i
Zdroj: Tryhard.cz
Povídky by tribican 2.
Zdar všichni, je tu moje další povídka :) Nejdřív si přečtěte úvod, prosím.
Ještě jednou vás zdravím a chci poděkovat všem, kteří mi nějakým způsobem okomentovali mou první povídku :) Některé komentáře jsem si sice musel najít na FB stránkách a právě proto bych vás poprosil, abyste mi ty komenty házeli sem (popř. na email - je u první povídky). Šlo by to? Jestli jo, budu rád, když ne, nevadí, radši mi nechte komentář na FB než nikde :)
To je všechno, užijte si povídku :)
Co bylo před Ligou – příběhy hrdinů2. Andělova volba
„Mirano? Jsi tu?" Kayle odbočila u další z odboček bludiště. Nechápala, proč nemůže přivolat slunce zpět na oblohu. Jednou, když byla menší, to už přece udělala. Její rodiče jsou podle všeho mocní andělé, takže s větrem a sluncem mohla dělat téměř vše, co chtěla. Ale dnes to nešlo. Zkoušela volat rodiče, zkoušela vyletět do nebes a používala svou magii, jak dovedla, ale její sestra se stále nikde nenacházela. Její jediné, chabé světlo, byl Andělský kámen, který jí donesli rodiče z nebe. Miraně tehdy dali...už si ani nemohla vzpomenout, co rodiče dali sestře. Je to už strašně dávno, co svoje rodiče viděly. Na konci další chodby, která nikam nevedla, se otočila a běžela zpátky. Proč jí král nepomáhá hledat její sestru? Nebo aspoň neposlal stráže? A co Jarvan? Kde je ten? Proč jí nikdo nepomáhá? Proč? Nic nechápala. Její jediná sestra, její andělské dvojče Mirranda, se ztratila a nikdo to neřeší. Ano, je sice už tma, ale přesto ji musí najít. Není už cesty zpět!Když se nevrátila ani na oběd, povolil král Jarvanovi, aby se šel po Kayle podívat.„Stejně se musím rozhodnout co s ní bude dál a k tomu ji potřebuji tady."„Jak dál? Bude přece pořád žít na zámku a-"„Všechno se změní, když už žije jenom Kayle."„Žije jenom Kayle? Otče, doufám, že ve zmizení Mirany nemáš prsty. Přece bys ji nezabil."„Kdybych to udělal, víš to jako první, přece mě znáš. A stejně by to bylo pro tvoje dobro."„To si nemyslím, ale teď už se opravdu nehodlám hádat – musím najít Kayle." Bludiště znal velmi dobře, ale taky znal Kayle. Věděl, že se tu určitě ztratila. A měl pravdu. Našel ji spící někde v zadní části bludiště. „Kayle? Kayle, vstávej. Musíme jít do paláce. Můj otec už na tebe čeká." Kayle pomalu otevřela oči. Nejdřív se lekla, kdo to vedle ní stojí a pak si uvědomila, že to je Jarvan. Vždy k němu vzhlížela jako k bohovi.„Pane Jarvane IV. ...princi Demacie i celého Valoranu...kde jste se tu vzal? A co tu děláte?"„Už jsem ti jednou říkal, ať mě oslovuješ Jarvane. A tykej mi!"„Dobře, omlouvám se. Už vám budu jenom tykat. Teda tobě. Pardon!" Bylo vidět, že je v rozpacích. Když si toho Jarvan všiml, opravdu se naštval.„Ach, copak nevidíš, že se s tebou chci jenom normálně kamarádit? To jenom můj otec si myslí že králové a královny Valoranu jsou něco extra. Ale já ne, chápeš?" Kayle nad tím chvilinku zauvažovala a potom rychle přikývla.„Ano, samozřejmě." Víc než kamarádsky to ale vyznělo, jako by přijímala rozkaz. Asi se nezmění, pomyslel si Jarvan.Vydali se zpět k paláci. Během cesty se ho zeptala, jestli on nebo někdo z paláce neviděl Miranu. „Bohužel opravdu ne. Nechal jsem prohledat všechny místa, co mě napadly. Tvá sestra jakoby se ze země vypařila. Netuším, kam zmizela. Je mi to moc líto." Kayle už nepromluvila.Když došli do jedné z místností odpočinku, kde král většinou odpoledne přebýval, Kayle si sundala svetr, který ji v noci zahříval. Když si král všiml, že jeho syn s Kayle přišli, nasadil napůl usměvavý a napůl truchlivý výraz.„Ach, výborně, tak jsi ji našel! No, teď už můžeš jít do svého pokoje."„Ne, radši tu zůstanu."Král se zatvářil trochu popuzeně, ale přikývl.