i
Zdroj: Tryhard.cz
Povídky by tribican 10.
Poslední povídka, i tak bych ji mohl nazvat. Jinak všem pěkný večer :)
Doufám, že jsem vás první větou moc nevystrašil. Jenom jsem tak trochu doufal v konec světa (už zase) a nevyšlo to (už zase).
Každopádně, omlouvám se za kvalitu této povídky, je opravdu otřesná, ale Annie moc rád nemám a tím jsem si to trochu vykompenzoval (bohužel vám ne). Do konce roku by měla vyjít ještě jedna, ale nebudu vám říkat kdy, takže se do sekce Blogy dívejte každý den. Právě kvůli další povídce jsem do hry potřeboval "hodit" nějakého championa a povídku jsem odfláknul. Doufám tedy, že jsem Annie nezkazil zbytečně a letošní poslední povídka se vám bude opravdu líbit. Ale dost o tom, co není. Příjemné čtení 10. povídky od tribicana :)
P.S.:Povídka záměrně není o žádném z hrdinů, které byste rádi viděli v mých povídkách (viz anketa - výsledky zveřejním s příští povídkou). Na všech hrdinech, o kterých ode mě žádáte povídku, se budu snažit co nejvíce zapracovat.
Poznámka by derk: povídka měla vyjít již včera večer, proto omluvte zpoždění (já ani araged jsme nestíhali a proto je tu novinka až dnes).
Co bylo před Ligou – příběhy hrdinů
10. Kráska a zvíře
Malá dívka seděla na svém trůnu a znuděně pozorovala stráže. Pak se ozval hluboký hlas a její pozornost se upřela ke dveřím.„Povstaňte. Přichází vládce Země Voodoo, Gregori Hastur, Šedý Černokněžník." Dvojité dveře se otevřely dokořán a dovnitř vstoupil vysoký muž. Měl černě pomalovanou tvář a v očích hrdost. Jeho tmavé vlasy a oči dokonale splývaly s obličejem, na rozdíl od oblečení, které tvořilo několik červených oděvů. Na krku se mu houpal kříž s lebkou a na ruce měl slabě zářící prsten. Přišel až k trůnu a poklonil se.„Buď zdráva, dcero. Jak se ti daří?"Dívka si odfrkla.„Je tady nuda. Dnes jsem nedělala nic jiného, než že jsem trénovala házet ohnivé koule. Proč bych nemohla cestovat s mojí matkou? Ona by mou pomoc velmi ocenila, to dobře víš."Muže zachvátil vztek, ale nedal to na sobě znát.„Říkal jsem ti už několikrát, že ne. Tvá matka je trochu blázen, ale před tím já tě ochráním. Navíc, jsi na to příliš malá."„Tak jak to, že můžu spravovat hrad a přilehlé okolí, když jsem moc malá? Víš moc dobře, že mám na víc."„Buď už zticha. Teď není ten správný čas." Muž se vydal po schodech nahoru a usedl do svého trůnu, jež byl o něco větší než trůn jeho dcery. Dívka si znovu odfrkla. Pitomá země. Je tady jenom nuda. Navíc i ten hrad nestojí za nic, už viděla větší. Podívala se z okna a zatoužila vyrazit tam ven. Do věčné mlhy, do lesů, do krajiny bez slunce. A především za svou matkou. Neviděla ji už strašně dlouho. Vlastně od té doby, co se s otcem pohádali. Tehdy nevěděla o co se jedná, byla na to příliš malá a dnes už si nemohla vzpomenout. Šlo o... Ne. Prostě to nejde.„Dobrá tedy, jsme připraveni. Nechť Tios Deprimos začne." Mužův hlas zahřměl sálem a probudil dívku z rozjímání. Pohodila vlasy a znovu se soustředila na dvojité dveře. Tentokrát nikdo nevkročil do sálu, ale všichni vojáci odcházeli z něj. Zůstali tam jenom oni dva a vrchní rádce. Dveře se s jemným klepnutím zavřely. A setkání začalo.Annie se rituálu zúčastnila již po několikáté. Když zde byla poprvé, běhal jí po zádech mráz a objevující se kněží jí naháněli strach, nyní jí to už ovšem přišlo normální. Po zvláštním příchodu všech členů Šedého Řádu se Gregori zvedl a Annie s ním. Sešli ze schodů za ostatními a Gregori vyzval vrchního rádce, aby vše připravil.