Stínová odyssea: kapitola osmá

Povídka od autorky Kraary konečně pokračuje.

Reklama

Na vlastní pěst

Vlna se zvedla vysoko proti temné obloze a před rozhoupanou přídí

Smrtonosné

se otevřely hladové hlubiny moře. Kýl z černého dřeva sklouzl po zpeněné vodě a na chvíli se zklidnil, než přišla další vlna a celý proces se opakoval. Tak jako poslední dva dny. Posádka snášela rozmary moře díky svým zkušenostem vcelku dobře. Talonovi a Quinn trvalo den a půl, než si na otřesy a náklony paluby trochu zvykli. A Miss Fortune stála u kormidla a vysmívala se bouři do tváře.

,,Co je tohle za počasí?" zakřičel Talon na pana Rafena. Před pár vteřinami se nepodařilo nastavit loď k vlně přídí včas a vlna se jako slaná lavina přelila přes palubu; vzala s sebou jednoho z námořníků.

,,Zima!" odpověděl zachmuřeně starý námořník. ,,A už jsme blízko. Tyhle vody nikdy nejsou klidný a v tomhle období by se sem vydal opravdu jenom... pozor!" Další vlna zahalila celou

Smrtonosnou

temným mokrým příkrovem. Talon se chytil stežně; černá voda z něj rvala oblečení a zdálo se mu, že světélkuje. Nezdravý, zhoubný nazelenalý nádech. Pak se mohl opět nadechnout.

,,Když už ani Sarrah neudrží tuhle krásku rovně, tak..."nadechl se znova kormidelník, ale přerušilo ho zlověstné zapraskání. Prostřední stežeň se rozlomil a celá jeho poslední třetina se zřítila na palubu a jen šťastnou náhodou nezabila nikoho z posádky.

,,Do Nautilovy prdele, tohle ne!" Rafen bouchl pěstí do zábradlí a vyrazil na záď ke kormidlu. A pak se najendou moře uklidnilo. Nad olověnou hladinou se tetelil černý opar.

,,Pane Rafene? Doprovoďte prosím pana Talona a tu malou holku do mé kajuty," ozval se nad mrtvými vodami hlas Kapitánky.

,,Moře nás dál už nepustí," přejela Miss Fortune pohledem z Talona na Quinn. ,,Budete muset pokračovat sami."

,,A máme naději uspět?" Opětovala Talonovi zamyšlený úsměv a pokrčila rameny:

,,Myslím, že ano. Tady už to není úplně tak, že pluješ po moři, tak volně, jako se ptáci pohybují po nebi nebo koně po souši. Tady už tě moře povede samo. Stínové ostrovy si svoje oběti přitáhnou." ,,Nehodlám být oběť," ušklíbl se zabiják. Quinn nezaujatě sledovala jejich debatu a poklepávala špičkou nohy o zem.

,,To je na tobě. Já věřím, že až se zbavím vás dvou, moře mě uvolní a nechá mne odplout do Bilgewateru dokončit, co jsem začala. Ale kdyby sis to přece jenom rozmyslel, šikovný chlap jako ty se mi v posádce vždycky hodí." Talon jen zavrtěl hlavou. ,,A ty, malá dobrodějko," obrátila se námořnice ke Quinn, ,,si pamatuj, že se ti vrátí, když si nevážíš dobrých rad. Ať vás Kraken provází."

O bok drobného člunu se s plesknutím rozbila další černá vlna. Nebyla to bouře, jaké čelili několik posledních dní, ale s malou loďkou si voda pohrávala výrazně víc, než s majestátným korábem. Světla Smrtonosné zmizela v černé mlze už odpoledne a postupující noc, rozjasňovaná jen jednou mihotající lucernou, oba promáčené mořeplavce skličovala.

,,Už nemůžeme být daleko," zašeptal Talon odhodlaně a upíral oči do tmy. Na hladině pableskovaly zelená světýlka a v neustálem šplouchání vody se občas ozval z hloubky zlověstný rachotivý zvuk. ,,To skutečně nemůžeme," odsekla podrážděně Quinn a zabalila se těsněji do provlhlého pláště. Valor zahvízdal a schoulil se jí do klína.

