i
Zdroj: Tryhard.cz
Povídky by tribican 11.
Vítejte u poslední povídky od tribicana v tomto roce :)
Strašně jsem se těšil, až tuhle povídku napíšu, protože jsem si myslel, že bude skvělá, ale musím vás zklamat. Bohužel jsem to trochu podcenil a povídka dopadla docela špatně. Šlo mi především o to vytvořit povídku aspoň trochu vánoční. Je mi strašně líto, že tohle říkám, ale v budoucnu to s mými povídkami moc slibně nevidím. Jde především o to, že mi zaberou dost času a mě už to potom ani nebaví. Neříkám, že povídky přestanu psát úplně, ale asi jich bude míň a taky, jak vidíte, se to odráží na kvalitě těchto povídek. Jinak, výsledky ankety (najdete ji u 9. povídky) máte tady: Výsledky ankety Souhrn odpovědí je jinak tady:
(Omlouvám se, větší už to nebude.) Tato anketa mě jenom přesvědčila o tom, že všem se zavděčit nejde a proto je např. povídka o Kayle druhá nejvíce ale i druhá nejméně oblíbená (viz anketa). Jinak všem moc děkuju za vyplnění, vážím si, že jste si na mě našli čas :)
Co bylo před Ligou – příběhy hrdinů11. Zima
Zakladatel stál uprostřed místnosti v Institutu Války a přemýšlel, koho naverbuje do svých řad jako dalšího.„Možná by nebyl špatný ten mnich, který oslepnul, jmenuje se Lee Sin nebo tak nějak. Ovšem, jsou tu i další možnosti, jako třeba Siviřin přítel Tryndamere nebo velitelka Noxiánské armády... ta se jmenuje Katarina." Muž se nemohl rozhodnout. Bylo tolik výborných bojovníků, které mohl oslovit, ale nebyl si jistý, jestli všichni přijmou jeho nabídku. Všechny, jež jmenoval, byli mocní a hrdí. Bylo by nesmírně těžké přesvědčit je, musel by použít spoustu lží... a tak podobně.Venku mezitím začal padat sníh, ale toho si muž nejprve nevšiml. Až po chvíli, když obcházel místnost a podíval se ven skrz malé okýnko, uviděl, že sněží. Na tváři se mu objevil bolestný úsměv. Touto dobou, kdysi dávno, se svou ženou a dětmi strojil vánoční stromek a kupoval pro děti malé dárky. Pokaždé, když děti dárek otevřely a oči se jim rozzářily, jemu se zalily oči slzami, protože pro něj bylo nejdůležitější, aby byly jeho děti šťastné. Utřel si své oči a zatřásl hlavou. To už není on. Teď už je někdo jiný. Je to bojovník a nic na světě mu nezabrání v dokončení jeho plánu.Potom si to uvědomil. Z Freljordu, ledové země, dovedl už Ashe a Anivii. Jistě, Sejuani a Lissandra jsou velmi schopné, ale... ne, to nemůže být ani jedna z nich.Třetí z ledu musí být... jezdec na yetim. Nunu.Nunu spokojeně spal. Byl utahaný po celodenním hledání jídla a vody. Ano, jezdil sice občas na Willumpovi, ale značnou část cesty šel pěšky. Sotva doklusal domů, padl do postele a spal. Willump se na něho s úsměvem podíval. Byl to jeho kamarád, ale zároveň i bratr. Dokud jejich otec neumřel, nikdy si moc nerozuměli, protože byl každý úplně jiný. Ale umírající Nunu potřeboval pomoc a tak přišel Willump. Od té doby zůstali spolu a Willump se snaží Nuna chránit a pomáhat mu.Chystal se už jít spát, když tu uslyšel u dveří podivné zvuky. Rychle otevřel a uviděl muže zahaleného ve špinavém kabátě, jak se drží za břicho.