Stínová odyssea: kapitola první
Máme tu zbrusu novou povídku od autorky Kraary.
Princ Jarvan ještě jednou přečetl žádost a pak pergamen roztrhl a vhodil do krbu, stejně jako dva předchozí.
Kapitola první: Ve správné posteliTalon seděl na posteli a mlčky čekal. Otevřeným oknem vnikalo do pokoje spolu s chladným vánkem i trochu měsíčního světla a ty zvuky. Probudily ho asi před hodinou – opatrné kroky dole v zahradě a šmátravé šramocení, způsobené s největší pravděpodobností osobou lezoucí po stěne vzhůru. Byl si naprosto jist, že Katarina je vzhůru také - a že stejně jako on je situací spíš pobavena a zvědavost jí nedovoluje cokoliv podniknout. Jediné, co udělal on sám, bylo, že vytáhl z pod polštáře dýku. Zvuky se přiblížily. V duchu se musel smát; pokud se ho někdo snaží zabít, pak tohle je ten nejnešťastnější způsob, jaký mohl zvolit. Zkusit ho napadnout ve spánku ve vlastní posteli. Jeho! Bezhlučně vstal a přešel k oknu. Postavil se vedle něj, neviděný, ale připravený zneškodnit kohokoliv, kdo by se oknem pokusil prolézt. Teď už bylo zcela jisté, že vetřelec směřuje k jeho ložnici; krom šramocení bot o omítku a jemného ševelení droleného zdiva slyšel i zrychlený dech a tlumené vrzání kůže. Sevřel v dlani jílec dýky. To, co cítil, se stěží dalo nazvat strachem, ale byl napjatý a zvědavý. Ne že by nikdy nebyl cílem vraždy, ale ne takhle zoufale hloupě. Rozhodl se, že ať už se do okna vyhoupne kdokoliv, bude shovívavý a pokusí se mu příliš neublížit. Taková bytost nebude mít mnoho rozumu a někoho takového zabít by nebylo etické ani v Noxu.
Na parapetu se objevily prsty. Štíhlé dlouhé prsty v tmavých kožených rukavicích. V duchu nešťastně zaúpěl, jak se cítil za toho chudáka trapně: ani neměl v ruce připravenou zbraň! Zatajil dech. Za malou chvíli se v okne objevila celá postava. Protože zastínila i tu trochu měsíčního světla, která sem oknem pronikala, neviděl jí do tváře a vlastně ani nikam jinam. Přiskočil k oknu a překvapeného vetřelce vtáhl napůl do místnosti, napůl do svého pevného sevření, přičemž mu volnou rukou zakrýval ústa a nožem položeným na krku znemožňoval pohyb. V krvi mu proudil adrenalin a zostřoval mu smysly, tím spíše, že toho příliš neviděl. Hmat mu vysílal jednoznačnou zprávu: nepociťoval od zajatce žádný odpor. A čich...cítil koňský pot, vlhkou hlínu, břečťan a kůži. Pak se znovu přihlásil hmat. Pod bradou ho lechtaly jemné dlouhé vlasy a rty pod jeho dlaní byly překvapivě jemné, stejně jako hladká pleť kolem nich. Vetřelec byla žena. Odtáhl ji od okna k posteli. V tom divokém koktejlu pachů a vůní, který ho lechtala v nose, bylo něco známého. Ale tak strašně, strašně nepravděpodobného... Zesílil stisk ruky na jejích ústech a odložil dýku na noční stolek. Pak položil dlaň na jejím předloktí a pomalu, zkoumavě přejížděl prsty po rytí na nátepníku... Rychlým pohybem odhodil vetřelkyni na postel a okamžitě se sklonil nad ní, aby jí zabránil v pohybu.
,,Tak hloupá, tak zatraceně moc hloupá malá Demacijka!" vydechl se směsicí úlevy a hněvu v hlase. Pak ji krátce políbil na uvolněné rty.
,,Myslela jsem, že mě spíš pochválíš," odpověděla přerývaným šeptem.
,,Mohl jsem tě zabít! Nebo Katarina. Nebo kdokoliv ze služebnictva, kdo by si tě všiml!" odsekl vztekle a sevřel prsty kolem jejích zápěstí, jako by se bál, že mu uteče.
,,Dávala jsem si pozor. A ty bys mi nikdy neublížil."
