Kapitola 6.: Piltover´s finests
V pořadí již šestá část skvělého příběhu nejen o ženách z Piltoveru od autorky kraary. Přejeme příjemnou zábavu.
Následující dny jsme seděli a čekali. Caitlyn na tom trvala – nechávali jsme první krok na Jinx a snažili se vymyslet plán. Smířila jsem se nakonec s tím, že se k nám na čas připojil Jayce, a nutno uznat, že Cait byla v jeho přítomnosti mnohem příjemnější a vlastně si mě moc nevšímala. Díky tomu jsem většinu času na základně trávila v koutku a vylepšovla svoje rukavice: potřebuju štít. Jinx zjevně měla taky svých příprav dost a nedostala se k nám žádná zpráva, která by naznačovala, že se snaží zabavit někde po Piltoveru. Trochu mě to děsí – v Zaunu jsem se přesvědčila, že pískle není tak hloupý a nevyspělý, jak jsem doufala. Že má určitý nadhled, který mně v honbách za ní prostě chybí, a že její plány mohou fungovat. Ale k čemu vlastně tohle všechno směřuje, chce se snad navždycky už jenom bavit a honit sem a tam? Nebo někde na konci té zábavné bojovky je náhrobek s mým jménem, jako to mám já v představách o ní?
,,Dnes večer si beru volno,“ oznámím v podvečer třetí den plánování. Předchozí dvě noci jsem byla v pohotovosti v nočních ulicích Piltoveru a trochu doufala, že se Jinx zastaví na pokec, ale nic. Dneska večer si chci odpočinout a vyspat se, než jí začnu sama hledat. Cait ani nezvedne hlavu od papírů, jenom něco zahuhlá; beru to jako souhlas a jdu.
Můj pokoj, můj domov, to není zrovna vila se třemi ložnicemi, ale jenom jeden akorát velký pokoj v podkroví průměrné piltoverské ubytovny. Já jsem tu ale naprosto spokojená – co potřebuju víc, než mít se kam zašít a kde se vyspat. Sprcha společná v chodbě, moje království je postel, skříň, křeslo, stolek a okno s výhledem na střechy Piltoveru. Když se člověk rozvalí v křesle, dá si nohy na stůl, skleničku do ruky a vyhlíží z okna na barvící se večerní oblohu, nemůže si snad ani přát nic jiného. Rozhodně ne to, aby si někdo dovolil klepat mi na dveře a rušit!
,,Přišel jsem zkontrolovat, že vážně odpočíváš a nepodnikáš žádné zbrklé akce na vlastní pěst,“ nepočká Jayce ani na to blbý ,dále´.
,,Bruneta mě nechává špehovat?“ povytáhnu obočí.
,,Je to moje vlastní iniciativa,“ uculí se: ,,myslím, že Caitlyn by neměla radost z toho, že za tebou chodím domů.“
,,Nemůžu úplně říct, že já bych ji měla.“ Můj dům, můj hrad, můj klidný večer. Těšilo mě, krasoni, dveře jsou támhle. Zdá se, že je vůči mojí ironii imunní a z nedostatku jiných míst k sezení se posadí na postel. Překvapeně ho pozoruju; co se to sakra děje s těma lidma?
,,Díky, zvládnu to tady sama?“ zkusím ještě docela slušným tónem.
,,Proč jsi na Jinx tak vysazená?"
,,Do toho ti nic není. Běž pryč.“
,,No tak, Vi. Proč jde po tobě a ne po šerifovi? Proč se kvůli ní pouštíš do situací, ve kterých jde i tobě o život?“ Tenhle chlap je snad nejzvědavější stvoření s penisem co znám.
,,Říkej tomu třeba krevní msta,“ doklopím do sebe whisky a tahám z kapsy cigaretu. Rozhovory se Správnými a Dokonalými se za střízliva zvládnout nedají. Zatímco hledám zapalovač, Jayce dojde ke mně a vytáhne mi cigaretu z pusy. Instinktivně mu ten drzý kousek oplatím rozmachem k facce, ale uhne.
,,Nech to být. Nechutná mi to,“ dodá pobaveně. Prvotní šok vytřídá pár hlubokých nádechů a výdechů.
,,VEN!“ Výborně, přesune se z pozice přede mnou za mně.
,,Ven. Jsi v soukromém bytě příslušníka piltoverských represivních složek, který tě výslovně vyzval k odchodu. Jistě si uvědomuješ, jaké následky by mohlo mít, kdybys neuposlechl,“ rozzuřená doběla odsekávám slova. Místo odpovědi mi přejede prsty zezadu po krku, kolem hojící se jizvy zvláště opatrně. Skoro proti své vůli mírně skloním hlavu – je to hajzl, ale tohle je tak příjemný! Moje krční páteř a svaly by rozhodně potřebovaly trochu péče. Když ještě trochu přitlačí a pokračuje, málem přestávám být naštvaná.
,,Mě bys stejně nemohla zatknout,“ zašeptá mi u ucha. ,,Zatýkat si hrdiny – to se nedělá a neprošlo by ti to.“
,,Mohla bych tě zabít, nebo ti aspoň zlomit nos,“ odpovídám už klidněji, k vlastnímu zděšení dost spokojeným tónem. Krk je jedna z nejcitlivějších částí těla a už nikdy nesmím dovolit nepříteli, aby se k němu dostal, ale ono slovo nejcitlivější má přece jenom více významů. A některým se velmi těžko odolává.
,,Byla by ale škoda plýtvat silami na mě, když je Jinx ve městě, ne?“ opáčí tiše a pokračuje v péči o moji ztuhlou šíji.
,,Jestli nechceš, abych to udělala, tak přede mnou dneska večer o Jinx nemluv...“ Jayce je jeden z mála obyvatel Piltoveru, který se mi může rovnat silou a zároveň musím uznat, že ji dokáže lépe ovládat. Například teď. Nemůžu si pomoct: přivřu oči a vychutnvám si jeho doteky. Když je rozšíří z krku i na ramena, začínám přemýšlet nad tím, že bych ho možná měla zarazit... ale nechci. Když volný večer, tak se vší péčí a koneckonců, když se chce snažit, prosím.
,,Taky se tě vlezle zeptám,“ zavrním: ,,Proč jsi sem přišel? Caitlyn by to určitě přineslo větší potěšení a kdyby ses o ní takhle staral, třeba by ještě pověsila šerifování na hřebík, porodila ti pár hezkých dětí a já bych od ní měla klid.“ Zasměje se; vlastně ten smích není až tak protivnej a namyšlenej, jak se mi vždycky zdálo.
,,Řekněme, že já mám víc potěšení z toho dotýkat se tebe,“ prohlásí nakonec. Teď se pro změnu směju já. Jsem asi poslední ženská v Piltoveru, která by mohla být považovaná za krásnou, svůdnou, přitažlivou a tak dále; synonymem pro Vi vždycky byla spíš síla, pěsti a rvačky. Nenechám se prozatím vyvést z míry ani tehdy, když mi Jaycovy hřejivé ruce sklouznou z ramen do výstřihu košile (podotýkám ale, že s mojí původní košilí by se mi to stát nemohlo!).
,,Vi přece není jenom Ocelová pěst, ale taky žena,“ vnucuje se mi.
,,Předpokládám. Ale za pár let mi bude třicet a mám pocit, že na to být žena začínám být stará,“ snažím se vyhnout přímé odpovědi. Na lásku jako cit jsem nikdy neměla čas a nechybí mi ani teď a lásky jako sexu jsem si užila až dost do pětadvaceti. Teď jsem ráda, že mám klid. Na druhou stranu, dokud jde jen o masáž, proč chlapa nezneužít.
,,Možná by stálo za to si to ještě připomenout, než opravdu budeš,“doprovodí komentářem polibek na stranu krku.
,,Nemyslím si. Je mi takhle fajn.“
,,Možná jen proto, že už jsi zapomněla, jaké to je...“ snaží se mě přesvěčit mezi líbáním na krk. Vlastně by asi byla docela legrace se s ním vyspat Caitlyn natruc. Budu o tom uvažovat... Se zavřenýma očima se mi zostřuje sluch, takže rozeznám i tlumený náraz čehosi do skříně u okna. Otěvřu oči; galantní pan Dokonalý mi podává papírovou vlaštovku. Jinx, trochu přestáváš být originální. A měla bys už změnit dopisní papír, pomyslím si, když rozkládám zatykač. Asi ale úplně nechápu, co tím chtěl šílenec říct.
,,Ven!“ houknu znova. Krasoň mi krátce mrkne přes rameno a pak bez otálení zmizí. Asi rozumí, že s dopisem od Jinx opravdu chci zůstat sama. Koukám do papíru a snažím se porozumět té čmáranici růžovou fixou. Ať už to ale má znázorňovat cokoliv, někdo to sem hodil. Někdo, kdo mi za poslední dobu dluží opravdu hodně. Složím papír, strčím ho do kapsy košile, obléknu rukavice a vyskočím z okna. Poklidný večer doma je stejně v háji.
Dopadnu na rovnou střechu asi dva metry pod sebou a rozhlédnu se po okolních domech, ale po Jinx nikde ani stopy. Po pár metrech slezu ze střechy na zídku a ze zídky na zem. A pak nevím, co dál. Kde hledat Jinx v Piltoveru nemám ponětí, uvědomím si. A očividně mi tu žádnou šipku nenechala. Klíč je tedy schovaný v tom dopise. A já ho budu muset rozluštit. Když už jsem v ulicích, vydám se ještě na panáka ke Kladivu. U baru sedím sama a můžu tak přemýšlet. Vytáhnu papír a znovu se snažím pochopit, co znázorňuje obrázek na něm. Natáčím ho všemi směry. Zatím mi to připadá jako nějaká chobotnice, která ma ale jenom čtyři chapadla a spoustu zubů. Ikdyž, obráceně by to mohl být taky nějak stylizovaný strom... ale proč by mi Jinx kreslila něco takovýho? A nad tím vším podivně hranaté slunce se spoustou paprsků, směřujících ale pouze vzhůru (nebo dolů, když se to otočí). Po další skleničce whisky z nedostatku lepších nápadů začnu počítat paprsky, je jich dvacet jedna. Něco mi to číslo hrozně připomíná... Snažím se vzpomenout si. Je to taková ta myšlenka, u které člověka trochu mrazí za krkem a rozechvěje se mu žaludek, něco je špatně... 21. Proč je to číslo pro Jinx důležité? A pak mi to dojde. Vyluštit ten druhý nepovedený obrázek bude naprosto zásadní.
Bruneta seděla za stolem a tvářila se neuvěřitelně naštvaně. Sedla jsem si na svoji židli a čekala, co zas bude; Jayce zůstal stát u dveří.
,,Může mi někdo z vás vysvětlit tohle?!“ ozvala se konečně Cait a vytáhla ze zásuvky stolu dobře známý papír. Tentokrát na druhé straně, asi aby nebyla rušena textem a Jinx podobiznou, je kresba znázorňující mě a krasoně. Navzdory brunetině výrazu se musím začít smát. Mě už má Jinx docela natrénovanou, byť ne z profilu, ale moje Vi tetování na tváři je dostatečně jasné. Zato Jayce poznávám hlavně podle kladiva. Pravda, kreslit nás při líbání určitě nebylo jednoduché a Jinx zas až taková malířka není, vzpomněla jsem si na záhadnou čmáranici ve svém dopise. Krasoň se nesměje, ale neunikne mi, že vypadá svým způsobem potěšeně.
,,No...to je Jinx dopisní papír,“ pokusím se zareagovat. Cait vypadá, že mě co nevidět bude taky mučit – byla to špatná odpověď.
,,A proč to tady bylo nadepsané mým jménem a s tímhle obsahem?“ Podlé tónu hlasu jen čekám, kdy na mě začne mířit. Jayce se nevyjadřuje a Caitlyn mu zatím nevěnuje pozornost.
,,Vím já? Jinx je šílená! Asi si všimla, že se ti Jayce líbí, a chce tě naštvat a vyprovokovat, to by jí bylo podobný,“ vysvětluju bez zachvění.
,,Rozhodně se to nijak nezakládá na pravdě!?“ Není to jenom ironie, ale i otázka, zoufale toužící po odpovědi ne. Přemýšlím, zda být hodná a zalhat jí, nebo jí to dát sežrat. Předběhne mě krasoň.
,,Ne. Neřekl bych, že zrovna já a Vi bychom nějak pasovali dohromady. Jinx vás chce prostě rozhádat, protože společně jste pro ni příliš velká hrozba.“ Ten hajzl, takhle mě zapřít bez mrknutí oka. Bruneta ještě čeká na potvrzení ode mě. Fajn, pro tentokrát jí ještě zalžu taky.
,,Blázníš? Já a krasoň? Takovej trapas si moje pověst rozhodně nemůže dovolit,“ odfrknu si znechuceně. To máš za to, srabe, pomyslím si, když zahlédnu koutkem oka Jaycův zklamaný výraz. Abych odvedla pozornost, vytáhnu svůj dopis a podávám jí ho.
,,Tohle zas poslala Jinx mně.“ Caitlyn si obrázek pozorně prohlídne.
,,Proč by ti kreslila slona a narozeninový dort?“
Nezapomeňte si přečíst předchozí kapitoly!Kapitola 5.: Sbírání silKapitola 4.: Návrat na štítuKapitola 3.: Hod granátemKapitola 2.: Do ZaunuKapitola 1.: Výchozí data
