Kapitola osmnáctá: Včerejší nepřítel

Po delší době tu máme pokračování skvělého příběho od autorky Kraary. Už se blížíme ke konci!

Reklama

Je po všem. Nevyšel žádný z mých plánů. Kalamanda a její okolí včetně nalezišť zlata a drahokamů a dvou silných nexusů byla zabrána Ligou pro účely nové arény. Swain přežil. Demacie a Noxus byly z oblasti vykázány a varovány, že v případě dalšího ozbrojeného konfliktu budou obě země potrestány přísnými sankcemi ekonomického a politického charakteru. S tím jsme se vrátili domů. Slečna Laurentová pod tíhou samozvaného selhání rezignovala na svou pozici kapitána mé osobní stráže a prohlásila, že její rodina dělala jedině dobře, když nevstupovala do přímých služeb krále, a že hodlá tuto tradici nadále dodržovat.

Jediné, co mi zůstalo, byly otázky. Kdo tedy nastražil výbušniny v demacijských těžebních štolách? Jak a proč zemřel Thomas Garvin? Kdo povraždil družinou noxijského velkého generála Borama Darkwilla? A kde je generál Du Coteau, o jehož zmizení se zmínila během závěrečných jednání Katarina? Jako šlechtic a dědic trůnu nejmocnějšího království na Valoranu je nemohu nechat bez odpovědi.

Poslal jsem Quinn hlídkovat na hlavní příjezdovou cestu k Demacii, aby byla s Valorem první, kdo uvidí mé hosty přijíždět, a bezpečně a nepozorovaně je doprovodila do města. Čím méně lidí bude o jejich přítomnosti vědět, tím lépe. Zapojil jsem do vyšetřování pouze několik svých nejlepších lidí – a pár nepřátel. Některé odpovědi nezajímaly

pouze

mne.

Trvalo necelý týden, během kterého jsem netrpělivě vyhlížel modrého orla nesoucího zprávu, než se dvojice postav zahalených v pláštích – eskortována Quinn s dalšími jejíma dvěma muži – objevila v mé pracovně. Byl pozdní večer a už i letní slunce dávno zapadlo.

Vím, že v armádě nemá žádnou oficiální hodnost, přestože patří k tomu nejlepšímu, čím Darius disponuje, a že noxijská společnost si nepotrpí na tituly, ale u nás by byla šlechtična.

,,Lady Du Coteau. Je mi nesmírným

potěšením

přivítat Vás v Demacii.“ Mnohem raději bych ji tady viděl za jiných okolností, v poutech a v nejpevnější cele, ale to nebylo třeba nikterak zdůrazňovat – uvědomovala si to. Sundala si z hlavy kapuci a opětovala mi chladný formální úsměv. Její společník si nechal kápi na hlavě a založil ruce na prsou.

,,Předpokládám, že si budete chtít po cestě nejdřív pořádně odpočinout – promluvíme si zítra. Vzhledem k napjatým vztahům mezi našimi zeměmi jistě pochopíte, že váš pokoj bude střežen, ale jste mými hosty - nikdo vás nebude obtěžovat.“ Přísným pohledem jsem přelétl z Katarininy pyšné tváře na Talonovu, skrytou ve stínu. Quinn přikývla a odvedla dvojici ke dveřím pokoje, který jsem pro ně nechal připravit. Ne v křídle pro hosty, ale v mé osobní části paláce, stranou zvědavých sloužících, dvořanů a mé rodiny.

Hlídkovala jsem u cesty vedoucí od hranic k hlavnímu městu dnem i nocí, někdy já, někdy Valor, někdy moji lidé. Vyhlíželi jsme dva pocestné, kteří mířili do Demacie na osobní pozvání prince Jarvana. Byla jsem z toho trochu nervózní. Byli to

nepřátelé

. Pátého dne večer jsme konečně spatřili dvojici jezdců v pláštích. Skrze Valorovy bystré oči jsem zahlédla vlající pramen rudých vlasů: moji svěřenci dorazili.

Když nás uviděli stát u u cesty, zastavili.

,,Zdravím vás. Jeho výsost princ mě posílá, abych vás doprovázela a vzala vás do města v utajení,“ zasalutovala jsem. Nesnáším jednání s urozenými lidmi: jsou tak povýšení, a Noxijci zvláště! Katarina neodpověděla a nezdálo se, že by mi vůbec věnovala pozornost, ale Talon přikývl a nechal jednoho z mých jezdců zaujmout vedoucí pozici. Já jsem se zařadila po jeho boku, druhý z mých mužů po boku Katariny.

,,Dva nejlepší noxijští špioni a zabijáci by neměli problém se nepozorovaně dostat kamkoliv v téhle zemi,“ utrousil Talon, ale jeho hlas nezněl nijak zvlášť nepříjemně.

