Stínová odyssea: kapitola čtvrtá
Pokračování dobrodružství Talona a Quinn od autorky Kraary.
Kapitola 4: Na palubě
Celý následující den strávili ve svém úkrytu. Z okna sledovali, že do přístavu připlula další majestátní loď. Byla z tmavého dřeva, měla stejně jako jejich cíl tři stěžně, ale štíhlejší tvar a vypadala elegantněji. Ve slunečním světle se na jejím boku stříbřitě skvěl nápis
Smrtonosná. Zakotvila uprostřed přístavu a většinu dne kolem ní byl čilý ruch. Námořníci nakládali a vykládali, opravovali a doplňovali. Nakonec na palubu vytáhli něco, co vypadalo jako věkovité lodní dělo. Talon to pozoroval se zaujetím, ale Quinn strávila víc času kontrolou svých zbraní a podřimováním na slamníku. Život v přístavu ji nezaujal. Připadal jí chaotický, špinavý a prostý jakýchkoliv pravidel, a to její demacijská mysl odmítala. Nakonec i Talona omrzelo postávání u okna a připojil se k ní, aby v objetí vyčkávali soumrak.
Přístav se ponořil do tmy. Talon ještě jednou zkontroloval upevnění zbraní v pouzdrech. Quinn se na něj mračila, ale byla připravená. Kuši měla pevně upnutou na zádech, toulec se šipkami zavřený v naolejovaném koženém vaku, tesák řemínkem přichycený v pouzdře. Kožená zbroj bude muset trochu slané vody přežít.
,,Kdyby se všechno pokazilo, prostě uteč,“ zopakoval Talon už podesáté a pevně ji sevřel v náručí. ,,Mám tě moc rád na to, abych tě vedl na smrt za každou cenu,“ zašeptal jí do vlasů a přejel rty po jejím krku.
,,Demacijská armáda není známá tím, že by povyšovala na kapitány neschopné vojáky,“ odpověděla rozechvělým šeptem.
,,Paličatá malá Demacijka jako vždycky,“ pohladil ji po tváři a poplácal po zadku. ,,Tak pojďme.“
Vedli se za ruku jako tajní milenci a nikdo si jich příliš nevšímal, když opustili město a vplížili se do divočiny za ním. Talon rozhodl, že se pokusí připlavat k lodi od severu, chráněni jejím vlastním stínem a skryti před světly z přístavu. Asi půl míle se prodírali odpadky a houštím, které bujelo za městem, a pak se stočili k vodě. Vítr zvedal mírné vlny, v jejichž šplouchání snad zanikne hluk, který budou vytvářet oni. Quinn sykla a zadrmolila nadávku směrem ke studené vodě a pak se vydali klidnými dlouhými tempy k lodi. Podle toho, co říkala Miss Fortune, by neměla být příliš silně hlídaná: většina posádky bude ve městě, stejně jako kapitán, u jakési slavnostní popravy, a na palubě tak zůstane pouze slabá hlídka. Snad. S tou by si měl být Talon schopen poradit sám. Kdyby tomu tak nebylo...no, pak tu byla Quinn.
Doplavali k lodi a tiše osahávali vlhké dřevo, místy oslizlé a porostlé škeblemi. Pak Talonovy ruce konečně nahmataly provaz vedoucí od kotvy. Hmátl do černé vody vedle sebe, chytil Quinn za ruku a přitáhl ji k sobě. Místo slov jí vtiskl krátký slaný polibek. Potom pevně sevřel lano, opřel se nohama o klouzající prkna a začal šplhat nahoru. Quinn zavřela oči a soustředila se...
Talon zvedl hlavu a všiml si stínu, který přeletěl přes dorůstající měsíc. Poslala Valora, aby na něj dohlédl. Ta myšlenka ho povzbudila a zbývající metry vyšplhal během pár desítek vteřin. Pak se co nejtišeji překulil na palubu a zůstal bez hnutí ležet a poslouchal. Podle rychle se přibližujících kroků bosých nohou usoudil, že ho hlídka slyšela. Do pravé ruky uchopil hvězdici, v levé sevřel dýku a čekal. V jeho zorném poli objevily stíny čtyř postav.
