Povídky by tribican 4.

„Proč si na nic nevzpomínám?" Amumovy slzy padaly na kamenné schody a dělaly v nich malé hrudky. On sám nic nechápal. Sice se dokázal bránit před příšerami, které na něho útočily po cestě, ale stále si nemohl vzpomenout na svoji minulost. „Kde je moje maminka? Já chci maminku!" Muž, který se Amumovi představil jako Zakladatel, byl oblečený ve světle modrém rouchu. V jedné ruce držel knihu a nad druhou rukou, kterou měl otočenou hřbetem dolů, se mu vznášela modře zářící kulička. Stejnou barvu měly i jeho oči. Dnes byl opravdu klidný, a právě proto si vybral ledově modrou barvu.„Amumu, musíš mi povyprávět celý svůj příběh. Musíš mi říct přesně, jak jsi se dostal až sem..." Když však viděl Amumův vystrašený obličej a cítil, že začne znovu plakat, rychle změnil svůj názor. „...a nebo taky ne. Znám lepší způsob. Pojď za mnou." Zvedl se a šel k budově, do které vedly schody, na nichž před chvílí seděli. Ujistil se, že ho Amumu následuje a pak vešel dovnitř. Po krátké době došli do temné místnosti, kde jediný zdroj světla byla obří zelená koule, která se vznášela uprostřed. Zakladatel přivřel oči, kniha mu z ruky zmizela neznámo kam a modrá kulička se rozplynula. „Polož ruku na tu kouli. Ukáže nám, kam až tvá paměť sahá." Amumu neotálel. Ten pán mu přece chce pomoct. Musí mu věřit. Když se koule dotknul, jeho oči se rozzářily zeleně a on před sebou viděl svoji minulost. Odrážela se v jeho očích.„Já-"„Ano, vím, je to podivné. Ale soustřeď se jít co nejvíc do minulosti. Co nejvíc..."

Amumu se právě probudil. Jako by ho něco tížilo. Proč má celé tělo omotané obvazy? Proč neslyší vlastní srdce? A kde to vůbec je?Sednul si. Spal až příliš dlouho. Byl unavený a rozlámaný.„Mami?" Počkat, kdo je jeho matka? A zná vůbec svého otce? V šoku z nevědomosti se pokusil postavit. Nejdřív se jenom nejistě zhoupl, ale pak se snadno zvedl. Proč tu není vidět měsíc ani slunce? Proč je tu úplná tma? Nic z toho nedokázal pochopit. Jeho smutek se změnil v obyčejný pláč. Ale on věděl, že musí jít pryč. Ale kudy? Nebylo to, jako když je v zimě večer tma, protože to alespoň svítí měsíc, že? Zde ale nebylo naprosto žádné světlo.Vydal se podél stěny, u které se probudil. Stěna se svažovala někam nalevo nahoru, jako by se všechny stěny sbíhaly uprostřed. Pak bych byl...v pyramidě, pomyslel si. A ty obvazy? A to, že neslyší tlouct vlastní srdce? To znamená jediné. Že je mumie. Ale pokud je mumie, jak to, že se hýbe a žije?Asi po půl hodině pomalé chůze při stěně Amumu našel cestu ven. Tedy, nebyla to cesta ven, ale dlouhá chodba a Amumu se rozhodl do ní vejít. To, že je dlouhá, se dozvěděl až po nějakém čase.Šel už nějakou dobu, když chodba odbočila a v cestě stál kámen, s kterým, jak Amumu nějakým způsobem vycítil, šlo hýbat. Skrze něj prosvítalo slunce. Konečně.Na kámen položil obě ruce a zamyslel se. Jsi mumie. Určitě musíš ovládat magii. No tak, použij ji. Obvazy, kterými měl Amumu omotané ruce, se najednou zachvěly a z jeho rukou vyšla malá sprška magie. Ta odrazila kámen, který stál v cestě, ven a Amuma oslepilo světlo. Byl opravdu venku. Byl sice šťastný z toho, že vidí zase něco jiného než tmu, ale stále plakal žalem, že neví, kdo je a kde je jeho rodina. Nevěděl, kam se vydat. Pak si ale na něco vzpomněl. Jenom záblesk. Jediný...až se ztratíš, jdi na sever. Amumu se rozhodl. Ještě chvíli se orientoval podle slunce, kde je sever, a pak už se vydal.Na poušti potkal spoustu příšer, které nebyly zrovna nejmilejší nebo nejhezčí. Většinou chtěli Amuma sežrat. Amumův pláč je však rozpouštěl, jako by jeho slzy byly kyselinou. Když si toho příšery všimli, bylo už pozdě.Amumu byl už unavený, ale věděl, že v této poušti nemůže zůstat přes noc. Proč jsem unavený? Proč... Amumovo vyčerpání po mnoha bojích bylo již příliš velké. Usnul za pochodu.Pět menších pouštních příšerek se natěšeně dívalo na spící postavičku na poušti.