„Dobře. Dělej, jak myslíš," obrátil se ke Kayle a vlídným hlasem pokračoval. „No, Kaylando, je mi upřímně líto co se stalo, ale co naplat. Mirranda prostě nedávala pozor a nejspíš někde spadla a-"„Ne, ona není mrtvá!" vyjekla Kayle. „Vím to, cítím to! Kdyby umřela, věděla bych o tom! Rodiče nám dali dar-"„Chceš snad tvrdit," skočil jí do řeči král a jeho hlas ztvrdl, „že král Valoranu lže? Že je lhář?"Jarvan se okamžitě obrátil ke Kayle a začal kroutit hlavou a šeptat něco jako „to nemá smysl Kayle, nech to být". Kayle ale ani na vteřinu nezapochybovala. Jarvana si vážila nejvíc na světě, ale vlastní přesvědčení bylo přeci jenom silnější.„Netvrdím ani nechci netvrdit, že jste lhář," mluvila mírným hlasem Kayle. „Jen říkám, že neznáte celou pravdu. Opravdu se omlouvám, jestli jsem vás urazila, ale-"„To stačí! Dost! Nenechám se tu od nikoho urážet!" vstal a začal křičet přes celý sál uraženým tónem. Bylo jasné, že našel záminku k tomu, aby mohl Kayle zničit. A možná i zabít. Jarvan si toho všiml. „Kayle, pokloň se otci a okamžitě se mu omluv."„Ne, Jarvane! Překročila hranici slušnosti!"„Ale tati-"„Řekl jsem ne! A říkej mi otče!" Předstíral zmožení a opatrně se posadil. „Okamžitě odejdi do svého pokoje a zůstaň tam, dokud pro tebe nenechám zavolat. A bez výmluv."Jarvan se podíval se na Kayle. Věděl, že ji nejspíš vidí naposledy. V očích jí viděl nechápavost, ale také odvahu. Věděl, co asi Kayle cítí. Žil s ní přece odjakživa. Byla jako jeho mladší sestra. Stejně jako Mirana. Ale to bylo zase něco jiného...„No tak, jdi."Jarvan se otočil a pomalu se vydal ke dveřím. Když za ním zaklaply, král se na Kayle podíval, jako by byla kus shnilého ovoce.„Kaylando, to co sis dovolila se neodpouští. Za trest, který si opravdu zasloužíš, strávíš zbytek svého života ve vězení v Zaunu. Budeš tam uzavřená v runovém vězení, kdyby se ti náhodou chtělo utéct. Mimochodem, je to nejlépe střežené vězení v celé Runeteře."Ubohou dívku odvlekli do temné místnosti, která byla osvětlena jen chabým světlem pochodně. Ruce měla svázané starodávnou magií. Tuto magii používala královská rodina jen výjimečně. Když chtěli tuto magií použít, museli si vzít jednu velmi starou, hnědou knihu. Většinou ji studovali dlouho, než našli to, co potřebovali. Kayle o tom věděla především od Jarvana. Kniha sama byla uchovávána v Pokoji elementů, kde schopnosti všech tvorů, kteří sem přijdou byly svázány a každé kouzlo, které zde bylo použito, se okamžitě rozplynulo.Po mnoha hodinách čekání Kayle odvlekli do velkého vozu, který byl ze všech stran obklopen plachtou. Když ji tam vlekli, všimla si, že už je tma. To předpokládala. Král nechce, aby ji viděli lidé. Jednoduchou magií pak svázali její provaz na rukách s hákem ve voze. Plachta se zepředu vozu zvedla a uviděla královu hlavu, jak na ni zamračeně hledí.„Pojedu s tebou, aby se něco náhodou nestalo. Ujistím se, že skončíš ve vězení."„A co Jarvan? Co mu řeknete?" zeptala se unaveně Kayle. Král se na ni zamračil ještě víc.„To není tvoje věc. Však neboj, já si poradím." A s těmito slovy zatáhl plachtu zpět. Kayle slyšela ještě nějaké tiché rozkazy a potom vyčerpáním usnula.„Kayle? Hej, Kayle, vstávej!" U hlavy uslyšela nějaký tichý hlas. Nech mě spát, chtěla říct, ale neměla na to sílu. Pak si uvědomila, že Kayle jí král ještě nikdy neřekl. Vždy jenom to hrozné „Kaylando". Brr. Nesnášela to.Když otevřela oči a podívala se doleva, uviděla tam už jen mihotající se postavu muže v rouchu. Kolem sebe i něj viděla zbytky červené páry, které ale mizely stejně rychle jako postava. Chtěla zase usnout s tím, že nejspíš měla nějaké vidiny. Když si ale chtěla posunout ruce zjistila, že je má volné. Magie, kterou svázali starodávný magický provaz s hákem, už nikde nebyla. Cože? Sama