,,Řikám ti, že tady něco šramotilo!“ prohlásila jedna. Druhá nesouhlasně zamručela a třetí mlčky zírala do tmy, kde ležel Talon. Bude mít jen zlomek okamžiku... V duchu napočítal do tří, pak vyskočil a hodil hvězdicí. Jeden z mužů se se zachroptěním svezl k zemi. Další dva k němu přiskočili s tasenou šavlí a dýkou a čtvrtý zmizel někde v útrobách ubytovací paluby. Talon věděl, že musí své dva soupeře zabít rychle, stejně jako všechny ostatní živé na lodi: dřív, než stihnou strhnout poplach. Odrazil bez potíží několik výpadů, které naštěstí nebyly příliš sehráné, pak protočil dýku v prstech a hodil. Jeden jeho protivník zavrávoral a padl k zemi. Druhý se pokusil noxijského zabijáka napodobit, ale jeho dýka neškodně proletěla kolem jeho ramene a zabodla se s tupým úderem do stěžně za ním. Talon ho další hvězdicí poslal k zemi a rozhlédl se. Na malou chviličku byl klid...
Okamžik na to jeho smysly zaznamenaly několik událostí naráz. Slyšel tlumené žuchnutí za sebou, které, jak předpokládal, patřilo ke Quinn, jež právě vyšplhala na palubu. Zároveň vzduch rozechvěla ostrá krátká rána a on ucítil náraz, který ho donutil o pár kroků couvnout. A uviděl další tři postavy, které se k němu blížily ze tmy ubytovací paluby. Vytrhl z pouzdra poslední hvězdici a druhou dýku, ale pravá ruka jakoby postrádala sílu. I nadechnout se mu najednou připadalo těžší a čas se na chvilku zastavil a všechny zvuky utichly. Zpomaleně zvedl levačku a vrhl hvězdici po jedné z postav. V tom okamžiku začal čas opět proudit a uslyšel výkřiky, dupot a cinkání zbraní před sebou a tiché zacvaknutí natažené kuše za sebou. Udělal krok dopředu, zavrávoral a přehodil si dýku do levačky. Kolem ucha mu proletěla šipka a jeden z námořníků s tichým hlesnutí padl k zemi. Stín dalšího na něj namířil pistolí a ozvalo se cvaknutí natažené spouště. V Noxu neuznávali střelné zbraně, protože používat je nebyla síla, ale zbabělost, a ostrý nůž nebo sekyra vždy působili spolehlivěji. Uvědomoval si ale, že v tuhle chvíli je střelec ve výhodě. Quinn bude chvíli trvat, než nabije kuši, a ta chvíle by... paluba se zhoupla pod nárazem větší vlny a jemu se podlomila kolena.
Vnímal velmi intenzivně vlhkou dřevěnou palubu pod sebou. A teď teprve si uvědomil bolest, která mu cukala v pravém boku. Přejel si po něm rukou a přičichl k prstům. Krev. Potřásl hlavou a zahnal slabost, která se ho snažila zbavit vědomí, nadzvedl se na levém předloktí a sledoval jakoby z dálky scénu před sebou. Muž, kterého zasáhla Quinn, ležel nehybně na palubě. Dobře. Střelec měl teď plné ruce práce se zobákem a ostrými drápy Valora, který se se zahvízdáním snesl z oblohy a začal mu útočit na obličej. Dobře. A třetí... skočil přes palubu a nejspíš se jal plavat k přístavu. To ne! To nebylo ani trochu dobře!
,,Quinn?!“ zavolal chraplavě a překvapilo ho, jak namáhavé bylo dostat ze sebe nějaký zvuk. Bok pálil a spolu s ním ho bolela a přestávala poslouchat čímdál větší část těla okolo rány. Během vteřiny klečela u něj.
,,Jsi zraněný? Co se stalo?“ mluvila překotně a přejížděla mu přitom rukama po těle ve snaze najít případné zranění.
,,Potom. Teď musíš jít a zastřelit toho posledního. Je ve vodě.“
,,Nebudu střílet do zad nikomu, kdo utíká,“ zavrtěla hlavou.
,,Musíš, jinak po nás do dvaceti minut půjde celý Bilgewater a oba tady umřeme. Udělej to.“
,,Já nemůžu, Talone. To je...to se nedělá!“ Hlas se jí třásl skoro stejně jako jemu.
,,Lásko, udělej to. Střílej.“ Každé slovo ho stálo víc a víc sil a uvědomoval si, že nedokáže narůstající únavě odolávat příliš dlouho. Quinn stále nehybně klečela u něj. Kdyby mohl, vytrhl by jí kuši z ruky a udělal sám, co je potřeba, ale nedokázal by to. Sotva se udržel při vědomí.
,,Prosím,“ zašeptal ještě oddaným tónem. Pomalu se zvedla, pozvedla kuši, založila šipku a natáhla. Pak přistoupila k zábradlí, přejela očima vodní hladinu a zaváhala. Stiskla spoušť. Poslední, co vnímal, byl její smutný pohled a Valorovo hvízdání.
První, co vnímal, byla bolest a chladné ruce, které mu prohmatávaly bok a zhoršovaly ji. Jiné chladné ruce ho hladily po tvářích a odhrnovaly mu vlhké vlasy z čela. To bylo mnohem příjemnější.
