Motivační doupě

Jako první bych se rád zastavil u myšlenky důležitosti pozitivního naladění. Tato velmi jednoduchá věc se dá využít v jakékoliv oblasti lidského života. Člověk se cítí a chová tak, jak je naladěn. Pokud se pohybujete ve velmi negativním prostředí, nevědomně to na vás působí a vy to jakýmsi způsobem rozšiřujete i na další lidi. Je třeba si uvědomit, že ačkoliv byl lidem odebrán velký kus svobody, ještě pořád se můžeme svobodně rozhodnout a chovat se podle sebe. Samozřejmě za to poneseme následky, ale je to lepší, než poslouchat a plnit nesmyslený zákony a konvence, které většinou nastavují duševně choří lidé, a v důsledku tohoto chování být neustále naštvaný, nespokojený a simply dont give a fuck. Je všeobecně známo, že člověk, který je pozitivně naladěný toho dokáže mnohem víc a celkově vede daleko plodnější, užitečnější život, než věčný pesimista. Zároveń se cítí spokojený, je motivován a dalo by se říci, že mu i velká řada věcí vychází, právě kvůli jeho postoji.

O tomto tématu píši hlavně proto, že mě šokují kvanta lidí, kteří jsou již natolik ovlivněni systémem a společností, že nenásledují své sny, cíle a ke všemu se staví, jako by to bylo předem ztracené. To je zásadní chyba. Všichni lidé, kteří něco dokázali, toho dosáhli tak, že se snažili a pevně věřili ve svou myšlenku. Každý člověk, který je dnes celosvětově známý, ať už je to v jakémkoliv oboru, začínal prakticky z ničeho. Oproti ostatním, „neúspěšným" lidem, byl však daleko více motivován a přesvědčen o tom, že může dokázat prakticky cokoliv. A proč by taky ne, všichni lidé mají dar přemýšlet, tvořit a svobodně se rozhodnout. To je to, čím se lišíme od zvířat. Je pouze na nás, jak s tím naložíme. Problém je, že jsme velmi zpohodlněli. Většina z nás má skvělé zázemí, nemusí se o nic snažit a jen tak proplouvá životem, který mnohdy bývá ochuzen o celou řadu věcí. Lidé si vybírají partnery, které vlastně ani nemají rádi a jsou z toho nešťastní, jen proto, že nechtějí být sami a zároveň se nijak nesnaží najít toho správného. Lidé si vybírají špatnou práci a jsou dlouhodobě naštvaní, místo toho aby následovali svoje sny a snažili se je uvést v realitu.

Faktem zůstává to, že můžete dokázat většinu věcí, které si usmyslíte. Akorát tomu musíte věnovat trochu času, energie a cítim to celým svým srdcem. A samozřejmě si stanovit reálný cíl.

To mě přivádí na myšlenku plánování. Nedávno jsem četl velmi zajímavou knihu, která se zabývala time managementem. Tato tématika mě fascinovala tak, že jsem si o tom začal zjišťovat ještě něco navíc a ve finále jsem o tom přečetl x desítek stran velmi zajímavého textu. Nejvtipnější na tom je to, že je to naprosto jednoduché. Skoro všichni lidé nemají jakýkoliv plán a dělají věci tak, jak jim přijdou pod ruku. Což je bohužel velmi neefektivní. Ať už je to v práci, ve škole, v LoLku, zkrátka všude. V důsledku sice jste schopni vykonat víceméně jakýkoliv úkol, ale trvá vám to déle a samotný výsledek je mnohdy horší, než by mohl být. Důležité je určit si cíl, časový úsek a vše si pečlivě naplánovat ještě předtím, než se do toho pustíme. Všechno napíšeme na papír a následně si celou svou cestu rozdělíme na menší časové úseky. Pak už se z našeho, mnohdy těžkého cíle stane několik, po sobě jdoucích, poměrně jednoduchých úkonů.

Ukažme si to na příkladu.