tomu nemohla uvěřit. Že by ta postava... Rychle se vzpamatovala, z vnitřní strany kalhot vytáhla schovaný nůž a protrhla zadní část vozu. Když zjistila, že vůz zezadu nikdo nehlídá, vyskočila z něj a schovala se za nejbližší strom.Jelikož zrovna jeli podél lesa, nebylo to těžké. Ještě chvíli stála a zpoza stromu se dívala, jak vůz odjíždí. Když ho ztratila z dohledu, oddechla si. Páni. Protože se ve voze nedalo spát tak jako v paláci, na který byla zvyklá, byla Kayle rozlámaná a stále, i když už méně než před tou příšernou jízdou, vyčerpaná. Proto si vyčarovala jen malé světlo a pomalu se vkrádala do tmy lesa.Na to, že se Kayle tmy zatraceně bála, to zvládala celkem dobře. Asi po půl hodině si našla mechový palouk, na kterém se utábořila – to znamenalo, že lehla a spala.Když se ráno probudila, bylo jí už mnohem lépe. Teď už byla vyspaná dostatečně. Věděla, že musí pokračovat v cestě, protože i když to byla do vězení v Zaunu dlouhá cesta, určitě by kontrolovali, jestli ještě žije nebo co s ní vlastně je. Přemýšlela, kdy ji najdou. Kdyby se do zadní části vozu podívali už včera večer, určitě by ji už našli. Možná ještě ani neví, že utekla. Ale stejně, nesmí zahálet. Musí jít.Při prvním pokusu stoupnout si Kayle spadla na zadek. Překvapilo ji, jak málo síly má. Napodruhé už to zvládla a pomalu vyrazila. Nejdřív šla opravdu pomalu, ale čím déle šla, tím byla odhodlanější najít nový život, a tak šla rychleji. Nevěděla kam jde, ale byla rozhodnutá, že musí jít na opačnou stranu od cesty, po které jezdí vozy. Ovšem, pokud si dobře pamatovala mapu Runeterry a přilehlých ostrovů, věděla, že někde před ní jsou hory. Ona se ale bude muset dostat pryč z celé Runeterry, jestli chce opravdu přežít a zůstat na svobodě. Její jediná cesta byla dostat se do tajemného města Bandle City v zemi Yordle a odtud lodí na legendární ostrov Ionia. Celá země Yordle je ovšem skryta za horami. Bude je muset přeletět... Najednou uslyšela jak se v jednom keři vlevo od ní ozvaly nějaké zvuky. Po zádech jí přeběhl mráz.„Kdo je tam?" zeptala se nepříliš jistým hlasem.„Okamžitě vylez, nebo tě zabiji! Moji rodiče jsou mocní andělé a jestli mi to nevěříš, tak to je největší chyba v tvém životě!"Chvíli se nic neozývalo. Kayle přemýšlela, co má dělat. Uteče nebo zaútočí? A kdyby utekla, kam? Doprava, dopředu nebo vzad? Jak zaútočí? Pokusí se to v keři uspat, pošle na něj ohnivou střelu nebo po tom hodí kámen?Nemusela ale dělat vůbec nic. Z keře vyskočila obří žlutá puma a zastoupila jí cestu. Kayle chtěla něco udělat, ale vůbec se nemohla hýbat. Jako by zkameněla. Puma na ni chvilku vrčela a potom se před Kaylinýma očima proměnila v shrbenou ženu se špinavými tmavými vlasy a s oštěpem v ruce.„Vítám tě," zavrčela na ni. „Jsi Kayle, že? On říkal, že přijdeš." Podivná žena si anděla pozorně prohlížela. Kayle oproti ní vypadala jako princezna se zářivě zlatými vlasy. Zastrčila si je za ucho a nervózně se začala ženy vyptávat.„Kdo jsi? A kdo je ten tvůj on?" Žena se na ni dívala, jako by si z ní Kayle dělala srandu.„Přece ten muž, co tě zachránil z vozu. Chceš ho poznat?" Kayle zapřemýšlela. Možná, že to je past. Možná, že ta žena je také králův špeh. Ale možná taky ne.„No, stejně nemáš na výběr. Tak pojď!" Kayle ale stále nebyla rozhodnutá.„Ale kdo jsi ty? Dokud mi neřekneš, alespoň kdo jsi ty a kam mě vedeš, nikam nepůjdu."„Věř mi, pokud to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém. A tvá magie je proti mně slabá. Okolní příroda mě léčí. A jsem v ní rychlejší než ty. Mnohem rychlejší."Kayle si na jeden jediný okamžik představila, jak by to asi šlo po zlém, ale radši na to zapomněla a přikývla.„Tak dobře. Veď mě."