„Dobrý muži, můžu dál? Ztratil jsem se v té příšerné vichřici a nevím, kam mám jít." Když si Willumpa prohlédl, lekl se. Byl to obrovský yeti a král rozšiřoval pověst, že jedí lidi. Willump si toho všiml a zatřásl hlavou. Pak vtáhl muže dovnitř a zavřel dveře. Ukázal na primitivní postel, na které běžně spával on a sám si lehnul ke dveřím.Brzy ráno – slunce ještě nevyšlo – se Willump probudil, protože slyšel podivné zvuky. Zapálil svíčku a vzápětí uviděl ten příšerný výjev. Muž, kterého pozdě večer pustil do Nunova bytu, se skláněl nad jeho malým kamarádem s nožem v ruce.„Smrt všem yordlům!" vykřikl a vzápětí chtěl nůž vrazit do Nunovy hrudi. Willump byl ale rychlejší, skočil a muže strhnul, takže nůž neškodně proletěl vzduchem. Yeti pak svými obrovskými tlapami muže několikrát praštil, až se zhroutil k zemi v bezvědomí.„Euh, UE!" Willump strkal do Nuna a snažil se ho probudit.„Počkej... ještě chvilku..." Nunu se nechtěl vzbudit. Sněžný muž se ale nedal, Nuna chytil posadil si ho na ramena.„Co to...? Proboha! Kdo to je? A proč má v ruce ten nůž?"Willump pokrčil ramena a dveře se otevřely. Dovnitř vniklo dalších asi 10 mužů, jež byli oblečení stejně jako ten na zemi.„Nám se neschováš. My víme, co jsi zač. Smrt všem yordlům!"Willump se prorazil celou skupinkou a uháněl k lesu.„Ano, tudy! Musíme se dostat do nejbližší vesnice nebo města, to je vlastně jedno. Hlavně tam musí být lidi!" Nunu měl totiž, především kvůli Willumpovi, dům mimo civilizaci, uprostřed malého paloučku.Najednou se za nimi objevil jeden z mužů. V ruce držel nějakou zbraň a vystřelil z ní. Střela mířila přesně na Nuna, ale Willump se otočil a tak zasáhla jeho. Skácel se k zemi a Nunu s ním. Po chvilce si stoupl a sledoval, jak se k němu a jeho krvácejícímu bratrovi sjíždí všech 10 mužů. Oči měl plné slz.„Willumpe, co jsi to udělal?!"„Nunu... píseň ledu." V Nunovi hrklo. To je ono, to je to, co musí udělat.„Tak dobrá, zabijte mě. Ale nejdříve si, prosím, vyslechněte mou píseň."Muži zakývali a Nunu začal.„Od rána až do noci, najdi mi pomoci, z ledu volám všechny tvory, pomožte mi, řeky, hory, jak u boha Odina, jsme jedna velká rodina."Jeden z mužů si až příliš pozdě uvědomil, co se vlastně děje. Namířil na Nuna zbraň, ale bylo už pozdě. Sama příroda mu začala pomáhat. Nejprve k němu doběhlï 3 polární lišky a začali ho obíhat. Vytvořili kolem něj ledový kruh a v rukách se mu vytvořila ledová koule. Tu vrhnul po nepřátelích, ale jeden z nich ji zachytil do ruky a v té se koule rozpustila.„Opravdu si myslíš, že bychom se na boj proti tobě nepřipravili? Ha," vykřikl jeden z mužů a začali po Nunovi házet ohnivé koule. Ze začátku se jim vyhýbal, ale dlouho to nevydržel. Dvě ho zasáhly a pěkně to bolelo. V duchu přivolal přírodu a ve vzduchu se z okolních stromů vytvořila ledová vrstva, která chránila Nuna a jeho bratra před útoky.Sedl si tedy ke svému bratrovi a rozbrečel se.„Proč? PROČ?" Willump se na něj jen smutně díval a nedokázal už říct vůbec nic. Ledová zeď se lámala a Nunu byl vyčerpaný.„To už by stačilo," ozvalo se najednou a ledová zeď praskla. Místo 10 mužů se zbraněmi na druhé straně však stál pouze jeden muž s knihou v ruce. Pomalu se došoural až k bratrům a zahleděl se Nunovi do očí. „Proč pláčeš?"Nunovi se na tváři objevil výraz čiré zlosti. „Proč pláču? Mě tady umírá bratr a ty se ptáš proč pláču?"