,,Je to čistý průstřel,“ řekl ženský hlas s mírným cizokrajným přízvukem a ruce z jeho boku zmizely. Bolest ne.
,,Takže bude v pořádku?“ ujišťoval se jiný, známý, milovaný hlas.
,,Pevně mu to stáhni obvazem. Hned budu zpátky.“ Pak se ozvaly kroky. Konečně otevřel oči. Quinn se nad ním skláněla, jeho hlavu položenou v klíně, a tvářila se tak smutně a starostlivě, jak ji ještě nikdy neviděl. A právě proto Demacie nikdy nemůže zvítězit. Tohle je její slabost: soucit a láska, pomyslel si.
,,Dopadlo všechno....podle plánu?“ zeptal se tiše. Každé nadechnutí ho bolelo. Každý pohyb ho bolel. Zatraceně, byl zraněný už mnohokrát dřív, ale asi nikdy takhle nepříjemně.
,,Ano. Miss Fortune převzala velení a plujeme na severozápad.“ Světle hnědé oči jí ve světle lucerny na stole zlatě zářily a na okamžik se mu zdálo, že se třpytí slzami. Se spoustou omluv mu omyla bok od krve a ovázala pruhem čistého plátna. Chvíli poté se vrátila Kapitánka.
,,Ah, ty už jsi vzhůru,“ usmála se na Talona a podala mu sklenici oranžové tkutiny. ,,Vítej na palubě
Dámy s pomeranči, plavčíku! Tohle vypij, uleví se ti.“ Poděkoval kývnutím hlavy a přičichl ke sklenici. Vonělo to jako pomerančová šťáva. Chutnalo to jako pomerančová šťáva – a co víc, cítil, jak se mu po těle rozlévá příjemné teplo a odplavuje napětí a bolest. Se spokojeným vydechnutím odložil prázdnou sklenici.
,,Co to je za kouzla?“
,,Gankplankovy pomeranče mají zvláštní účinky,“ uculila se rudovlasá pirátka. ,,Nikdo neví, kde je krade, ale pro nás je důležité, že jich v podpalubí jsou tři bedny. Odpočiň si. Myslím, že ráno už se bdueš moci podívat na palubu mojí nové lodi.“ Quinn ho něžně políbila na čelo a následovala Miss Fortune ze dveří.
Měsíc se mohl posunout po své trase snad o hodinu od chvíle, kdy zabrali
Dámu s pomeranči. Loď byla najednou plná života a hemžení, jak námořníci kontrolovali náklad a vybavení, nastavovali plachty a sžívali se se svým novým korábem. Kapitánka ji vyvedla na velitelskou palubu za kormidelníkem.
,,Pane Rafene, na severozápad. Doplníme zásoby v mém sídle a pak budeme pokračovat...“ Pak zakřičela na muže na palubě: ,,Chci hlídku v koši dvacetčtyři hodin denně. Pokud se za námi objeví byť jen racek, budete mi to okamžitě hlásit, jasné? A stáhněte ze stožáru ten Gankplankův hadr, pod tím se plavit nebudu.“ Obrátila se ke Quinn a změřila si ji pohledem.
,,Až se vzpamatuje ten tvůj holobrádek, zapojíte se do práce na lodi jako obyčejní členové posádky. Dovezu vás tak blízko k Ostrovům, abyste dopluli bezpečně na člunu. A vy mi tady za to necháte všechno zlato a cennosti, co máš.“ Zamračila se, ale přikývla. Byla to Talonova výprava a Talonovo zlato.
,,Jak dlouho?“
,,Při dobrém větru dva měsíce.“ Něco v jejím úsměvu jí připadalo falešné.
Po třech dnech byl díky léčivým pomerančům Talon schopen se plně zapojit do práce na lodi. Protože ani on, ani Quinn se nikdy neplavili na hlubokých vodách, zbyla na ně tvrdá práce, pro kterou nebylo potřeba nic moc umět: drhnutí paluby, smotávání lan, přinášení věcí nebo pomoc v kuchyni. Zatímco on se ale s pozicí plavčíka a pobytem na lodi vyrovnal poměrně snadno a rychle si zvykl, u ní se týden po vyplutí projevila v plné síle mořská nemoc. Po prvních pár pokusech Miss Fortune zavrhla léčbu pomeranči jakožto naprosté plýtvání vzácným ovocem, protože hraničářčin žaludek odmítal přijmout cokoliv k jídlu nebo pití na déle než půl hodiny. Vyměnili si tedy role a ona ležela v horečkách v kajutě a střídala zvracení s pokusy něco sníst či vypít, a on se na palubě učil. Námořnictví ho svým způsobem fascinovalo a často, když dokončil svou práci a vyhnul se na chvíli zadání další, stával na velitelské palubě s kormidelníkem a poslouchal jeho vyprávění. Byli na cestě sedmý den od chvíle, kdy opustili Kapitánčinu malou usedlost na druhé straně ostrova, a on si našel chvíli na návštěvu u kormidla.
