Sňatky z rozumu; kapitola prvá

Po delší době se vrací autorka Kraara se zbrusu novým příběhem s tematikou League of Legends. Přesouváme se do Freljordu!

Reklama

Nevěsta plakala. Ležela na posteli, tváří do polštáře, a celé její tělo se otřásalo nešťastnými vzlyky. Naya se ve dveřích uklonila jejím zádům a tiše za sebou zavřela.

,,Přinesla jsem vám něco k pití, paní," špitla a postavila na noční stolek kouřící konvici. Zavoněly z ní bylinky a med. Postava na posteli se zvedla na loktech, odhrnula si vlasy z obličeje a a přikývla. Pak se posadila, zhluboka se nadechla a narovnala se. Služebná nalila plný pohár horké tekutiny a podala jí ho.

,,Měla byste se umýt a jít spát, výsosti. Ponocováním ani pláčem si nepomůžete a jen budete mít zítra oteklé oči," dodala důvěrným tónem.

,,Obávám se, že máš pravdu," povzdychla si uplakaná dívka a sevřela štíhlé bílé prsty kolem poháru s nápojem. ,,Před touhle bitvou stejně nemohu utéct, když jsem ji sama vyhlásila, takže bude lepší se jí postavit čelem a v plné kráse." Polkla několik hlubokých doušků a otřela si slzy z tváří.

,,Nemusíte se trápit, paní. Vše je připraveno. Vše je zařízeno podle Vašich představ a zítra začnete novou budoucnost nejen pro Vás, ale pro nás všechny!" Naya věděla o svém výsadním postavení, a tak si dovolila položit princezně ruku na rameno v uklidňujícím gestu. Dívka nepřítomně vyhlížela z okna. Ve světle pochodní za ním poletovaly déšťové kapky – ve Freljordu probíhalo krátké a intenzivní léto. Muselo to být v létě, přestože by bylo příznačnější započít historii sjednoceného Freljordu v zimě! Znamenalo to samozřejmě uspěchané přípravy a velkou míru improvizace, ale nemohla riskovat, že by si to ženich rozmyslel. A navíc pod vším tím nánosem panovnice, princezny a bojovnice byla mladá žena, která na sobě chtěla mít ve svůj svatební den ty nejkrásnější šaty a ne zimní kožich.

Byly položené na křesle. Bílý brokát, nakoupený dole v Citadele, byl střižený přímo na její štíhlou postavu, tak, aby zdůrazňoval to, co na ní bylo hezké. Dlouhé rukávy z poloprůsvitné třpytivé nazlátlé látky byly ve stejném odstínu jako dlouhá tenká vlečka. Na stolku vedle křesla ležela pletená stříbrná čelenka s bílým drahokamem na čele, k ní připevněný lehký bílý závoj. Naya sledovala její pohled a usmála se.

,,Budete vypadat dokonale, výsosti. Dostojíte své pověsti. Váš manžel bude..." Princezna se přísně otočila a zamračeně ji přerušila:

,,Můj manžel udělá, co si po něm povinnost žádá. Nic víc!"

O hodinu později seděla v noční košili na posteli. Naya stála za ní a měkkým kartáčem jí česala dlouhé bílé vlasy. Venku teď foukal silný vítr, pohrával si se silnými větvemi smrků a hnal kapky vody proti kamenným zdem, ale v ložnici bylo díky ohni v krbu příjemně.

,,Mraky se roztrhají, zítra bude krásný den," poznamenala služebná povzbuzujícím tónem, zatímco zaplétala dlouhé kadeře do volného copu.

,,To jistě," odvětila princezna chladným odměřeným hlasem, ,,Už můžeš jít. Zkontroluj ještě, zda v kuchyni probíhá vše podle plánu a jestli je velký sál připravený na zítra. A ráno přijď se svítáním, královna si nesmí dovolit nebýt připravena včas."

Ležela v posteli v marných pokusech usnout. Zítra. Všechno se změní. Ze svobodné dívky vdanou ženou, z princezny královnou. Jsou to vlastně spíš formální změny, už teď vládla své zemi a lidem, vystupovala jako diplomatický zástupce Freljordu a hájila jeho zájmy. Možná je celá tahle její oběť vlastně zbytečná. Možná by úplně stačilo podepsat nějakou smlouvu a.... ne. Možná jí, možná jejím lidem by to stačilo, ale ne jejich novým spojencům. Divoké kmeny měly velmi tradiční požadavky, které se nedaly obejít. Problesklo jí hlavou, že ji čeká také svatební noc. Naháněla jí strach? Ne. Nic víc než další změna, další oběť na oltář velkého ideálu. Kéž by k ní byli bohové milostiví a dopřáli jí splnit královskou povinnost hned, aby se nemusela příliš dlouho trápit. O tom, že se svým budoucím manželem bude zažívat více trápení než radosti vůbec nepochybovala.

