Povídky by tribican 5.

Když se Anivia probudila a došla až k útesu, který měla hned za hnízdem, ucítila, že dnes bude něco jinak. Ve vzduchu totiž byla cítit magie tak stará a zapomenutá, že si ani Anivia nevzpomněla, odkud tato energie pochází.„Jak podivné."Když se podívala dolů, viděla to, co každý den – strmý útes, ale žádné údolí. Možná, že se ta mlha jednoho dne rozplyne. Možná, že to bude právě zítra. A právě proto sem Anivia každé ráno chodila. Po zamyšlení se otočila čelem k horám. Zasněžené vrcholky hor v pohoří Ironspike se ale také moc neměnily. Jenom někdy bylo sněhu víc a někdy míň.Dnes byl den, kdy se Anivia měla opět vydat do Freljordu. Konala se tam totiž velká slavnost a Anivia by se ráda viděla s Ashe a s Nunem. Ti tři byli už dlouhou dobu přátelé. Společně už i vyhnali hrozného Tirrabukta, který se usadil nedaleko Freljordu a pravidelně napadal blízkou vesnici. Aniviiny nálety, Ashiny šípy a Nunův yeti ho však porazili. Navíc, oba dva přátelé dobře chápali Aniviu, jaké to je, když jste z ledu. Vždy si myslela, že žádné přátelé mít nemůže a teď měla rovnou dva.Anivia se rozlétla. Zanedlouho byla dole v lesích a snažila se chytit zvěř. Nebylo to nic těžkého, svým ledovým dechem prostě zmrazila nějakou srnku v běhu. Její maso bylo měkké a Anivii chutnalo. Potom už letěla rovnou do Freljordu.Freljord je krásné město. Celý rok je zasněžené, ale nejsou tu žádné sněhové přeháňky, a za to můžou obyvatelé Freljordu vděčit právě Anivii. Svými křídly totiž sníh odmává dál na sever, a tak všude padá rovnoměrně. Brána do města, kterou Anivia vidí vždy, když jde navštívit Ashe, je z kamene, stejně jako domy. Pak je tu několik náměstí, z toho dvě jsou opravdu velká. První je nedaleko centra města a v jeho středu se nachází kašna s kamennou sochou bohyně Janny, kolem které krouží voda. Dle legendy totiž přišla Janna na toto území a rozhodla se, že tuto zemi nějak pozmění. Lehký vítr sem přivál vodu a prudký ji pak zmrazil. Díky ní tak vznikl Freljord a proto obyvatelé sochu postavili. Na tomto náměstí se konají trhy, různá představení a jiná zábava. Na severním kraji města je mohutný, bledě modrý palác postavený z kamenů a krystalů. Zde se nachází druhé velké náměstí, kam ale lidi moc nechodí. Sice sem přístup zakázaný není, ale většinou se zde pohybují jenom důležité osobnosti. Náměstí vévodí socha první královny Freljordu Kirviny. Tato socha je celá z křišťálu. Freljord sice patřil pod Valoran, ale když jim král dlouhou dobu neodpovídal ani nepomáhal, Kirvina se rozhodla usadit na královský trůn, který byl tehdy pro místního šlechtice.Anivia přistála na náměstí v paláci. U dveří už netrpělivě čekala nějaká dívka. Nejdřív ji nepoznala, ale pak jí to došlo.„Ashe! Nemusela jsi na mě čekat."„Ale jo, musela. Bůhví, kam bys potom šla. Sice nejsi zas tak velká, ale-"„Jsem mnohem, mnohem starší než ty, na to nezapomínej."„No ano, ale já sem zase jedna ze tří-"„Princezen. Já vím." Anivia se usmála. „Kdy začíná slavnost Tří sluncí?"„Přesně v 11 hodin. Jestli to Nunu nestihne-"„Určitě stihne, já mu věřím."„No, ale když nepřijde do půl jedenácté, poletíš se po něm podívat, že ano?"„Ano."Ashe otevřela dvojité dveře dokořán a Anivia prošla. Chvíli šly chodbou a pak došli do trůnního sálu. „Lissandro, Sejuani, už jsem zpět a vedu s sebou Aniviu."Anivia se trochu skrčila a prošla dveřmi.„Anivio," začala Lissandra, „ráda tě vidím. Jak dlouho už jsme se my dvě neviděly?"„Je to rok. Když jsem tu byla při návštěvě barbarského krále, byla jsi pryč."„Ano, už vím. Byla jsem v Demacii něco vyřešit. S králem jsme tehdy řešili práva našeho městského státu Freljord."„Aha, a jak to dopadlo?"„Ashe ti to neřekla? No, docela dobře, ale ani jedna z nás se nemůže prohlásit královnou, můžeme být jenom princezny. Pořád patříme pod Valoran. Bohužel, jiná oficiální cesta nevedla. Aspoň už nám ale dá pokoj." Usmála se a odmlčela se. Pak začala mluvit Sejuani.