Pýcha a Pád - 6. díl
Osudové setkání? Další díl od Jaycona je tu.
Generál nemohl spát, a tak jen ležel na posteli a přemýšlel. Za chvíli se bude rozednívat a město bylo již klidné a tiché. Zástupce ležel na posteli úplně nahý, přikrytý pouze lehkou dekou. Cítil na prsou lehkou zátěž, podíval se proto dolů a podivil se. Na jeho hrudníku se tisklo rudovlasé děvče, které pravidelně oddechovalo v hlubokém spánku. Generál ji objímal levou rukou a pak si na vše vzpomněl...
Byla to jeho nejlepší noc v životě. Mladá čarodějka ho vtáhla do tančícího kola. On tancoval, hodně pil a bavil se. Pak skončili sami v jedné temné uličce. Ona vykouzlila malý plamínek, který osvětloval temný prostor. Alkohol a neskutečná krása čarodějky z něj vyhnala ostýchavost a on ji políbil. Bylo to úžasné. Objala ho kolem krku a jeho polibek mu oplatila, zatímco on si ji pevně tiskl k sobě. Pak se tajným vchodem dostali až do jeho komnat v paláci a...
Generál lehce pohladil její rudé vlasy. Cítil, jak se její nahý hrudník tiskne na ten jeho a v pravidelných rytmech se pohupuje. Připadalo mu, že by ho to mělo vzrušovat, ale po včerejší nezastavitelné noci měl už dost. Ahri mu dala něco, co mu může nabídnout jen ona, ale on se na ni nechtěl vázat. Nechtěl, aby ho měla v hrsti a jen pro pár okamžiků slasti se nenechá vydírat.
Nyní byla jeho. Jedním pohybem by mohl přetrhnout nit jejího života. Byl to zvláštní pocit držet něčí život v ruce. Z její síly bylo v pokoji příjemně teplo a linula se krásná vůně květin.
Chytil ji něžně za ramena, lehce jí nadzvedl a potichu vyklouzl z postele. Ahri se vzbudila a zamrkala na něj očima. Jejíma úžasnýma, velikýma, modrýma očima, které ho pokaždé fascinovaly. Generál otevřel okenice a do místnosti proudil teplý čerstvý vzduch.
Na náměstí byl klid. Poslední ohně pomalu vyhasínaly a vojáci odváděli pozdní opilce domů. Za rozbřesku vyrazí do ulic uklízečské čety, které město dají do pořádku a připraví ho na další den.
Zástupce se otočil a snažil se najít své oblečení, které leželo rozházené po celé zemi společně s oblečením Ahri. Ta si ho se zájmem pozorovala, ale pak se zvedla. Generálovi se na chvilku naskytl výhled na její dokonalé tělo, ale čarodějka si ho elegantně zakryla krátkou halenkou.
Generál si oblékl spodní prádlo a hledal své zbývající věci.
Košile, přemítal v duchu,
kde je ta zatracená košile? V ruce jí držela Ahri a šibalsky se na něj usmívala. Pomalými kroky došla až k němu, nenásilně ho otočila a pomalu mu jí oblékala.
"Dnes je tvůj velký den, můj pane," šeptala mu, když mu navlékala rukáv.
"Můj první den," odpověděl Generál. Moc si její oblékání užíval. Její šikovné ručičky mu provokativně přejížděly po těle a navlékly košili.
"Musíš dnes vypadat majestátně. Jinak bych se za tebe styděla," usmála se Ahri.
Generál se pousmál, ale uznal jí za pravdu. Navlékl si kalhoty a nechal si je zašněrovat od čarodějky. Pak mu oblékla dlouhý zdobený kabátec, který sahal až k zemi. Chtěl vypadat jako Hlavní předsedající, jako zastánce klidu a míru, takže svou zbroj i meč vynechal.
Zástupce byl oblečen. Ahri si ho pozorovala a hledala skryté chybky na jeho šatech. Když jí připadal dostatečně připravený, vyndala z poličky znak velmistra. Trošku na něj foukla a znak se ihned začal blýskat. Připnula mu ho na hrudník a pohlédla mu do očí.
"Jdi, můj lve. Bojuj za spravedlnost, která se pomalu vytrácí ze světa," řekla a lehce ho políbila.
Zástupce jí její políbení oplatil. Pak se otočil a zamířil ke dveřím.
Generál seběhl schody, kde na něj již čekala jeho družina v čele se Zedem. Zed byl nyní ve svojí černé zbroji a masce. Málokdo mohl říct, že viděl Zedův obličej a Generál byl jedním z nich.
Zástupce si promnul prsty, a pak se náhle zastavil.
"Nemám prsten," zamračil se. Otočil se na Zeda: "Byl bys tak laskav?"
Zed přikývl a vyběhl do schodů. Bezmyšlenkovitě otevřel dveře do místnosti jeho pána a zůstal tam stát jako opařený.