,,Jde o bezpečností opatření, které chrání vás i nás. Hosté se neplíží ve stínech městem svého hostitele – alespoň ne bez místního průvodce,“ odpověděla jsem klidně. Na to mi noxijský zabiják už neodpověděl a až k městu jsme jeli mlčky. Boční brána byla zavřená, ale ne pro mě. Plnit princovy přímé rozkazy otevíralo ledasjaké dveře. V ulicích už byla tma, ale lucerny a světlo z některých oken nám osvětlovaly cestu dostatečně.

,,Jak se vám líbí v Demacii?“ zeptala jsem se zdvořile; nepřátelské mlčení už mi bylo skutečně nepříjemné.

,,Světlá. Prostorná.“ odpověděl Talon zamyšleně.

,,Pozlátko a falešné štěstí,“ odfrkla Katarina povýšeně zároveň s ním. Kdyby se měl z návštevy Demacie vrátit živý pouze jeden z nich, ani chvíli bych neváhala, na koho namířit svou kuši. Znovu jsem upadla do dotčeného mlčení a v naprostém tichu dovedla Katarinu s Talonem do Jarvanovy pracovny. Nevraživost v místnosti byla skoro hmatatelná, ale Jarvan udržel dekorum a dokázal se i tváří v tvář nepříteli chovat jako demacijský šlechtic. Po nekonečném monologu o dvou větách jsem doprovodila noxijskou dvojici do jejího pokoje, před kterým stály připravené stráže, které za pár hodin nahradím. Bezpečností princových hostů jsem byla pověřena já osobně, ale teď jsem měla nárok na krátký odpočinek, stejně jako oni. ,,Dobrou noc. Kéž shledáte noci v Demacii příjemnými.“ Odpovědí mi bylo nepřítelské ticho.

,,Nikdo z Noxu nemá s tím výbuchem nic společného, byl pro nás stejným překvapením jako pro vás.“ Katarina seděla u stolu naproti Jarvanovi a zamyšleně si pohrávala s dýkou.

,,A náš kapitán? Thom Garvin? Swain ho přivedl jako skutečného viníka a svědka, který údajně jednal na můj rozkaz. To ale není pravda,“ zamračil se princ.

,,Nebyla jsem u toho, když přišel do tábora, až u jeho výslechu,“ pokračovala rudovláska a ušklíbla se, když sebou Jarvan škubl při slovu

výslech

: ,,Ani jsme se ho nedotkli, přísahám. Přivedla ho hlídka v doprovodu madam Le Blanc a on se nám svěřil vlastně sám, potom jsme ho pouze svázali. Nicméně nám tvrdil přesně tohle: že jednal tak, jak jste mu rozkázal, princi. Že byl Váš nápad nastražit to jako úklad Noxu.“

,,Proč by se ale můj vlastní člověk snažil rozeštvat Demacii a Noxus takhle pitomým způsobem?! Nikdy jsem neměl problém najít si záminkou i bez zbytečného zabíjení vlastních lidí!“ Jarvan vztekle praštil pěstí do stolu.

,,Madam Le Blanc nahlížela do jeho mysli a potvrdila, že ten muž nelže. Pokud jste mu rozkazy nevydal vy, pak někdo, s kým si Vás mohl splést,“ namítla Katarina. Talon stál opřený o zeď a pozoroval z okna zlatavé demacijské ulice a dvory, ale věděla jsem, že je plně soustředěný na probíhající rozhovor. Tentokrát měl kápi shozenou na ramena.

,,V celé Demacii není nikdo, kdo by dokázal dostatečně věrně napodobit můj hlas.“

,, A mimo ni?“ Zabiják se odlepil od okna a přešel k jednacímu stolu. ,,Není možné, že by za celým tím tajemstvím stál někdo mimo Demacii i Noxus?“

,,Mám věřit, že po tom, co noxijští černokněžníci potopili Excursion, Swain najednou otočí a přestane mi dělat naschvály?!“ Princ začínal být opravdu rozzlobený, ale jeho hosté tomu nevěnovali pozornost.

,,Prosím? Jakou Excursion?“ ozvala se Katarina dotčeně. Ona i Talon se tvářili nechápavě.

,,Naši loď, jednu z nejlepších. Pár dní předtím, než jsme vyrazili do Kalamandy, přišla z pobřeží zpráva, že byla potopena. Pokusili jsme se to vyšetřit, ale Kayle nás jménem Ligy vykázala z místa

nehody

s tím, že se dozvíme výsledky šetření. Máme jen nepotrvrzené zprávy o působení černé magie – což by dost samozřejmě ukazovalo na Noxus a Černou růži, moje milá!“ odsekl Jarvan.