„Proč jsi nemohla přiletět vrchem, když jsme tam pro tebe nechaly udělat otvor?"Anivia věděla, že ji třetí a nejmladší princezna nikdy neměla ráda.„Seju," začala jí hrozit Ashe, „jestli zase něco Anivii provedeš-"„Co bych jí prováděla, nic jí provádět nebudu! Minule jsem byla ještě hrozně malá a teď-"„Jsi pořád malá," skočila jí do toho Lissandra. „Nemůžeš prostě nikdy s ničím v klidu souhlasit." Sejuani si odfrkla.„Dejte mi pokoj." A s těmito slovy opustila trůnní sál. Když Anivia viděla, jak se jí chtějí princezny omlouvat, zavrtěla hlavou.„Já vím, ona už je taková."Lissandra se po krátkém rozhovoru zvedla.„Omlouvám se, ale budu se muset jít připravit. Je již 10 hodin a obřad začíná za hodinu."Ashe na ni okamžitě zareagovala.„No jo, já taky musím jít. Anivio, půjdeš ven?"Ledový pták přikývl.„Ano, půjdu."Ashe jí tedy otevřela dveře z trůnního sálu.„Ty vchodové dveře už zvládneš. A leť se podívat na Nunu."Anivia přikývla a vyšla ven ze sálu.Poté, co vyšla ven z paláce, rozběhla se a vzlétla. Letěla směrem, kde bydlel Nunu a potkala ho v půli cesty.„Nunu, kde jsi? Ashe už je nervózní." Nunu ale neřekl ani slovo a nijak nedal najevo Aniviinu přítomnost. Vypadalo to, že nad něčím přemýšlí.„Nunu?"Když si Nunu Anivii všiml, lekl se. Tedy to si alespoň myslela Anivia, protože měl vytřeštěné oči. „Anivio, stane se hrozné neštěstí. Fénix, ohnivý fénix sem letí přímo z Noxusu!"Anivia zavrtěla hlavou.„To je nesmysl, to už bych ho-" Zničehonic ucítila v hlavě podivné mravenčení a nabyla pocitu zranitelnosti. „Sedni si na mě a já tě odnesu do Freljordu. Musíme je varovat. Hlavně Ashe."„Ale co Willump?"„Budeš ho muset nechat tady, neunesu ho."Nunu se zamyslel a pak zakřičel.„Willumpe, utíkej do Freljordu po téhle cestě. Potkáme se tam!" Pak se posadil na Aniviu a společně se vznesli.Když doletěli k hoře Mioris, nejvyšší hoře v okolí města, bylo už několik minut před 11 hodinou. Když je Ashe uviděla, uvolnila se.„No konečně jsou tady."Anivia se podívala a viděla, že na hoře stojí kromě stovek lidí také Ashe ve své slavnostní bílé uniformě, Lissandra v královské modře-šedé a nejmladší Sejuani v zářivě tyrkysové. Anivia přistála na plošině, kterou pro ni Ashe nechala uzavřít. Ashe se k nim už rozběhnout nemohla, protože Tři slunce právě vycházela a všichni se dívali na východ. Jenom Anivia s Nunu na ně křičeli, ať se podívají na jih, odkud přilétal právě k nim červený, rozzuřený pták. Právě, když si měly princezny nasadit nové korunky, uslyšely řev ohnivého ptáka. I když na ně lidé křičeli, aby si korunky nasadily, ony ztuhly a nehýbaly se. Fénix nečekaně zrychlil a pak se neuvěřitelnou rychlostí přiblížil. Řev lidí. Ztuhlé princezny. A pak ten nepříjemný zvuk. Během sekundy fénix roztavil všechny tři korunky. Nikdo tomu nemohl uvěřit. Jediná minuta, kdy jsou korunky nechráněné a někdo je zničí. Lidi začali šílet. Někteří se rozběhli do svých domovů, jiní běželi k princeznám, ale většina zůstala na místě a stála oněměná hrůzou. Cítili ji v každém koutku svého nitra. Korunky jsou pryč. Co budou dělat teď? Budou muset čekat rok? Bez kouzelných korunek země nevydrží.Anivia vysadila Nuna a neuvěřitelnou rychlostí se zase zvedla do oblak. Potom začal velkolepý souboj. Ledový fénix prskal led a jeho drápy mrazily fénixe ohnivého, na kterém ovšem všechen led roztál. Ohnivý fénix proto s přehledem vyhrával.„Musíme jí nějak pomoct!" křičela Ashe.„No tak, sestry, musíme přivolat dávnou magii schovanou někde v horách! Prosím!" Mezitím si už vytáhla luk a začal střílet zmrzlé šípy na ptáka. Tyto šípy na něj však neměly žádný efekt. Ashe přesto dál pokračovala v bezcílném boji a čekala na reakci sester. Sejuani si sundala masku své obvyklé otravnosti a namísto toho měla ve tváři lítost a bolest. Naproti tomu, Lissandra se tvářila chladně. „Ashe, já nevím, jestli je to dobrý nápad."Ashe brečela, když slyšela Aniviin křik.