"Ahri..." spolkl jméno postavy, kterou tam spatřil. Čarodějka byla oblečená do rudých šatů, měla jednu nohu na posteli a upevňovala si vysokou botu. Pomalu se na Zeda otočila a ušklíbla se.
"Copak ty tady? Už jsem byla na odchodu, ale asi se ještě chvilku zdržím."
Zed opatrně nahmatal dýku na stehně a svižným krokem vyrazil k Ahri. Prudkým pohybem mávl dýkou, která těsně minula hrdlo mladé dívky. Ahri ucukla dozadu a dupla silně nohou. Vlna vzduchu odhodila útočníka dozadu, ale Zed se udržel na nohou a zaútočil znova. Mířil přesně, ale dýka se zastavila pár centimetrů od jejího krku. Zed na ní zatlačil vší silou, ale zbraň se ani nehnula.
Ahri svítily oči do ruda a její výraz byl vražedný. Její síla zadržela smrtelnou ránu a nyní přešla do protiútoku. Zeda ruka se najednou vzepřela jeho vůli a pomalu obrátila svojí čepel proti němu. Zedovi projel mráz po zádech a snažil se vymanit svojí ruku z její moci. Ahri již stačila vytvořit svůj magický kruh a nyní mohla útočit celou svojí silou.
Zed se svezl na kolena, protože už neměl sílu, která by ho držela na nohou. Dýka se mu zaryla do masa na hrdle a on cítil, jak mu každou chvilku rozřízne tepnu...
"Zede. ZEDE!" ozval se hlas ze zdola. Generál měl zjevně naspěch, ale nahoru nešel.
Ahri Zeda pustila. Zabiják si vytrhl nůž z krku a spadl na zem. Čarodějka nad ním vítězně stála, ale vypadala klidně.
"Jsi slabý, Zede. Bývaly doby, kdy ses mi mohl rovnat, ale tvoje síla tě opustila. Myslíš si, že ho chráníš, ale zatím jsi si jen zvykl na ochranu a pohodlí Ligy. Neochráníš ani sebe, natož pak někoho takhle důležitého, jako je Zástupce velmistra," vysmívala se mu.
"Ukradla...ukradla jsi mu jeho sílu!" chroptěl na zemi Zed.
"Ne. Popravdě, jsem se o to pokoušela, ale jeho síla tu mojí odrazila tak lehce...," usmála se. Vzala zabijáka za ramena a elegantně ho postavila s takovou prudkostí, až se mu uvolnila maska, která zůstala ležet na zemi.
"Můj pán-" Ahri nestačila dokončit.
"Neříkej mu tak! Není to tvůj pán. Jen ho využíváš pro svůj prospěch, ale on není hloupej, aby se nechal napálit," přerušil jí prudce Zed.
"Je to můj pán, stejně jako je tvůj! Složil jsi temný slib, že ho budeš chránit. Já to obdivuji. Sama ničeho takového schopná nejsem, ale časy se mění a počet lidí, kteří ho chtějí zabít, se zvyšuje."
"Proč ho chceš chránit zrovna teď? Po tolika letech?" Zed jí nevěřil ani slovo. Znal Ahri víc, než kdokoliv jiný a věděl, že ona musí svojí sílu pravidelně doplňovat od jiných kouzelníků.
"Den ode dne je to horší. Liga potlačuje sílu kouzelníků," čarodějka pohlédla Zedovi do očí, "musím v něm jeho sílu probudit. Ukázat mu ty krásné stránky magie a až se dostane k moci, přestane bránit kouzelníkům v čarování. Do té doby budu u něho a budu mu pomáhat."
"Nevěřím ti ani nos mezi očima. Já tě však nezastavím, ale můj pán ano! Prohlédne tvoji lest, kterou jsem já před lety neprohlédl a skoncuje s tebou jednou pro vždy," Zedův tón zněl, jakoby on před chvilkou vyhrál.
"Zede," Ahri mu rukou pohladila jeho tvář a přejela po jeho veliké jizvě, kterou měl přes celý obličej. Pak mu rukou přejela přes hlubokou ránu v hrdle, která ihned přestala krvácet a zacelila se.
"Kdysi jsme byli nepřátelé, ale to je stará minulost. Od té doby se leccos změnilo, včetně nás. Věříš na Velké proroctví?"
Zed lehce přikývl a pohleděl na zem, kde ležela jeho maska a nůž.
"Bude to největší kouzelník, jakého svět kdy poznal. Musí mu to už někdo konečně říct. Musí v sobě tu sílu probudit," Ahri vypadala, jakoby to chtěla udělat hned teď a tady.
"Ne!" Zed jí rázně zastavil, "jeho má na starosti Zilean. Nech ho dělat, co on uzná za vhodné."
Ahri sklopila zrak. Zed měl pravdu, ale přece jenom... Už se pokoušela v něm něco probudit, ale chce to čas. Obávala se, že přijde chvíle, kdy se v něm jeho síla probudí a nikdo mu nebude nablízku, aby mu s ní pomohl. Tohle je už hodně složitá magie, které nerozumí ani ti nejmoudřejší.
Čarodějka zvedla ze země jeho masku, kterou si chvilku prohlížela. Byla to úplně ta samá, jako kdysi. Všechno na měl bylo úplně to samé, až na jednu věc. V životě by jí nenapadlo, že zrovna on bude někomu sloužit.
"Generál čeká," připomenul jí Zed.
Ahri se do něho zabodla pohledem a podala mu zpátky jeho helmu, kterou si pomalu nasadil. Pak přešla místnost ke stolu, kde ležela hromádka různých prstenů. Trošku jí prohrábla, ale pak se otočila na Zeda.
"Ne. Ať si žádný nebere, nebude to vypadat dobře. A nyní už běž. Doufám, že naše příští setkání bude vypadat jinak." Zed se na místě otočil a odcházel pryč. Příště ti proženu nůž hrdlem. Pomyslel si.
Zed seběhl dolů, kde na něj již čekal Zástupce. Ten čekal, že mu přinese nějaký jeho prsten, ale Zed měl ruce podél těla a upřeně na něj hleděl jeho rudýma očima.
"Tak? Snad jsi nezapomněl, pro co jsem tě poslal, ne?" udivil se Generál.
"Ne, můj pane, ale...," Zed přemýšlel, co mu řekne, "ona říkala, ať si nic neberete. Prej to tak bude lepší."
Generál na chvilku úplně strnul. Ahri - úplně na ní zapomněl. Věděl, co se mezi ní a Zedem kdysi odehrálo a zhrozil se.
"Je...v pořádku," pokračoval Zed a Generálovi se ulevilo. "Ačkoliv mě dost zaráží, že si s ní něco vůbec začínáte!"
"Mnohé kdysi zaráželo, že jsem si cokoliv začal s tebou," usmál se Zástupce. "Nemusíš se bát. Vím o ní první poslední a nenechám se jen tak využívat."
To Zeda uklidnilo, zařadil se do čela Generálovy Gardy a vyrazili skrz město do Veliké haly na první jednání.
Král tam seděl tiše a sledoval dění kolem stolu. Už to bude několik hodin, co tu sedí a probírají budoucnost Edonthisu. Sešli se zde přesně v poledne, Hlavní předsedající měl krátkou uvítací řeč a pak dal prostor každému z vladařů a králů. Jarvan III. je všechny tiše pozoroval a poslouchal. Každý měl nějaký svůj důvod, proč by město mělo připadnout zrovna jemu. Král měl před sebou menší hromádku papírů, kde měl své vlastní důvody k získání města. Nyní je mohl vyhodit, protože každý důvod, byl již minimálně jednou někým použit. Král však zůstával v klidu a čekal na vhodnou myšlenku. Určitě něco vymyslí, než na něj dojde řada, která byla zprvu jasná, ale nyní schůze vypadala, jako banda staříků hádajících se u velikého stolu.
"Edonthis patřil vždy nám," ozval se Předseda rady Starších z Ionie.
"Nesmysl," okřikl ho jiný hrubý hlas. "Vrať se zpátky za hvězdami, ty mudrci!"
Jarvan už měl tohohle dost. Čest mu však velela sedět a trpět až do konce. Stejně jako v boji! Voják musí držet svoji pozici až do své smrti, kterou musí vzít s hrdostí. Generálové určují taktiku podle svého svědomí a zkušeností a vojáci nemůžou zpochybňovat jeho rozkazy.
Stejně jako zde. Zástupce vydal rozkaz, že se o tohle město poperou a on zde bude sedět a prát se o tohle město až do konce.
Ať mě raději někdo zabije,prosil v duchu.
"Já mám důkazy!" křičel stále dokola rozčílený Swain.
Král stále hledal nějaký posunek v Generálově výrazu. Ten však zůstával kamenně klidný a občas se snažil uklidnit nějakého z panovníků. Zjevně byl na tohle připravený. Jeho pohled však leccos vypovídal. Královi tohle bylo jasné již od samého začátku. Generál už dávno rozhodl o osudu tohoto města a nás si zde zavolal jen, aby nás poznal z blízka. Navíc si zde může udělat dobré jméno.
Krále to trošku rozčilovalo, ale říkal si, že na jeho místě by udělal to samé. Navíc, stejně plánoval návštěvu nejlepšího učně samotného Zileana. Přesto... využívat někoho a bavit se, jak se ostatní snaží? Tohle bylo možná už příliš.
Jednou přijde den, kdy Demácie bude rozhodovat o osudu Ligy a tohle král Jarvan III. jen tak nezapomene.
Pokud jste nečeli předchozí kapitoly, najdete je tady:
- Pýcha a pád: díl první
- Pýcha a pád: díl druhý
- Pýcha a pád: díl třetí
- Pýcha a pád: díl čtvrtý
- Pýcha a pád: díl pátý