,,Ujišťuji Vás, princi, že v Noxu jsme o jakési potopené lodi zaslechli pouze velmi kusé dohady, kterým nikdo nevěnoval pozornost, nevěděli jsme ani, že patřila Demacii,“ prohlásil tiše Talon a naklonil se přes stůl k Jarvanovi: ,,Ručím Vám za to, že na jejím potopení nemá Noxus žádnou zásluhu. Velmi pochybuji také o tom, že by to byla nějaká soukromá akce Černé růže. A jaké zprávy vám dala Liga?“

,,Žádné. Vyšetřování údajně stále probíhá.“ Jarvan těkal pohledem mezi náhle ztichlou Katarinou a Talonem, který zamyšleně poznamenal:

,,Připadá mi to trochu podezřelé. Nejprve někdo potopí Vaši loď – a viníkem je, jak jinak, Noxus, přestože u nás jsme o tom vůbec nevěděli. Pak někdo Vaším jménem nastraží výbuch v demacijských dolech tak, aby to vypadalo, že je viníkem – jak jinak – Noxus. Co dál? Chcete snad tvrdit, že Demacie nemá nic společného -“

,Můžete do toho seznamu noxijských provinění přidat i vraždu Thomase Garvina – bylo moc chytré, otrávit ho Nyzerem, aby to vypadalo jako sebevražda, ale víme, že se tam jed dostal s pomocí magie – což

opět

ukazuje na vás,“ přerušil ho princ.

,,Budiž, přidejme toto nepravdivé a pofidérní obvinění na náš seznam záhad. A teď moje otázka: Co má Demacie společného se smrtí Borama Darkwilla a jeho družiny?“ Talon zvážněl. Ztráta vůdčí osobnosti Noxu zjevně zasáhla Noxijce hlouběji, než bych čekala.

,,Mohu vám na svoji čest odpřísáhnout, mladý muži, že nic. Ta zpráva nás překvapila stejně jako vás. Boram byl sice Noxijec, ale...rozumný muž. Rozhodně bylo přijatelnější vidět v čele Noxu jeho, než...kdo se vlastně má stát novým Velkým generálem?“ Katarina se zatvářila znechuceně:

,,S největší pravděpodobností Swain. Vhodnějím kandidátem by pochopitelně byl můj otec, ale bohužel není k dispozici.“

,,A Darius...?“

,,To je voják, ne politik. Nemá takové ambice. Jediným Swainovým soupeřem bude Keiran Darkwill, ale obávám se, že Swainův vliv už je v Noxu příliš silný, navíc za ním stojí Černá růže. Noxus čekají změny.“ povzdechla si dívka a vrátila dýku konečně zpět do pouzdra. Trochu jsem se na stráži uvolnila.

,,Vypadá to skoro, jako kdyby Swain některé z těch událostí čekal a připravoval si půdu pro převzetí moci...“ přemýšlel Jarvan nahlas. Potom vstal, otevřel dveře a křikl na nejbližšího strážného:

,,Sežeňte Garena. Povinné volno mu končí, ať se hlásí co nejdříve.“ Pak se vrátil ke stolu.

,,Když dovolíte, lady Du Coteau, poprosil bych Vás, abyste s panem Crownguardem znovu vyrazila na pobřeží a zkusila se dostat k troskám naší lodi, prohledat je a zajistit cokoliv, co by mohlo vnést do této záhady více světla.“ Neunikl mi Katariny poplašený výraz a začervenání, když slyšela Garenovo jméno, ani pobavenou jiskřičku v Jarvanových očích: princ rozhodně má smysl pro humor.

,,To zní jako rozumný plán, výsosti,“ odpověděla nakonec váhavě. Talon se nadechoval k protestu, ale Jarvan byl rychlejší:

,,A Vy, Talone – pokud Vám to nebude vadit – mohl byste se prosím vrátit do Noxu a zjistit, jak se vyvíjí situace s volbou Velkého generála, zda jste postrádáni a prostě cokoliv, co by mohlo být důležité?“

,,Jistě.“ Talonův výraz zůstal neměnný.

,,Byl bych rád, kdybyste přijal jako projev mé dobré vůle a zároveň moji pojistku Vašeho návratu můj doprovod.“ Teď se princ podíval na mě:

,,Quinn, myslím, že tobě lekce špionáže pod vedením odborníka nemůže uškodit.“ Nezbývalo mi než přikývnout a zasalutovat. Navíc skrze Valora budu mít dobré spojení s Demacií, kdyby se něco pokazilo. Po straně jsem se podívala na noxijského mladíka: zdálo se mi to, nebo se mu koutky úst zvlnily úsměvem?

,,Protože hrajeme o čas – zejména stran Vašeho otce, lady – bylo by rozumné vyrazit ještě dnes. Můžete se jít

prosím

nachystat?“ Ani Katarina, ani Talon princovi neodporovali a vydali se do svého pokoje se sbalit. Chtěla jsem je jako jejich stráž následovat, ale Jarvan mě zarazil a tiše poznamenal:

,,I když s nimi v tuhle chvíli spolupracujeme, pořád jsou to nepřátelé, Quinn. Kdyby sis jakkoliv nebyla jistá situací – prostě ho zabij.“