Kapitola druhá : Příjemné poznání

Pokračujíc v pátrání po ledové čarodějce Udyr dva dny na nikoho nenarazil. Až časně ráno třetího dne narazil na skupinu pěti lidí. Měli sem tam zkrvácené oblečení a nevypadali zrovna zákon milující. Oblečení měli potrhané, nejen zubem času, ale také zuby zvířecími. Dva z nich měli přes oko pásku, oba přes levé a jeden měl dokonce místo ruky hák. Člověk by skoro řekl, že to jsou piráti z Bilgewateru, ale nebyli. Byli to bandité a to Udyrovi bylo jasné při prvním pohledu. Když je spatřil, zastavil se a mírně zvedl ruku a oni zastavili. Nutno dodat, že jejich krev ještě nebyla zaschlá a tedy Udyr zaujal podezření, že s někým někde bojovali.

,,Co po nás chceš?'' Štěkl po něm prostřední z nich, zřejmě vůdce, ten s páskou přes oko, na zádech mu visela velká sekyra, která nevypadala moc k světu. Udyr se jen ušklíbl a zeptal se ho: ''S kým jste bojovali? Nevypadáte na to, že by vás někdo napadl, ale spíš naopak. Takže koho jste přepadli? '' Bandita se na něj podíval a vysmál se mu. ''Haha, chlapi, on si myslí, že mu odpovíme. Nic ti říkat nemusím. '' Udyr na to nic neřekl a v okamžiku všechny složil k zemi, aniž by nějakého zabil. Oprášil si ramena a zeptal se.'' Tak znovu, koho jste napadli a jak na tom je?'' Bandita stále otřesený z tak rychlého složení vykoktal informace, které Udyr chtěl slyšet. Dozvěděl se, že v lese více na jih se objevují pumy a chtěli jejich kůže prodat na černý trh. Když jednu odchytili, bránila se a jen ji zranili, přihnalo se dalších 6 a jedna z nich byla prý člověk. Bandité museli odejít s prázdnou. Udyr se ještě zeptal na polohu a hned jak ji dostal, rozběhl se tím směrem.

Když doběhl na popsané místo, tak tam opravdu bylo 6 pum a jeden člověk, všechny seděli nad jednou, která silně krvácela a nikdo z nich nevěděl jak jí pomoci. Když to Udyr uviděl pohlédl na toho člověka, byla to žena, a dovolil se o přístup k raněnému zvířeti. Rána byla velká a špinavá, a tak Udyr okamžitě vzal svou čutoru a ránu šetrně vymyl. Poté ránu opatrně sešil, jelikož nešlo o žádné životu nebezpečné místo, ale za chvíli by vykrvácela. Když svou šicí práci dokončil, tak krvácení ustalo a on ránu natřel hojivou mastí, kterou obdržel od jednoho kmenového šamana.

Puma byla mimo nebezpečí života, ale byla hodně slabá, a tak se rozhodl Udyr, že ji odnese do jejich doupěte, vzal ji opatrně do náruče a ostatní hned pochopily, že má v úmyslu jí jen pomoci a hned mu ochotně ukázaly cestu. Když došli do jejich jeskyně, nebyly tam jen kosti, ale i nástroje a podobné osobní věci. Později se dozvěděl, že ta žena se jmenuje Nidalee a patří k této smečce pum, ty ji přijaly již jako malou, když jí rodiče zemřeli na horečku způsobenou jedovatým hmyzem.

Udyr se chtěl zase vydat na cestu, ale Nidalee za ním přišla a podala mu zelený kámen. Udyr jej chtěl odmítnout, ale ona mu ho vnutila se slovy: ''Budeš ho potřebovat, je to část srdce tohoto lesa.'' Potom se na něj podívala. ''Kam máte namířeno? Vy jste ze severu, nemám pravdu?'' Potvrzovala si Nidalee svou domněnku. Udyr jí to potvrdil a trochu chladně jí odpověděl. ''Mám namířeno tam, kam má namířeno můj úhlavní nepřítel. Když už se ptáte, nebyla někde spatřena čarodějka, které se říká ledová?'' s lehkou nadějí v hlase. Nidalee ale zavrtěla hlavou a nabídla se, že ho doprovodí z lesa. Po cestě jí Udyr povyprávěl o Lissandře a dozvěděl se, že Nidalee se umí měnit mezi podobou pumy a člověka. Udyr tehdy pochopil, proč říkají srdce lesa. Nazývají to jistě z důvodů, že někde hluboko v něm se musí nacházet silná magická energie, kterou zřejmě Nidalee nasála a získala tuto schopnost. Když došli na kraj lesa, oznámila Nidalee Udyrovi, že ho bude doprovázet, nepožádala, nezeptala se, ale oznámila mu to. Udyr se podivil, a zajímal se proč. ''Jsem ti dlužna a navíc se zdá, že potřebuješ pomoci.'' Udyr se usmál a pokýval hlavou. ''Společnost by se mi rozhodně hodila.'' Člověk, který byl většinou samotář si uvědomil, že jakákoliv společnost na dlouhých cestách je velmi důležitá.

Od toho dne cestovali ti dva spolu, seznamovali se, ale víc než to - jeden druhého učil různým dovednostem. Už skoro došli do města Yordlů, do Bandle City. Když večer zastavovali, vybral na spaní Udyr mírně vysoký kopec, kde třicet metrů kolem něj nebyly ani stromy a ani keře. Když se chystala Nidalee již spát a Udyr se chystal jít na hlídku, všimli si oba něčí přítomnosti. Smysly obou jsou vycvičené do extrémů, ale ani jeden nebyl schopen říci, kolik lidí cítili. Aniž by prohodili slovo, oba pokračovali, jako by nic. Po asi dvou hodinách Udyrovi hlídky, kdy už by normální člověk začal být unavený, zaslechl Udyr šelest listí a suché trávy a rozhodl se, že jakoby přihodí do ohně, ale dal tam větší množství dřeva, než by měl, a společně s ním tam přilil i olej, aby oheň okamžitě vzplanul a dvacet metrů kolem se rozlilo čiré světlo. Nidalee okamžitě vyskočila, jelikož její zvířecí smysly jsou ostřejší než Udyrovy a proto zaslechla vetřelce dříve než Udyr, ale nesměla na sobě nic nechat znát.

Udyrovy předtuchy byly správné. Před jejich očima jakoby vyrostla ze země desítka mužů, a s pěti z nich už se Udyr setkal. Byli to právě ti bandité a vypadali stejně tak překvapeni, jako prve, když je Udyr srazil k zemi. Jelikož zjistili, že byli odhaleni, rozhodli se stejně provést svůj záměr a jejich vůdce se rozkřikl a chtěl vyběhnout, ale jakmile uviděl, jak se Nidalee změnila v pumu a začala zuřivě cenit zuby, a jak se Udyrovi energií začala zvedat jeho kapuce z mědvědí hlavy, zarazil se, pomalu otočil a rozběhl se směrem od nich, ostatní ho následovali a Nidalee s Udyrem se zase vrátili do klidu večera. ''Těch se jen tak nezbavíme, možná na chvili, ale ne na pořád.'' Zamračil se Udyr a Nidalee ho odbyla s tím, že si do Bandle City netroufnou a měla pravdu, ale ne v tom smyslu, v jakém doufala. Když přelezli další kopec, za kterým se mělo město ukázat, uviděli jen spoustu dohořívajících trosek. Oba je to opravdu zasáhlo a na nějakou dobu zůstali zatrnule stát.

Poznámka pro čtenáře : Doufám, že jsem dosáhl požadované délky textu. Ment :)