Vaším cílem je zvednout své elo. Jako první si musíte určit výchozí pozici (řekněme 1300), reálný cíl (1800), časový úsek (měsíc). Takže máme třicet dnů na to, abychom se posunuli o 500 elo. Od oka to vychází na posun o 15 elo každý den. K tomu mnohdy stačí jedna výhra. Už to nevypadá tak složitě, že? Krátkodobým cílem tedy je, vyhrát každý den o jednu hru více, než jich prohrajeme. Jelikož je vaším cílem zvednout elo, musíme také přemýšlet jak toho dosáhnout, nejenom spoléhat na štěstí v podobně dobrého týmu. Určíme si championy, jaké budeme primárně hrát. Určíme si, kolik her budeme hrát denně maximálně. Začneme ranked hry brát jako turnajové zápasy. Do každé hry dáme naprosto všechno. Budeme komunikovat s týmem, budeme se na to dívat optimisticky, povedeme svůj tým k vítězství. Nebudeme hrát, když se necítíme dobře. Ve volném čase budeme zlepšovat svou hru v normálech, na streamech, budeme číst články.S tímto plánem je většina lidí schopná posunout se o poměrně vysoké číslo nahoru. I když nedosáhneme na námi vysněnou hodnotu, tak alespoň víme, že jsme se snažili, dali jsme do toho všechno a můžeme to opakovat znovu. Tentokrát už to bude o něco lepší, protože máme více zkušeností, víme, že je to reálné. Může se stát, že si třeba během naší cesty uvědomíme, že v tuhle chvíli na to ještě nemáme a tudíž to v námi určeném časovém úseku nestihneme. Who cares? Povede se nám to přístí měsíc.Když si takovéto cíle budete určovat ve všech aspektech svého života, můžu vám zaručit, že se vám budou najednou věci dařit, stanete se úspěšnějšími, šťastnějšími, spokojenějšími.

V této knize jsem se také dozvěděl o jakésmi pravidlu 80:20. Když si sednete a napíšete svůj denní program na papír, zjistíte, že naprostou většinu času (80%) obětujete bezvýznamným věcem a naopak těmi důležitými se zabýváte prakticky málo. Na příkladu z lolka se to dá ukázat také krásně. Mnoho lidí hraje celý den lol, ale nic jim to nedá. Potom tu máme lidi, kteří hrají lol dvakrát týdně po dobu tří hodin a neustále se zlepšují, hledají svoje chyby, uvědomují si je a posouvají se v ratingu. Do toho dokážou žít normálním životem (práce, škola, partner, sport, přátelé) a celkově je i ta hra více baví. Na druhou stranu tu máme člověka, který si dá za den 20 her a končí tak, že je nasraný pod obraz (promiňte mi ten výraz, ale většina z vás to zná). V čem se tito dva lidé liší? Řekl bych, že převážně v jejich naladění. A dává to i docela smysl.

Toto pravidlo se dá použít i na další věci. Může to znít hloupě, ale mě i mým znamým, stejně jako milionům lidí na světě to tak funguje. Například máte před sebou v práci několik úkolů. VŽDY je mezi těmito úkoly jedna položka, která je nejtěžší a zároveň má pro člověka největší přínos. Už to máme v nátuře, že touto věcí se zabýváme nakonec a věnujeme ji nejméně času. Autor jedné knihy to přirovnával ke „snězení žáby". Pokud se rozhodneme ráno sníst žábu, víme, že to je ta (až na extrémní vyjímky, které mnohdy nemůžeme ovlivnit) nejodpornější, nejtěžší věc, kterou ten den budeme dělat. Když se naučíme zabývat se těmito věcmi jako první a každý den si sníme hned ráno zmíněnou žábu, můžeme toho celkově dokázat daleko více. Plus se k tomu budeme celý den cítit velmi dobře, protože jsme si vědomi toho, že jsme danou věc neodložili a pořádně badass stylem se s ní vypořádali hned na začátku.

