Lore 5. Irelia - Zaun

Irelia opustila hospodu v Zaunu s vítězným úsměvem. Zjistila to, co potřebovala a dokonce se ujistila, aby se Singed dozvěděl, že to byla ona. Procházela temnou uličkou a její meč plul v tichosti vedle ní. Zarazila se až když před sebou zaslechla podivné kroky. Okamžitě se schovala do výklenku ve zdi a schovala meč pod kabát. Ať chtěla nebo ne, nemohla ho nechat vznášet se kolem. Rudý krystal uprostřed meče zářil tak silně, že nebylo možné se pohybovat v tajnosti, aniž by ho skryla. V tu chvíli zapochybovala o svém nápadu a na zlomek vteřiny zalitovala, že nevzala Riven sebou. Zavrtěla hlavou a setřásla veškeré pochyby. Nemohla ji sem vzít. Všichni si mysleli, že je mrtvá. Nemohla ohrozit její život.

Kroky utichly pár metrů od místa kde byla schovaná, následovalo slabé klapání dřeva a palčivý mechanický zvuk. Hned jí bylo jasné, do čeho se připletla. Její meč se jí pomalu zarýval do ruky, jak ho nervózně tiskla k sobě.

Kdyby ji našli, neměla by nejmenší šanci jim utéci.

„Co jsi zjistil?“ rozlehl se uličkou chraptivý hlas, souběžně s zakrákáním.

'Jericho Swain' uvědomila si Irelia a v duchu se snažila přemoci bolest pulzující skrz její ruku.

„'C' už není v Demacii,“ odpověděl mu hluboký hlas, „Cassiopeia toho má v plánu ještě víc,“ postava se rozesmála a mechanický zvuk se znovu rozezněl uličkou.

'Urgot' Irelia naprázdno polkla, tohle neměla v plánu. Přitiskla se ještě víc ke kamenné zdi a ucítila jak jí chlad pomalu procházel tělem.

„Hah, výborně, to nám usnadňuje práci,“ ozval se třetí hlas.

„Máš už nějaký plán?“ Urgotův hlas byl plný nadšení.

„Ještě to proberu s LeBlanc,“ odpověděl mu Swain, „Černá Růže by nás mohla podpořit.“

Irelia znervózněla ještě víc, nedokázala rozpoznat třetí osobu. A při zmínce o Černé Růži zavřela oči a zhluboka se nadechla. Věděla kdo jsou zač, jen si myslela, že už je to jen minulost. Nikdo nevěřil, že by tento řád mohl ještě povstat z toho co z nich zbylo po válce. Emilia LeBlanc, už jen při vyslovení toho jména se vzduch kolem ochladil, jedna z nejmocnějších uživatelek magie v celém Valoranu. A ještě k tomu napůl šílená. Irelia jen doufala, že se tady neobjeví, to by znamenalo její smrt a ona ještě neměla v plánu umřít.

„Měl bys promluvit i s Du Couteau, možná by nám generál poskytl armádu,“ rozesmál se Urgot a jeho mechanické nohy znovu zaklapaly o chodník.

„Možná, promluvím s ním a uvidím co se dá …“

„Co je to?!“ třetí hlas je přerušil, „Cítíte to?“ následovala další otázka.

„Ne,“ odpověděl Swain, „Co se děje?“

„Krev,“ třetí osoba znovu promluvila.

Najednou Irelii došlo kdo je to a sama si začala v duchu nadávat. Tohle jí mohlo napadnout dřív. Warwick. Ten prokletý vlk o ní věděl. Měla jen dvě možnosti, využít moment překvapení a pokusit se utéci a nebo čekat a doufat, že ji nenajdou. Rozhodla se pro první možnost. I když s jejím zraněním bude těžké utéci Warwickovi, její jedinou nadějí bylo dostat se z města. Zavzpomínala jak daleko je od hlavní brány a po krátkém uvažování se rozhodla, že by to mohla zvládnout.

Nadechla se a rozhodila kabát, obrovský meč se opět vznesl do vzduchu a záře z krystalu odhalovala krvavou skvrnu na jedné straně čepele. Irelia seskočila z výklenku a bez jediného pohledu zpět se rozeběhla směrem kde by podle ní měla být hlavní brána. Městem se ozvalo vytí a uličkou se za ní rozezněly nadávky. Vyběhla z uličky a odbočila vlevo, stihla se otočit aby zjistila, že za ní běží jen Warwick. To dávalo smysl. V domech podél ulice se začalo svítit a obrovský zvon se rozezněl na poplach.

Irelia se znovu otočila, vlk jí byl v patách. Mohla vidět jeho červené oči. Donutila se ještě zrychlit, meč jí následoval v přiměřené vzdálenosti. Byla si jistá, že za rohem už musí být hlavní brána, když ale minula poslední dům byla za ním jen zeď. 'Do hajzlu' zaklela v duchu. Musela si špatně zapamatovat cestu. Doběhla ke zdi a otočila se. Vojáci se pomalu shlukli kolem ní v čele se Swainem. Warwick se rozesmál a v jeho očích byl ještě šílenější výraz než jaký si pamatovala. Irelia byla ztracená, ale rozhodla se nevzdat se bez boje.

Zvedla ruku a meč se srovnal do připravené bojové pozice. Swain kývl na vojáky a ti se rozeběhli směrem k ní. Jedním pohybem zabila celou první linii. Zbytek vojáků zpomalil, ale jeden z nich se dostal za ní. Irelia si ho stačila včas všimnout a pohnula rukou směrem k zemi. Meč se okamžitě začal přesouvat a Irelia vyskočila aby se vyhnula kopí, které voják použil. Normální bojovník by si tím výskokem podepsal rozsudek smrti, ale Irelia měla svůj meč a perfektní trénink z Ionie. Ve vzduchu pokrčila kolena a použila svoji zbraň jako přistávací plochu, uvolnila se, otočila ruku dlaní vzhůru. Meč se ihned pohnul a rozřízl vojáka na dvě půlky. Její zraněná ruka se jí připomenula ostrým bodnutím v rameni. Irelia se okamžitě otočila zpátky ke zbytku nepřátel, ale fialová záře pod nohami jí dala jasně najevo, že tentokrát bude moc pomalá.

Ze země vyskočily obrovské pařáty a sevřeli se kolem jejího těla. Pokusila se je ještě zablokovat mečem, ale její ruka byla natolik zesláblá, že pohyb byl příliš pomalý. Swain se usmál, spokojen sám se sebou a zaklepal holí o zem. Pták z jeho ramene vzlétl a usadil se na jednom z pařátů. Warwickovi tlapy se rozzářily červeně a čím blíž byl, tím víc si Irelia uvědomovala, že by se musel stát zázrak, aby tohle přežila. Když se vlk ocitl přímo před ní a rozpřáhl se, zavřela oči a vybavila si Riven. Zklamala jí. Určitě. Připravená na smrt vydechla, ale k jejímu překvapení se nestalo vůbec nic. Pařáty kolem jejího těla byly pryč, Irelia pomalu otevřela oči a klesla na kolena. Obklopovala jí modrá záře.

Okolí se začalo pomalu vyjasňovat a arénou se rozezněl ženský hlas.

„Vítejte v Summoner's Rift.“

„Na poslední chvíli,“ zašeptala Irelia a pousmála se.

4)

3)  Du Coteau (Cassiopeia, Katarina, LeBlanc) 2)  Caitlyn - Demacia/Piltover 1)