Kapitola 1.: Měsíc v ráji
Máme tu zbrusu nový příběh od autorky kraary - anebo ne? No, to uvidíte :)
Zaklepání na domovní dveře se rozlehlo vstupní místností a hluk pronikl až do ložnice. Urostlý muž neochotně otevřel oči, povzdechl si a opatrně sundal jemnou dívčí ruku ze svého břicha.
,,Nechoď nikam..." zavrněla žena nespokojeně a zachumlala se pevněji do pokrývky.
,,Budu hned zpátky," zašeptal a políbil ji na čelo. Klepání se ozvalo znovu. Muž vstal, oblékl si lehké plátěné kalhoty a vydal se ke dveřím. Ani on neměl po ránu náladu na návštěvy, ale slušnost a zvědavost mu nedovolovaly návštěvníka ignorovat. Za dveřmi stál mladý muž, který mu byl snad i obličejem, ale především oblečením a vybavením víc než povědomý.
,,Ty jsi Pantheon," řekl cizinec. Byla to otázka i oznámení zároveň.
,,Ano. A kdo jsi ty? Vidím, že přicházíš z našich hor..."
,,Jmenuji se Dorin a opravdu jsem z Targonského pohoří. Mám pro tebe zprávu od Achiase." Jméno Pantheonova učitele konečně prolomilo určité rozpaky.
,,Pojď dál, musíš mi říct všechny novinky z domova," ustoupil bojovník a dovedl mladíka do další místnosti, kde mu pokynul na jednu z židlí, které obklopovaly kruhový stůl. Dorin se rozhlížel po domě; byla to světlá, jednoduchá přízemní stavba se světlými stěnami, prostým, ale hezkým nábytkem a dvěma velkými okny a průchodem na zahradu, kudy sem pronikalo sluneční světlo. V jednom z rohů stál krb a v boční zdi byl průchod do další místnosti, ve kterém místo dveří visel bílý závěs až na zem. Pantheon před něj postavil sklenici nazlátlého nápoje.
,,Musíš být unavený po cestě. Trochu si odpočiň a potom mi všechno řekneš." Mladík s povděkem vzal sklenici a napil se; nápoj měl nasládlou ovocnou chuť a byl velmi osvěžující.
,,Myslím, že Achiasův vzkaz tě o situaci doma zpraví lépe než moje slova, která bych možná těžko hledal," zavrtěl hlavou, když dopil, a podal Pantheonovi přeložený pergamen. Bojovník netrpělivě rozlomil pečeť.
,,Nebudu tě dlouho zdržovat. Jen mi řekni, kde najdu sluneční bohyni, protože i pro ni mám zprávu od Rady. Na Správě Ligy mi řekli, že budeš vědět, kde ji hledat," poznamenal Dorin. Pantheon se na chvíli zamyslel.
,,Jakou zprávu pro mě máš?" Ozvalo se za nimi. Mladík se překvapeně otočil. Leona vyšla zpoza závěsu, oblečená do světlemodrých splývavých šatů, s rozpuštěnými bronzovými vlasy na ramenou. Vmžiku byl na nohou a sklonil hlavu.
,,Naše Slunce."
,,Posaď se a řekni mi, co se děje," usmála se na něj. Dorin se váhavě podíval na Pantheona. Celá situace ho trochu mátla.
,,Pantheon je mým strážcem a služebníkem tady v Citadele, můžeš mluvit před ním," přikývla a posadila se vedle Pantheona, naproti mladíkovi.
,,Rada tě prosí, aby ses co nejdříve vrátila a pomohla nastolit klid a řád, který se jim poslední dobou nedaří udržet. Věřím, že vše potřebné se dozvíte z Achiasova dopisu," odpověděl poslušně.
,,Díky. Běž si teď odpočinout, vypadáš unaveně. Pro teď zůstaň tady, možná tě budu ještě potřebovat." Leona kývla hlavou směřem k místnosti, ze které přišla. Dorin vstal, uklonil se a následoval její pokyn.Vstoupil do světlého vzdušného pokoje se závěsy v oknech, kde krom malého stolku a stojanů na zbroje a zbraně byla jen velká postel. Jedna. Že by na tom nakonec přece jen byla nějaká pravda...? napadlo Dorina, ale rychle tu znepokojivou myšlenku zahnal, odložil výstroj a lehl si na postel. Během chvilky usnul.