S tímto tématem jde také ruku v ruce myšlenka stanovení cíle a jeho následného plnění. Každý z nás má nějaké sny. Pro někoho to je hrát ve filmu, pro někoho to je mít spokojenou rodinu a pohodlnou práci, pro někoho to je házet lopatou, pro někoho to je vydělat miliardu korun. Ať se cíle liší jakkoliv, mají jednu věc společnou. Je třeba cíl určit a nějakým způsobem se ho snažit dosáhnout. Nejhorší je znát své cíle a sny a nedělat nic pro jejich naplnění. Síla myšlenky je neuvěřitelně silná, jedna z věcí, která se nedá moc dobře logicky vysvětlit. Proto, abychom dosáhli toho, co chceme, je nejdůležitější zaměřit na to svou mysl. Toho docílíme tak, že si jakýkoliv cíl napíšeme na papír a budeme si ho velmi živě představovat, jak nejčastěji to půjde. Naše mysl má velkou sílu v tom, že realizuje věci, na které myslíme. Mnohdy i negativní. Vzpomeňme si na školní léta, kdy jsme se báli vyvolání učitele k ustnímu zkoušení. Lidé, kterým to bylo prakticky jedno, nikdy vyvolaní nebyli a lidé, kteří se „modlili, aby nemuseli k tabuli jít" tam šli prakticky pokaždé. Proč tuto nevysvětlitelnou věc nevyužit ve svůj prospěch? Myslete na pěkné věci, na své cíle, dejte si je na papír, něco pro to dělejte a ony se splní. Hlavně přestaňte od problémů utíkat a ignorovat je, stejně vás časem dostihnou a mnohdy ve více koncentrovaném stavu a jejich řešení bude daleko těžší, složitější a nepříjemnější.

Závěrem bych tu ještě uvedl jedno zajímavé srovnání, které se dá také označit za motivační. Bude se týkat času. Čas je velice relativní pojem, každý si pod ním představí něco jiného. Důležitost času si však lidé uvědomují pramálo a většinou, až když je čas tlačí. Kolik z vás dělalo celoroční domácí práci poslední den? Kolik z vás se učilo na maturitu poslední týden? Kolik z vás se snaží dělat věci těsně před uzávěrkou? Já jsem „vinen" ve všech příkladů:) Je poměrně zajímavé si uvědomit, jak čas působí na ostatní lidi.

Čas je jedna z věcí, která nám byla přidělena, aniž bysme o ni požádali. A nyní je na nás co s tím uděláme. Abychom si představili, jak moc můžou znamenat jednotlivé časové úseky pro různé lidi, podívejme se na následující srovnání.

Co je pro vás jeden rok? A co je jeden rok pro člověka, který musí opakovat ročník.Co je pro vás jeden měsíc? A co je to pro člověka, který nedostal výplatu a nemá peníze na nájem, na jídlo.Co je pro vás jedna hodina? A co je to pro člověka, který zmeškal vlak.Co je pro vás pět minut? A co je to pro člověka, který zmeškal tramvaj.Co je pro vás jedna milisekunda? A co je to pro člověka, který skončil druhý na olympiádě ve sprintu.

Alespoň takhle od oka je to poměrně zajímavé, hlavně ten poslední případ. Uvědomte si, kolik času „ztrácíte", kolik sekund, hodin, týdnů, měsíců neděláte nic produktivního. Má cenu se snažit naplnit každou sekundu, prožít ji. Získat novou zkušenost, vidět nové místo, naučit se novou věc nebo ji strávit s lidmi, které máte rádi, které milujete.Ještě jeden krásný citát, který ocení spíše angličtináři. Do češtiny se překládá poměrně obtížně. Snad mohu říci to, že autor srovnává přítomnost (the present) s darem (a gift) – obě tyto slova, mají stejný smysl.

Yesterday is history, tomorrow is a mystery, today is a gift. That is why it is called „the present".

Řada věcí a myšlenek je převzata z knih, videjí, filmů. Tento text je pouze můj osobní názor na tyto věci. O jakýkoliv dotaz či myšlenku se podělte v komentářích.Doufám, že jsem alespoň některým, kteří o těchto věcech neměli moc velké tušení, trošku otevřel oči a nabídnul další názor.