,,Plížila ses v noci do mojí ložnice. Mohl jsem být rozepsalý a cítit se ohrožený... Proboha Quinn, už jsem zabil tolik lidí ještě dřív, než jsem zjistil, kdo to vlastně byl." Chvíli se odmlčel, aby se uklidnil. ,,Kde máš věci? Zbraně?“ ,,Na koni ve dvoře.“ Talon se zatvářil naprosto zoufale a narovnal se.
,,Považuj se za mého zajatce. Slíbíš mi, že se z té postele ani nehneš, nebo tě k ní mám přivázat?“ zeptal se přísně jen napůl žertem.
,,Zůstanu tady,“ hlesla Quinn odevzdaně a zavřela oči. Teď, když sem oknem zase padalo trochu slunečního svitu, viděl, že má na bledé pleti výrazné kruhy pod očima. Nespokojeně potřásl hlavou a vyběhl z pokoje.
Vrátil se za necelou půlhodinu s náručí plnou sedlových brašen, toulce a kuše. Položil věci na křeslo, tiše, pro případ, že by jeho zajatkyně už spala, ale Quinn se převalila na posteli čelem k němu a zašeptala:
,,Děkuji. Nemohla jsem si to vzít s sebou, protože by se mi s tím špatně šplhalo...“ přerušil ji mávnutím ruky.
,,Kde je Valor?“
,,Čeká v lese za hradbami města. Byl by tady příliš nápadný,“ odpovídala po pravdě. Neprotestovala, když jí začal rozvazovat nátepníky a rozepínat koženou zbroj. Tuniku pod ní měla propocenou a jen co ji zbavil posledních kousků kůže, přetáhla si ji přes hlavu a přehodila přes čelo postele.
,,Kdy jsi naposledy trochu spala?“ pokračoval zabiják ve výslechu a snažil se neprohlížet si její do pasu nahé tělo příliš očividně.
,,Před pár dny. Nemám tolik volného času, abych si mohla dovolit ho ztrácet přílišným vyspáváním během cesty,“ odpovídala stejně věcně, zatímco si svlékala boty a kalhoty.
,,V tom případě mě dobře poslouchej. Umírám zvědavostí vědět, co tě sem hnalo samotnou přes půl Valoranu do srdce nepřátelského města, ve kterém by tě každý s výjimkou mne s radostí zabil, kdyby věděl, kdo jsi, ale teď mi to vyprávět nebudeš. Jsi konečně tam, kde máš být, v mojí posteli, a já se postarám o to, abys v ní zůstala tak dlouho, jak to bude možné.“ Štíhlá dívka se neunavovala odpovědí a místo ní vklouzla pod deku a zavřela oči. Talon si povzdychl, přivřel okno a opatrně si lehl k ní. Přitáhl si ji k sobě a pevně sevřel v náručí. Konec konců, pomyslel si, vlastně by si zasloužila pochválit. Předpokládal, že ji neuvidí spoustu měsíců nebo let a možná už nikdy, a místo toho se mu po pár týdnech objevila v pokoji. Zázračná malá hraničářka.
,,Talone? Je vše v pořádku?“ v povýšeném ženském hlase, který se ozval za dveřmi, zněly upřímné obavy.
,,V tom nejlepším!“ odpověděl hlasitým šeptem, stiskl svého zajatce pevněji v objetí a usnul dřív, než Katarininy kroky v chodbě utichly.
Ráno, když se Quinn probudila, byla v posteli sama. Ale byla v suché teplé posteli a její oblečení a zbroj byly bezpečně roložené na křesle naproti ní. Kuše a toulec se šipkami stály opřené o křeslo a pouzdro s tesákem leželo vedle nich. A polštář voněl po Talovi. Všechno bylo tak, jak mělo. Bruntka se spokojeně protáhla, překulila se na druhý bok a zavřela oči.
Talon odložil hrnek s kávou a vážně se na Katarinu podíval.
,,Tohle je moje výprava a
jási rozhodnu o tom, kdo mě na ní bude doprovázet, Kat.“
,,To ti ta demacijská slepice úplně vymlátila postelí mozek z hlavy?! Je to nepřítel. Proč by měla mít zájem na tom nám doopravdy pomáhat? Věříš snad tomu, že nemá pokyny od svých nadřízených? A pokud už nechce tvoji cestu a naše snahy přímo kazit a sabotovat, bude jednat na prvním místě v zájmu Demacie, ať už je ten zájem jakýkoliv? Pak jsi idiot, Talone!“ Rudovlásčin hlas zněl ještě arogantněji a nepříjemněji než obvykle. Zelenýma kočičíma očima vztekle blýskala po svém společníkovi a její snídaně ležela na talířku nedotčená.