Leona vyšla na zahradu a posadila se do venkovního křesla. Slunce pomalu sílilo a vesele poskakovalo po vlnách jejích vlasů. Pantheon ji následoval a sedl si do trávy vedle ní.
,,Pozor na tvoji pověst, slunce moje," usmál se na ni a pohladil ji po noze.
,,Myslím, že jsi tam, kde máš být i podle měřítek Rakkor – u mých nohou," odpověděla hravě a podala mu ruku k políbení.
,,Přečti nám ten Achiasův vzkaz," dodala mírně rozkazovačně. Bojovník rozložil pergamen a svraštil čelo.
Milý Pantheone, můj nejúspěšnější žáku, přijmi nejprve pozdravy a přání všeho dobrého na Valoranských pláních! Pevně věřím, že se Ti daří dobře a v Lize dosahuješ uspokojivých úspěchů. A také, že jsi bez újmy přečkal setkání s bohyní – když odjížděla, byla tak rozčílená, že jsem se o Tvůj osud trochu obával.
Pantheon zvedl hlavu a podíval se vzhůru na Leonu. Na rtech jí hrál pobavený úsměv:
,,No co, přežil jsi!" Bojovník se zasmál a sklonil hlavu zpátky k pergamenu.
Teď ale k vážným věcem. Spravím tě ve zkratce s tím, co se u nás dělo poté, co jsi odešel ty a pár dní po tobě Leona. Rada si svým způsobem oddechla, že odešla, a nějaký čas slo vše hladce a klidně, jako kdykoliv dřív. Jen já jsem si dal dohromady, že bohyně šla nejspíš hlavně za tebou. Po čase jsem si však všiml podivného napětí mezi mladými bojovníky ve výcviku. Šíří se jako nemoc, nějaká nová víra, šeptaná od dítěte k dítěti. Pokud vím, téměř všichni mladí Rakkor v naší vesnici, byť by to nikdy nepřiznali, se myslí uchyluje k novému řádu a tiše mluví o ... měsíci. Občas se v noci schází v horách, špitají si potají a odvrací tváře od Slunce. Dlouho jsem tomu nevěnoval pozornost, ani nikdo jiný, protože každá nová generace zkouší zpochybnit tradici a víru svých rodičů a dědů, ale nyní jejich rebelie trvá už příliš dlouho a neopadá to. Nebouří se zatím nijak veřejně, vystačí si se vzdornými pohledy a vyhýbání se slunečním obřadům a modlitbám – místo nich se cvičí ve zbrani a musím uznat, že z nich vzejde mnoho velmi dobrých bojovníků. Tak to už téměř rok. Před několika dny se však něco změnilo. Před Radu předstoupila dívka, která, jak tvrdí, vede a posiluje tento podivný nový směr; jmenuje se Diana. Nejspíš si ji nebudeš pamatovat, je mladá a svůj rituální souboj podstoupila až po vašem odchodu (pochopitelně zvítězila, přál bych ti vidět ji s mečem!). Přišla před Radu a vznesla obvinění proti bohyni. Prohlásila, že Leona sama porušila řád, kterému je jako slunenčí bohyně nejpevněji zavázaná, a že potupila tradice lidu Rakkor a přišla o veškerou čest. Nebudu tady psát, jak to obvinění znělo – pokud se zakládá na pravdě, sám nejlíp víš, čeho se týká. Diana požaduje jménem mladých její veřejné odsouzení - zatím nic, ale nedivil bych se, kdyby časem chtěla postoupení Slunce Měsíci. Prosím tě jménem svým i jménem Rakkor – přijeď, přiveď i Leonu a pomozte nám potlačit tohle mláděžnické povstání a očistit jméno bohyně a Slunce. Jinak našemu lidu hrozí rozvrat – mladá generace se odvrací od Slunce a Rada nechce přistupovat k radikálnímu řešení – vždyť by musela popravit téměř všechny mladé bojovníky z našich hor. A ještě o jedno tě prosím – ať už mezi tebou a bohyní bylo či je cokoliv, přeruš to, uteč od toho a buď čestným bojovníkem, hrdinou, ke kterému vzhlíží příznivci Slunce i váhající měsíční mladí, a pomoz nás opět sjednotit! Má slova možná znějí tvrdě, ale věř mi, nepovolával bych tě, kdybych to nepovažoval za nutné. Pomohl jsi bohyni dosadit do čela Rady – udělej vše pro to, aby tam mohla zůstat. S nadějí AchiasLeony výraz zkazmeněl, rty sevřené v tenkou linkou a v očích zděšení. Pantheon si povzdechl a přejel si dlaní přes obličej.