„To bude snadná kořist. Takovéhle štěstí nemáme každý den."„Určitě tam nemá žádného parťáka?" zeptala se jedna opatrná.„Ne, už sem to ověřil." Potichu se tedy vydali ke spícímu stvoření. Když se dostali až k němu a všichni vyskočili, aby ho kousli, ozval se mužský hlas.„Vy už nikdy žádnou kořist mít nebudete."Když se Amumu vzbudil, uviděl oslepující oranžovou záři a uslyšel křik několika příšer. Když se zvedl, zatřásl se zimou. Byla tma a na poušti byla v noci pořádná zima.„Doufám, že jsi v pořádku," řekla postava, která se náhle zjevila vedle něj.„Promiň, jestli jsem tě polekal, ale nebyl jsem si jistý, jestli žiješ. Musel jsem se přemístit." Mladý muž si oprašoval kalhoty a zahříval si prsty, které neměl zakryté, protože nosil jen poloviční rukavice. Když se podíval na Amuma, leknutím odskočil a bleskově si připravil malý luk. Po malé chvilce se však uklidnil a jeho luk zmizel.„Jak jsi to-"„Udělal? Promiň, zase. Myslel jsem si, že si člověk, dokud jsem tě neviděl. Můj luk...řekněme, že mám velké štěstí. Našel jsem krystal s obrovskou mocí a část moci si vložil do ruky."„Aha."Pořádně se navzájem prohlédli. Pak mumie promluvila.„Já se jmenuji Amumu. Ty?"„Moje jméno je Ezreal. Ehm, jak jsi se stal...mumií?" Amumu vzdychl.„To nevím. Pamatuju se jenom, jak jsem ležel v pyramidě. Nic víc." Oba se odmlčeli. Amumu začal znovu plakat a Ezreal se na něj radši nedíval. Vždyť byl dospělý...počkat byl? Vždyť klidně mohl mít ještě duši dítěte...„Neměli bychom se vyspat? Já jsem teda docela unavený."Ezreal se zamyslel.„Tak dobře. Ty nejsi zrovna odborník na téma „Jak přežít v poušti" a tak začnu hlídku já. Za pár hodin tě vzbudím." Ezreal vytáhl z batohu, který měl na zádech, deku a polštář. Amumu si polštář půjčil a šel spát.„Takže zatím."„Zatím."Noční výměna proběhla bez potíží a když ráno Amumu budil Ezreala, byli oba odpočatí. Rozhodovali se, co dál.„Šel bych na sever," ozval se Amumu. „Nevím proč, ale..."Ezreal přikývl.„Jasně. Tam totiž leží mé město, Piltover. Po cestě se ale potřebuju zastavit v Institutu Války."Amumu sice nevěděl, o co jde, ale taky přikývl.„Dobře, ale teď se musíme hlavně dostat přes průsmyk Mogron." Nedaleko před nimi totiž stála obří brána a všude kolem ní vysoké hory.„Průsmyk Mogron dělí Valoran na jižní a severní. Je vytvořen z temné magie, ale král se ani nesnažil, aby ho nějak zničil. Proto je v jižní polovině, kde není král ani žádná mocná magie, tolik zla," řekl Ezreal, když si všiml jak je Amumu překvapený a zmatený. „Ta hora nalevo," pokračoval, „je Mount Targon. Je to nejvyšší hora v celém Valoranu."„Jak jsi se dostal přes průsmyk?"Ezreal se zašklebil.„Když jdeš sem, není problém, ale když jdeš zpátky..."„A co teda budeme dělat?" zeptal se roztřeseným hlasem Amumu. Když Ezreal neodpovídal, Amumu se znovu rozbrečel.„Určitě umřeme! Zabijou nás nebo-"„Ne! Prostě to zvládneme!" Tím Ezreal ukončil diskuzi a vydali se dál.Když došli až k bráně, nevěřili vlastním očím.„Ta brána je-"„Otevřená," nevěřícně pronesl Ezreal, „já to vidím taky." Byl to takový šok, že Amumu přestal brečet. „Je bezpečné tudy procházet?"