,,Quinn není nebezpečná. A já jí věřím. Má dobré srdce a vlastní hlavu – není to princovo štěně jako například Garen Crownguard,“ neodolal a ušklíbl se na ni. ,,A navíc, i kdyby se pokusila mi kazit plány, dokážu si s ní poradit. Nepřišel jsem ke své pověsti náhodou, jak sama dobře víš, a ji dokážu zneškodnit i ze spaní. Nemusíš si dělat starosti ani o mě, ani o úspěch mise – o kterém stejně pochybuji.“
,,Jestli se kvůli té modré šmudle dostaneš do problémů, nečekej ode mě žádnou pomoc. Jestli její vinou mého otce nenajdeš, udělám si z tebe cvičný terč.“ Nebyly to plané výhružky a Talon to věděl. Pomalu se opět napil kávy a klidně prohlásil:
,,Beru na vědomí. Zmizíme odsud co nejdříve. Buď alespoň natolik laskavá, že její přítomnost tady nevyzradíš nikomu, koho by mohla zajímat.“
,,Už i myslíš a mluvíš jako zženštilý Demacijec,“ zatvářila se znechuceně a pohodila vlasy. ,,Nemám důvod házet ti klacky pod nohy, dokud jsi pro mě užitečný.“ S tím si budu muset vystačit, pomyslel si mladý zabiják a bez dalších slov vstal od stolu.
Quinn odložila prázdný talíř a usmála se. Snídani do postele nedostala už
opravdudlouho a i když si byla vědoma toho, že je to především bezpečnostní opatření a ne romantické rozmazlování, užívala si to.
,,Sám jsi mě pozval, ať s tebou vyrazím na výpravu. Naznala jsem, že to je...opravdu to, co potřebuji. Pauza od povinností v armádě, poslouchání rozkazů a neomezené poslušnosti,“ vysvětlovala.
,,Nechce se mi věřit, že tě Jarvan pustil. Po tom všem...“ opáčil nedůvěřivě a princovo jméno vyslovil zvláštním způsobem, ze kterého pohrdání přímo odkapávalo. Dívka se pobaveně uculila a zavrtěla hlavou.
,,Nepustil. Třikrát mou žádost zamítl. Tak jsem šla za králem. Ten není tak...zapálený a radikální.“ Talon se upřímně zasmál a pak poznamenal:
,,Neříkej to Jarvanovi, ale on řeší Noxus mnohem víc, než Noxus jeho. Nám je tady vlastně víceméně docela ukradený, když pomineme odvěknou rivalitu mezi našimi státy. Možná madam Le Blanc k němu chová nějaké osobní city,“ ušklíbl se, ,,ale pro nás ostatní je to všechno stejné: Jarvan, Garen, král...všechno jedna Demacie.“ Úmyslně se vyhnul tomu, přidat na výčet nepřátel zájmeno
ty.
,,Což mi připomíná, že bych se ráda viděla s Katarinou. Jen na chviličku. Je to možné?“
,,Možné ano. Ale nevím, zda bezpečné.“ zavrtěl nesouhlasně hlavou.
,,Jen na okamžik. Prosím. Je to důležité.“
Měla na sobě svou tmavomodrou tuniku, svou zdobenou tmavohnědou zbroj bez přilby, kterou nechala v Demacii (podle ní by byla příliš snadno rozeznatelná) a od Talona půjčený tmavý cetsovní plášť. Katarinu zastihli v jejím pokoji nad hromadou papírů. Otráveně vzhlédla od práce a její výraz se ještě zhoršil, když zaregistrovala demacijsou kapitánku.
,,Mám pro tebe dopis.“ Quinn sáhla kamsi pod svou zbroj a vytáhla zmačkany přeložený pergamen bez pečeti. Natáhla se a podala ho Katarině. Ta ho převzala s podobným nadšením, jako kdyby jí předávala chcíplou myš, a opatrně rozložila. Jak četla, rozlil se jí po tváři ruměnec a na chvíli dostala její pleť téměř stejnou barvu jako vlasy. Quinn zatahala Talona za rukáv a naznačila, že bude lepší tiše zmizet, než se Katarina pročte ke konci dopisu.
,,Co to bylo?“ zeptal se Talon šeptem, když za nimi tiše zavřel dveře.
,,Vzkaz od Garena,“ zachichotala se brunetka. ,,Předpokládám, že nic, co by si měla číst slušná dívka před spaním.“ Zabiják si v zoufalém gestu přejel dlaní přes obličej.