,,Už je tý tvojí holce líp?“ zeptal se postarší kormidelník účastně. Odevzdaně zavrtěl hlavou.
,,Ne o moc. Jak dlouho tak může trvat, než si na plavbu zvykne?“
,,Těžko říct. Zažil jsem chlapy, který si nezvykli nikdy a zůstali prostě v přístavu. Ale vona to zvládne,“ poplácal ho po rameni. Talon zvedl utrápené oči k vrcholku prostředního stěžně: Valor seděl na ráhně a vypadal velmi spokojeně. Zvykl si na moře i rybí dietu mnohem lépe a rychleji než jeho paní.
,,To víš, ženská na lodi, to vždycky znamená potíže,“ pokračoval pan Rafen ve snaze ho utěšit. Zabiják se nevesele zasmál:
,,A Miss Fortune? To snad není žena?“ Kormidelník se na něj podíval se směsicí údivu a pobavení.
,,Miss Fortune je
kapitán lodi. To znamená mnohem víc, než jestli má nebo nemá kozy, mladíku. Být kapitánem je nad takový věci povznesený. A vona je zatraceně dobrej kapitán, na to vem jed. Dokud bude stát na kapitánskym můstku, tahle loď dopluje přesně tam, kam má. Vona je...“
,,...tak trochu jako moře,“ dokončil Talon. Měla takové oči. I povahu. I houpání boků. Mořská děvka. Ano, taková přezdívka by k ní seděla.
,,Neměla to v životě lehký,“ přikývl námořník. ,,Jako malý jí zabili rodiče a vod tý doby se v Bilgewateru protloukala, jak to šlo. Byla to malá mrštná potvora, vnutila se na každou loď, plavila se pod spoustou vlajek a kapitánů a naučila se tolik, co málokdo jinej. Díky tomu je teď tam, kde je. Víš mladej, většinu kapitánu dělá kapitánem to, že maj loď s posádkou, který velej. Ale Kapitánka, ta by byla kapitánem, i kdyby stála sama uprostřed pouště. Někdo se takovej už narodí. Královna moří. Věřil bych tomu, že má v žilách slanou krev.“
,,A proč po nás chtěla, abychom ukradli loď zrovna Gankplankovi?“ pokusil se Talon využít kormidelníkovy povídavé nálady.
,,Řiká se, že má prsty ve smrti jejích rodičů. Taky se říká, že byla dlouhou dobu jeho milenka, když se plavila s nim, ale to před ní radši nezmiňuj. Poslal jí pak prej k vodě kvůli nějaký jiný. Kapitánka nevodpouští. A navíc,“ zachechtal se a poplácal důvěrně ohlazené dřevo kormidla, ,,tohle je moc pěkná kocábka, když se chceš plavit daleko a dlouho.“
Po dalších osmi dnech dokázala Quinn vstát z postele a postupně se zapojit do dění na lodi. Sice stále ještě vynechávala snídani, ale během odpoledne do sebe zpravidla dostala dost jídla na to, aby zvládla práci, kterou po ní Kapitánka chtěla. Stejně jako Talon si zvykla chodit bosa, jen v kalhotech a košili s vyhrnutými rukávy a se šátkem na hlavě, který je chránil před podzimním sluncem. Z houpání paluby se stala rutina, které už sotva věnovali pozornost, a pleskání plachet nad jejich hlavami je dánvno nebudil ze spaní. Občas stáli u zábradlí a sledovali podivné stíny v hlubinách. Námořníci jim někdy vyprávěli o obludách a přízracích, kteří v hlubokém moři žijí, ale Talon vždy jen pokrčil ramen a označil jejich řeči za báchorky.
,,Jen proto, že jsou to pohádky, to neznamená, že se nemohou stát skutečností,“ poznamenala Miss Fortune jednou, když spolu s nimi u oběda naslouchala podobnému vyprávění. ,,Na moři je možné všechno, zvláště tam, kam plujeme.“ Už dlouho se plavili na širém moři, kde od obzoru k obzoru byla jenom obloha a věřili Kapitánce a panu Rafenovi, že vědí, kde jsou a kam plují. Talon se nadechoval, aby jí její tvrzení vyvrátil, když do jídelny vběhl plavčík:
,,Kapitáne, loď na obzoru!“
Přečtěte si také předchozí kapitoly:
