Kapitola 9.: To nejhorší na konec

---

Soud s Jinx je naplánován na pozítří, to znamená, že pískle stráví krásné dvě noci v naší nejlepší cele, kterou pomáhali navrhnout a postavit nejlepší stavitelé, konstruktéři a vynálezci z Piltoveru. Dneska večer se můžu s klidným svědomím opít, navíc Cait mi zítra nařídila odpočinkové volno. Poté, co jsme Jinx odvedly do vězení, jsem vyrzaila rovnou domů, s plnou skleničkou si sedla do křesla, hodila nohy na okenní parapet... a teď už tak několik hodin zamyšleně sedím, upíjím whisky a je mi hezky. Přemýšlím nad tím, co budu dělat teď, když je Jinx dopadená a už se za ní nemusím honit. Možná začnu navrhovat zbraně, nebo rukavice... Že bych se dala jako Caitlyn do Ligy? Ten nápad mě natolik pobaví, že vyprsknu pití. To fakt ne. Předvádět se jen tak, ze sportu... riskovat a stejně mít jistotu, že nemůžu zemřít a bít se jen o slávu a obdiv, na to žaludek nemám. Mohla bych cestovat... když může v Demacii pomáhat se zločinem bruneta, proč by nemohla Vi? Nebo se přidat jako ochranka k tomu šílenýmu archeologovi a vyrazit někam daleko, do neprobádaných trosek a podzemních chrámů a vysokých hor, kde prý žije sluneční bohyně.. Nebo prostě zůstanu v Piltoveru a povedu spořádaný, klidný život. Ušklíbnu se při té představě. Ještě bych se mohla provdat za Jayce, aby byla komedie dokonalá. Skoro mě překvapuje, že za mnou dneska nepřišel. Vím, že jsem na něj byla docela hnusná, ale v tu chvíli to bylo potřeba a přišlo mi, že v minulých dnech jsme spolu už vycházeli jako kdykoliv předtím – on se ke mně choval jako gentleman, se zdvořilým zájmem (jo, koukal po mně víc, než je slušný, ale to mě netrápí) a já k němu s přátelským despektem. Ale on se zas objeví, tím jsem si jistá. Do postele se dostanu, až když začne svítat. Možná by ty hory nebyly tak úplně špatný nápad...

Probouzím se až kolem poledne. První myšlenka letí za Jinx, jak se asi spalo jí. Myslím, že vzteky nejspíš ani neusnula a ikdyby, neměly jsme s Cait na paměti zrovna její pohodlí, když jsme ji zavíraly... Volné odpoledne přede mnou, zábava začne až dnes v noci. Zajdu do zoo a podívám se, jak jsou na tom sloni. Dva z nich na sobě pořád mají veliké neonové nápisy modrou a růžovou Vi a Jinx a spokojeně přežvykují větve bok po boku. Budu muset promluvit s ošetčovatelem, ať je umyje. Nejsem slečna Dokonalá a nepotřebuju mít po Piltoveru ani sochy, ani po sobě pojmenovaná zvířata. Svoje odpolední poflakování zakončím novým tetováním na levou lopatku: Get Jinx. A k tomu včerejší datum; ne, že bych někdy zapomněla, ale je hezký mít památku. Pak ještě někde dobrou večeři a domů, připravit se.

Když se setmí, vyrazím. Opět se mě zmocňuje ta slavnostní nálada jako včera, ale dnes jsem klidnější. Teď už není nic, co by se mohlo nepovést, nic, v čem bych mohla selhat. Jen třešnička na dortu, to nejlepší nakonec, moje odměna. Ručička velkých hodin na radnici se posune za jedenáctku. Pokud vím, Caitlyn je dnes na večeři u starosty a spolu s ním a soudcem nějak řeší zítřejší řízení s Jinx, takže by vše mělo proběhnout v klidu. Tiše odemknu dveře, vklouznu na naší služebnyu a zase za sebou zamknu. Nic se nemůže zvrtnout, ale naučila jsem se nepodceňovat situaci. Potmě dojdu k velké skříni u zadní stěny služebny, otevřu ji a projdu dovnitř. Nedá se říct, že by schody do podzemí byly schované nějak důmyslně, ale zatím se sem nikdo nepokusil proniknout, takže úkryt zřejmě plní účel. V chodbě se matně leskne odraz žárovky, bruneta nejspíš nechala Jinx svítit, aby se jí hůř usínalo. V něčem už se i slečna Dokonalá začíná podobat člověku. Jdu pomalu a sotva dýchám; tohle je vlastně ta chvíle, na kterou jsem čekala s ještě větším napětím, než na Jinxino polapení. Ještě jedna zatáčka a tunel přestane klesat a mříže budou na dohled. Chodba se trochu rozšíří a světla je tu rázem méně, další žárovka těsně u cely je zhasnutá. Vypínač je pár kroků ode mě... Vykřiknu - někdo mě ze tmy chytí za předloktí.

,,Caitlyn říkala, že přijdeš,“ zašeptá Jayce ze tmy a přitáhne mě k sobě. Po chvíli se rozkoukám a rozeznám jeho obličej kousek od sebe.

,,Co tady děláš? Hrozně jsem se lekla!“ odpovím, rovněž tiše. Ze směru, kde tuším celu, se ozve slabé zarachocení.

,,Jsem na stráži. Nemáš na Jinx právo, teď už patří její osud jenom Piltoveru.“

,,Co to sakra meleš?“

,,Vi, v tomhle Cait naprosto věřím. Předpokládala, že se budeš chtít přijít pomstít ještě předtím, než bude Jinx pravomocně odsouzená, ale to nejde. Jsi sama Ocelová pěst piltoverského zákona, nemůžeš ho takhle porušovat. Jinx je teď plně v moci Piltoveru, ale zároveň pod jeho ochranou do vynesení rozsudku.“ Pokusím se mu vyškubnout, ale drží pevně.

,,Nerozumíš tomu. Je to opravdu důležité, potřebuju s ní mluvit a vyjasnit si pár věcí.“

,,Tak mi to vysvětli. Slíbil jsem Caitlyn, že tě zadržím – a udělám to!“

,,Je to soukromá věc, čistě osobní. Nic ti do toho není, ani brunetě. Pusť mě.“

,,Mohla bys ji zabít.“

,,Slibuju, že to neudělám.

,,Taky jsem něco slíbil. Nemůžeš po mně chtít, abych porušil slovo dané šerifovi...“ Jsme blízko. V jeho pevném hlase zachytím trochu nejistý tón.

,,Nemůžeš chtít ty po mně, abych se vzdala tak důležité konfrontace,“ špitnu také jiným, svůdnějším hlasem a nakloním se k němu. Když nic neříká, stáhnu levou rukavici, upustím ji na zem a položím mu dlaň na tvář.

,,A co kdybys neporušil svůj slib Caitlyn a zároveň mi pomohl?“ Pod prsty cítím třídenní strniště a tak trochu proti mé vůli mi to rozbuší srdce. Utrápeně si povzdechne.

,,Není to do tebe hezký, Vi. Jenom si hraješ.“

,,Ale hraju fér a splácím dluhy...“ Přitisknu rty na jeho a dám mu chvíli na rozmyšlenou. Když nad tím tak přemýšlím, byla bych vlastně hodně ráda, kdyby na tenhle obchod přistoupil... Nějak se ta pusa zvrhla v dlouhý vášnivý polibek. Jayce mě už dávno nedrží za paže, ale jednou rukou za pas, druhou za krk.

,,A tohle je první splátka?“ zamumlá mi do ucha s nadějí v hlase. Zasměju se a hravě ho kousnu do rtu; pravačku v rukavici zvolna zatnu do pěsti.

,,To bylo bolestný.“ Snažím se být něžná a mířím přesně. Omráčit člověka, aniž bych mu nějak víc ublížila, jsem se během těch pár let vedle Caitlyn naučila docela dobře. Jen doufám, že se moc nepomlátil při pádu na zem. Cesta k Jinx je volná.

Mám klíče a nečekám, že by bruneta měnila i zámky, když už tu na mě nastražila krasoně. Rozsvítím si na to: Jinx po mně hodí rozespalý pohled. Má parádní kruhy pod očima, sedět na tvrdé zdi s rukama přicvaknutýma do okovů ve zdi asi není moc pohodlný.

,,Už jsi dotokala, Viv?“ Drzou poznámku ignoruju a sednu si naproti ní.

,,Je pár věcí, který bych si s tebou ráda vyjasnila, než si tě přebere právo, Ji.“

,,Do toho.“ Zakašle. Ale máma jí určitě v dětství říkala, že nemá lítat povenku s holýma zádama...

,,Kam jsi pohřbila svoje rodiče?“ Přímý pohled šílených očí (růžová asi prostě nemůže být nic jiného, než šílená) a úšklebek.

,,Dost hluboko na to, aby měli klid.“

,,Zaun. Proč Viktorova laboratoř? Ty mě vážně chceš zabít?“

,,Zabít tě? Proč? Přišla bych o cíl a ještě bys mohla bejt za hrdinu.“

,,Takže?“

,,Jak by se líbilo tobě, kdyby ti Viktorovi poskoci ukradli ty tvoje hnusný pracky a snažili se je okopírovat a vyrábět pro vlastní účely?“ Zamyslím se. Nejspíš bych každýho, kdo by se pokusil ukrást mi rukavice a použít je pro vlastní výrobu, zabila. Takže ta Viktorova tajná zbraň byla vývojovaná na základě Jinxiných hraček... docela chápu, že mu to chtěla překazit. A Vi v troskách jako viník jako zábava navíc.

,,Když ti ukradli ty střílítka...byla jsi taky na exkurzi ve Viktorových mučírnách?“

,,Nejsem blbá, abych se nechala chytit. Pokud ty jo, tvoje věc.“ Sundám rukavice. Na něco tak křehkýho, jako je Jinx, je nepotřebuju a nebudu je s ní špinit.

,,Dám ti takovou maličkatou ukázku...“ Přisunu se blíž k ní a přejedu jí nehtem od ramene po paži k zápěstí a dlani. A prstům. Její malíček si zkroutím mezi prsty. Zmáčknu. A ještě trochu víc. Hlasité křupnutí téměř zanikne v jejím křiku.

,,Křičet nepomáhá, co? Stejně to bolí!“ zašeptám jí do obličeje. Promiň, krasoni, nechtěla jsem tě takhle budit, ale... ale sakra, dělá mi to tak dobře!

,,Neřvi, to sroste. Viktor to má mnohem promakanější!“ Pískle po mně hodí nenávistným pohledem, ale zkousne rty a zmlkne. Palcem jí utřu slzy z tváří. Jsem hnusná, ale tohle mě tak baví, trochu ji ponižovat!

,,Ať už tě zítra odsoudí k čemukoliv, vždycky tady budu, budu ti stát za zády a využiju každou záminku k tomu, abych ti připomněla, kdo koho nakonec chytil.“ Začne se šíleně smát a smát a smát...

,,Zítra večer budu dávno pryč a nikdy mě už nedohoníš!“ Kecá. Jednou jsme ji s Cait chytily a nedovolíme, aby utekla. Nikdy! Přestávám s ní mít trpělivost, zbývá už jen jedna poslední věc, ještě jeden splněný sen:

,,Usměj se, ať se mám do čeho trefovat.“

Soud s Jinx začíná v půl jedenácté, v deset převádím s brunetou obžalovanou z vězení před soudce. Caitlyn Jinx monokl a zaschlý pramínek krve na bradě nekomentuje, ani nepřirozeně zkroucený a nateklý malíček – jenom po mně hodí hnusným pohledem. Jayce se k nám připojí, když odcházíme - na něm naštěstí není moje včerejší rána vidět a dokonce se na mě usměje. Od služebny k budově soudu to není daleko, za dvacet minut ostražitou chůzí jsme na místě. Pro Jinx je tam připravené slušivé křeslo, ne nepodobné tomu, na kterém jsem seděla já v Zaunu – jen bez ostří, určené pouze ke znehybnění, a ne zraňování. Čeká se na soudce.

Po hodině čekání se v síni objeví soudce, doprovázený nějakým neznámým mužem s povědomým eblémem na sponě pláště. Jdeme jim s Cait naproti. Soudce na nás mává nějakým papírem, Caitlyn se do něj začte a mračí se čímdál víc. Obrátím se na Jayce, který hlídá u Jinx. Mrkne na mě. Co je ale podivnější, pískle se spokojeně usmívá a vypadá, že ví, co se děje. Pobledlá bruneta mi podá papír.

,,Co to je?“ odmítám to číst.

,,Pravomocné rozhodnutí o přijetí do Ligy. Z něj plyne například naše povinnost umožnit hrdinovi zúčastnit se ligových turnajů,“ hlesne Caitlyn.

,,V okamžiku, kdy jednou odjede, ji můžeme chytat znova,“ dojde mi. Asi taky dobře blednu.

,,Správa Ligy také uděluje nově přijatému hrdinovi jednorázovou amnestii, bez ohledu na výčet zločinů, kterých se před vstupem do Ligy dopustil,“ poznamená muž v ligovém stejnokroji.

,,Chytali jsme tuhle holku skoro rok!“ houknu na něj: ,,To ji teď rovnou můžeme sundat pouta a nechat ji, ať nám tu něco posprejuje a zničí!“

,,Abych byl zcela přesný, slečnu teď odvedu s sebou do Citadely pro dokončení nezbytné agendy. Mohu ji poté poslat zpátky k vám, pokud chcete. Ale jak správně poznamenala Caitlyn, nesmíte jí bránit dostavit se k zápasům.“ Mačkám ruce v pěst. Všechny ty bezesné noci, chvíle napjetí, utrpení v Zaunu, divoké honičky...a k ničemu. K ničemu!

,,Jak dlouho trvá vyřízení takové žádosti o vstup? Kdy to Jinx poslala?“ začínám mít nepříjemné podezření.

,,Její přihlášku jsme obdrželi před třemi týdny a vyřídili ji na její žádost urychleně.“ Takže to celé plánovala už dlouho. Vlastně se nechala chytit schválně, aby nám pak mohla útéct před nosem se vztyčenou hlavou... Vztekle se otočím a vracím se k Jinx, která se na mě culí s vítězoslavným výrazem ve tváři. Caitlyn mi jde v patách a beze slova odemke pískleti pouta.

,,Jak jsem říkala – včera ses mě dotkla naposledy, Viviano. Ale z dálky mě třeba ještě někdy uvidíš, takže – na shledanou.“

Třetí sklenička whisky. Čtvrtá. Pátá. I já začínám mít dost. Je chvíle po půlnoci a já zírám do papíru a snažím se sebrat zbytky rozumu a přemýšlet. Jinx mi za to nestojí. Nebo vlastně ano. Ano? Budu tam s Jaycem. Proč vlastně ne... Budu tam s Caitlyn. V žádném případě! Honit se za ní jen tak... bez výsledku. Ale chytit ji a zmlátit. Zlámat jí jeden prst po druhém – i kdyby měla být do hodiny v pořádku, bolest je skutečná. Pohrávám si s perem. Zase budu cestovat... aspoň občas, aspoň někam. Jinx mě znovu dostane tam, kde mě chce mít. Ale já ji jednoho dne zabiju...

Vi

---

Mám na sobě dobře padnoucí košili a sako. Pohodlně se rozvalím na židli a dívám se přes stůl na dívku, která je tu se mnou. Pro jednou na sebe oblékla černé krajkové šaty, ale typické copy elegantní dojem trochu shazují. Stejně jí ty šaty dlouho nevydrží, až se přesuneme ke mně.

,,Jsi šílená, ale líbí se mi to,“ nakloním se k ní. Ten hluboký chlapský hlas je můj?

,,Já že jsem šílená?“ zasměje se, ale není to moc příjemný smích. ,,A co teprv moje sestra – a stejně s ní spíš.“ Nakláním se k ní blíž s úmyslem políbit ji. Je to ale divný... já přece nejsem chlap. Já....já jsem já...já jsem...

,,Vi. Vi!“ Zas ten hluboký hlas, ale asi jsem to neřekla já. Otevřu oči. Ve slabém světle lampičky na nočním stolku vidím Jaycovu tvář kousek od svojí – drží se za bradu. Nechápu, co se děje.

,,Jsi první holka, která mi kdy dala pěstí ze spaní,“ zasměje se tiše a políbí mě. Sen. Jenom sen...Jinx je někde daleko a v tuhle chvíli mě vůbec nezajímá. Jayce je tady, hrozně blízko...

,,Ty naděláš,“ zavrním omluvně a přitisknu se k němu. Splácet dluhy je fajn...

Nezapomeňte si přečíst předchozí kapitoly!Kapitola 8.: Všechno nejlepší!Kapitola 7.: Jayce a ta druháKapitola 6.: Piltover's FinestKapitola 5.: Sbírání silKapitola 4.: Návrat na štítuKapitola 3.: Hod granátemKapitola 2.: Do ZaunuKapitola 1.: Výchozí data

---