Šly celkem dlouhý úsek cesty, ale nezabralo jim to zase tolik času. Žena se zařadila dozadu za Kayle a sledovala ji jako svou oběť. Kayle po chvilce chůze začala zpomalovat, ale žena se opět přeměnila do své podoby pumy a začala Kayle honit. Kayle proto neuvěřitelně zrychlila a za chvilku byli na malé louce. Uprostřed louky stála malá dřevěná chaloupka.„Tam je ten muž, za kterým jdeme. Jdi tam, já si musím ještě něco zařídit." A puma odskákala zpět do lesa.Když se Kayle blížila k chaloupce cítila ve vzduchu něco silného. Magii, ale ne ledajakou. Byla to magie všech druhů. Co se ale Kayle nezdálo bylo, že cítila i temnou, černou magii. Těsně přede dveřmi se zastavila a zase se rozhodovala. Má to risknout a jít dovnitř? Nebo má utéct? Ne. Už nebude před ničím utíkat. Ten muž jí přece může pomoct.Otevřela dveře a z nich se vyvalila červená pára. Za stolem, který byl uprostřed místnosti, seděl muž v rouchu a v ruce držel otevřenou knihu. Pomalu z ní předčítal a na druhé ruce se mu objevovaly modré runy.„Ehm," ozvala se Kayle. Muž se ani nepohnul, jen promluvil.„Nečekal jsem tě tu tak brzy, ale budiž. Prosím, přistup a sedni si. Ukážu ti něco, co jsi ještě nikdy neviděla." Kayle si sedla na židli naproti Zakladatele.„Abys věděla, tuto knihu jsem získal při zakládání mé...společnosti. Posvětily ji nejmocnější postavy Runeterry, včetně bohyně Janny. Je v ní skryta neuvěřitelná magie. Taková, která může svět zachránit, ale také zničit. Pro tu knihu jsem se vzdal svého života, své rodiny i všeho, co jsem měl kdy rád. Ale stálo to za to. Země je na pokraji války. Město Noxus na východě už delší dobu osídlují podivní kříženci člověka a nějakých příšer. Brzy se vzbouří. Ale to je královi jedno. Jemu jde jenom o to, aby jeho rod přežil. Já chci ale tento svět zachránit. Založil jsem proto skupinu, která si říká Liga Legend. Ale abychom vůbec měli nějakou šanci proti Noxusu, musel jsem získat tu knihu. Vždy, když přijde nový bojovník, uvolním část magie z knihy a dám mu ji. Teď jsi přišla ty a-"„To jako já mám být další bojovník? Já?" už se neudržela Kayle.Zakladatel se usmál. „Ano, přesně ty. Ale ty budeš víc než bojovník. Budeš hrdina. A proč? Protože jsi opravdu mocná a odvážná. Nebojíš se bojovat. A jsi sama."„Jak to můžete vědět? Mám sestru, rodiče a prince kamaráda."„Vážně? Tvá sestra přešla na stranu Noxusu – a neptej se mě odkud to vím, prostě to vím. Tví rodiče ti nepomohli, když tě král chtěl uvěznit – pomohl jsem ti až já. A tvůj princ – tvůj princ tě před vězením taky neochránil." Kayle se do očí draly slzy.„Ale to přece není pravda! Jarvan mi chtěl pomoct, ale nemohl."„Bohužel nechtěl. On ví, že kdyby chtěl, může otce přesvědčit. Ale on nechce." Kayle byla zmatená. Copak má ten muž vážně pravdu?„Přijmeš tedy nabídku a staneš se dalším hrdinou mojí Ligy?" Kayle už se nerozhodovala. Něco si přece slíbila.„Ano, dobrovolně vstupuji do Ligy Legend."Když se vzbudila, cítila podivnou sílu. Bylo obrněna zářivým brněním a vedle ní ležela její helma. Uvědomila si, že už není v chaloupce, ale na louce. Zvedla se, aby zjistila, co se stalo, ale nikde nikdo nebyl a i chaloupka už byla pryč. Pak se připravila ke vzlétnutí, ale ještě před tím uslyšela, jak vítr tajemně šeptá.„Vzlétni Kayle, Soudce."RE: V době psaní povídky jsem ještě nevěděl, kdy bude zveřejněna, ale teď už to vím a bohužel tady nebudu (ani celý víkend). Hrozně rád si ale v neděli večer přečtu všechny komentáře, co mi sem napíšete. Těším se na vás, lidi :)Přečtěte si také ostatní povídky od Tribicana!Povídky by Tribican 11.Povídky by Tribican 10.Povídky by Tribican 9.Povídky by Tribican 8.Povídky by Tribican 7.Povídky by Tribican 6.Povídky by Tribican 5.Povídky by Tribican 4.Povídky by Tribican 3.Povídky by Tribican 2.Povídky by Tribican 1.
