nakonec se mu to podaří. Sestrojí robota, který bude dělat úplně všechno jako člověk, ale nebude potřebovat jíst ani pít. Tyto plány kreslil ve volných chvílích v práci a jinak doma. Byly tak propracované a dokonalé, že každý laik by si pomyslel, že to prostě musí fungovat. Ovšem, každý vědec už na první pohled pozná, že některé výpočty nejsou úplně přesné. S tím si ani Heimerdinger, nejslavnější vědec v zemi Yordle, nedokázal nikdy poradit. Ale teď, když je jeho mozek obří a on má neuvěřitelné vědomosti a paměť, by se mu to mohlo podařit. „Výborně. Tedy, sestrojím robota." Tu noc šel z jeho domu slyšet všelijaký randál, avšak v blízkém okolí Akademie, kde žil, nikdo nebydlel, takže si nikdo nestěžoval. Kdyby tam však někdo bydlel, slyšel by bouchání, utahování šroubků, padání matek a hřebíků a drobné výbuchy chemických sloučenin. Ještě před úsvitem se z jeho domu ozval radostný výkřik a potom vyšel ven malý, kovový chlapec.„Jak-se-máš?" zeptal se Heimerdingera.„Dobře. A ty?" odpověděl nadšeně.„Vý-borně." Byl z něho nadšený. Byl opravdový, dokázal mluvit, psát i číst. Vyzkoušel to ještě před tím, než vyšel ven. Něco takového mu bude Akademie závidět.„Kde-jsou-děti?" Vědec se zamyslel. Takovou otázku od něj nečekal.„Spí, ale za chvíli se vzbudí." Chlapec se zničehonic začal zlobit.„Nemůžou-spát-když-já-ne-spím. Pojďme-je-pro-budit." Pak se rozběhnul ke středu města.„Počkej, to přece nemůžeš! Počkáme, až se probudí a pak si s nimi půjdeme hrát."„Ne. Já-si-chci-hrát." Heimerdinger se ho pokoušel chytit, ale robot byl na svou velikost překvapivě rychlý. Zřejmě do něho dal příliš silný motor. Pak se před nimi objevily domy a kovový chlapec vběhnul k prvnímu z nich. „Kde-jsou-děti?" Svou rukou rozbil dveře a vběhnul dovnitř. „Kde-jsou?" Za chvíli udýchaný Heimerdinger uslyšel křik nějaké slečny.„Co to je? Ať to jde pryč! Pomoc! Pomoc!" Vědec vběhnul dovnitř a vyběhnul po schodech, které byly hned u dveří.„Kde jsi, Bene? Kde jsi?" Pak uviděl tu scénu. Slečna, přitisknutá tváří k zemi a ní sedící Ben. „Bene, okamžitě pojď ke mně! Tady žádné děti nejsou!" Robot se na chvíli zamyslel a pak ze slečny seskočil. Ta se okamžitě zvedla.„To je vaše věc? Co to dělá! A co to vůbec je, nějaký ďábelský nástroj? Já zavolám strážníka!"„Ne, prosím! Moc se omlouvám! Dám vám peníze, ale nevolejte strážníka. Vzal by mi ho, nebo ještě hůř, zničil!"„Ts," odfrkla si ta dáma, „to by mu jenom prospělo, nějaké to zničení. Vždyť je to zlé stvoření!" „Slečno, prosím!" Ale slečna se nedala odbýt. Rázně odkráčela zpět do pokoje, který měla úplně vzadu a z okna zavolala.„Haló strážníku! Poběžte sem, je tu nějaký ďábel! Pomožte mi!" Dřív, než stihl Heimerdinger cokoli udělat, stál za ním strážník.„Takže, co to tady máme! Co se stalo?" Slečna se vrátila na chodbu.„To...stvoření vběhlo do mého domu a skočilo na mě, když jsem vstávala z postele. No je to normální?" Strážník se na vědce přísně zamračil.„Prosím, vezměte mi peníze i dům, ale jeho ne! Trvalo mi několik let, než jsem vytvořil plány k jeho vytvoření a všechny součástky byly unikátní!" ozval se Heimerdinger. Strážník se na něj podíval s vystrašeným pohledem v očích.„Člověče, vždyť jste blázen! Je to nějaká příšera, co ohrožuje normální obyvatele našeho města Bandle City! Jste opravdu magor. Měl bych vás zavřít, ale to neudělám." Pak zničehonic vyrval Heimerdingerovi z rukou robota a ten byl tak překvapený, že se málem rozplakal.„Ale, ale...to přece nemůžete! Tolik jsem toho pro Bandle City udělal! Jsem vědec Heimerdinger z Yordleské Akademie vědy a pokroku. Musíte mě znát!" Strážník ale zavrtěl hlavou.„Mě je úplně jedno, kdo jste. Prostě jste udělal velkou chybu a toho robota vám bereme!" Heimerdinger už to nevydržel. Rozbrečel se na celé kolo a vyběhl z domu. Běžel ke svému domu. Za ním se vydal strážník. Jakmile byl strážník mimo dohled lidí, proměnil se v osobu zabalenou v rouchu. Rychle dostihl Heimerdingera ještě před jeho domem. „No tak, co to děláš?" Heimerdinger se otočil.„Kdo jste a co po mně chcete?" Ten muž se usmál.„Chci po tobě, abys mi pomohl v bitvě. Tvé unikátní vědomosti jsou pro mě neocenitelné a když tě ještě posílím svou magickou silou, budeš oplývat neuvěřitelnou mocí." To Heimerdingera zaujalo. „Magickou silou? No, dobře, dobře, ale co mi za to dáte?"„No, s tou magickou mocí souvisí i tvoje nově nabité schopnosti vytvořit během vteřiny robota, co dokáže útočit. Tak co, stačí ti to?" Heimerdinger se už rozhodl.„Ano, přijímám tvou nabídku do Ligy Legend." Pak ucítil mohutný proud energie, který šel do jeho těla. Ale něco uvnitř mu také sílu bralo a to cítil také. Ale nebylo to nepříjemné. Skoro to necítil. Necítil už vůbec nic...Stoupl si a podíval se ke svému domu. To že je můj dům? Vždyť je tak třikrát větší než býval! A jeho vědomosti...jako by se ještě rozšířily. To je neuvěřitelné. Pak z domu vyšel vědec, kterého Heimerdinger dobře znal. Když ale promluvil, jeho hlas byl úplně jiný, jako by mluvil jeho Ben.„Pojď-zkoumat-vědu-Heimerdingere-ctěný-Vynálezce."Přečtěte si také ostatní povídky od Tribicana!Povídky by Tribican 11.Povídky by Tribican 10.Povídky by Tribican 9.Povídky by Tribican 8.Povídky by Tribican 7.Povídky by Tribican 6.Povídky by Tribican 5.Povídky by Tribican 4.Povídky by Tribican 3.Povídky by Tribican 2.Povídky by Tribican 1.
