Sňatky z rozumu: Kapitola druhá
Je tu další kapitola nového příběhu z Freljordu od autorky Kraary.
Mračna zmizela a nad Ledovou tvrzí se rozprostíralo jasně bleděmodré ranní nebe. Ruch ve městě dnes započal dříve než obvykle a každý z obyvatel se chystal na velký den. Ulice se plnily květinami a bílými stuhami a papírovými ozdobami, často ve tvaru sněhové vločky. Princezna byla svými lidmi milována a úcta a oddanost, již si před lety vydobyla získáním posvátného Avarosina luku, nepomíjela. Její svatba byla důvodem k radosti a naději a tak se hory měly na jeden den proměnit v kvetoucí zahradu k její poctě.
Ashe seděla vzpřímeně na židli a držela pevně zavřené oči. Naya pročesávala její dlouhé vlasy a pečlivě je zaplétala do složitého účesu. Princezna ji nikdy nepřestala překvapovat. Včera večer ji viděla něšťastnou a v slzách, ale teď byla sebejistá. Přísná. Na sebe i na ostatní, oddaná svému cíli, pevná jako ocel – sněhová vločka, která si poletuje vzduchem po přesně dané dráze vedoucí k naplnění jejích plánů a nenechává se příliš ovlivnit pocity a náladami. Princezna Ashe byla stálá, a to na ní její Avarosan obdivovali: s ní měli jistotu.
,,Hotovo, výsosti," usmála se Naya, položila do zapletených vlasů čelenku a poodstoupila. Ashe otevřela oči a věnovala svému odrazu v zrcadle sebevědomý královský úsměv. Slušelo jí to. Vstala a popošla k velkému zrcadlu ve dveřích skříně. Ve svatebních šatech zářila jako nejjasnější vločka na zimním slunci. Pravá královna ledového království. Kdyby nebyla tolik soustředěná na své cíle a více jí záleželo na sobě samé než budoucnosti Avarosan, možná by ji napadlo, že je jí pro barbarského náčelníka škoda. Byla by dokonalou ozdobou každého královského dvora na Valoranu; ale princezna nechtěla. Patřila sem, mezi ledová pole a zasnežené horské štíty... Ozvalo se zaklepání na dveře. Spiklenecky mrkla na svou dvojnici v zrcadle a obrátila se k ní zády.
,,Vaše výsosti, už je skoro na čase," uklonil se Robin, jeden ze členů vládnoucího tribunálu, její pravá ruka v otázkách politických a diplomatických. Ujal se nepostradatelné role správce svatby a ona mu za to byla vděčná: zařídil vše formálně potřebné, sestavil ceremoniál a nyní ji dovede k manželovi. Otec a matka jsou mrtví. Sestry by si přály, aby byla mrtvá ona. Neměla nikoho bližšího, Robin stál v čele Freljordu už jako poradce její matky a ji učil a pomohl jí nastoupit na matčino místo. Přikývla.
,,Jsem připravena. Můžeme jít a setkat se s mým nastávajícím." Snažila se, aby dokázala vyslovit slovo nastávající bez viditelného znechucení. Muž se chápavě usmál a nabídl jí rámě. Zlehka položila štíhlé bílé prsty na těžkou látku jeho kabátce, zhluboka se nadechla a vykročila z pokoje.
Velká hodovní síň, která zároveň na hradě sloužila jako trůnní sál, kde se měl svatební obřad odehrávat, vypadala se vší tou nádhernou výzdobou nepatřičně. Všude visely věnce z tmavého borovicového jehličí ozdobené bílými květy a stuhami. Na stolech byly bílé ubrusy. A vyvýšené pódium, na kterém teď stál kromě jejího vyřezávaného křesla i hrubě otesaný dubový trůn pro jejího budoucího manžela, bylo posypáno bílými okvětními lístky. Přelétla nezvykle vypadající místnost přísným hodnotícím pohledem a krátce přikývla.
,,Vše v pořádku, Robine. Myslím, že teď už je opravdu čas." Následoval další hluboký nádech a tichá, odhodlaná cesta chodbou na kamenou terasu před vstupem do paláce. Princezna a její doprovod se zastavili nad schody, které se do terasy zařezávaly. Od brány přicházel průvod barbarů.
Avarosan byli štíhlí bledí lidé se šikovnýma rukama a bystrými hlavami. Barbarští bojovníci s nimi ostře kontrastovali. Svalnaté rozložité postavy v kožesinách, dlouhé tmavé vlasy a vousy, divoké výrazy v tvářích. Přesto je nyní obyvatelé Ledové tvrze vítali s nadšením a beze strachu a nepřátelství, pouze si je zvědavě prohlíželi, zvláště jednoho, jdoucího v čele.
Princezna se ani nezachvěla, když se do jejího zorného pole dostal její nastávající. Nedávala na sobě znát ani nervozitu, ani nechuť. Považovala svou svatbu za obchod a neprojevovala žádné pocity. Klidně počkala, dokud se družina barbarů nezastavila pod schody a Tryndamere se svým nejbližším doprovodem nevystoupil nahoru. Pak mu věnovala ledový pohled; jeho modré oči odpovídaly stejně tvrdě a bezcitně. Ashina ruka pomalu opustila Robinovo rámě a přesunula se na nahé přeloktí barbarského náčelníka. Měl na sobě pouze bílou vlněnou tuniku s vyhrnutými rukávy, plášť s kožeinou, tmavé plátěné kalhoty a několik kožených náramků a vládlo chladné freljordské léto, ale přesto jeho kůže hřála o poznání vice než princeznina dlaň. Krátce se na ni podíval a když slabě přikývla, následovali Robina do hradu.
Svatební obřad byl naštěstí krátký a obsahoval především sliby a dohody týkající se spojenectví, které stvrzoval, takže pro ni nebylo těžké udržet svou mysl stejně soustředěnou a lehkou jako při diplomatickém jednání. Dařilo se jí nepřipoutět si, že se nemění jen osud Avarosan a Freljordu, ale také a především její vlastní. Na závěrečné otázky o jistotě svého rozhodnutí, vědomí povinností, které s sebou jejich nový stav nese, a věrnosti dokázala pevným hlasem odpovědět ano. Robin měl dost rozumu, aby do obřadu nezařadil žádné řeči o lásce, a ona mu za to byla vděčná.
Manželský polibek, který si žádala nevyhnutelně tradice obou národů, byla odhodlaná snést s hrdostí a sebejistotou královny. Když je k němu Robin vyzval, zvedla tvář a podívala se na svého muže. Neuměla ještě dobře číst jeho nálady, ale teď si byla téměř jistá, že je naštvaný. A stále ji nepolíbil. Muselo se to stát! Pootevřela ústa a chystala se mu to připomenout, když se s povzdechem sklonil a krátce, tvrdě přitiskl svoje rty na její. Byl to polibek bez citu a vášně, jen prázdné gesto pro pozorující lidi. Zavřela oči. Byla vdaná.
Studený ranní vítr mu příjemně chladil obličej a bolavou hlavu. Jejich tábor se tlumeně probouzel k životu, bojovníci se s tichými nadávkami oblékali a ani se neobtěžovali přemýšlet nad tím, co si berou na sebe. Pobaveně se usmál. Celé to divadlo se svatbou, které chystají Avarosan, je jeho lidem k smíchu. Byl na ně hrdý – znali tu nejdrsnější stránku života ve freljordských horách příli zblízka na to, aby považovali za důležité, co si oblečou na jeho svatbu. A tak zůstával jediným, kdo si musel s oděním trochu lámat hlavu. Dohodl se však už před několika dny s Ashiným poradcem na pro obě strany přijatelném oděvu, které vycházel ze zvyklostí barbarů a nebude urážet Avarosan. Promnul si oči a začal se soukat do bílé košile.
Kamenné domy, mezi kterými procházeli od brány k princezninu sídlu, vypadaly ozdobené směšně. Brzy jim přestal věnovat pozornost a sledoval pouze světlou dlažbu před sebou. Za zády slyšel pobavené řeči mužů, kteří žertovali na účet Avarosan. Nedokázal si představit, jak spolu budou tyhle národy vycházet, když se mají spojit v jeden, ale Ashe věřila, že to zvládnou, a on jí neměl chuť ani důvod odporovat. Některé z posměšným poznámek za ním patřily i jí samotné. Teď je ještě mohl přejít beze slova, možná se jim i pod vousy trochu zasmát, ale za několik hodin už se bude jednat o urážku jeho ženy. A přestože Ashe nebyla tou, kterou si sám vybral a ke které by choval nějaké vřelé city, bude muset její jméno alespoň formálně hájit. Jeho nálada klesla zase o něco hlouběji.
Ačkoliv se snažil jít v čelé své družiny jak nejpomaleji dokázal, nakonec stanul před hradem Ledové tvrze. Neochotně zvedl hlavu a povídal se na taras před vchodem do hradu. Ashe tam stála v dopoledním světle jako bílá socha. Svatební šaty i její dlouhé bílé vlasy povlávaly v mírném větříku a na tváři měla nehybný, odhodlaný výraz. Zatracená paličatá holka. To ona tohle všechno vymyslela! A přitom je to takové mládě. Kdyby se s ní několikrát nesetkal během šarvátek s divokými kmeny vedenými Sejuani, nikdy by nevěřil, že se v jejím útlem těle najde dost síly, aby natáhla Avarosin luk. Ale bylo v ní víc, než bylo zřejmé na první i druhý pohled.
Vystoupal po schodech. Položila ledovou dlaň na jeho ruku; musel se ovládat, aby neucukl. Studená a přísná. Jaká to bude manželka! Ve velké síni byl už mnohokrát dříve, když s princeznou a jejím tribunálem jednal: teď vypadala vyzdobená stejně úsměvně jako město. Bílé okvětní lístky, které jim na pódiu zavířily kolem chodidel, se mu hnusily. Nepřítomně poslouchal Robinova slova o spojenectví a dohodách o vzájemné pomoci, které se tímto aktem oba národy zavazují. O právech a povinnostech na straně Avarosan vedených Ashe i barbarských bojovníků, v jejichž čele stál on, Tryndamere. Znal ty smlouvy a proto nevěnoval příliš pozornost tomu, co slibuje. Ochranu a pevné vedení spojenému Freljordu. Oddanost svému novému sjednocenému lidu. Úctu a věrnost své manželce. Ne. Ano. Ne...
,,Ano." Na okamžik ho napadlo, zda to slůvko chutná Ashe stejně hořce jako jemu. Možná ano...ale nejspíš si ho ani neuvědomuje, příliš zahleděná do svého snu o velké trvalé jednotě všech obyvatel freljordských hor. Potom ho Robin vyzval, ať ji políbí. Kdyby se jednalo o jeho vlastní volbu, vyvolenou bojovnici z některého z jeho kmenů, pevně by ji objal a políbil tak, aby nikdo nemohl pochybovat o jeho lásce a o tom, komu odteď ta žena patří. Ale tohle byla sněhová vločka Avarosan a pro její chladné rty by se vášnivé políbení ani nehodilo. Udělal to krátce a neutrálně.
,,Pro sjednocený Freljord," zašeptal jí do ucha, když opět zvedal hlavu. Potřeboval to připomenout především sám sobě.
,,Společně budeme silnější," hlesla v odpověď a bez náznaku jakýchkoliv emocí zvedla ruku a královským gestem zamávala jásajícím divákům v síni. Tryndamere ji pustil a oběma dlaněmi si přejel přes obličej. Je ženatý. A pokud bude jeho manželství pokračovat tak, jako právě začalo, bude to jeho žena, kdo bude určovat pravidla. Tušil, že sjednocením jejich lidí a ukončením potyček mezi nimi začíná jiná válka: malá, utajená, ale o to tvrdší. A na jejím konci sněhová vločka roztaje.
Přečtěte si také předchozí kapitoly:Kapitola první
