Kapitola čtvrtá: Modrá krev

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se nedat najevo hrůzu. Jarvan nikdy nesmí přijít na to, že mě jeho chladnokrevné chování vyděsilo. Ne, že by mi nějak zvlášť záleželo na lidských životech, ale jedna věc je zabít muže, co přímo ohrožuje prince, a druhá probodnout člověka, který se nebrání a ani nemůže. Bez jediné otázky. Bez udání důvodu. Vlastně proti zákonům vlastní země... Princ si mého zamyšleného výrazu nejspíš všiml a znovu mi zvedl obličej. Ve tváři měl tvrdý, nekompromisní výraz a stejně tak stisk jeho prstů kolem mé brady byl pevný. Velitelský.

,,V pořádku, madam?" znělo to pobaveně. Nesmím dávat slabost najevo – mně se nikdo nebude smát.

,,Jistě, výsosti. Běžně na svých diplomatických výpravách v podstatě bezdůvodně zabíjíte lidi?" říkají o mně, že jsem drzá a touhle odvahou jsem překvapila i sama sebe, ale musím to vědět. Jarvan pozvedl obočí a kdybych byla kdokoliv jiný než Laurentová, asi bych se toho pohledu bála. Naklonil se ke mně tak blízko, že se téměř dotkl mé tváře, a zašeptal:

,,Dvě věci, madam. Život nikdy nikomu neberu bezdůvodně, ale Noxus je důvod sám o sobě. A druhá – nepřísluší Vám soudit nic z toho, co udělám. Pro Vás je důležité jen toto: nic jste neviděla." Po krátkém zamyšlení mi vtiskl krátký vášnivý polibek na rty.

,,A nic z toho se nikdy nestalo. Je to jasné?" dodal se samolibým úsměvem někoho, kdo má celou situaci pevně v rukou. Nezbylo mi než přikývnout.

Kalamanda je malé městečko, které nejspíš bylo před objevením ložisek zlata obehnané dřevěnou palisádou – teď byly obranné zdi stržené a těch pár desítek domů stálo uprostřed velikého tábořiště. Protože jsme přijížděli mírně z kopce, měli jsme rozhled na celou tu scenérii. Na obzoru, dál od města, se tyčily temně rudé stany Noxusské družiny, nalevo od něj prapodivné tvary přístřešků se znaky Piltoveru a ještě dál za nimi několik železných konstrukcí ze Zaunu. A nakonec přímo před námi pár jasně modrých plachet se žlutým znakem Demacie. Mezi všemi státními tábořišti a městem se ještě rozprostíral široký pruh neoznačených stanů a přístřešků dobrodruhů, dělníků a obchodníků. Jak se zdálo, Kalamanda se z bezvýznamného flíčku na Valoranu změnila v centrum veškerého dění.

Zatímco se služebníci vrhli do stavby stanů a příprav večeře, vydali jsme se já, Jarvan a Luxanna pozdravit místního starostu. Kalamandská radnice byla zhruba na úrovni demacijského domku pro služebnictvo. Starosta nezaměstnával žádného herolda nebo komořího, takže jsem, po Jarvanově taktním upozornění, musela jít první a ohlašovat prince. Snažila jsem se nedat najevo znechucení, se kterým jsem této podřadné povinnosti dostála. Anson Ridley, starosta Kalamandy, působil dost nenápadně; celkem sympatický muž ve středních letech, očividně mírně unavený z pozornosti, která se na Kalamandu najednou upírala. Jak nám několikrát zdůraznil, snaží se přizpůsobit situaci a budovat zázemí pro stále se rozrůstající počet dobrodruhů, dělníků, cestovatelů a zástupců různých měst a zemí, ale musíme snahy jejich města hodnotit shovívavě – dřív o Kalamandu sotva kdo zavadil pohledem. Dozvěděli jsme se také, že je velice poctěn Jarvanovým příjezdem a že jednání započnou hned, jak dorazí pověření zástupci z Noxusu. Nikdo v místnosti nemohl přehlédnout, jak se při této zmínce zatvářil princ. Abychom si ukrátili čekání, starosta se rozhodl uspořádat pro vyslance a jejich doprovod společenský raut pozítří večer – abychom se lépe poznali před zasednutím k jednacímu stolu. Do Kalamandy nejspíš ještě nedorazil dostatek dvorního chování, takže při loučení podal Ridley všem ruku; pevný stisk upřímného muže, ale zároveň ztvrdlá dlaň prostého pracujícího člověka. Ušklíbla jsem se pouze v duchu.

Druhý den večer se do tábora na zpěněných koních přihnali Garen se svou družinou. Narozdíl od radnice má demacijské ležení služebnictvo, které se postaralo o koně i občerstvení, takže jsem mohla dle své povinnosti pouze stát za princovým ramenem. A poslouchat. A užívat si Garenův překvapený (a obdivný) pohled, když mě viděl v demacijském stejnokroji.

,,Nevím vlastně, Jarvane. Kayle nás k ničemu nepustila – k ničemu! Vrak jsem viděl jenom z dálky a nechali mě promluvit pouze s jedním chlápkem posádky z těch, co přežili. Když jsem se ptal po vysvětlení, proč se Liga tak cpe do naší záležitosti, řekla mi jen, že mi po tom nic není a že se Demacie dozví jako první, až něco zjistí. A pak mě prostě vyhodila. Normálně mě poslala pryč, chápeš to?" Garenův hlas už se dal stěží nazvat zvýšeným. Princ se během jeho vyprávění mračil čímdál víc, ale nakonec mávl rukou.

,,Stejně s tím nezmůžeme nic, pokud si to Liga takhle hlídá. Myslím, že se zabavíme i tady až dost," prohlásil docela klidně a vylíčil panu Crownguardovi naši příhodu z cesty sem i včerejší návštěvu radnice.

,,Slečnu Laurentovou tvůj příjezd jistě velmi těší. Díky tomu, že se dočasně opět ujmeš role mé osobní stráže, bude se moci společenského večera zúčastnit jako můj dámský doprovod," uculil se pak a obrátil se na mě. Aniž bych nad tím přemýšlela, na rtech se mi usadil zdvořilý dvorní úsměv.

,,Pochopitelně, Vaše výsosti." Přemýšlela jsem, zda podle mých očí pozná, jak moc neupřímný ten úsměv je. Kalamandská zábava. Představila jsem si ubohý pokus o raut na úrovni vesnického bálu a předem se styděla, že se tam objevím se jménem Laurentová. Proč tam nevezme radši roztomilou blondýnu, která by byla mnohem vhodnější ozdůbkou demacijské výpravy, mi bylo záhadou.

Další den v podveřer mi Jarvan oznámil, že moji pozici přebírá Garen a já se mám jít přichystat do svého stanu. Na polním lůžku tam na mě čekal balík látky – po rozbalení se ukázalo, že jsou to šaty. Princ zřejmě myslí na vše, když se vydává na diplomatickou misi. A všiml si i mé slabosti pro samet a moderní střihy. Šaty obepínaly celou horní polovinu těla a měly dlouhé rukávy až k zápěstí a hluboký lichotivý výstřih, od pasu dolů se mírně rozšiřovaly. Neměla jsem zrcadlo, ale dokázala jsem si představit výsledný elegantní efekt. Látka byla černá a jen lem rukávů a výstřihu byl decentně zdoben zlatou trasou. Nemohu princi Demacie upřít dokonalý vkus, sama bych si nevybrala lépe. A odhad - uvědomila jsem si, jak mi šaty dokonale padnou. Jejich jedinou nevýhodou je, že přiléhavý střih neumožňuje nikam skrýt zbraň...

,,Hodné Demacie, řekl bych," ozvalo se za mými zády. Jarvan s Garenem stáli ve vchodu do stanu a zálibně si mě prohlíželi.

,,Elegantní a luxusní jako vždy," odpověděl pan Crownguard. Princ měl na sobě kalhoty, košili a vyšívaný kabátec také v černé a zlaté – svých osobních barvách. Vypadal královsky.

,,Když dovolíte..." nastavil mi princ rámě a nebyla to zrovna otázka. Nechala jsem se odvést do jeho stanu; Garen zůstal stát před vchodem.

,,Děkuji za šaty, výsosti. Skvělá práce."

,,Princ si nemůže dovolit nic míň než krásu a dokonalost, pokud jde o obraz jeho země," mrkl na mě a vzal ze stolu jemný zlatý náhrdelník.

,,Ještě detail."

,,Mě si nemůžete koupit šperky, princi," zavrtěla jsem hlavou, když se přesunul za mě se záměrem zapnout mi náhrdelník kolem krku.

,,Ani na jeden večer?" zašeptal se smíchem. ,,Samozřejmě žertuji, Fioro. Jde o půjčku – je ve státním zájmu, abyste dnes vypadala nejlépe ze všech přítomných dam. "Nepřekvapuje vás, proč mne nedoprovází Lux?" Jistěže mě to zajímá, princi, ale nesluší se, abych se zvědavě vyptávala! Pokračoval šeptem dál, tak tiše, že jsem to mohla slyšet pouze já, a tak nahlas, aby si byl jistý, že to slyším.

,,Abych tak řekl, má dnes v noci na práci jiné věci, důležitější. Je totiž nejlepším zvědem, jakého mám v DSB – svém osobním speciálním komandu. Bude pro mě zjišťovat nezbytné neveřejné informace, zatímco budou všichni uklizeni na rautu. A samozřejmě Garen je členem DSB také, proto ho budeme mít s sebou jako naši ochranu. Jistě, je to přísně tajná organizace, nejspíš nejtajnější v Demacii, možná na Valoranu... je Vám něco, slečno Laurentová?" Zbledla jsem a polil mě mráz. Pak horko. Měla jsem strach a následně vztek. Proč by mi sděloval takové informace, kvůli kterým by mě teď měl zabít. Nebyla mi dána možnost volby, zda to chci slyšet. Zda se chci zavázat přísahou mlčení. Teď už nemám na výběr – buď poprava, nebo mlčenlivost. A souhlas se vším, co mi bude nabídnuto...

,,Vaší bystré mysli a postřehu si velmi cením, Fioro," usmál se samolibě mým rozpakům. ,,Byly by pro DSB jedině přínosem. Půjdeme?" Srdce mi tlouklo až v krku. Tohle bylo zákeřné, podlé a naprosto nehodné prince. Samozřejmě mi nezbývalo než kývnout na cokoliv – a nikdo se nikdy nedozví, že je to buď souhlas, nebo smrt. Před stanem na nás čekala drobná útlá postava v nenápadném oblečení, s kapucí na hlavě. Poznala jsem ji jen podle nosu a očí.

,,Světýlko, nejdřív Noxus, potom Zaun. A neriskuj zbytečně," rozkázal tiše princ. Dívka přikývla a během chvíle se rozplynula mezi stíny. Působivé.

Bylo poznat, že se obyvatelé Kalamandy opravdu snažili a výzdoba společenského sálu na radnici předčila má nulová očekávání. Když jsme s Jarvanem a Garenem dorazili, místnost už byla plná lidí.

,,Myslím, že Vám neuškodí seznámit se s významnými osobnostmi současného světa, madam," nadhodil princ. On se jako státník a šampion v Lize samozřejmě zná se všemi, kdo něco znamenají. Než jsem si to stihla uvědomit, vedl mě sálem a tiše mi říkal jména a hodnosti. Pak zamířil k trojici lidí stojících u okna. Sympaticky vypadající mladý muž ve světlém obleku tam živě rozmlouval se štíhlou brunetou, vedle nich znuděně postávala žena s krátkými růžovými vlasy. Výstřih černých šatů jí odhaloval záda až po lopatky – na jedné z nich měla tetování. Odfkrla jsem si. Tahle móda se Demacii zatím vyhýbala.

,,Slečno Laurentová, dovolte, abych Vám představil šerifa Caitlyn z Piltoveru," usmál se Jarvan na brunetu, ,,její kolegyni Vi, Ocelovou pěst a Jayce." Věnovala jsem každému z nich svůj naučený dvorní úsměv. Bruneta mi ho docela upřímně opětovala, Vi znuděně kývla hlavou; v Jaycově zářivém uculení jsem zaznamenala i trochu opravdového zájmu. Když chcete být nejlepší šermíř, musíte se naučit číst každý detail soupeřova pohybu a výrazu, a já měla na trénink k dispozici celý královský dvůr. Jsem dobrá, možná nejlepší. Krasavec z Piltoveru se na mě díval ještě o něco zaujatějším pohledem než Jarvan a Garen.