Lore - Riven, the Exile
i Zdroj: Tryhard.cz
Ostatní Článek Lore - Riven, the Exile

Lore - Riven, the Exile

derk

derk

29. 5. 2013 09:26

Přinášíme vám první díl nového seriálu - Lore League of Legends. Na začátek tu máme Riven.

Reklama
Lore - Riven, the Exile

Riven pomalu otevřela oči a rozhlédla se po tmavém pokoji. Posadila se na postel a ospale zívla. Její zlomený meč ležel pod postelí. Cítila jeho přítomnost jako vždy od toho dne. Dne kdy ho zlomila. Dne kdy viděla všechny svoje přátele zemřít, dne kdy utekla z bojiště a rozhodla se otočit zády k Noxusu, dne kdy potkala osobu co změnila její život. Riven the Exile, předtím nebyla hrdá na svůj titul, předtím byla nikdo. Postradatelný voják z Noxusu. Ten den si bude pamatovat na vždycky, den kdy Singed zaútočil, když její jednotka byla obklíčená v bitvě s Ionií. Stála uprostřed bojiště, oheň a kouř pomalu zaplňovali okolí. Rychle si stáhla kápi aby si zakryla nos a ústa. Vojáci z její jednotky, její přátelé, byli cvičeni k nelítostným bojům. Moto jejich armády „síla je vše na čem záleží“ je další věc co si bude pamatovat. Vlastně to byl důvod, proč si vybrala svůj meč, i když vážila sotva tolik jako samotná čepel. Silní a nelítostní vojáci, Noxiani. Ale nic je nemohlo připravit na tuto bitvu. Riven dýchala pomalu a lehce, protože kápě jí nemohla ochránit před agresivním kouřem. Rozhlédla se a viděla své přátelé pomalu padat k zemi. Meč v její ruce byl těžší než normálně. Spadla na kolena a nepříjemný pocit v jejím krku jí nutil kašlat, nezačala, věděla, že by to znamenalo její smrt. Pomalu se plazila dopředu, jeden z vojáků Ionie se k ní otočil, v jeho očích viděla jen strach. Voják zvedl ruce směrem k ní a udělal pár kroků, ale než stačil dojít k ní zavrávoral a spadl k zemi. Bohužel dopadl na její meč. Její ruka už byla příliš oslabená, aby vytáhla meč bez problémů. Naklonila se k mrtvému vojákovi a snažila se ho odtlačit. Cítila jak ztrací kontrolu nad svým tělem, sebrala tedy poslední zbytky sil, sevřela rukojeť meče a úspěšně ho vytáhla. V ten moment jí nohou projela vlna bolesti, v očích se jí objevily slzy. Nikdy neměla problém se zraněním, pokud si ho nezpůsobila sama svojí zbraní. Velký zelený meč jí vítězně zazářil v ruce. Tohle byl nejhorší moment jejího života. Chtěla si jen lehnout a umřít, ale něco jí nutilo jít dál. Pustila kápi a chytila se za krk ve snaze zastavit bolest. Ještě pár minut a její život by skončil. „Síla je vše na čem záleží“ opakovala si v hlavě když se opřela o svůj meč, vstala a pomalu kulhala pryč z bojiště. Všichni okolo byli mrtvý. Zamířila k lesu, který viděla z dálky. Byla to jediná cesta z toho masakru. Když se konečně dostala k prvním stromům, zastavila a otočila se. Díky jejímu tréninku si všimla malé cestičky krve, která se táhla za ní. Roztrhla její kápi a zavázala si zranění na noze. Najednou bylo všude ticho, meč jí pomalu vypadl z ruky a slzy jí stékaly po tvářích. Byla sama, Noxus jí opustil. Riven si sedla na zem a snažila se přijít na důvod, proč by nechali zemřít tolik vlastních lidí. „Oběti musí být“ zašeptala do ticha a ironicky se usmála. Tohle byl ten zlomový moment, moment kdy se rozhodla všechno změnit.

Nechtěla už dál přemýšlet o tom co se stalo, zavedlo by jí to k myšlenkám o ženě co se z ničeho nic objevila. Ale i přesto, že se snažila, nemohla zastavit tok myšlenek. Zavřela oči a vybavila si její tvář. Jakoby to bylo včera. Seděly spolu v lese, její meč už byl zlomený. Riven se otočila a sledovala ženu vedle ní. Rudé vlasy, pár kousků brnění a divný meč, tak se dala rychle popsat její společnice. Žena se na ní podívala a usmála se, našla Riven v lese před pár dny a starala se o ní dokud si nebyla jistá, že je jí lépe.