„To netuším, ale nejspíš ano. Kdyby se něco stalo, mám svůj luk ihned v ruce." Rychle proběhli krátkou chodbou a sami nevěřili tomu, že se tak snadno dostali na druhou stranu.„Jak je to možné, Ezreale?"„Nevím, opravdu netuším," řekl Ezreal, a ani jeden z nich si nevšiml modré páry, která se vznášela kolem brány.Protože už byla tma, utábořili se v malém lesíku a Ezreal šel spát.„Stejně jako včera. Kdyby něco – vzbuď mě. Ovšem tady, v severní části kontinentu, už s žádnou aktivitou nepočítám."Měl pravdu, celou svou dobu hlídání Amumu nezahlédl ani neslyšel nic podezřelého. Spokojený sám se sebou probudil v pravý čas Ezreala a šel spát. Až když přišlo svítání, uslyšel Ezreal nějaké zvuky. Vyčaroval svůj luk a rozhodl se, že prozatím nechá Amuma spát. Potom zpoza kopce uviděl nějakého běžícího muže.„Pane Ezreale! Pane Ezreale! Jste to vy?"Ezreal se zamyslel. Že by někdo z Demacie?„Pane!" Udýchaný muž přiběhl a klekl před Ezreala.„Pane Ezreale, zde máte dopis od krále."Ezreal dopis převzal a otevřel.Ezreal, Velmistrovský průzkumník PiltoveruEzreal z Piltoveru se z nařízení krále dostaví do hlavního města Valoranu, Demacie. Na splnění úkolu má týden.Z nařízeníkrále Valoranu, Jarvana III.V Demacii, hlavním městě ValoranuEzreal po přečtení dopis složil. Z nařízení krále... Pokud ho volá sám král, mohlo by to být něco nebezpečného. Většinou do Demacie moc lidí nechce ani pustit, natož aby je sám volal.„V paláci si myslíme, že je to kvůli vaší lucerně." No ano moje lucerna, pomyslel si. Snad kvůli ní. Amumu se už probudil a vstal.„Kdo to je?" zeptala se mumie opatrně. Poslíček se Amuma lekl, odskočil a vytáhl nůž.„Ať jde ta bestie ode mě pryč, nebo ucítí chuť mého nože."Ezreal se rozhodoval co dál.„Dobře," promluvil, „Amumu, pojď, potřebuju si s tebou promluvit. Prosím!"Amumu se tedy vypravil za Ezrealem. Jakmile došli za blízký strom, Ezreal začal mluvit.„Amumu, já musím jít do hlavního města. Ne, že bych chtěl, prostě musím. Ty teď půjdeš pořád na sever a dojdeš do Institutu Války. Tam na mě počkáš, ano? Já tam rozhodně přijdu, neboj."Amumovi se opět zalily oči slzami.„A co když ne?"„Když nepřijdu do měsíce, musíš se rozhodnout sám co budeš dělat, protože já už ti potom nepomůžu. Pokud se již nesetkáme, velmi rád jsem tě poznal."„To já tebe taky," zamumlal Amumu, „já taky." Amumu tedy vyšel rovnou směrem, kterým ho Ezreal poslal. On sám se vrátil k poslíčkovi, sbalil si věci a společně odešli na západ.Amumu šel několik hodin a odpoledne došel k zajímavému chrámu. Institut Války. Když vyšlapal kamenné schody, z vnitřku budovy vyšel muž v modrém rouchu. „Vítej. Vím, kdo jsi. Tedy, alespoň události tvých posledních dní. Víc ale, stejně jako ty, neznám."„To stačí." Amumovi se v hlavě ozval mužův hlas. Amumu z koule opět sundal své malé ručky.„Tak co, jste spokojený?"Zakladatel se usmál.„Ano. A jsi ideální člen do mojí ligy. Mocný, ale opuštěný. Moje Liga Legend se snaží ochránit Demacii. Jsme jedna velká rodina." Poslední slova Amuma přesvědčily. Položil ruku na knihu, která se opět nečekaně objevila, a pronesl přísahu.„Přísahám věrnost Lize Legend." Potom se rozplakal a plakal jako nikdy. Nevěděl, kde bere tolik energie. Pak to najednou přestalo a on viděl, jak mužovi oči změnily barvu na zelenou.„Rád tě poznávám Amumu, Smutná Mumie."

 

 Přečtěte si také ostatní povídky od Tribicana!Povídky by Tribican 11.Povídky by Tribican 10.Povídky by Tribican 9.Povídky by Tribican 8.Povídky by Tribican 7.Povídky by Tribican 6.Povídky by Tribican 5.Povídky by Tribican 4.Povídky by Tribican 3.Povídky by Tribican 2.Povídky by Tribican 1.