Kapitola jedenáctá: Mocní a mocnější

*slovo autora: Na moji výzvu se snad podaří dát dohromady deset dobrovolníků, kteří pro potřeby mé tvorby sehrají bitvu mezi Noxem a Demacií. Pro fanoušky mých povídek (nebo zmíněných frakcí) bude tady v komentech pod povídkou včas zveřejněn link na stream. Předpokládaný čas souboje je tuto neděli kolem 20:00 (ale může se změnit). Sledujte komenty pod povídkou!*

Ridley konečně přišel k rozumu. Ten večer nám na radnici oznámil, že kalamandská městská rada došla k jednoznačnému závěru: přiřknout veškerá těžební práva výhradně Demacii a všechny ostatní bez rozdílu okamžitě vykázat. Chování Noxu veřejně označil za trestuhodné a požádal Swaina, aby Kalamandu co nejdříve opustila celá noxijská výprava, nejen její těžební dělníci. Generál protestoval, ale Ridley ho s podporou zástupců Ligy umlčel. Swainův výraz mi byl skvělou odměnou! Zástupci všech zúčastněných států se s větším či menším brbláním rozešli a Ridleyho lidé se vydali vyhlásit výsledek jednání a pokyny všem návštěvníkům Kalamandy. Ve starostově pracovně jsem zůstal už jen já se svým doprovodem, starosta a zástupci Ligy.

,,Chci Vás požádat, princi, abyste do Kalamandy pozval svého otce. Podpis smlouvy náleží jeho veličenstvu králi. Hned jak Váš otec dorazí, budete moci započít s těžebními pracemi v plném rozsahu." Ridly vypadal unaveně, ale ve tváři se mu zračila i úleva. Zbaví se toho nezvyklého množství lidí ve městě, potenciálně problematických zájemců o těžbu jako Noxus nebo Zaun, a zároveň získá podporu a přátelství Demacie, a to pro malé městečko uprostřed ničeho není špatná věc.

,,Samozřejmě, pane starosto. Okamžitě vyšlu posly do Demacie." Otočil jsem se k Fioře a Garenovi, kteří stáli za mnou. Garen přikývl a zmizel za dveřmi.

,,Je mi velmi líto nespravedlnosti, která se Vaší straně stala, princi Jarvane. Mrzí mne, že jsme tomu nedokázali zabránit, ale..."

,,Nevyčítejte si to, Ridley. Odvádíte v čele Kalamandy skvělou práci a dlouholetý spor mezi Demacií a Noxem se vás nijak netýká. Bylo by bláhové očekávat, že se k nám bude Swain chovat slušně jen proto, že se nacházíme na neutrálním území," přerušil jsem ho a povzbudivě se na něj usmál. Vděčně přikývl hlavou.

Když jsme se s Fiorou vrátili do tábora, poslové do Demacie už byli nějakou dobu pryč. Měl jsem nejlepší náladu za několik posledních týdnů a nejen proto, že Demacie získala kýžená těžební práva, která jí umožní výrazný rozvoj a zajistí materiální podporu všech akcí, včetně války s Noxem. Především mě těšila Swainova porážka, jeho kyselý výraz, když opouštěl radnici, rána, kterou Noxu zasadí ztráta nadějí na kalamandské zdroje. Pokud je pravda, co zjistila Lux, a Noxus už teď nemá z čeho pořádně financovat svoje vojenské operace, mohli bychom je smést z povrchu Runeterry jednou provždy.

,,Pošlete pro víno, Fioro. Myslím, že máme konečně co slavit." Všiml jsem si, jak zaváhala. Zasmál jsem se.

,,A pro moje přátele. Nečeká se od nás nic méně, než že budeme veselí. Pošlete někoho pro Garena a Lux a Quinn, pošlete posla k piltoverským, ať přivede Ezreala s Taricem. A přestaňte se tvářit pro jednou tak vážně, má sladká slečno Laurentová. I ve vás přece musí být trochu upřímné vášně a radosti!" Neodpověděla, ale usmála se – a pro jednou to nebyl ani dokonalý úsměv dokonalé šlechtičny, ani ironické ušklíbnutí.