„V pořádku?“ zeptala se a nepřestávala zírat na Riven.

Její hlas byl uklidňující, Riven pomalu přikývla a natáhla ruku po svém meči.

„Proč si ho zlomila?“ zeptala se žena na další otázku.

„Chtěla jsem … zapomenout“ Riven to nechtěla víc vysvětlovat, možná někdy jindy, ještě si nebyla jistá, jestli jí může věřit.

„Vybrala sis pro sebe velký meč, to jde poznat i když je zlomený,“ žena se znovu usmála a postavila se „co takhle trocha tréninku?“

Riven pokrčila rameny a zvedla svůj meč ze země, než se stihla úplně postavit a připravit, žena zaútočila. Riven byla vyděšená, když si všimla, že se ten divný meč pohybuje vzduchem sám od sebe. Na poslední chvíli úder zablokovala.

             
Lore - Riven, the Exile
                 

„Jak?! Jak jsi …?!“ Riven udělala pár kroků zpět a sledovala meč.

„Mám plnou kontrolu nad svojí zbraní,“ odpověděla „meč by měl vždycky dělat to co chceš.“

Žena vykročila směrem k Riven, ta ovšem rychle se zkracující vzdálenost mezi nimi zaplnila jejím mečem.

„Stůj,“ zavrtěla hlavou, ale žena jí ignorovala.

„Myslíš, že mě dokážeš zastavit?“ zasmála se a sledovala Riven.

„Nehýbej se,“ zašeptala Riven „nebo tě zastavím!“

„Tak do toho,“ její protivnice byla tak sebevědomá se svým poletujícím mečem, že si ani nevšimla malé zelené záře, které se pomalu obtáčela Riven kolem ruky.

Riven byla naštvaná a vyděšená, máchla mečem z levé strany, ale žena její útok zablokovala. Stejně jako pár dalších, její meč byl vždycky připraven zablokovat úder. Když už žena byla tak blízko, že Riven mohla cítit její dech, záře se rozšířila i kolem meče.

„Co .. co je to?“ Riven se překvapeně zadívala na svůj meč.

„Bojíš se?“ zeptala se žena pobaveně a udělala poslední krok, její ruka se dotkla Rivenina ramene jenom na chvilku, než jí obrovský výbuch zelené barvy odhodil zpátky. Riven stála přímo před ní, ale její meč vypadal jinak. Byl kompletní, žádné známky po zlomení a větší než všechny zbraně které kdy mohla vidět. Riven ztěžka oddechovala a na ten krátký okamžik bylo všude opět ticho. Cítila jak jí síla z měče naplňuje tělo. Žena se postavila a usmála, ale tentokrát už se nepřiblížila.

„Vidíš? Tvůj meč a ty, jako jedna osoba.“

„Věděla jsi to?“ zeptala se Riven.

„Každý majitel meče kontroluje svojí zbraň jiným způsobem,“ přikývla „jen jsem tě trochu postrčila.“

Zelená záře zmizela a Riven skoro spadla k zemi, když jí opustila síla, kterou jí meč na chvíli propůjčil.

„Když budeš trénovat, zlepší se to,“ žena jí zachránila před pádem k zemi „a nebudeš tak unavená.“

„Pomůžeš mi?“ vyhrkla Riven bez zaváhání.

Žena se chvíli odmlčela a odpověděla: "Ano".

Teď už byla Riven stejně silná jako ta záhadná žena, ale byla zase sama. Její společnice odjela před pár dny bez jediného slova. Riven věděla, že by jí neopustila pokud by k tomu neměla pořádný důvod. Proto se rozhodla jí najít. Už tři týdny cestovala po Valoranu a hledala jí, možná teď v téhle krčmě jí někdo pomůže. Vytáhla svůj meč zpod postele a připevnila si ho k pásku. Otočila se a pomalu se vydala směrem ke dveřím.

„Kam jsi zmizela Irelie?“ zašeptala do ticha pokoje než otevřela dveře.

Příběh napsala Scarlet Strange, www.fanfiction.netJak se vám příběh líbil?
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama