Kapitola 1.: Výchozí data
Nová povídka od autorky kraary, která vytvořila skvělý příběh o Leoně a Pantheonovi. Tentokrát ze zcela jiné oblasti Runetery.
Nezapomeňte si také přečíst Prolog, který se na našem webu objevil před pár dny - najít jej můžete zde .
Ráno se ulicemi Piltoveru převalovala protivná mlha. Naštěstí nemám problém se pořádně oblíknout.
,,Takže podle tebe po tom, co zbořila ten dům, opustila město,“ obrátila se na mě bruneta. Od incidentu uběhl téměř týden, já se zotavila a bylo na čase něco dělat. Na tom jsme se naštěstí shodly obě.
,,Jo.“
,,A myslíš, že je vhodné pokusit se vydat v jejích stopách,“ pokračovala. Nádech, výdech. Možná za to opravdu nemůže.
,,Jo.“
,,Nepovažuješ pro tuto chvíli za dostatečné, že je tady v Piltoveru od ní pokoj?“
,,Ne.“ Nemám na to, zapaluju si cigaretu.
,,Přestože to, že se za ní budeš honit, je její záměr a výsledek její provokace?“ Tohle už mi za odpověď nestojí.
,,Uvědom si, že práce tady máme dost i bez Jinx. A že se stejně časem vrátí a budeme se s ní moci vypořádat na vlastním území,“ zkouší mě nasrat poučujícím tónem. Pohrávám si s prázdnou skleničkou.
,,A že nevíš, kam tě takový hon může zavést a že ti cestou třeba dojde chlast a cigarety,“ zamračí se slečna Správná. Možná se jí ještě podaří vyprovokovat mě k odpovědi.
,,Jsem proti tomu. Slíbila jsi svoje služby Piltoveru, ne osobním záležitostem!“ Bingo.
,,A neváže mě nic víc než slib. To nejsou okovy. Až srovnám, co potřebuju, a prokážu tím dostatečnou službu i tomuhle městu, můžu se zase bavit chytáním zlodějíčků a napravováním rebelujících frajerů. Jako ty.“ Na rozdíl od ní dokážu mluvit téměř bez zachvění hlasu, i když jsem vnitřně rozhozená a naštvaná.
,,Moje služba Piltoveru je nanejvýš žádoucí a rozhodně je nikdo nemůže brát na lehkou váhu!“
,,Neberu. Je důležitý, abys tady zůstala. Ale já půjdu a v rámci svojí služby zničím holku, jejímaž zatykačema bych si mohla vytapetovat pokoj.“ Zamračila se. Spolkla jsem pro tu chvíli vlastní hrdost a srazila paty.
,,Šerife Caitlyn, já žádám o povolení opustit město a pokračovat ve stíhání zločince Jinx za hranicemi Piltoveru.“
,,Nezdržíš se ani o chvíli déle než bude nezbytně nutné.“
Přikývnu.
,,Nebudeš zbytečně riskovat. Pamatuj si, že tvoje místo je především tady.“
,,Jo.“
,,Dáš si pozor a nezničíš půlku Zaunu! Uvědom si, že naše vztahy jsou víc než napjaté už teď!“
,,Ano, šerife.“ Cokoliv, když to konečně odkývneš.
,,Dobře.“ Přikývnu, ledabyle zasalutuju a vyrazím. Teď už mi v cestě nic nestojí. Snad. Ve dveřích se málem srazím s místním panem Dokonalým.
,,Dobré ráno, dámy. Šel jsem náhodou kolem a zdálo se mi, že tu probíhá poměrně vzrušená debata. Děje se něco?“ přihodí ještě okouzlující úsměv. Instinktivně obrátím oči v sloup a bez odpovědi projdu kolem něj. Dohoní mě po pár krocích na ulici.
,,Počkej. Vy jste se zase pohádaly?“ Sakra, myslela jsem, že pálí za slečnou Správnou, ne že je jeho záměrem mě zdržovat.
,,Caitlyn považuje za … nepovažuje za dobrý nápad vyrazit po stopách Jinx do Zaunu. Chvíli jí trvalo, než pochopila, že k tomu má dát souhlas. Naštěstí jí to nakonec došlo,“ pokrčím rameny.
,,Takže vyrážíš z města?“ zajímá se Jayce dál.
,,Jo. A co má bejt? Chceš se přidat?“ Co je mu do toho sakra?
,,Mohl bych ti dát pár dobrých rad o Zaunu, kdybys chtěla. Mám s tím městem svoje zkušenosti,“ srovnává se mnou krok. Že by nakonec nechodil za brunetou, ale jenom u nás sbíral drby?
,,Není třeba, díky. Tohle pískle můžu docela dobře honit po Piltoveru jako po Zaunu se zhruba stejnou úspěšností.“
,,Nemyslím. Tady se těšíš poměrně dobrému jménu a respektu. Nikdo proti tobě nezvedne hlas, skoro už ani zločinci ne. V Zaunu ti půjdou všichni po krku už jen proto, že jsi z Piltoveru. A protože jsi Vi, tím spíš,“ zavrtěl hlavou a usmál se. Promiň, krasavče, ale na mě tenhle úsměv neplatí. Jsem sice asi jediná v Piltoveru, ale co naděláš.
,,Proč se za ní tak ženeš? I Caitlyn si s ní chce srovnat účty, ale určitě se znovu objeví i tady. Není to zbytečné?“ zeptá se konečně narovinu. Tohle asi zajímá všechny. Všichni mají pocit, že jsem dost chytrá na to, abych nepřistoupila na její hru kočky a myši. Že nebudu chodit bojovku po jejích šipkách. Ale všichni se mýlí. Jsem ještě chytřejší.
,,Osobní důvody. Například na mě shodila barák. Prostě překročila hranice mojí velkorysosti a trpělivosti,“ odpovídám co nejdiplomatičtěji. Lhát mu nechci, nikdy mi nic neudělal, naopak je to docela rovný kluk, ale srdce mu zas vylívat nepotřebuju.
,,Na to není potřeba zas tolik,“ zkusí další ze svých profláknutých uculení. Šéfku by takovýhle pohled možná i položil... zábavná představa, neubráním se úsměvu.
,,Věř mi, že to bylo víc, než bys čekal. Ale zůstává to mezi mnou a ní.“
Skoro mě mrzí, že nechci a nemůžu s nikým krom Sooby sdílet svoje důvody a trápení. Jinx je můj osobní nepřítel, můj vyzyvatel už dlouho, celých dvacet let. Nejsem anděl a v mládí jsem taky dělala bordel, ale Jinx to v podsvětí dotáhla dál než já. Pokud jsou pravdivé fámy, které o Jinx kolují, tak zabila nakonec i svoje rodiče, když se pokusili jí zabránit v jejích zábavách – loupežích, přepadeních, zneuctívání památek, později vraždách. Tak přidala na zatykač další dvě. Časem jsme je s Cait přestaly počítat. Nejhorší na tom je, že to pískle nemá nic, co by ji hnalo k takovému způsobu života, rodiče ji vždy rozmazlovali a měla vše, po čem zatoužila. Jenže to byla nuda. Vzepřít se systému a porušovat všechna psaná i nepsaná pravidla a zákony se ukázalo jako skvělá zábava, která se dá nakonec nejlépe provozovat v Piltoveru . Druhá nejlepší zábava je provokovat Vi. Zaplatí za to a bude litovat, že ze svojí puberty normálně nevyrostla jako každý jiný! Z Piltoveru mohla vyrazit zase jenom do města. Do města, odkud přišla... nachází se na protější straně zátoky než Piltover a jmenuje se Zaun.
Večery v Piltoveru jsou nejhezčí. Město svítí spoustou oken a lamp, v barech se pije, v ulicích přepadává a vraždí a všechno má svůj krásný, vnitřní řád. Večer jsem obvykle nastupovala do služby. V nočních ulicích se mi nikdo nevyrovná a poslední dobou se o to ani nikdo nepokoušel. Zdá se, že místní rváči a zloději začali mít rádi svoje lícní kosti a čelisti. Škoda. Pak se tu objevila ona a veškerá noční pohoda byla pryč. Na rozdíl od zdejších kriminálníků měla jednu protivnou vlastnost – byla nepolapitelná. Po nočním honu, kdy jsme si skoro daly rande na nějakém místě vhodném k páchání zločinu, jsem ráno padala do postele únavou. Běhala jsem po celém městě, skákala po střechách... a slečna Správná seděla někde v podkroví a schovávala se za svoji slavnou ostřelovačku. Nikdy netrefila.
Dnes večer to bude jinak. Noční život tu bude mít pár týdnů volné pole působnosti a Sooba narazí jen na zavřené okenice. Stejně by si tu whisky ani dneska nedala. Bude lepší zmizet potají. Čím méně lidí o mém odchodu bude vědět, tím větší je pravděpodobnost, že v Zaunu bude jen jediná bytost očekávající můj příchod. Západní brána dnes bude odemčená a nehlídaná. Zařídit to bylo to nejmenší, pan Dokonalý je celkem vstřícný a díky své pověsti hrdiny nemá problém zařídit téměř cokoliv, přestože nemá žádné oficiální postavení. Dotazila jsem tam chvíli před desátou. U brány ani v okolních uličkách jsem nenarazila na žádnou stráž, takže jsem potichu vzala za kliku. Díky rokům praxe zvládám i jemnější úkony rukama ve svých bojových rukavicích s elegancí a téměř nehlučně. Už jsem se chystala proklouznout ven z města, když mi někdo položil ruku na rameno. Hrozně jsem se lekla.
Už dávno se mi nestalo, že bych někoho přehlédla, nevšimla si. O to větší to byl šok.
,,Přišel jsem ti jen dát pár posledních dobrých rad,“ zašeptal Jayce vesele.
,,Možná sis ještě nevšiml, ale dobré rady většinou nejsou tím, čemu bych věnovala pozornost. A navíc dost riskuješ,“ otočila jsem se na něj a oddychla si. Krasoň má občas dost blbý nápady.
,,Podceňuješ mě,“ vytušila jsem ve tmě jeho úsměv. ,,Chci ti jenom připomenout, že v Zaunu tě nečeká nic hezkého a poprosit tě, kvůli celému Piltoveru, abys tam na sebe příliš neupoutávala pozornost. Pokus se být neviděná a nepoznaná. A taky se brzo vrať, budeš nám tu chybět.“
,,Hned jak to půjde. Zatím tu můžeš Cait pomáhat, určitě by ji to moc potěšilo.“ Těch nenápadných poznámek o Jaycovi totiž poslední dobou přibývá. A mě už moc nebaví to poslouchat, dodala jsem v duchu sama pro sebe.
,,Nějak si poradíme. Ty na sebe dávej pozor.“ Jeho ruka se přesunula z mého ramene na krk. Má docela štěstí, že mi pomohl dostat se nepozorovaně z města, jinak by za to asi docela bolestivě zaplatil. Razantně, ale jemně (jak jen to v mých rukavicích jde) jsem mu ruku odstrčila.
,,Ty jsi tady pan Dokonalý, tak se drž pravidel slušného chování a nezdržuj.“ Asi mám dnes taky štěstí - skousl to a bez dalších řečí se vypařil do tmy.