„Takže ty se teď budeš chovat jako král Valoranu? Zajímáš se jenom o svůj rod a o nic jiného!"„Tak to není!"„Ale je! Jsi stejná jako on!" Lissandra se zamyslela a podala Ashe nádherný prsten.„Tady máš. Abych ti dokázala, že nejsem jako on. Pomůžu ti, ale magii přivoláš ty."Ashe se sice chvilku divila, ale pak si prsten nasadila na prsteníček na pravé ruce a chytila každou sestru za jednu ruku.„Ve světle, ve tmě, voláme tě,magie z hor tajemných,ledovou sílu teď dej nám velkoua znič vetřelce z míst neznámých!"Prsten se rozzářil a vyslal ohromující vlnu světla a magie do celého okolí. Ucítili ji lidé v celém území Freljordu. Čekali 5 sekund, 10 sekund, minutu. Nic.„To není možné! Musí to přece fungovat."„No, je to škoda, ale ta síla je asi příliš stará nebo-" Lissandřinu řeč však přehlučel Aniviin řev. Když se všichni podívali na blízkou horu, viděli Aniviu, jak leží skoro mrtvá a nad ní s vítězným pokřikem ohnivák. Z hor však před posledním úderem přiletěla něco jako ledová střela, která narazila přímo do ohniváka a toho uvěznila uvnitř.Ve vzduchu se vznášela ledová koule a v ní cosi červeného. Chvilku to vypadalo, že led praskne, ale pak boj přestal. Bylo po něm. Alespoň prozatím.Nikdo tomu nemohl uvěřit, ale Ashe byla šťastná. Ano, řekla si. Teď už je po všem. Muž, který je sledoval, však řekl ne. Muž, který byl daleko odsud, kdesi v Institutu Války, s tím však nesouhlasil. Sevřel ruce a zůstala po něm jen červená pára. Ta samá pára se i tímto mužem objevila u hory, kde Anivia málem umřela. Natáhl ruku a vší magickou silou se snažil led rozbít. Cítil, jak z něj prchají poslední kapičky jeho energie, protože kouzlo z hor bylo opravdu silné. Když tu se náhle kolem koule začala vznášet červená pára. Pak led doopravdy praskl a padal všude kolem na zem. Muž si unaveně sedl. Ani jedna z princezen tomu nemohla uvěřit. Stále zmožená a ležící Anivia tomu také nevěřila. Ne! NE!!!Na místě ledové koule se znovu objevil zářící pták, který se rozletěl a jedinou ranou shodil Aniviu na zem. Anivia umírala a věděla, že se brzy změní ve vejce. Vejce, ve kterém zregeneruje své tělo i svou mysl. Bude opět silná. Ale bude to trvat a znovu se probudí až za desítky let. Pak už nejspíš Ashe nebude naživu. Ani Nunu. Ach, co si jen počnu, pomyslela si. Když viděla fénixe jak na ní přistál, bála se, že už se ani nepřemění ve vejce. A led musí být zničen ohněm... Ach, panebože, prosím ne! Pak se kolem ohnivého fénixe znovu začala vznášet červená pára a on za příšerného skřeku zmizel. Kolem ledového fénixe se také začala vznášet pára, ale ten nezmizel. Pára mu dodala sílu a vyléčila ho. Anivia se posadila.„Anivio," ozval se Zakladatelův hlas, „zachránil jsem tě."„Kdo jste a proč jste mě zachránil?"„Jsi mocná a máš i silnou duši. Ne jako to zvíře, ty jsi opravdu moudrá. Rád bych tě pozval do mé Ligy Legend, která se snaží ochránit celou Runeterry."„I Freljord?" zeptala se pochybovačně Anivia.„Samozřejmě."„A kdybych se přidala, ochránil bys ho rok, než princezny znovu získají své korunky?"„Ano," řekl Zakladatel a usmál se. „Navíc chceme pomoct i elementům, protože ty jsou velmi důležité. A neboj, pokud přesvědčím i tvé přátele, i oni se mohou přidat."„To by bylo skvělé. Možná bych mohla říct Ashe-"„Ne. To musím já sám. Takže přijímáš?"„Ano," řekla a její ledový dech se dotknul knihy, kterou držel Zakladatel. „Vstupuji do Ligy Legend."Ta energie, co se do ní vlévala, byla neskutečná. To, co jí kniha brala, téměř necítila, díky okolnímu sněhu a ledu. Když proces skončil, Aniviiny oči se rozzářily červeně.„Teď pojď se mnou Anivio, Ledový fénixi."

PPS: Nakonec to šlo rychle :DPřečtěte si také ostatní povídky od Tribicana!Povídky by Tribican 11.Povídky by Tribican 10.Povídky by Tribican 9.Povídky by Tribican 8.Povídky by Tribican 7.Povídky by Tribican 6.Povídky by Tribican 5.Povídky by Tribican 4.Povídky by Tribican 3.Povídky by Tribican 2.Povídky by Tribican 1.