„Ano, ptám," odvětil muž, „protože já ti můžu pomoct. Podívej, ty a tvůj bratr máte jistý potenciál, jež ještě neumíte využít, ale spolu jste nesmírně silní. Když se dáte dohromady, jste jako největší mágové z celé Runeterry a i král vám tu moc závidí. Přál bych si, abyste patřili do mojí organizace, která se nazývá Liga Legend. Jde o sdružení nejmocnějších hrdinů Runeterry, jež by bojovali proti všemu zlu – a tím myslím i krále."„Jak mi můžeš něco takového vůbec nabídnout? Vždyť vidíš, že Willump umírá!"„A to je právě to. Můžu ho zachránit, ale nejdřív musím vědět, jestli mi pomůžeš. Tak co tedy, souhlasíš?"„Samozřejmě," přikývl Nunu, „i s mým bratrem ti přísaháme věrnost."Muž se jeho a Willumpa dotknul a Nunu cítil, jak do nich do obou proudí množství energie. Energie ho naplňovala ledem a bylo mu příjemně. Když otevřel oči, jeho bratr byl zdravý. Willump se na něj usmál a jakoby mimochodem prohodil pár slov.„Společně porazíme všechny, Nunu, Jezdče na Yetim."Zakladatel se vrátil kouzlem zpátky do Institutu Války a začal opět přemýšlet, koho přibrat do Ligy.„Na jihu je jeden minotaur. Je to výborný válečník, ale je zároveň velmi moudrý. Také bych mohl pozvat nějakého ninju, ale ti by mě mohli rozsekat svými zbraněmi..." Zakladatel se zasmál a posadil se na kamennou židli a ani si nevšiml, že do místnosti vstoupil Amumu.„Dobrý večer, pane."„Ano, Amumu, co tady děláš?"„No, nevím proč, ale vzpomínám si, že touhle dobou jsme si navzájem dávali dárky." Zakladatelovi oči se zatřepotaly. Jeho vzpomínky znovu vypluly na povrch a on nevěděl, co s nimi. „Jak se ty svátky jmenují?"Zakladatel si uvědomil, že pro Amuma to nejspíš znamená hodně. Ano, měl sice ďábelský plán, ale pořád to byl jen člověk a nechtěl Amuma zklamat.„Jsou to Vánoce a ano, máš pravdu, lidé si navzájem dávají dárky."Amumu se usmál a podal Zakladatelovi malý balíček.„Rozbalte si to, až tady nebudu. Veselé Vánoce."Zakladatel narychlo vyčaroval hračku – vláček a kouzlem ho zabalil.„Tady máš dárek ode mě."Amumu ho rychle rozbalil a jeho oči se rozzářily štěstím. Zakladatel polkl. Přesně jako jeho děti.„Vláček! To jsem si přál, je tak krásný. Děkuji moc."„Není zač a teď už jdi. Musím ještě něco dodělat."Amumu se pomalu opět vyšoural ven z místnosti a vrátil se do svého pokoje. Zakladatel se vrátil k přemýšlení.„Takže, ti ninjové..." Pak si všiml malinkého dárku od Amuma a vzal ho do ruky. Pomalu ho rozbalil a díval se, co uvnitř najde, ale všechno to byl jenom obyčejný papír. Až pak, našel malý kousek modrého papíru, na kterém stály tři slova.Mám tě rád.
PS: Článek na web píšu v 0:15 24.12. (chvilku po dopsání povídky) tak mi promiňte všechno, co tam mám špatně (samozřejmě mě na to můžete upozornit, abych chyby opravil). Díky moc vám všem za podpru, přeju veselé Vánoce, skvělé vánoční prázdniny a šťastný Nový rok :)Přečtěte si také ostatní povídky od Tribicana!Povídky by Tribican 11.Povídky by Tribican 10.Povídky by Tribican 9.Povídky by Tribican 8.Povídky by Tribican 7.Povídky by Tribican 6.Povídky by Tribican 5.Povídky by Tribican 4.Povídky by Tribican 3.Povídky by Tribican 2.Povídky by Tribican 1.
