Lore - Irelia/Riven

Riven otevřela dveře na chodbu a pomalu vyšla z pokoje, hlavou se jí honilo tisíce důvodů, proč Irelia odešla, ale ani jeden se jí nezdál správný. Zavrtěla hlavou ve snaze dostat nápady z hlavy a sešla po malém schodišti do hlavní místnosti krčmy. V rohu byl obrovský bar, hostinský stál zády do místnosti a tak si Riven stihla natáhnout kápi a posadit se k jednomu ze stolů v místnosti dřív, než si jí všiml. Krčma byla prázdná, nebylo moc lidí, co by se takhle ráno potulovalo u východní hranice Noxusu. Hostinský se otočil a všiml si svého prvního hosta. Riven dorazila do krčmy pozdě v noci, zaplatila za pokoj a rovnou zamířila do postele. Starý muž došel ke stolu a zadíval se na ni zkoumavým pohledem.

„Co si dáte?“ zeptal se.

„Vodu,“ podívala se muži do očí a odpověděla.

„Ještě něco?“ položil další otázku a netrpělivě přešlapoval, dokud Riven nezavrtěla hlavou.

Hostinský došel zpátky k baru a natáhl se po malé skleničce, natočil do ní vodu a odložil ji vedle dřezu. Riven se naklonila na židli a cítila jak její meč narazil do podlahy. Muž tomu nevěnoval pozornost a pomalu přešel místností a otevřel okno. Do místnosti vletěl studený vítr a Riven ucítila zápach soli. Na východ od Noxusu se rozprostíralo obrovské moře. Za ním byla Ionia. Riven se ve vzpomínkách vrátila do své poslední bitvy. Vybavila si pachuť Singedova biochemického kouře a tvář se jí zkřivila znechucením. Hostinský mezitím položil sklenici s vodou na její stůl a bedlivě si ji prohlížel. Riven rychle zamrkala a natáhla se po sklenici. Voda byla studená a osvěžující, muž pokrčil rameny a chtěl odejít, v tom okamžiku Riven promluvila znovu.

„Někoho hledám,“ podívala se na něj zpod kápě a čekala.

„Kdo by to měl být?“ zeptal se hostinský nervózně a sevřel jednou rukou okraj stolu.

„Je z Ionie ...“

„Ah ano,“ přerušil ji než stačila dokončit větu, „byla tu žena z Ionie, asi před týdnem. Mířila do Zaunu.“

„Díky,“ Riven se zvedla a hodila na stůl zlatou minci. Usmála se když jí muž okamžitě sebral ze stolu a vydala se směrem ke dveřím. Směrem do Zaunu.

Irelia se zhluboka nadechla s rozhlédla se po aréně. Na plošině s ní stála už jen Karma.

„V pořádku?“ zeptala se jí žena s obrovským vějířem v ruce.

„Teď už ano, kdo je tu s námi?“ usmála se Irelia a opřela se o svůj meč.

„Ahri, Sivir a Xin Zhao,“ odpověděla Karma a upravila si šaty.

„A proti nám?“

„Noxus,“ znovu odpověděla Karma a vyděsila se když její spolubojovnice zaklela, „stalo se něco?“

„Právě se mě chystali zabít v Zaunu,“ zavrtěla hlavou Irelia a zatnula zuby.

„No naštěstí už se tam nemusíš vrátit,“ Karma na ni ještě chvíli zírala a pak se otočila, „promluvíme si později.“

Irelia mlčky přikývla a pomalu sestoupila z plošiny. Ženký hlas se znovu rozezněl v aréně aby ohlásil spawn minionů. Devět fialových postaviček doprovázelo Irelii k horní věži.

„Opatrně, nesmíme tohle prohrát,“ rozezněl se jí v hlavě hlas Xin Zhaa.

„Já vím,“ odsekla a zaběhla do vysoké trávy.

Skrčila se a soustředěně hleděla před sebe. Věděla kdo přijde. Jen jeden bojovník z Noxusu byl schopný se jí postavit. Její meč se tiše vznášel vedle ní a minioni bez povšimnutí bojovali mezi sebou. Po chvíli se konečně mezi shlukem modrých a fialových postaviček objevil její protivník. Byl to mohutný muž s obrovskou sekerou v ruce. Darius. Pravá ruka Swaina. A symbol síly pro armádu Noxusu. Určitě už věděl co se v Zaunu stalo. Sledovala ho jak se rozhlédl a sekerou utnul hlavu jednoho z minionů.

„Nemáme na tohle celý den Irelie,“ rozesmál se a jí přeběhl mráz po zádech, „jak chceš,“ zavrtěl hlavou a znovu se rozesmál.