„Mortime, buď tak hodný a dones potřebné nástroje, zajisti okna a zapal svíce. Baste dio... Nikdo se o tom nesmí dozvědět." Poslední dvě věty zamumlal spíš pro sebe. Mezitím, co Mortim rozsvěcoval svíce, zatahoval těžké závěsy a z velké truhly nosil nejrůznější předměty, kněží utvořili kruh, do jehož středu si stoupla Annie. Její otec, Gregori, se přesunul ke skrytému oltáři a začal se modlit, aby vše bylo očištěno. Po téměř desetiminutové modlitbě se Gregori zvedl a připojil se do kruhu, na tradiční místo čelem ke dveřím. Mortim dokončil poslední přípravy, poklonil se a do kruhu se přidal také. Nikdo, kromě Annie a jejich rodičů, nevěděl, že Mortim pochází ze staré rodiny mágů.Obřad začal. Kněží se začali pohybovat ze strany na stranu a zpívali žalozpěvy, oslavné písně, chmurné písně, chorály a spoustu dalších. Trvalo to opravdu dlouho, ale nakonec se vše podařilo. Nejdříve se to objevilo před vládcem Gregorim. Byl to vlastně malý plamínek, který nic neznamenal. Jak ale kněží zpívali stále hlasitěji a hlasitěji, plamen se rozšiřoval a brzy se octla Annie v ohnivém kruhu. Pak kněží na okamžik strnuli, ale brzy opět začali zpívat. Tentokrát však to byl tvrdý, útočný zpěv, který nutil oheň stahovat se dál od nich a tím pádem blíž k Annie. Annie cítila ten oheň na tváři, leskl se jí v očích, Její růžové vlasy zaplály a ona samovolně začala kolem sebe oheň rozšiřovat. Pak se na ni všechen nabalil a utvořil kolem ní štít – ohnivou vrstvu, kterou jen tak něco neprojde. Annie se cítila úžasně. Celá žhnula a cítila to teplo v každém koutku svého těla. Bylo to tak příjemné.Ale něco bylo špatně. Cítila, že něco v ní už tohle nechce. Že chce něco docela jiného. Chce se připojit ke svojí matce, kterou vždy zbožňovala a obdivovala více než otce a to jak pro její krásu a nesmírnou inteligenci, ale tak i pro její odhodlání, odvahu a nezdolnost. Své dceři rovněž dopřávala plno lásky a vždy jí dala to, co si přála. Annie si vzpomněla, že jí matka kdysi donesla malého plyšového medvídka...a pak se jí zdálo o obrovském medvědovi – příšeře. Toho medvídka zahodila a navždy ztratila. Teď jí ale z nějakého důvodu scházel.Zavrtěla hlavou. Ne, nesmí se nechat odnést vzpomínkami pryč. Kněží jí přece skrze oheň posílají energii. Ano, jsou sice silní, ale ne dost. Počkat! Je tu přece její otec a Mortim. Oni dva jsou nesmírně mocní a s jejich silou by se opravdu mohla dostat ven. Zavřela oči. Nahlas dýchala a vůbec nevnímala okolí. Slyšela nějaké hlasy v dálce a cítila to teplo, ale to bylo vše. Pak se zamyslela. Představila se les, ten nádherný, mlhou opředený les bez kapky světla. Shromáždila veškerou sílu, upřeně se zadívala na otce a zmizela. Poslední, co viděla, byl jeho zmatený a nešťastný pohled.Gregori okamžitě vyběhl z královského sálu a nechal kněží dal provádět obřad. Běžel nekonečnými chodbami hradu a každému, koho potkal, řekl o zmizení. Vrchnímu veliteli stráží poručil prohledat celý hrad a přilehlé okolí. Mortim si změny také brzy všiml a všechny upozornil na to, že Annie je pryč. Nikdo tomu nemohl uvěřit. Jejich zázrak, princezna pekel, je pryč.U zdi hradeb se krčila malá dívka zabalená v plášti, z něhož jí čouhaly výrazné růžové vlasy. Ještě chvíli tam jenom tak stála, ale pak se rozhodla a vydala se na sever, k průsmyku Mogron. Dlouho předtím studovala mapu a tak moc dobře znala lokaci míst, které pro ni byly důležité. Chtěla se dostat k Noxusu, protože tam někde byla i její matka. Věděla, že otec by ji nikdy nepustil a proto udělala, co musela.Jakmile došla přes louku k lesu, zachvátilo ji několik pocitů. Vzrušení, konečně vyráží na cestu. Nadšení, zase uvidí svoji maminku. Ale především ten neznámý pocit. Nevěděla, co to je, ale potom si vzpomněla, jak o tom Mortim mluvil. Byl to...strach. Annie strach neznala, neměla se čeho bát. Byla mocným potomkem dvou vůdců Šedého Řádu, rebelské skupiny, kterou z Noxusu vyhnali. Annie prožila celý svůj život zde, v zemi Voodoo a téměř nikdy neopouštěla hrad. Neměla se čeho bát, protože neznala nikoho mocnějšího než byla ona sama. Ale teď se jí strach dotknul. Les moc neznala, nevěděla, co nebo kdo tam žije. Přesto se však už nemohla vrátit, teď už ne. Lehkým krokem vyrazila do lesa a žaludek se jí stáhnul. Temný les vrhal strašidelné stíny a Annie se bála. Bylo to pro ni příšerné. Pak