,,Co jsi to tenkrát říkala?
Stejně už jsi propadl životem?" klekl si před ní a chytil ji za ruce, náhle zcela chladné. Každá situace má své řešení, věřil tomu a byl přesvědčen, že i nyní dokáže vymyslet cestu, kterou se dát.
,,Byla to jenom...fráze! Kdo by se o nás mohl dozvedět? A jak? A proč by to vytahoval až teď?" zašeptala zrdceně. Doufala, že ohrožují jenom sami sebe svou jedinou vášnivou nocí v Targonských horách, ne celou společnost Rakkor a její budoucnost. Achiasovy špatné zprávy přišly jako blosk z čistého nebe do jejich krásné společné reality v Citadele. Vytrhla mu ruce, prudce vstala a začala se rozčileně procházet po zahradě.
,,Musíme se vrátit a uklidnit situaci. Žádná holka nebude podlamovat moji suverenitu. Ani kdyby měla pravdu. Já jsem Slunce, přede mnou se musí všichni sklonit a... a co je to vůbec za blbost s tím měsícem?"
,,To ti já neřeknu, budeš se muset zeptat kněží Solari."
,,Musíme odjet co nejdřív, ještě dnes. Zařídíš to?" zarazila se konečně a prosebně se na Pantheona podívala. ,,Já zatím...vysvětlím našemu poslovi, že zůstane tady." Usmál se a přitáhl si ji do náruče. ,,Zařídím všechno. Neměj strach, slunce moje, nedovolím, aby se ti něco stalo," zašeptal jí do vlasů v pevném objetí.
O několik hodin později se Dorin probudil a vyšel na zahradu. Leona seděla v křesle a pročítala nějaké listiny.
,,Slunce," uklonil se před ní.
,,Ach, to jsi ty. Děkuji za zprávy. Vyrazíme do Targonského pohoří ještě dnes. Pro tebe mám jeden rozkaz." Věnoval jí plnou pozornost, i když hlavou mu šlo tisíc myšlenek. Předně změny, kterými prošla. Pamatoval si ji, když usedala do čela Rady a odcházela – dítě na hranici dospělosti, dívenka, které se sotva naučila ovládat svoje zbraně. Hodně v Citadele dospěla, rysy v obličeji měla ostřejší, jistější hlas i vystupování. Ale krásná byla pořád stejně, ne-li víc.
,,Zůstaneš tady a zatímco já a Pantheon budeme pryč, zastoupíš nás v Lize, bude-li třeba, a budeš spravovat moje sídlo, dokud se nevrátím," upřela na něj zářivé modré oči. Nemohl by jí odmítnout nic, protože byla bohyní jejich Slunce, ale doufala, že tomuto rozkazu by se protivit ani nechtěl.
,,Je to pro mě veliká pocta, Slunce," odpověděl jí s hlubokou úklonou.
Před polednem se Leona vyhoupla do sedla svého koně, stejné kobylky, na které přijela do Citadely poprvé. Pantheon vysvětlil situaci na Správě Ligy a zařídil vše, co bylo před jejich odjezdem potřeba. Otevřené Valoranské pláně byly skvělým místem pro rychlou jízdu s větrem ve vlasech a začátkem cesty, na jejímž konci bude další, konečné vítězství Slunce a jeho bohyně. Nad Targonským pohořím se toho večera na malou chvíli poprvé na obloze potkalo Slunce s Měsícem a chladná stříbrná záře a hřejivé zlaté paprsky vytvářely na štítech hor neobvyklé barevné divadlo...
Původní příběh o Leoně a Pantheonovi najdete zde:Kapitola 9.: The Sun always risesKapitola 8.: Leonin vztekKapitola 7.: StřízlivěníKapitola 6.: Slavnosti slunovratuKapitola 5.: Padesátý odstínKapitola 4.: Hit, stun, hitKapitola 3.: Hic sunt LeonaKapitola 2.: PantheonKapitola 1.: Leona, Sluneční bohyně