Irelia se přikrčila a trochu nadzvedla ruku. V řece se objevil Xin Zhao a kývl na ní. Darius si ho nevšiml a věnoval svou pozornost minionům. Kolem krystalu na meči se rozzářila žlutá barva a Irelia mávla rukou směrem k jejímu protivníkovi. Meč se okamžitě pohnul a obrovská síla táhla Irelii směrem s ním. V tu samou chvíli vyběhl z řeky Xin.

Riven pomalu kráčela podél potoka a beze slova sledovala jak se voda přelévá přes kameny. Zaun byl poblíž severní hranice Noxusu a tak jí čekala ještě dlouhá cesta. Riven si užívala klid a ticho, když se před ní ozval ženský hlas. Naštěstí Riven okamžitě zareagovala a uskočila do křoví které se táhlo podél potoka. Posunula pár větviček aby měla výhled na cestu a čekala. Po chvilce se před ní objevila Morgana. Riven si jí pamatovala, po tréninku jim vždy uvařila. To byl taky jeden z důvodů proč bylo polovině armády neustále špatně. Riven se nad vzpomínkou pousmála, ale její úsměv okamžitě ztuhl když se vedle Morgany objevila LeBlanc.

„Všichni se tvářili jako kdybych tam nasypala jed!“ hlas Morgany se rozléhal lesem, „jednou budou trpět.“

„Myslím, že už trpěli dost,“ LeBlanc se rozesmála a Morgana začala nadávat ještě víc.

Riven si všimla tácu který nesla Morgana. Byl plný něčeho černého. Až když se trochu přiblížily, Riven rozpoznala něco co mělo připomínat sušenky. Bylo jí jasné, že kuchařské umění anděla se ani trochu nezměnilo.

„Ochutnej to!“ Morgana se znovu rozkřikla a strčila jednu sušenku LeBlanc do ruky.

Až teď si Riven uvědomila, že vzduchem se nesl zápach spáleného a opravdu zkaženého jídla.

„Fuj,“ zašeptala a ušklíbla se.

„Vzhled může klamat,“ ozval se za ní vyrovnaný hlas a když se otočila, spatřila před sebou skutečnou LeBlanc.

I když by normálně okamžitě šahala po meči, něco jí donutilo zůstat v klidu. Možná to byl fakt, že čarodějka se na ni usmála a přikrčila se vedle ní v křoví.

„Nikdo to nechtěl?“ zašeptala Riven a otočila se zpátky, aby viděla na Morganu.

„Otrávila půlku armády,“ přikývla LeBlanc a pobaveně sledovala svůj klon jak ochutnává sušenku.

Obě se utišily a opět se zaposlouchaly do konverzace anděla s klonem.

„Copak bych ti lhala?“ klon se bezelstně usmál.

„Lhání je 95% tvojí práce Evaine,“ odvětila Morgana a přimhouřila oči.

„Věř mi, není to tak ...“ než klon stačil domluvit jeho oči se zabarvily černě a zkácel se k zemi.

Morgana se rozhlédla po okolí aby se ujistila, že jí nikdo neviděl a sebrala zbytek sušenky ze země. Kousek si ukousla a vklidu polkla. Pokrčila ramena a sešla směrem k potoku kam vysypala zbytek sušenek z tácu.

„Teda, nečekala bych, že se ti povede otrávit i můj klon,“ LeBlanc se vynořila ze křoví a na tváři jí zářil obrovský úsměv.

Morgana leknutím nadskočila a k její smůle uklouzla po své kuchařské zástěře a spadla do potoka. To už ani Riven neudržela smích a vypotácela se z křoví na cestu. V tu chvíli si uvědomila, že by se neměla takhle ukazovat. Ale na to už bylo pozdě. Morgana se vydrápala z potoka a rozčíleně ze sebe strhla svojí zástěru.

„Nesměju se!“ vykřikla a rozzuřeně se rozeběhla směrem k LeBlanc.

Čarodějka se jen ušklíbla a přemístila se. V okamžiku stála vedle Riven. Anděl se otočil a všiml si jí.

„Neměla bys být mrtvá?“ ukázala na ní prstem a podívala se na LeBlanc, „Evaine?“

„To je v pořádku,“ přikývla čarodějka a usmála se na Riven, „tohle malé tajemství zůstane mezi námi.“

Riven se uvolnila a aniž by si to uvědomila, její ruce se sevřely kolem čarodějčina pasu a z očí jí vyhrkly slzy.

5) Irelia - Zaun 4)

3)  Du Coteau (Cassiopeia, Katarina, LeBlanc) 2)  Caitlyn - Demacia/Piltover 1)