Z Piltoveru nakonec dorazili i naši další přátele, pogratulovat nám k úspěchu. Caitlyn se vlastně těšila domů – měla pocit, že Piltover se bez jejího dohledu může změnit ve zločinecké doupě. Vi vrhala po Fioře výhružné pohledy, ale slečna Laurentová ji okázale ignorovala. Poděkoval jsem Vi a Jaycovi za pomoc s uvolněním našich lidí ze zasypaných dolů a před půlnocí se s nimi rozloučil. O dvě hodiny později odcházel Garen. Zastavil jsem ho a položil mu ruku na rameno.

,,Až příště potkáš Katarinu, zabij ji," zašeptal jsem přátelsky i velitelsky zároveň.

,,Nemusíš o mně pochybovat a dávat mi lekce," řekl Garen tiše a aniž by se na mě podíval, odešel do zvolna šednoucí tmy.

Poslední odcházeli Ezreal v objetí s Lux. Fiora za nimi zavázala vchod stanu a vklouzla do svého lůžka. Už jsem se přesvědčil o tom, že má lehké spaní. Probudil ji i ježek dupající za plátěnou stěnou, rozdělávání ohně v prostřed tábora i let sovy nad stanem. Kapitán mé osobní stráže. Asi ano. Mohl bych tak Fioru nazývat. Nebo bych ji mohl provdat za Garena a zavázat Demacii jednou pro vždy i jeho city. Nebo si ji vzít... Naštěstí jsem brzy usnul.

Přestože Ridley žádal Swaina o urychlený odchod, část noxijské výpravy se stále zdržovala v okolí Kalamandy; generál tvrdil, že je na cestě vyslanec z Noxu, který se touží setkat s králem. Dost mě překvapilo, že poté, co přišly zprávy z Ionie, která stále výrazněji protestovala proti noxijské okupaci, chce generál držet nemalou část elitní armády tady, kde už není o co hrát. Ale Ridley a Liga se nad tím nepozastavovali a povolili malé noxijské družině zůstat. Moje hlídky nepřetržitě sledovaly jejich tábor, ale zdálo se, že opravdu čekají.

Můj otec přijel s honosnou družinou a veškerou slávou desátý den. Po přivítání v demacijském táboře jsem ho doprovodil na radnici, kde ho s největší úctou přivítala městská rada v čele se starostou. Podpis smlouvy byl naplánován na další den po společenském obědě. Ridley zářil spokojeností a bylo zjevné, jak moc ho těší, že má celé rozhodování o osudu kalamandských zdrojů za sebou. Narozdíl ode mne otec využil starostovy nabídky ubytovat se v jeho pokojích na radnici; já jsem vždycky byl radši na zemi se svými lidmi než mezi smetánkou v nadýchaných postelích, ale můj otec je král ve všech ohledech. A mně alespoň odpadne povinnost starat se o jeho zábavu a bezpečí. Užij si svého krále, Ridley.

Oběd byl dlouhý, společenský a nudný, přestože se k němu podávala nejlepší jídla, jaká jsem zatím v Kalamandě jedl. Fioru jsem oblékl do společenských šatů a posadil po své levici, aby se trápila se mnou – jenomže ona se bavila. Ve společnosti krále si konečně připadala dostatečně na úrovni a byla společenská, zábavná, okouzlující. Vyměnil jsem si zoufalý pohled s Garenem, který stál za námi na stráži. Těšil jsem se, až bude smlouva podepsaná a odjedeme odsud. V Demacii se vzpamatujeme z toho zdlouhavého vyjednávání a příměří, dáme dohromady údernou skupinu a vyrazíme na trestnou výpravu třeba do Freljordu... Starosta konečně odložil taliřek s dezertem. V duchu jsem nadával na etiketu a čekal, než můj otec vstane, abych ho mohl následovat do vedlejší místnosti, kde na stole byla nachystaná smlouva. Fiora a Garen zůstali stát u dveří, já jsem stál otci za ramenem, abych podpis dosvědčil; Ridleyho svědkem byl ligový úředník.