,,Podívej, není

moje

vina, že nás Miss Fortune vyložila tady. A ani nemůžu za to, že tady je moře tak černé, děsivé a studené, že prší, je zima a tma. Ale jela jsi se mnou dobrovolně, demacijská kapitánko, tak prosím přestaň fňukat," odpověděl dotčeně a opřel se do vesel. Quinn zmlkla. Chvílemi se zdálo, že přes veškerou snahu se nemohou pohnout z místa, jindy zase, že je mořský proud unáší neznámo kam. Po nebi nad nimi občas přeběhl nazelenalý blesk. A tak uplynula celá noc.

Ráno, neveselé a bledé, se sneslo na zpěněnou vodu jako mlha. Podle bledosti a kruhů pod očima Talon vůbec nespal. Zrovna přemýšlel, že vzbudí spící Quinn a málem si to opět rozmyslel, aby se vyhnul jejím zrádným náladám, když se ozval nepříjemný zvuk dřeva skřípajícího o kamení. Dívka se probrala a zmateně se rozhlížela kolem sebe; dnem člunu začínala prosakovat voda. ,,Zatraceně!" zaklel Talon a z posledních sil krájel vesly mořskou hladinu. Quinn zavřela oči, Valor zamával křídly a vznesl se vzhůru.

,,Tím směrem je asi pevnina," řekla tiše po chvíli a slepě ukázala před sebe. Svraštila čelo soustředením a pokračovala: ,,Je to...shluk stínů? Mlhy? Je to...tmavé a nebezpečné, ale je tam pobřeží. Písek. Kameny....nic živého, nic k jídlu, žádní krabi...promiň, žádná zvířata..."

,,Tak přesně tam se snažíme dostat," přikývly zachmuřeně a sledoval její ruku. Modrý orel nad jejich hlavami zaskřehotal a vrhl se střemhlav proti vlnám; za chvíli se vznesl s lesklou mrskající se rybou v zobáku.

,,Až tak mrtvo tady není," vydechl ulehčeně a pokusil se jí úsměvem zvednout náladu. Brunetka se po dlouhé chvíli usmála také.

Quinn se s kašláním a prskáním snažila zvednout. Příboj ji strhával neustále zpět a kameny jí klouzaly pod nohama. Voda byla slanější než čekala, ledová a agresivní. Otevřela oči v nevhodnou chvíli a rozmazaně pod hladinou zahlédla mihotavé zelené světélko, které se jí vysmívalo.

Cítila

to. Ten ostrov byl

zlý

, sám o sobě. Roztřásla se a nebylo to jen zimou. Pak se vedle světýlka objevil pařát a sevřel její zápěstí do železného držení a strhl jí do hlubin. Zavřela oči a ústa a připravila se zemřít.

Talon vytáhl bezvládnou Quinn na špinavý písek a obrátil ji tváři k zemi. Rozkašlala se a vyzvracela spoustu slané vody.

,,Nevědel jsem, že v Demacii jsou tak špatní plavci," zasmál se a nežně jí odhrnul mokré vlasy z čela.

,,V Demacii nemáme černé moře," zachraptěla a zhluboka se nadechla. Orel seděl na útesu a okusoval rybí kostru.

,,Dokázali jsme to. Jsme tady!" mělo to znít šťastně, ale... Byl unavený stokrát víc než ona a cítil za ni zodpovědnost. Na tomhle ostrově nebylo pro štěstí místo. Zvedli se a posbírali po pláži vyplavené vybavení ze člunu: lahve na vodu, toulec se šipkami do kuše, batoh. Víc toho nenašli. Talon objal Quinn kolem pasu a políbil ji na spánek.

,,Teď už jsme skoro u cíle," zašeptal odhodlaně.

,,Obávám se, že jsme teprve na začátku," řekla odevzdaně a pohladile se po břiše. Pak se vymanila z jeho objetí, založila šipku do kuše a hvízdla na Valora. Talon sevřel v dlaních dýky a vykročil mezi nízké pokroucené stromy a černou mlhu mezi nimi, do nitra ostrova.

* * * KONEC PRVNÍ ČÁSTI * * *

Přečtěte si také předchozí kapitoly: