Pýcha a Pád - 9. díl

Odvážnost nebo zbabělost? Noxus nezná hranic a jeho skutek otřese celým Valoranem...

Reklama

Pýcha a PádDíl devátý: Ticho před bouří

Světlo z louče osvětlovalo malé místo pro stráž. Talon si připravil hvězdici a čekal na moment, kdy se strážný nebude dívat jeho směrem. Talon se napřáhl a vrhl. Byl slyšet tlumený smrtelný výkřik a strážný se svalil na zem mrtvý. Normálně by Noxijský zabiják tělo ukryl a stopy po sobě zahladil, na to však nyní nebyl čas.

Jejich plán dokonale vycházel a nyní doběhli Talon a Katarina k velitelskému stanu. Dvě hodiny před svítáním se malá noxijská skupina vkradla do ligového tábora. Každý měl svůj úkol, který musel splnit, aby Swainův plán vyšel. Talon se rozlédl - nikde ani noha. Nyní to bylo na Katarině, to ona má zabít hlavního velitele. Talon na ni mlčky pohlédl a výraz její tváři ho vyvedl z míry.

"Katarino? Co se děje?" zeptal se. Byla bledá a vystrašená. Vzhlédla k němu prázdým pohledem.

"Já, nemůžu," odpověděla. "Co když to není správné?"

Talon nemohl uvěřit svým uším. To Katarina ho přeci podceňovala a on k ní vždy vzhlížel a nyní se jejich role obrátily?. Najednou ona potřebovala dodat odvahu. Talon ji popadl za rameno a pevně ho stiskl.

"Katarino! Vzchop se! Máme úkol a nyní přichází tvoje chvíle!" řekl jí rozhodně.

"Mám snad být na tento čin hrdá?" vyštěkla na něj. "Zítra ráno se Liga rozpadne a vypukne největší válka za poslední století!"

"Katarino! My jsme z Noxu! Válka je náš denní chléb a Liga je náš nepřítel číslo jedna. Jdi a dej Noxu znovu šanci," pokračoval Talon, který se snažil zakrýt strach.

"Navždy silní!" pronesl Talon ve snaze znít odhodlaně.

Obratně pak vytáhl její dýku. Katarina se na něj zamračila, ale on si zbraň zaujatě prohlížel. Přejel prstem přes ostří a pak ji podal Katarině zpátky.

"Dnes je tvůj den. Na, využij tu šanci!" pobídl Katarinu.

Katarina se zvedla, tiše rozřízla stěnu stanu a vstoupila do něj.

Velitel seděl na své židli a čelt dopisy. Bylo jich jen pár a on si je chtěl přečíst, než půjde spát. Na stole mu hořela svíce a vosk odkapával na tácek. Náhle uslyšel zvuk a otočil se. Do jeho stanu vstoupila, jemu povědomá žena, která šla rychle a jistě k němu.

"Katarina? Co tu děláš? Neměla bys být - " nechápal velitel.

A pak pochopil. Rychle vstal a stiskl rukojeť svého meče. Než ho však stihl vytasit, udělala Katarina dva rychlé skoky a její dýka prudce rozřízla vzduch. Katarina se zastavila až za velitelem. Stála vzpřímená, pohled upřený vpřed a z dýky, která visela vedle jejího stehna, kapala krev.

Velitel se chytl za krk a cítil, jak mu krev tryská mezi prsty a smáčí mu rukáv. Padl na kolena a snažil se vykřiknout. Nešlo to! Velitel si rázem uvědomil, že ho opouští život. Oči se mu zavřely a on padl na zem mrtev.

Když Talon uslyšel řinčení těžkého padajícího těla, vklouzl dovnitř stanu. Rozhlédl se, spatřil strnulou Katarinu a na zemi mrtvého velitele. Přistoupil ke Katarině, která na něj pohlédla. Slzy jí stékaly po tváři až k bradě, ale její výraz byl tvrdý. Talon se chvatně odebral k velitelskému stolu, kde ho zaujal jeden z dopisů. Otevřel ho a v rychlosti ho přelétl očima.

"Je to z Edonthisu," usmál se Talon. "Generál píše, že Liga vyhlašuje Noxu válku."

"Přišli jsme právě včas," odpověděla Katarina, která si čistila svou dýku.

Společně vyšli ven ze stanu a rozhlédli se po táboře.

Ligové vojsko je bez velení, Edothis byl napaden a Demácie na pomoc nepřijde, uvažoval

Talon.

Noxus znovu povstane!

***

Život se zde téměř vytratil. Vítr se proháněl prázdnými ulicemi, které měly být plné lidí. Avšak tomu tak nebylo. Poslední opozdilci se z města odstěhovali již před týdnem a celé město nyní obydlovala hrstka vojáků.

Edonthis! Dříve město obchodu, zábavy a života mělo nyní čelit početné armádě Noxu. Celé okolí bylo evakuováno, takže ztráty na civilním obyvatelstvu budou minimální.

To vše díky síti špehů na noxijské hranici, která informovala o každém jejich kroku. Poslední špeh přijel do města se zprávou, že noxijská armáda bylo spatřeno u úzkého mostu - necelé tři dny cesty do Edonthisu.

Město bylo úplně prázdné a obloha byla zatažená. Avšak na nějvyšší věži stály dvě postavy, které splývaly v jednu. Ahri se pevně tiskla ke Generálovi. Cítila chlad jeho brnění, tlukot jeho srdce a jeho tlumený dech. Slzy jí stékaly po tváři a kapali na kalenou ocel. Zachvěla se, když jí pohladil po vlasech a při každém jeho slově jí přejel mráz po zádech.

Chtěla tu být s ním na vždy. Jen on a ona. Je to snad toho moc co chce?

"Ahri," začal Generál, "musíš jít. Noxus tu bude každým dnem a ty budeš v ohrožení."

Čarodějka se na něj podívala. Byl úplně jiný, než tenkrát, když ho poprvé uviděla. Připadal jí tak mladý, roztomilí a naivní. Byl do ní bláznivě zamilovaný, jako spousta jiných mužů a ona ho tak ráda škádlila.

Nyní, když na ní hleděl, připadal jí jako dospělý muž. Posledních pár týdnů chodil oděný v generálské zbroji, aby povzbudil vojáky i zdejší obyvatelstvo. Pomáhal s nakládáním, trávil dlouhý čas plánováním obrany a dalšího vývoje. Měl výraznější rysy na tváři a na bradě strniště vousů.

"Nemusíš tu zůstat. Vydej rozkazy a odjeď pro posily..." snažila se říct Ahri se vzlykáním. Generál se na ni usmál a něžně jí prohrábl vlasy z čela.

"Víš, že to nejde. Nenechám zde vojáky samotné a budu to já kdo opustí tohle město poslední!" řekl rozhodně.

"Kde se v tobě najednou vzala taková sebeúcta?" řekla Ahri rozčíleně. "Co tím dokážeš že zde zemřeš?"

"Že Liga má stále naději! Nejde jen o mou čest, ale i o čest Ligy! Jak bych se pak mohl kouknout Zileanovi do očí?" vysvětlovaj jí Generál. Ahri tohle nechtěla slyšet. Chápala to jako bojovnice jako čarodějka, ale né jako jeho milenka...

"Tak mi dovol zde zůstat. Budu stát při tobě a zemřu s tebou," snažila se.

"Nech již těch hloupých řečí. My tu nehodláme zemřít, nýbrž vydobýt zde veliké vítězství," řekl hrdě Generál. Ahri tomu nevěřila. Nikdo tomu něvěřil. Noxus vytáhnul s patnácti tisícovým vojskem a ligových vojáků v Edonthisu bylo necelých osm set.

"Ne.... Já... Já tě nehodlám již ztratit. Hledala jsem tě celý život a najednou se máš z mého světa vytratit?" Ahri zněla jako hromádka neštěstí. Podívala se mu hluboko do očí, až se ty její znovu zahrnuly slzama.

"Já... Já tě miluju!" řekla a s brekem se mu obličejem zabořila do hrudníku. Nemohla uvěřit, že to řekla. Dokonce ani nevěděla, co to je, ale cítila jisté pouto k němu. Generál si jí pevně k sobě přitiskl a zatlačil slzu, kterou měl na k rajíčku.

Přijde den, kdy bude svého rozhodnutí litovat. Přijde den, kdy bude chtít odpočinout své unavené tělo v jejím náručí, ale již tu pro něj nebude...

Velitelská místnost byla neobvykle plná lidí. Každý kdo měl nějakou hodnost byl pozván na závěrečnou taktiku. Sešlo se zde na dva tucty lidí, každý se svým vlastním názorem.

Po chvilce se Generál postavil. Všichni zmkli a postavili se na svá místa kolem stolu. Generál pokynul a všichni se posadili.

"Něco nového, veliteli?" zeptal se Generál hlavního velitele Edonthisu.

"Ano. Přijel Timor s posilami," odpověděl velitel. Timor měl za úkol najmout dobrovolníky z okolí, kteří by se chtěli přidat k obraně města.

"Kolik?" zeptal se Generál.

"Dvě stovky, můj pane," řekl velitel se skopeným pohledem. Generál se zamračil. Doufal v trošku více, ale co se dá dělat?

"Dobře, ať se vyzbrojí a ubytují," skončil Generál. "Něco nového ohledně taktiiky?"

V místnosti se zmocnilo ticho. Většina velitelů prosazovala ústup a ti zbylí jen mlčeli. Generál jim však rázně vysvětlil, že o Edonthis se bude bojovat všemi možnými prostředky a jim nezbývalo, než souhlasit.

"Na východě byla spatřena početnější skupina demácijských hraničářů v čele se svojí kapitánkou," oznámil všem jeden z velitelů.

Quinn,

zamyslel se velitel,

princovo štěně. Demácie si s ní hraje jak s látkovou panenkou - pravý demácijský kapitán! Že by jim Demácie stačila přijít na pomoc? Ale proč nejeli normálně po cestě?

"Vyšlete posla. Ať se k nám okamžitě přidají. Na můj osobní rozkaz!" zavelel Generál. "Svolejte všechny muže do hradu. Připravte katapulty a střelivo. Zdvojnásobte hlídky. Chci vědět o každém noxijském vojákovi, kdy si dojde na záchod!"

"Rozkaz, pane!" ozvalo se zborově a všichni vstali. Velitelové se odebrali ven z věže a šli plnit své rozkazy.

Generál šel k oknu a zahleděl se do večerní krajiny. Na široké cestě, vedoucí do nitra Ligy, jel osamnělý jezdec. Jeho červený plášť se třepetal ve větru a jeho dlouhé černé vlasy s ním.

Nyní byl Edonthis kompletně obydlen pouze vojáky, kteří zde budou čekat na zázrak...

***

Posel pospíchal skrz tábor. Velitelský stan byl umístěn uprostřed a byl obklopen třemi hradbami. Každá hlídka ho vždy zastavila a zkontrolovala než ho pustila dál. Posel měl již stan na dohled a zrychlil svoje tempo.

Stráže ho pustili dovnitř a on prudce rozevřel dveře do stanu. V místnosti panoval ruch. Velitelé stáli kolem asi tuctu stolů, kde probírali bojovou taktiku. Uprostřed stál největší stůl u něhož seděl sám král Demácie - Jarvan III.

Po příchodu posla, který byl oděn ve výrazných barvách Ligy, se po stanu rozprostřelo hrobové ticho. Posel cítil bušení srdce až v krku, ale přeci se jen odhodlal a rázným krokem kráčel ke králi.

"Vaše veličenstvo," uklonil se, "jsem zde jménem Hlavního generála Ligové armády a Zástupce velmistra."

Posel cítil ostré pohledy všech přítomných. Princ se napřímil a lehce se ušklíbl, ale král zachovával kamennou tvář a poslouchal.

"Liga svolává své vazaly. Generál žádá okamžitou mobilizaci a nařizuje, aby se blízké jednotky stáhly bránit Edonthis. Liga prosí Demácii o pomoc!" z posla to vypadlo tak rychle...

Zraky všech přítomných se najednout obrátily na krále a čekaly na jeho odpověď. Jeho nynější slova rozhodnou o osudu Demácie, Ligy i Noxu! Král se postavil a napřímil.

"A Demácie odpoví! Svolejte Velkou radu a vyhlašte všeobecnou mobilizaci! Můžeš ubezpečit Generála, že Demácie mu přijde na pomoc!" zvolal.

Posel se usmál a spěšně odešel ze stanu. Král začal vydávat rozkazy a pak se otočil na svého syna a Garena.

"Vemte armádu, utábořte se u hranic a čekejte," šeptal jim. Princ souhlasně kývl hlavou a odešel i s Garenem.

Po tolika letech jde Demácie znovu do války, přemýšlel král. Liga již neshrábne slávu za nás! Už nikdy!

Pokud jste nečeli předchozí kapitoly, najdete je tady: