Kapitola 6.: Pantheon na rozcestí
Velmi "pikantní" pokračování skvělého příběhu o Dianě, Leoně a Pantheonovi od autorky kraary.
Nad vrcholky Targonských hor vystoupal plný měsíc a zalil sluneční chrám i celé sídliště Solari jasným bílým světlem. Diana stála u úzkého vysokého okna a vyhlížela ven. V prosté místnosti, nyní provizorně prohlášené za vězení, nebylo nic než tvrdá postel a tohle okno, její jediná spojnice s Měsícem. Sundala si svoji zbroj i bílou spodní košili a stanula v místnosti zcela nahá; nastavila tvář i svoje tělo bledé záři a vychutnávala ji každým kousíčkem kůže. Měsíční světlo bylo vždy tak osvěžující, příjemně chladné a povznášející. Předpokládala, že takhle nějak se cítí člověk, když je zamilovaný – lehký, plný energie a síly a odhodlání. Víry, že nic není ztraceno a vše se obrátí k vítězství... mému vítězství, uvědomila si. Malá sluneční žárlivka pro ni není a nemůže být žádnou překážkou.
Pantheon rychle a tiše procházel ztemnělými chodbami chrámu. Pevně doufal, že v noci tu bude klid, a doposud opravdu na nikoho nenarazil. Nikdy se tu sám neprocházel, ale věřil, že dokáže najít místo, kam odvedli Dianu. Ačkoliv se v něm všechno bouřilo proti tomu, co dělal, byl přesvědčen o tom, že jedná správně. Takhle to nemohlo skončit. Diany by byla příliš velká škoda – navzdory všem jejím obviněním a rouhání, navzdory tomu, že ohrožuje Leonu. Zabít ji by nepřineslo nic dobrého. Navíc toho tolik věděla a byla ochotná sdílet... a měla vizi, cíl, plán, kam dál vést Rakkor! To ho na ní přitahovalo nejvíc – to, že chtěla získat pro jeho národ něco víc. Ne ustrnout v okamžiku, ale stavět budoucnost. Slíbil jsi věrnost Leoně, ozvalo se nesměle jeho svědomí. Ano. Jistě. Ale jemu přece nejde o Dianu jako o ženu... rozhodně ne! Jen o její plány a schopnosti. Osobnost. Co mu sejde na tom, že je svým způsobem tak krásná a přitažlivá.... V matném měsíčním přítmí před sebou zahlédl odlesk kovu. Nejspíš stráž, uvědomil si. Jistě nenechají Dianu nehlídanou. Ale on je Pantheon. Nemusí se nikomu zpovídat – krom Slunce a Rady a než se potká s těmi, nějaký čas ještě uplyne. Sebevědomě vystoupil ze stínu a vydal se pevným krokem přímo k strážím.
,,Přicházím z pověření bohyně. Pusťte mě dál," rozkázal tiše. Strážní si vyměnili zmatené pohledy, nejspíš to nepůjde tak hladce...
,,Pane... jdete snad od ní?" překonal ostych jeden z mladíků. Pantheon se zasmál. Nikoho nezajímá, zdá je oprávněn dožadovat se vstupu k vězni, ale jestli je pravda, že s Leonou spí. To opravdu zní jako úpadek, ušklíbl se a v duchu dal za pravdu Dianě.
,,Dej si pozor, aby tě tvoje drzost nestála víc, než kolik máš," odpovědel tvrdě. Strážný sklonil hlavu a zmizel v chodbě, následován druhým mužem. Pantheon počkal, dokud neutichla ozvěna jejich kroků, a opatrně nadzvedl závoru a vklouzl do místnosti; to, co tam viděl, mu vyrazilo dech.
Diana stála zády k němu úplně nahá. Dlouhé rovné vlasy jí splývaly po zádech jako stříbřitý závoj, štíhlé boky a nohy nesly stopy každodenního tvrdého výcviku. Nezdálo se, že by zaznamenala jeho přítomnost, ale netroufal si se k ní přiblížit ani promluvit. Zatím.
,,Měsíční záře nakonec přivábí všechny," řekla najednou tiše. Její hlas hladil jako samet a jemu naprosto nevhodně probleskla hlavou vzpomínka na minulou noc.
,,Nejsem tu kvůli Měsíci," odpověděl rychle. ,,Ale kvůli tobě a kvůli tomu, cos nabízela pro Rakkor. Chci o tom slyšet víc. Vědět víc. Řekni mi všechno, po čem toužím, a nechám tě odejít a zmizet z Targonu, zachránit si život." ,,Tvoje péče mě dojímá i uráží, bojovníku. Můj život je v ohrožení rozhodně méně než tvůj. Ale to neznamená, že s tebou nemohu sdílet, o cokoliv si řekneš." Pomalu se k němu otočila. Přestože stála k oknu zády, nebyla ve stínu, ale naopak prozářená, jako kdyby měsíční svit procházel skrze ní a zahaloval ji v dráždivém oparu. Pantheon ztěžka polkl a bezděčně přelétl pohledem celé její tělo. Celé její dokonalé tělo, opravil se v duchu. Byla úplně jiná než Leona, ale o nic méně krásná nebo přitažlivá...
,,Poslouchám!" její hlas ho probral ze zamyšlení a on si uvědomil, že se mu vystavuje na odiv zcela vědomě a bez známek studu. Tady by jisté rozdíly mezí ní a bohyní byly, připustil. Zavřel za sebou dveře a posadil se na postel; Diana zůstala stát u okna, ale nezdálo se, že by se kvůli němu obtěžovala oblékat.
,,Proč... jsi tu nahá?" nedokázal vyhnat z hlavy nejpalčivější otázku této chvíle.
,,Tvoje bohyně se koupe ve vodě, i když jsem nikdy nepochopila, proč to vlastně dělala. Já dávám přednost měsíčnímu světlu – předává mi svoji moc, posiluje mě. Navíc je tu koncem léta hrozné horko." Skoro se mu zdálo, že se po její přísné tváři mihl náznak rozpustilého úsměvu. Přikývl a snažil se srovnat si myšlenky v hlavě. Nemohl si pomoci, ale příomnost nahé Diany vlastně jen kousek od něj ho rozptylovala.
,,Jakou budoucnost si pro Rakkor představuješ? A jak jí chceš dosáhnout? A o čem to Leona mluvila o Slunci a o Měsíci?" Upřel pohled na svoje dlaně, aby byl schopen vnímat její odpověď.
,,Odpovím ti od konce. Ta tvoje malá bohyně narážela na první souboj dvou velikých bojovníků z období Runových válek, který se tady na Targonu odehrál – hrdinové Měsíce a Slunce stáli proti sobě ve smrtelném souboji a Slunce tehdy zvítězilo. Jeho hrdina je v Targonu znám jako Zakladatel, protože sem do hor přivedl družinu schopných, odolných bojovníků a jejich žen a toužil, aby alespoň oni přežili běsnění, ve které celý Valoran uvrhly Runové války. Založil tu vlastně svůj malý lid, který měl stát na počátku nové civilizace. Ovšem Runové války skončily a zánik života nenastal. Jen Zakladatel v nich nejspíše padl a pro svoje Rakkor se nikdy nevrátil. Ti tedy zůstali žít ukryti v horách. Prvních několik generací čekali, drželi se jeho nařízení a předávali si legendy o svém vůdci. Pak se z legend staly pohádky a i ty se přestaly vyprávět a lidé přestali čekat. Zbyly jen tradice, vycházející z jeho pokynů, a přežívání od ničeho k ničemu." Odmlčela se a otočila se opět k oknu. Pantheon se zamyslel, zda hledá odpověď v Měsíci, nebo mu schválně ukazuje svoje tělo zezadu.
,,Ví o tom Leona? A kde ses to dozvěděla ty?"
,,Leona nejspíš tuší – ale jen část pravdy. Měla přístup ke stejným zdrojům jako já, v knihovně a tajných skrýších v chrámu. Předpokládám, že byla spokojená sama se sebou a moc se o to nezajímala. Já jsem hledala a studovala, dokud jsem nenašla tajný jeskynní chrám a v něm tuhle zbroj a zbraň, kterou má, předpokládám, Leona teď schovanou u sebe. Když jsem si ji oblékla, oslepilo mě prudké měsíční světlo a já jsem ve své hlavě tohle všechno viděla. Měsíc je poznání a pravda, Pantheone. S jeho pomocí můžeme dokázat nevídané. Zakladatel je dávno po smrti a nikdy se pro Rakkor nevrátí, ale to není důvod, proč bychom měli zůstat v horách, dokud nevymře poslední z nás. Musí povstat nový bůh, nový vůdce, který v čele našeho lidu sestoupí z hor a vydobude si svoje místo mezi největšími národy na Valoranu. Už není na co tady čekat a klanět se pokryteckému Slunci." Prudce se k němu otočila a oči jí zářily vzrušením.
,,Přidej se ke mně. Můžeš být tím, kdo povede Rakkor! A já budu novou bohyní po tvém boku. Silnou a opravdovou, upřímnou a jasnou jako křišťál. Zbav se Leonina pozlátka." Několika ladnými kroky přešla vzdálenost mezi oknem a postelí, posadila se vedle Pantheona a položila mu chladnou dlaň na rameno. Naklonila se k němu, takže bledě stříbrný opar zahalil i jeho tvář a on v něm náhle viděl jasně každý rys Dianiny tváře, každý vlas, svůdnou linii krku... Neodolal, natáhl ruku a jemně jí přejel špičkami prstů po tváři od spánku až po bradu. Pak sklouzl dlaní na její krk. Přes hladkou pleť cítil, že je pevná jako diamant a ostrá jako její zbraň. Nebyla v ní žádná něha a zranitelnost, které miloval na Leoně, ale nebezpečí, které představovala, ho tolik přitahovalo.
,,K tomu mě přece nepotřebuješ," opáčil tiše. Nepochyboval o tom, že racionální, cílevědomá Diana si dokáže dost dobře poradit sama.
,,Jistěže ne. Ale chci..." zavrněla líně.
,,To, co nabízíš, zní... neodolatelně. Ale to bys musela nejdřív porazit Leonu. A já nedovolím, abys jí ublížila," hlesl ochraptěle a jemně zatlačil dlaní na její šíji, takže se k němu naklonila ještě blíž.
,,Nezáleží mi na ní. Ať odsud zmizí a postoupí mi svoje místo a nechám ji jít, kamkoliv si bude přát. S kýmkoliv – krom tebe. Ty budeš součástí mého vítězství." Byla tak blízko, že jí stačil smyslný šepot.
,,Zatím jsi žádného nedosáhla. Pokud se nepletu, jsi tu zavřená a zítra tě čeká poprava," naklonil hlavu ke straně a zamyšleně si prohlížel její rty. Opřela se o něj dlaněmi a povalila ho zády na postel. Pak se nad ním sklonila tak nízko, že se její drobná, dokonalá prsa téměř dotýkala jeho hrudi.
,,Třeba se pleteš..." Přitiskla rty na jeho a vynutila si dlouhý, vášnivý polibek. Neodkázal ji odmítat příliš dlouho a instinktivně vjel rukou do jejích stříbrně zářících vlasů. Nezdržovala se s rozvazováním tkanic na jeho košili a prostě ji roztrhla. Odstrčil ji, posadil se a shodil zbytky látky z ramen; pak si ji přitáhl za zápěstí k sobě a pěvně ji sevřel v náručí. Její chladivá bledá pleť ostře kontrastovala s jeho rozpáleným tělem, ale nebylo to nepříjemné, spíš naopak. Začal líbat její dlouhý elegantní krk a horkými dlaněmi ji držel za boky. Diana se hrdelně zasmála.
,,Není tak těžké zvítězit nad tebou," zamumlala. Pantheon na její provokaci zareagoval okamžitě. Srazil ji pod sebe a přehodil stehno přes její boky, takže se nemohla hnout – pokud by opravdu nechtěla. Naklonil se k jejímu uchu a zašeptal:
,,Jen proto, že s tebou nebojuju. Obleč se a běž. Jdi do Citadely. Bojovnice jako ty tam bude uctívaná. Přesvědčím Leonu o tom, cos mi řekla, přiměju jí, aby svedla Rakkor z hor a pomohla jim získat uznání a slávu, které jim na Valoranu patří." Se sebezapřením se od ní odtrhnul, aby jí umožnil vstát. Měsíční záblesk, který vyšlehl z Dianiny dlaně, neomylně našel jeho zápěstí. Pantheon tiše zasténal – poslední kousek sebeovládání a odhodlání si vyplýtval už před chvíli. V okamžiku, kdy Diana odhodila jeho kalhoty na zem, měsíční pouta zmizela – byla už zbytečná. Leonu v jeho mysli zcela zakryla svůdná silueta obklopená bílým světlem.
Diana se protáhla na posteli a přehodila přes sebe zmuchlanou přikrývku. Pantheon odešel už před hodnou chvílí – ona zůstala. Nepovažovala za nutné utíkat. Všechny výhody má na své straně: Měsíc, pravdu, právo... a snad i Pantheona. Sluneční bohyni nezůstalo nic a ona ji zítra smete z Targonu jednou pro vždy. Už nemusí mít úctu vůbec k ničemu, co Rakkor ctí; má volné ruce a je její povinností provést národ změnou, která ho nutně čeká.
Pantheon vyklouzl z místnosti a pevně za sebou zavřel závoru. Diana i přes jeho naléhání chtěla zůstat v zajetí a zítra čelit tomu, co pro ni Leona vymyslí, a on začal věřit, že o plavovlásčin život si starosti dělat nemusí. Počkal, dokud se mu nezklidnil dech a tep a pomalu vykročil směrem k bráně chrámu. Když procházel kolem knihovny, všiml si mihotavého plamene na zdi. Opatrně nakročil do dveří. U jednoho ze stolů seděla Leona, skloněná nad starou knihou. Vycítila jeho pohled a zvedla hlavu – zřejmě dnes v noci ještě nespala, byla pobledlá a začínaly se jí rýsovat kruhy pod očima. Pantheon se otřásl náhlým pocitem provinění a zatoužil ji obejmout, vzít do náruče a odnést do postele a tam ji hladit a utěšit a vynahradit jí všechno za poslední dny.
,,Běž spát, slunce moje. Zítřek bude náročný," zašeptal něžně. Nezeptala se ho, co tu dělá, proč se potuluje v noci po chrámu, kde nemá co dělat; uvědomil se, že Leona ví, kde byl, a domýšlí si, co se stalo.
,,Já ho alespoň přežiju," odsekla unaveně a sklonila hlavu opět ke knize. V naprostém tichu zaslechl tlumené dopadnutí slzy na papír. Udělal krok směrem k ní, ale jen co se pohnul, kolem Leony se objevila slabá zlatě zářící aura. Povzdechl si a zmizel Leoně z očí.
Přečtěte si také předchozí kapitoly:
Kapitola 5.: Sluneční soudKapitola 4.: Měsíční ostříKapitola 3.: Návrat na TargonKapitola 2.: DianaKapitola 1.: Měsíc v ráji