uslyšela nějaké hlasy. Poznala, že jsou Mortima a nějakého vojáka. Rozběhla se tedy a běžela tak dlouho, jak jí to jen síly dovolily. Nechtěla se už vrátit na ten hrad, na kterém by ztvrdla do konce života, protože svoboda pro ni znamenala příliš moc než aby ji vyměnila za pohodlný život na hradě. Annie si všimla, že mlha zhoustla. To nevěstí nic dobrého. Přesto však pokračovala dál směrem, který si vytyčila. Věděla, že už brzo bude u průsmyku a odtamtud to půjde líp.Ještě chvíli pokračovala, když uslyšela nějaké zvuky. Ne nebyly to hlasy, i když... Znělo to jako hlasy, ale rozhodně nebyly lidské. Les v tomto místě končil, před ní se tyčily obrovské hory a vpravo od ní uviděla zříceninu. Vlastně to spíš byly trosky nějakého města. Cože? U průsmyku přece žádné trosky nejsou, vůbec nic! Uslyšela ty hlasy znovu a tentokrát zahlédla i jejich původce. Byly to příšery, které měly lidskou podobu a Annie se strašně bála. Kolem nich proudila fialová tekutina, která Annie přišla povědomá. Síla Voidu... Rozběhla se od tajemných postav, přímo do trosek města a přitom si všimla kamene, do něhož bylo vytesáno Icathia. Šla špatným směrem, ne na severozápad, ale na severovýchod. Doběhla až doprostřed tohoto města a posadila. Potřebovala si chvíli odpočinout. Nevšimla si červených očí, které ji pozorovaly. Příšera se k ní pomalu plížila, ale Annie si toho nevšímala. Odpočívala.Příšera po ní nečekaně skočila a Annie se na ni s hrůzou podívala. Byla to ta samá stvůra, kterou viděla již několikrát ve snu. Hrůzostrašný medvěd. Ohnal se po ní svými obrovskými drápy, ale Annie odskočila. Byla příšerně vystrašená a tak okolo sebe vytvořila slabý ohnivý štít. Znovu po ní skočil a tentokrát ji drápnul do boku. Sice se popálil, ale i přesto ji škrábl a rána Annie krvácela. Posadila se a plakala, protože to strašně bolelo. Nevěděla, co má dělat. Medvěd na ni vítězně zavrčel a skočil na ni. Těsně předtím, než doskočilo, ho něco odmrštilo pryč. Annie otevřela oči a nemohla tomu uvěřit. To dokázala ona sama, nikdo jí nepomohl. Se silně krvácející ránou se postavila a podívala se medvědovi přímo do očí. Pak se zasmála a vrhla na něj obří ohnivou kouli. Medvěd zaskučel a zmizel v plamenech. Jediné, co po něm zbylo, byl malý plyšový medvídek.„Neuvěřitelné." Zpoza stromu vystoupil muž a Annie dostala strach znovu. Byl zabalený do dlouhého roucha a nad rukou mu povlávala modrá koule.„Neboj se. Nejsem tu proto, abych ti ublížil a to bych nejspíš ani nedokázal. Jsi mocná a proto jsem tady. Chci ti nabídnout něco, co ti tví rodiče nikdy dát nemohou."„Co to je?"„Ještě větší moc. Už tak jsi dost silná, ale s mojí pomocí tvá síla ohně dosáhne dosud nepoznaných rozměrů. Budeš moct druhé spálit pouhým pohledem. To vše budeš mít, stačí se jen přidat k odbojné skupině, kterou vedu proti světlu."„Jak to myslíš?"„Ať už jsi z džungle, pouště nebo Noxusu, můžeš se ke mně přidat. Společně můžeme být tou největší hrozbou, jaké kdy Demacie, Freljord a ostatní městské státy čelili. A když říkám společně, myslím i tvou matku. Přijmi mou nabídku do Ligy Legend, prosím."Annie si nebyla jistá, dokud nezaslechla o své matce. Tu přece hledá a teď může být s ní! No jistě, matka za ní poslala nějakého sluhu. Chce sjednotit všechnu temnotu a porazit krále Jarvana III.!„Jasně, přijímám. Těším se na maminku."Muž se usmál, ale v jeho úsměvu nebylo nic dobrého. Annie znejistila, ale bylo už pozdě. Zamotala se jí hlava a spadla. Poslední, co uviděla, předtím než usnula byl plyšový medvídek a poslední, co slyšela, byl hlas muž, jemuž se zaprodala.„Tvá moc poroste Annie, Temné Dítě."Přečtěte si také ostatní povídky od Tribicana!Povídky by Tribican 11.Povídky by Tribican 10.Povídky by Tribican 9.Povídky by Tribican 8.Povídky by Tribican 7.Povídky by Tribican 6.Povídky by Tribican 5.Povídky by Tribican 4.Povídky by Tribican 3.Povídky by Tribican 2.Povídky by Tribican 1.