Ženich se veselil. Seděl s přáteli a spolubojovníky kolem velkého ohně uprostřed tábora a mohutně upíjel silné kořeněné víno z velkého měchu, který koloval mezi muži. Ve tmě někde před nimi ležely hradby Ledové tvrze, princeznina sídla, budoucího hlavního města spojeného Freljordu. Zakuckal se vínem a podal měch dál. Bude si muset zvyknout na život mezi kamennými zdmi. To nebude nic příjemného: byl zvyklý žít v pohybu, v lesích a jeskyních, v kožených stanech, spolu se svými lidmi. Eh, medvěd aby teď spral všechny ty otravné náležitosti, které leží před ním. Teď je čas slavit!

,,Na tvoje zdraví,

králi

!" zaburácel muž po jeho pravici a pozvedl lahev s pálenkou. Kruh kolem ohně se rozesmál a přidal několik dalších napůl posměšných provolání. Mohutný bojovník pobaveně zatleskal silnýma rukama, převzal lahev a pořádně se napil. Alkohol pálil v krku a příjemně hřál.

,,Na moji

krásnou

manželku," ušklíbl se neméně posměšně a utřel si ústa hřbetem ruky. Myšlenky mu na okamžik zaletěly k dívce, kterou si má zítra vzít. Ano, byla jistě hezká. Asi tak jako sněhová vločka, jak jí říkali. Krásná, možná odhodlaná a houževnatá, ale studená. Byla na dívání, ne na objímání, a on byl zvyklý na horkokrevné bojovnice svého kmene: rozložité, silné ženy, které vládly těžkými obouručními zbraněmi. Hřály a milovaly. To princezna Ashe zcela jistě nedokáže...nu což. Králi nikdo milenky zakazovat nemůže, dohoda zněla, že jejich manželství bude především formální, aby potvrdilo smlouvu mezi Avarosan a kmeny, které vedl. Smlouvu, která měla zajistit všem větší rozkvět. Avarosan měli přispět svými zdroji, kulturou, zázemím – a on se svými bojovníky jim měl poskytovat ozbrojenou ochranu. Přejel si dlaní přes obličej, vyžádal si podat znovu pálenku a zamračeně ji dopil. Byl si jist, že tohle manželství nebude šťastné.

Bylo po půlnoci. Jeho lidé se s veselým opileckým halasem odebrali do svých stanů, kde se ukládali ke spánku nebo milování, zatímco on ležel na svém kožešinovém lůžku a snažil se zklidnit zběsilé myšlenky. Byl velmi opilý, ale ne natolik, aby ho přestaly stíhat obavy. Možná neměl souhlasit. Proč by měl spojit svůj život s tou holkou? Je zvyklá na jiné zacházení. Představa, že příští noc stráví ve společné posteli, mu připadala směšná. Vždyť by jí ublížil, kdyby se jí pokusil dotknout. Zlomil by ji. Rozdrtil.

Vztekle vstal z postele, přehodil si přes ramena plášť a vyplížil se do tichnoucí noci. Děšťové kapky teď hravě poletovaly vzduchem, ale vítr už se téměř uklidnil a protrhanými mraky začínaly prosvítat hvězdy. Popošel na hranici lesa a upřel pohled k hradbám města, kde poblikávalo pár oken a zapálených svítilen. Prokletí. Upsal se ďáblu a vlastně ani nevěděl proč. Ashe nenabízela jeho lidem tolik, aby to stále za jeho vlastní svobodu. Jeho pěst tvrdě narazila do drsné kůry nejbližšího stromu, který se otřásl a pokropil ho studenou sprchou. Ale on jí nedovolí ho ovládnout a omezovat. Dodrží svou část dohody, ale nic víc. Odevzdá jí vládu nad divokými kmeny, ale ne sám sebe.

Pokud se vám tvorba Kraary líbí, podívejte se i na ostatní příběhy:

V každém z následujících odkazů najdete poslední díl série. Ve spodní části všech článků najdete odkazy na předchozí kapitoly.

Reklama