Ridley vzal pero a přiložil jeho špičku k papíru. Pak zvedl hlavu, protože z chodby se ozval dupot a slova protestů od sloužících. Do dveří místnosti se jako velká voda vřítil Swain, za ním dvojice noxijských vojáků, která mezi sebou vlekla muže v povědomě modrém stejnokroji.

,,Nerad ruším velkou chvíli, pánové," vyštekl Swain na krále a starostu. Můj otec působil vyrovnaně a se zájmem sledoval scénu před sebou. Fiora a Garen udělali krok směrem ke mně. Tohle gesto nedůvěry v moje sebeovládání už mě začíná trochu unavovat.

,,Doufám, že máte pro svoje vyrušení vážný důvod, generále!" opáčil podrážděně starosta.

,,Jistě. Rád bych znovu otveřel tu záležitost s neštěstím v demacijských dolech. Mám svědka – a živého svědka, narozdíl od vás, princi Jarvane – který vnáší do případu nové světlo. A pokud jste vyslechli Jarvana, požaduji totéž!" Pokynul vojákům za sebou, kteří přitáhli před krále a starostu zajatce.

,,Kdo jsi?" obrátil se můj otec k zajatci. Jak jinak, král se ujímá slova.

,,Kapitán Thom Garvin, Vaše veličenstvo," hlesl muž. Na první pohled působil unaveně, vyčepraně, psychicky zničeně, ale fyzicky mu ublíženo nebylo.

,,A proč tě sem přivedl v zajetí noxijský generál?" pokračoval otec. Swain už se nadechoval k vysvětlení, ale král ho pohybem ruky umlčel. Jarvan III. je králem na svém místě – generál se zašklebil, ale zůstal zticha. Pokývnutím hlavy vyzval k odpovědi mladého demacijce.

,,Omlouvám se, Vaše veličenstvo. Jednal jsem proti našim zásadám cti. To já jsem v dolech rozmístil výbušniny. Zabil jsem jednoho z noxijských mužů a nastražil jeho tělo. Lituji toho, pane. Vše, co jsem dělal, bylo na příkaz jeho výsosti prince Jarvana," řekl bezbarvě muž. S každou větou mě v zádech mrazilo víc a víc. Co slovo, to lež. Dám ruku do ohně za každého svého muže. Nevím, co s ním Swain udělal, ale...

,,To jsou velmi závažná obvinění," zamračil se otec, ,,která musíme dál prověřit."

,,Navrhuji vzít toho muže do naší vazby a řádně ho vyslechnout," prohlásil jsem směrem ke králi. Swain se ironicky zasmál.

,,To nemyslíte vážně, můj princi! Je to demacijský voják a já ho mám svěřit vám? Pane starosto, Vaše veličenstvo – vám je doufám jasné, že tohle není možné?" Ridley nejistě přikývl. Můj otec mlčel.

,,Navrhuji nechat tohoto muže jako korunního svědka v držení kalamanských. Budeme k němu mít tak všichni stejný přístup. A výslech by měl probíhat v přítomnosti všech zainteresovaných. Je snad zřejmé, že v tuhle chvíli není spravedlivé podepisovat smlouvu o těžbě?" S poslední otázkou se Swain otočil přímo k mému otci. Spravedlnost. Jedna ze zásadních ctností naší země. Král si povzdechl.

,,Obávám se, že máte pravdu, generále. Souhlasím s oběma vašimi návrhy."

,,S prominutím, otče, ale tohle je všechno fraška. Copak věříš tomu, že bych se já, tvůj následník, snížil k takovýmhle podvrhům? Chceš poslouchat tyhle lži? Tancovat, jak píská generál armády, která nás neustále provokuje k válečnému konfliktu? Málokdo toho udělal pro Demacii tolik jako já! Málokdo vytrpěl od Noxu tolik jako já! A ty radši poslechneš tuhle krysu?!" Ne vždy dokážu udržet svoje emoce. Například teď. Křičel jsem. Měl jsem pocit, že se mi to všechno musí jenom zdát.

,,Opatrně se slovy, princi," zasyčel na mě Swain.

,,Opatrně s čím si zahráváš, Swaine! I kdyby byli všichni ostatní slepí a hluší, já prohlédnu každou tvoji špínu. Každou lež. Všechno Noxu spočítám a ty osobně budeš ten účet platit!" Pravačka mi vystřelila a v pěsti jsem sevřel plášť na Swainově hrudi.

,,Dost, Jarvane! Tvoje chování není hodné prince ani Demacie. Přestaň. A mlč!" Teď zněl otec poprvé skutečně naštvaně. Kdyby byl pouze mým otcem, neposlechl bych – jsem už dost dlouho dospělým, samostatně jednajícím mužem, než abych byl svázaný synovskými povinnostmi. Kdyby byl pouze mým králem, neposlechl bych – zbavit Demacii Swaina by byl čin, pro který by stálo za to riskovat zradu. Ale Jarvan III. byl můj otec král. Skousl jsem slova, která se mi drala na jazyk, spustil ruku a snažil se ztišit svůj vztek. Měl jsem chuť vyběhnout ven do noxijského tábora a holýma rukama ho srovnat se zemí.

,,S vaším dovolením, pánové, tahle situace začíná být skutečně vážná a ohrožuje bezpečnost místních obyvatel. Doporučuji vám posečkat s dalším vyšetřováním do příjezdu ligových arbitrů . Nemyslím, že by bylo moudré, aby tomuto konfliktu Liga pouze přihlížela. Vyšl u zprávy a během pár dní budeme moci dohlédnout na mírový průběh vyšetřování," ozval se s ekretář Nibor Kred, který během vyjednávání zastupoval Ligu. Jeho požadavku si nikdo z nás nemohl dovolit nevyhovět.

Dostal jsem přednášku od otce o chování prince, o mých povinnostech a o příměří, na kterém jsme dlouho pracovali a které se úmyslně snažím zničit. O tom, že jen proto, že jsem jediným následníkem trůnu, nemám právo chovat se jak se mi zlíbí. Že bych se měl oženit a přestat se honit za nebezpečím.

S Garenem jsem se radši nebavil. Fiora se chovala loajálně ke mně – nemluvila o nepovedeném odpoledni a radši se starala o vše, co jsem potřeboval. A já jsem v tuhle chvíli ptořebovat jediné – svoje lidi. Luxannu.

Poslal jsem Fioru pryč. Potřeboval jsem teď Lux jen pro sebe, tak, aby si uvědomila, jak moc je důležitá.

,,Světýlko, udělej pro mě ještě jednu věc. Potřebuju vědět, co Swain tím vším sleduje. Co chystá. Dneska v noci. Použij všechno, co umíš, ale zjisti mi to." Mluvil jsem velmi tiše a stál proto blízko ní. Dívala se do země a neodpovídala.

,,Mám jenom tebe, Lux," klesl jsem hlasem ještě níž a položil jí ruku na rameno. Zvedla hlavu a podívala se na mě svýma rozzářenýma modrýma očima. Moje malá Lux. Nesnášel jsem se za to, do jakého nebezpečí ji vědomě posílám, ale potřeba informací byla silnější.

,,Vám stejně nemůžu říct ne, můj princi," špitla mnohoznačně a odevzdaně se usmála. Sevřel jsem ji v náručí a políbil na čelo.

,,Věděl jsem, že na tebe se můžu spolehnout. Budu tě čekat, světýlko," zašeptal jsem jí do vlasů.